Pseudophilautus - Pseudophilautus

Pseudophilautus
Pseudophilautus rus adult male.jpg
Dospělý muž Pseudophilautus rus z Hantane Range, Kandy
Vědecká klasifikace E
Království:Animalia
Kmen:Chordata
Třída:Obojživelníci
Objednat:Anura
Rodina:Rhacophoridae
Podčeleď:Rhacophorinae
Rod:Pseudophilautus
Laurent, 1943
Druh

Viz text

Pseudophilautus je rod keřové žáby v rodině Rhacophoridae endemický do Západní Ghats jihozápadní Indie a do Srí Lanka kde se nachází většina druhů.[1] Mnoho z nich již je vyhynulý (v seznamu druhů označeno †).[2] Na druhé straně byly znovuobjeveny také některé druhy, o nichž se předpokládá, že vyhynuly.[3][4]

Pseudophilautus amboli, jeden z indických druhů

Reprodukce

Žáby rodu Pseudophilautus mít přímý vývoj: vejce se vyvinou přímo do žab, které se podobají malým dospělým. Tato strategie umožňuje plně pozemní reprodukci. Vejce však stále vyžadují vysokou vlhkost a období suchého počasí může být škodlivé.[5]

Většina druhů, u nichž je známo reprodukční chování, ukládá vajíčka do půdy na lesním dně a pouze jeden (Pseudophilautus femoralis ) na listech podrostlých keřů. Muži používají reklamní volání přilákat ženy a mají tendenci volat intenzivněji za tmy a při vysoké vlhkosti (např. během období dešťů). Když muž přitáhl ženu do svého okolí, přiblíží se k ženě a vstoupí do amplexus. U pozemních chovných druhů potom pár vystoupá na zem a mění zbarvení tak, aby odpovídalo barevnému podestýlce nebo půdě, pravděpodobně jako maskovat. Žena najde vhodné místo a vyhloubí dutinu, kde jsou kladena vajíčka. Po kladení vajíček „Samice smíchá vajíčka s půdou a samec seskočí a vrátí se na okouna. Žena také opouští místo po zakrytí hnízda; neexistuje žádná rodičovská péče. U druhů hnízdících listí je celková sekvence podobná, ale pár nemění barvu. Vejce jsou lepicí a usazená na spodní straně listu. Samice se vajíčka účastní několik hodin po ovipozici, zjevně proto, aby zajistila, že jsou vajíčka správně připojena.[5]

Vejce mají průměr 3,7–5,7 mm (0,15–0,22 palce). Vývoj vajec trvá 24–68 dní. Pseudophilautus embrya postrádají vnější žábry, ale mají relativně velký, vaskularizovaný ocas. Je pravděpodobné, že embrya používají svůj ocas dýchání. V závislosti na druhu se žabí líhnou s plně pohlceným ocasem nebo bez něj, ale se stále viditelným žloutkovým vakem.[5]

Seznam druhů

Následující druhy jsou uznávány v rodu Pseudophilautus,[1] včetně osmi druhů popsaných v roce 2013 Wickramasinghe a kolegy:[6]

Reference

  1. ^ A b Frost, Darrel R. (2014). "Pseudophilautus Laurent, 1943 ". Amphibian Species of the World: an Online Reference. Verze 6.0. Americké muzeum přírodní historie. Citováno 1. března 2014.
  2. ^ IUCN (2013). „Červený seznam ohrožených druhů IUCN. Verze 2013.1. “. Citováno 14. listopadu 2013.
  3. ^ Wickramasinghe, L. J. M., D. R. Vidanapathirana, S. Airyarathne, G. Rajeev, A. Chanaka, J. Pastorini, G. Chathuranga a N. Wickramasinghe (2013). „Ztraceni a nalezeni: Jeden z nejvíce nepolapitelných obojživelníků na světě, Pseudophilautus stellatus (Kelaart 1853) nově objevený ". Zootaxa. 3620 (1): 112–128. doi:10.11646 / zootaxa.3620.1.5.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  4. ^ Wickramasinghe, L.J.M .; Vidanapathirana, D.R .; Rajeev, M.D.G .; Wickramasinghe, N. (2013). "Znovuobjevení Pseudophilautus hypomelas (Günther, 1876) (Amphibia: Anura: Rhacophoridae) z divočiny Peak, Srí Lanka, druh považovaný za vyhynulý! “ (PDF). Journal of Threatened Taxa. 5 (17): 5181–5193. doi:10.11609 / jott.o3547.5181-93.
  5. ^ A b C Bahir, M. M .; M. Meegaskumbura; K. Manamendra-Arachchi; C. J. Schneider; R. Pethiyagoda (2005). „Rozmnožování a přímý pozemský vývoj u srílanských keřových žab (Ranidae: Rhacophorinae: Philautus)" (PDF). Raffles Bulletin zoologie. Suppl. 12: 339–350. Archivovány od originál (PDF) dne 2007-06-17.
  6. ^ A b C d E F G h i j Wickramasinghe, L. J. Mendis; Dulan Ranga Vidanapathirana; M. Gehan Rajeev; S. Chathuranga Ariyarathne; A.W. Amila Chanaka; L.L. Dharshana Priyantha; Imesh Nuwan Bandara; Nethu Wickramasinghe (2013). "Osm nových druhů Pseudophilautus (Amphibia: Anura: Rhacophoridae) ze světového dědictví Sripada (Peak Wilderness), místního hotspotu obojživelníků na Srí Lance “. Journal of Threatened Taxa. 5 (4): 3789–3920. doi:10.11609 / JoTT.o3099.3789-920.
  7. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti w X y z aa Manamendra-Arachchi, K. & Pethiyagoda, R. (2005). „Srílanské keře žáby rodu Philautus Gistel, 1848 (Ranidae: Rhacophorinae), s popisem 27 nových druhů. v: Yeo, C. J., Ng, P. K. L. a Pethiyagoda, R. (vyd.), Příspěvky k průzkumu biologické rozmanitosti a výzkumu na Srí Lance" (PDF). Raffles Bulletin zoologie. Dodatek 12: 163–303.
  8. ^ A b C d E F G Meegaskumbura M. & Manamendra-Arachchi K. (2005). "Popis osmi nových druhů keřových žab (Ranidae: Rhacophorinae: Philautus) ze Srí Lanky. v: Yeo, C. J., Ng, P. K. L. a Pethiyagoda, R. (vyd.), Příspěvky k průzkumu biologické rozmanitosti a výzkumu na Srí Lance" (PDF). Raffles Bulletin zoologie. Dodatek 12: 305–338.
  9. ^ A b Meegaskumbura, M .; Manamendra-Archchi, M. (2011). „Dva nové druhy keřových žab (Rhacophoridae: Pseudophilautus) ze Srí Lanky “ (PDF). Zootaxa. 2747: 1–18.
  10. ^ A b Meegaskumbura, M., K. Manamendra-Arachchi, C. J. Schneider & R. Pethiyagoda (2007). „Nové druhy mezi vyhynulými žábami keřů na Srí Lance (Amphibia: Rhacophoridae: Philautus)" (PDF). Zootaxa. 1397: 1–15.CS1 maint: více jmen: seznam autorů (odkaz)[trvalý mrtvý odkaz ]