Prosper de Haulleville - Prosper de Haulleville

Prosper de Haulleville
narozený(1830-05-28)28. května 1830
Lucembursko, Spojené království Nizozemsko
Zemřel25.dubna 1898(1898-04-25) (ve věku 67)
Brusel, Belgické království
Jméno peraFélix de Breux
obsazeníredaktor Revue Générale (1874–1890), Journal de Bruxelles (1878–1890)
Jazykfrancouzština
VzděláváníAthénée Royal d'Arlon, Athénée royal de Liège
Alma materUniversité Libre de Bruxelles
Doba1850-1898
Předmětaktuální události
Pozoruhodné práceDe l'avenir des Peuples catholiques (1876)

Prosper de Haulleville (1830–1898), který také psal pod pseudonym Félix de Breux, byl belgický novinář a autor, který měl vliv na přijetí jeho země všeobecné volební právo s množné hlasování a poměrné zastoupení.

Život

Haulleville se narodil v roce Lucembursko dne 28. května 1830 a byl osiřel v raném věku. Byl vychován strýci a vzdělaný na státních středních školách v Praze Virton, Arlon a Lutych.[1] Vychován nevěřící, ve věku 16 let uslyšel kázání Lacordaire to úplně změnilo jeho výhled.[1]

Po získání doktorátu z práv Université Libre de Bruxelles, studoval na Filozofické fakultě dějiny a filozofii University of Bonn.[1] V roce 1857 byl jmenován profesorem práva na Státní univerzita v Gentu, ale z této pozice byl o rok později vyhlášen předsedou vlády Charles Rogier kvůli jeho otevřeným názorům na práva katolíků.[1] Na konci své akademické kariéry věnoval zbytek svého života žurnalistice a nezávislému studiu. V roce 1860 převzal upadající noviny L'Universel ale nedokázal to otočit. Složil se v roce 1861.[1]

Haulleville byl mezi organizátory prvního z Kongresy Malines, v roce 1863.[1] V následujícím roce založil nakladatelství, které získalo Pierre Kersten je Journal historique et littéraire a spustil Revue Générale (1865), jehož se stal redaktorem v letech 1874 až 1890.[1] Zároveň byl redaktorem časopisu Journal de Bruxelles od roku 1878 do roku 1890.[1]

Jeho redakční řada na obou Revue Générale a Journal de Bruxelles vedl kampaň proti liberálním zásahům do práv katolíků za vlády Walthère Frère-Orban (1878-1884), ale také přijal progresivní postoje v souladu se vznikem Křesťanská demokracie které byly v rozporu s konzervativismem Katolická strana který se dostal k moci v roce 1884.[2] Publikoval také současné spisovatele spojené s La Jeune Belgique.[1]

Poté, co byl v roce 1890 víceméně vytlačen jako redaktor, byl Haulleville v roce 1891 jmenován hlavním kurátorem Královská muzea dekorativního a průmyslového umění a Halle Gate.[1] Na počátku 90. let 19. století se opakovaně snažil získat Tramvaje Bruxellois rozšířit linku do nového muzea v Cinquantenaire Park, ale nebyl schopen poskytnout odpovídající prostředky, které požadovali.[3] Od roku 1888 přednášel také historii a ústavní právo Královská vojenská akademie.[1] Pokračoval ve zveřejňování politické kontroverze, ale pod pseudonymem Félix de Breux v Journal de Bruxelles, Durendal, L'Avenir sociální a La Justice společenská.[1]

Haulleville kandidoval do parlamentu čtyřikrát, ale nikdy nebyl zvolen. V roce 1895 byl zvolen do městské rady v Bruselu na seznamu National Independents. Zemřel v Bruselu dne 25. dubna 1898.[1]

Spisy

  • Histoire des Communes Lombardes (2 obj., 1857-1858)[4][5]
  • Les Catholiques et les libertés constitutionnelles en Belgique (1863)
  • Zástupci Les Institutions en Autriche (1863)
  • L'Allemagne depuis la Guerre de Sept Ans (1868)
  • De l'enseignement primaire en Belgique (1870)[6]
  • La Nationalité belge; o Flamands et Wallons (1870)[7]
  • De l'avenir des Peuples catholiques (1876)[8]
    • Anglický překlad jako Budoucnost katolických národů (1878)[9]
  • Les nonciatures apostoliques en Belgique depuis 1830 (1890)
  • Organisation of représentation des intérêts au Sénat (1891)
  • Portréty a siluety (2 obj., 1892-1893)
  • Étude sur le Sénat (1897)

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m Norbert Piepers, "Haulleville (Charles-Alexander-Prosper, baron de)", Biographie Nationale de Belgique, sv. 37 (Brusel, 1971), 413-420.
  2. ^ N. Piepers, La Revue générale de 1865 à 1940 (1968), str. 27-30.
  3. ^ Liesbet Nys, De intrede van het publiek: Museumbezoek in België, 1830-1914 (Leuven, 2012), s. 304.
  4. ^ https://books.google.com/books?id=6RHFWQzf8nIC
  5. ^ https://books.google.com/books?id=Kb5oAAAAcAAJ
  6. ^ https://books.google.com/books?id=lxRCAAAAcAAJ
  7. ^ https://books.google.com/books?id=FWdDAAAAcAAJ
  8. ^ Druhé vydání na Gallici.
  9. ^ https://books.google.com/books?id=rhI_AAAAIAAJ