Prophetiae Sibyllarum - Prophetiae Sibyllarum

Zahájení úvodu Hrát si (Pomoc ·informace )

Prophetiae Sibyllarum („Sibylline Proroctví „nebo“Sibylline Věštci “) jsou série dvanácti moteta podle Francouzsko-vlámský hudební skladatel Orlande de Lassus. Díla jsou známá pro své extrémně chromatický idiom.

Dějiny

Říká se, že tento cyklus motet byl dán jako osobní dar Albrecht V. Bavorska, Lassův zaměstnavatel, po svém příjezdu do Mnichova. Než začal pracovat Německo, Lassus už v roce zaznamenal velký úspěch Itálie jako skladatel Costantina Castriota a hledal nové jméno. Moteta byla poprvé publikována v roce 1600, po Lassově smrti v roce 1594, jeho synem Rudolfem. Zůstává však malá neshoda ohledně dat originálu rukopis. Boetticher navrhuje, aby bylo datum kolem 1550-52, během Lassova času v roce Neapol, zatímco Alfred Einstein upřednostňuje datum mezi 1555 a 1560, do té doby mohl Lassus vidět vyobrazení sibylů na místech, jako je Sixtinská kaple v Římě a v apartmánech Borgia na Vatikán.^[1]

Analýzy

Crook (1998) tvrdí, že úvod, “Carmina Chromatico„, se stalo,“ pravděpodobně nejvíce analyzovány kousek Renesanční hudba jakýmkoli skladatelem v jakémkoli žánru, “^[2] od té doby Lowinsky diskuse o předehře z roku 1961 “triadic atonality ".^[3] To lze pochopit studiem Prologu cyklu. Textura zůstává triadická, typická pro polyfonii té doby, ale moduluje tak často, že posluchač rychle ztratí původní tonální střed. Lowinského diskuse vedla k dalším problémům na téma tónový soudržnost prologu. William J. Mitchell, má problém s Lowinsky Závěr a naznačuje, že „možná eroze jakéhokoli stabilního tonálního centra je méně vinou Lasso, který, jak se zdá, vynaložil skvělé úsilí, než analýza, která je skutečně atonální.“ ^[4] Tyto debaty jsou nakonec postaveny na otázce licence teoretiků k analýze díla prostřednictvím našeho moderního objektivu tonalita a atonality.

Básně

The Prophetiae Sibyllarum text je tvořen jedním třířádkovým prologem a dvanácti šestiřádkovými moteta. Všechny básně jsou v daktylický hexametr. Proroctví, každé sdělené jiným prorokyně, řekněte o příchodu Kristus. Vzhledem k renesance je fascinován mysticismus a starověk není žádným překvapením, že Lassus zvolil tyto proroctví jako svůj text.^[5] Extrémně chromatické nastavení tohoto textu ukazuje na Lassovy interakce s Cipriano de Rore a Nicola Vicentino, oba známí svými experimenty s chromaticismem, během jeho působení v St. John Lateran. Lowinsky také spekuluje, že „když mladý génius vykreslil proroctví o Sibyllinu chromatickým stylem, pravděpodobně to znamenalo, že chromatičnost byla hudbou budoucnosti.“^[6]

Prolog

Carmina chromatico quae audis modulata tenore,

Haec sunt illa quibus nostrae olim arcana salutis

Bis senae intrepido cecinerunt rudy Sibyllae.

Polyfonní skladby, které uslyšíte s chromatickým tenorem,

to jsou oni, ve kterých jsou naše dvakrát šest sibylů jednou

zpíval nebojácnými ústy tajemství spásy.

I. Sibylla Persica

Virgine matre satus, pando residebit asello

Iucundus princeps, neobvyklý qui ferre salutem

Rite queat lapsis; tamen illis forte diebus

Multi multi ferent, immensi facta laboris.

Solo sed satisf est oracula prodere verbo:

Ille Deus casta nascetur virgine magnus.

Syn panenské matky bude sedět na gauči se zadkem,

radostný princ, jediný, kdo může právem přinést

spása padlým; ale stane se v těch dnech, že

mnozí řeknou mnoho proroctví o velké práci.

Ale stačí, aby věštci přinesli jediné slovo:

Ten velký Bůh se narodí z cudné panny.

II. Sibylla Libyca

Ecce zemře jako venient, quo aeternus tempore princeps,

Irradians sata laeta, viris sua crimina tollet,

Lumine clarescet cuius synagoga recenti:

Sordida qui solus reserabit labra reorum,

Aequus erit cunctis, gremio rex membra reclinet

Reginae mundi, sanctus, per saecula vivus.

Hle, přijdou dny, kdy nesmrtelný princ,

setí hojných plodin, zbaví jejich zločiny lidí,

jehož synagoga bude zářit novým světlem;

on jediný otevře znečištěné rty obviněného,

bude jen ke všem; ať král, svatý, žijící pro všechny věky,

sklopte své končetiny do lůna královny světa.

III. Sibylla Delphica

Non tarde veniet, tacita sed mente tenendum

Hoc opus; hoc memori semper qui corde reponet,

Huius příslušník cor gaudia magna prophetae

Eximii, qui virginea conceptus ab alvo

Prodibit, sine contactu maris, omnia vincit

Hoc naturae opera: at fecit, qui cuncta gubernat

Nepřijde pomalu (ale této práce se musí držet

tichá myšlenka), ten, kdo to kdy uloží do paměti,

proč jeho proroci mohou ohlašovat z toho velké radosti

vznešený, který vyjde počatý z

panenské lůno bez poskvrnění člověka. Tím si podmaníte vše

díla přírody: přesto to udělal, kdo vládne všem věcem.

IV. Sibylla Cimmeria

In teneris annis facie praesignis, pocta

Militiae aeternae regem sacra virgo cibabit

Lacte suo; per quem gaudebunt pectore summo

Omnia, et Eoo lucebit sidus ab orbe

Mirificum; sua dona Magi cum laude ferentes,

Obiicient puero myrrham, aurum, thura Sabaea.

V jejích něžných letech, vyznačujících se krásou, na počest

svatá panna nakrmí krále věčného vojska

s jejím mlékem; skrze něhož se budou všechny věci radovat

s povzneseným srdcem a na východě bude zářit

úžasná hvězda: Magi přinášející své dary s chválou

představí dítěti myrhu, zlato, kadidlo Sabaean.

V. Sibylla Samia

Ecce umírá, nigras quae tollet laeta tenebras,

Mox veniet, solvens nodosa volumina vatum

Gentis Judaeae, referent ut carmina plebis.

Hunc poterent clarum vivorum tangere regem,

Humano quem virgo sinu inviolata fovebit.

Annuit hoc coelum, monstrant rutilantia sidera.

Hle, radostný den, který pozvedne černou temnotu

brzy přijde a rozluští svázané spisy proroků

judského kmene, jak říkají lidové písně.

Budou se moci dotknout tohoto slavného vládce živých,

kterou bude neposkvrněná panna vychovávat v lidských prsou.

To slibují nebesa, to ukazují zářící hvězdy.

VI. Sibylla Cumana

Iam mea certa manent, et vera, novissima verba

Ultima Venturi quod erant Oracula regis,

Qui toti veniens mundo cum tempo, placebit,

Ut voluit, nostra vestitus carne slušnější,

U cunctis humilis, castam pro matre puellam

Deliget, haec alias forma praecesserit omnes.

Nyní moje poslední slova zůstanou jistá a pravdivá,

protože to byli poslední věštci krále, kteří přišli,

Kdo přijde s mírem pro celý svět, bude potěšen,

jak zamýšlel, být vhodně oblečeni v našem těle,

ve všech věcech pokorný. Pro svou si zvolí cudnou dívku

matka; v kráse překoná všechny ostatní.

VII. Sibylla Hellaspontica

Dům meditor quondam vidi decorare puellam,

Eximio, castam quod se servaret, honore,

Munera digna suo, et divino numine vízum,

Quae sobolem multo pareret splendore micantem:

Potomci summi, speciosa et vera Tonantis,

Pacifica mundum qui sub ditione gubernet.

Jednou, když jsem přemýšlel, viděl jsem, jak zdobí dívku

s velkou ctí (protože se udržovala cudná);

Vypadala hodná díky jeho daru a božské autoritě

porodit slavného potomka s velkou nádherou:

krásné a opravdové dítě nejvyššího Thundereru,

kdo by vládl světu s mírumilovnou autoritou.

VIII. Sibylla Phrygia

Ipsa Deum vidi summum, punire volentem

Mundi homines stupidos, et pectora caeca, rebellis.

Et quia sic nostram doplňující crimina pellem,

Virginis in corpus voluit demittere coelo

Ipse Deus prolem, quam nunciet angelus almae

Matri, quo miseros contracta sorde lavaret.

Sám jsem viděl vysokého Boha, který si přeje potrestat

hloupí muži Země a slepé srdce rebela.

A protože zločiny tak naplní naši kůži,

Sám Bůh si přál poslat z nebe do těla

panny, jeho syna, kterou anděl oznámí pěstounům

matku, aby mohl vzbudit ubožáky z nečistoty, kterou mají

smluvně.

IX. Sibylla Europaea

Virginis aeternum veniet de corpore verbum

Purum, qui valles et montes transiet altos.

Ille volens etiam stellato missus Olympo,

Edetur mundo chudák, qui cuncta silenti

Rexerit imperio. Sic krédo, et mente osudbor:

Humano simul ac divino semine natus.

Z těla panny vyjde čistý

slovo věčný, který bude překračovat údolí a vysoké hory.

Ochotně poslal i z hvězdného Olympu,

bude poslán do světa chudák, který bude vládnout veškerému stvoření

s tichou silou. Věřím tedy a ve svém srdci uznám:

Je dítětem božského i lidského semene.

X. Sibylla Tiburtina

Vera ipse Deus dedit haec mihi munia fandi,

Carmine quod sanctam potui monstrare puellam,

Concipiet quae Nazareis in finibus, illum,

Quem sub carne Deum Bethlemica rura videbunt.

O nimium felix, coelo dignissima mater,

Quae tantam sacro lactabit ab ubere prolem.

Pravdivý Bůh sám mi dal tyto dary proroctví,

abych mohl zpívat svatou pannu

kdo počne v mezích Nazareta

že Bůh, kterého Betlémské země uvidí v těle.

Ó nejšťastnější matko, hodná nebe,

kdo bude kojit takové dítě z jejích svatých prsou.

XI. Sibylla Erythraea

Cerno Dei natum, qui se dimisit ab alt,

Ultima felices referent cum tempora soles

Hebraea quem virgo feret de fingpe decora,

In terris multum teneris passurus ab annis,

Magnus erit tamen hic divino karmínové vany,

Virgine matre satus, prudenti pectore verax.

Hle, syn Boží, který se poslal z výsosti,

kdy radostné dny přinesou poslední časy.

Ten, koho rozkošná panna ponese z hebrejské linie,

ten, kdo bude trpět na zemi od svých něžných let,

přesto zde bude velkým vidoucím ve zbožném proroctví,

syn panenské matky, pravdivý a moudrého srdce.

XII. Sibylla Agrippa

Summus erit sub carne satus, charissimus atque,

Virginis et verae complebit viscera sanctum

Verbum, consilio, sine noxa, spiritus almi.

Despectus multis tamen ille, Salutis amore,

Arguet et nostra commissa piacula culpa.

Cuius honos constans, et gloria certa manebit.

Nejvyšší a nejdražší se narodí v těle syna

pravé panny a svaté slovo naplní lůno

dívky prostřednictvím čistého úmyslu pečujícího ducha;

i když je pro mnohé pohrdavý, pro lásku k naší spáse

odsoudí hříchy spáchané naší vinou;

jeho čest zůstane stálá a jeho sláva jistá. ^[7]

Viz také

• Prophetiae Sibyllarum (Waterhouse)

Reference

externí odkazy

• Prophetiae Sibyllarum: Skóre na Projekt mezinárodní hudební skóre