Princ Karim Khan - Prince Karim Khan
Princ Agha Abdul Karim Khan Ahmedzai byl mladší bratr Chána z Kalat, Mir Ahmedyar Khan, který byl posledním vládcem nezávislých Balúčistán. Po britský opustil Balúčistán 13. srpna 1947, chán Kalatský vyhlásil nezávislost 15. srpna 1947 (den po vzniku Pákistánu). Balúčistán byl nezávislý po dobu šesti měsíců a poté byl násilně anektován Pákistánem, když byl Kalatský chán donucen pod hrozbou oddělení Makrana od Kalatu a vojenské akce, aby podepsal anexe (viz „Ve stínu Afghánistánu“ Selig S Harrison, 1981, publikoval Carnegie Endowment for International Peace, New York, USA.)
16. května 1948 se princ Agha Abdul Karim Khan Ahmadzai odvážně vzbouřil proti velké přesile a vedl nacionalistické povstání proti pákistánské vládě a za nezávislost Balúčistánu. Vedl malou sílu armády státu Kalat, ozbrojeného domorodce, intelektuály, politiky a jeho klíčové spolupracovníky do Sarlathu na hranici s Afghánistánem a začal vysílat posly k kmenům a sardarům Balúč, afghánským sardarům v Kandaháru a afghánské vládě v Kábulu. Začal utrácet státní pokladnu Kalat ve svém vlastnictví na nákup zbraní a pokusil se uspořádat své síly. Založil své síly blízko afghánských hranic v naději na vojenskou pomoc z Afghánistánu, protože stát Balúč měl s Afghánci dlouhé historické vztahy.
Princ pozval přední členy Baluch nacionalista politické strany - Státní národní strana Kalat, Baluch League a Baluch National Workers Party - připojit se k němu v boji za vytvoření nezávislého a socialistického Balúčistánu. Kromě svých politických aspirací byl Agha Abdul Karim mladší, odvážnější a mnohem nacionalističtější a ochotnější bojovat než jeho starší bratr Kalatský kán. Jeho boj byl nacionalistický a levicový, jak naznačuje vlajka, která byla červená se třemi zlatými hvězdami, z nichž každá představovala tři části Balúčistánu, konkrétně ty v Pákistánu, Íránu a Afghánistánu.
Počátky a spojenci hnutí
Jak již bylo řečeno, princ Karim se rozhodl přiblížit k afghánským hranicím s nadějí, že získá pomoc z Afghánistánu kvůli dlouhým historickým vazbám s Afghánci. Jeho cílem byla nezávislost, Balúčistán byl nezávislý knížecí stát pod Brity s dvoustrannými smlouvami s britskou korunou. Balúčistán nebyl součástí Indie, a proto neexistoval požadavek, aby byl Balučistán součástí britské Indie rozdělené do států Indie a Pákistánu. Baluch měl dlouhé touhy po nezávislosti a bojoval, včetně vojenského boje proti Britům. Princ Karim měl revoluční revoluční tendence a byl ovlivněn marxismem-leninismem.
Někteří z významných politických vůdců a intelektuálů, kteří se připojili k Agha Abdul Karim, byli Mohammed Hussein Anka (tajemník Baluchovy ligy a redaktor Týdenní Bolan Mastung ), Malik Saeed Dehwar (tajemník Kalatské státní národní strany), Kadir Bux Nizamani (člen Baluchovy ligy a bývalý generální tajemník komunistické strany Sindh-Baluchistan), Maulwi Mohd Afzal (člen Jamiat-Ulm-e-Balochistan ) a několik prominentních členů sindobalochistanské pobočky komunistické strany. Přiložený obrázek zde ukazuje klíčové vůdce povstání, zleva doprava stojí Kadir Bux Nizamani, Malik Saeed Dehwar, Abdul Wahid Kurd a zleva doprava sedí Muhammed Hussain Anka, Agha Abdul Karim Ahmedzai a Mir Ahamed Khan Ahmedzai.
Plán akce
Agha Abdul Karim podnikl několik akcí a následoval aktivní politiku k dosažení svého cíle, kterým bylo udržet balučský stát Kalat jako nezávislý stát. Jeho posláním byla nezávislost a vytvoření socialistické republiky Balúčistánu, jak dokládají jeho kroky, v tom se velmi lišil od svého staršího bratra, který se více zajímal o ochranu svého postavení a dynastie a zachování současného stavu.
Nizamaniho současné poznámky ukazují, že Agha Abdul Karim byl odhodlaný bojovat za vytvoření nezávislého a socialistického Balúčistánu (viz fotografie 2 zobrazující Nizamaniho poznámky). Nizamani píše, že Agha Abdul Karim vynakládá prostředky na nákup zbraní, výcvik bojovníků, posílání vyslanců do Afghánistánu a Íránu a studium textů děl Marxe a Lenina. Inspiroval se ruskou revolucí a chtěl pro lidi Baluchů svobodu a emancipaci. Nizamani píše, že Khan z Kalatu poslal strýce z matčiny strany Ibrahima Khana a Maulvi Taj Muhammeda, aby viděli Aghu Abdula Karima, a přesvědčili ho, aby se vzdal a vrátil se do Kalatu, ale Agha Abdul Karim to odmítl.
Agha Abdul Karim zaslala zprávy Mir Ghulam Faruq z Rudini kmen, Sardar Mehrab Khan, Sardar Mir Jumma a Mir Wazir Khan Sanjrani Chagai a několik dalších náčelníků. Apel na balochské kmeny, aby podpořili povstání, a vyslání zastoupení do Afghánistánu kvůli pomoci kvůli historickým vazbám s Afghánci.
Ozbrojený boj
Agha Abdul Karim Khan vyzval jednotlivce, aby pomohli s náborem. Vzpoura byla spontánní a postrádala organizaci, byla založena na silném citu a vášni pro nezávislý Balúčistán. Nizamani v dobových záznamech uvádí, že se pokusil pomoci Aghě zorganizovat velitelskou strukturu síly a vštípit pořádek, postupy a taktiku revoluční armády.
Sověti a Afghánci
Agha Abdul Karim jmenován Malik Saeed Dehwar a Kadir Bux Nizamani jako jeho vyslanci kontaktovat afghánskou vládu a obrátit se na další ambasády s cílem získat morální a materiální podporu. Podle Nizamaniho afghánské úřady soucitně poslouchaly, ale odmítly poskytnout vojenskou pomoc. Afghánské úřady rovněž odmítly povolit operaci povstalecké skupiny z afghánské půdy. Nizamani informoval íránský Velvyslanectví Balochského povstání. Íránští diplomaté projevili své znepokojení, ale nenabídli žádnou pomoc, ačkoli byli ochotni poskytnout azyl povstalecké skupině v Íránu. Poslední nadějí zástupců prince byla sovětská ambasáda. Sovětští diplomaté pozorně poslouchali Nizamaniho, který hovořil plynně rusky. Ačkoli neposkytli žádné záruky, slíbili, že o tom budou informovat Moskva.
Pákistánská vláda přesunula armádu na vojenské stanoviště Paňdžáb, Chaman Chashme, a Rastri poblíž afghánských hranic, pokoušet se kontrolovat dávky rebelů, které posílaly balochské nacionalistické prvky, a kontrolovat jejich aktivity nebo zastavit jakýkoli pokus o invazi. Pákistánské úřady potvrdily dva střety mezi armádou a rebely. Po těchto střetech mezi dobře organizovanou a moderní armádou a spontánně zvednutými kmenovými silami Baloch byla síla Agha Abdula Karima obklíčena a poražena a Agha Abdul Karim byla zajata. Nizamani ve svých dobových záznamech uvádí, že při svém návratu, když překročili hranici z Afghánistánu do Balúčistánu (Pákistán), zjistili, že Agha byl zajat.
Princ a separatistické hnutí nedokázali dosáhnout široké vnitřní a vnější podpory. Baluchoví nacionalisté byli navíc rozděleni do dvou skupin. Agha, Anqa, Nizamani a Malik Saeed sice upřednostňoval ozbrojený boj v podobě partyzánské války Mir Ghous Bux Bizenjo a sám kalatský kán si přál vyřešit všechny otázky vyjednáváním v Pákistánu, přičemž měl na paměti, že před těmito událostmi byl plně placeným a zaměstnaným generálním právním výborem kalatského chána sám pan Jinnah (zakladatel Pákistánu). Balúčistán byl také špatně připraven na povstání, komunikace byla slabá a mnozí o povstání nevěděli. Baluch dále postrádal moderní vojenskou organizaci a zbraně. Mnoho vojáků z Baluchu bylo vyzbrojeno puškami pro nabíjení tlamy z 19. století.
Vraťte se a zajměte
Po jeho zajetí byl princ nucen vrátit se do Kalatu a vyjednávat o jeho požadavcích. 8. července 1948, kdy zpráva o příchodu prince dorazila do Kalatu, se předseda vlády a státní síly v Kalatu setkaly s princem v Earboi doručit Khanovo poselství. Poté byl princ Karim a jeho následovníci zatčeni a uvězněni v Machh a Kvéta vězení. Princ Agha Abdul Karim Khan strávil v pákistánských věznicích celkem 25 let. Jeho první funkční období bylo 10 let a po propuštění byl znovu obviněn z nových obvinění a znovu uvězněn na 10 let.
Podrobný a zajímavý výrok pochází z Generál Akbar Khan, ve svém článku publikovaném v deníku Dawn ze dne 14. srpna 1960 pod názvem „Rané vzpomínky na vojáka“. V tomto článku generál Akbar potvrzuje, že existoval plán napadnout Khanate, a popisuje střet mezi pákistánskou armádou a separatistickými silami v čele s princem Karim. Akbar to tvrdí Jinnah vydal pokyny, aby tato zpráva nebyla zveřejňována v pákistánském tisku.
Soud a odsouzení
Po zatčení prince a jeho strany vydal generální prokurátor generálního prokurátora příkaz k vyšetřování, které mělo být provedeno Khan Sahib Abdullah Khan, další okresní soudce v Kvétě. Svou zprávu podal 12. září 1948. Jeho zpráva byla založena na princových aktivitách a na dopisech a dokumentech vydaných Baluchovými silami. Po dotazu R. K. Saker, okresní soudce v Kvétě, jmenoval zvláštního Jirga (oficiální rada starších) skládající se z těchto osob:
1. Khan Bahadur Malik Sahibzada Muhammad Ayub Khan Isakhel, Pashtoon z Pishin;2. K.B. Baz Mohd Khan. Jogezai Pashtoon z Loralai;3. Abdul Ghaffar Khan Achakzai Pashtoon z Pishin;4. S.B. Wadera Noor Muhammad Khan, a Baloch Šéf od Kalat;5. Syed Aurang Shah z Kalat;6. Šejk Baz Gul Khan Mandokhail. Pashtoon z Zhob;7. Wahab Khan Panezai Pashtoon z Sibi;8. Sardar Doda Khan Marri, Baloch z Sibi.
Tento Jirga byl pověřen studiem okolností a událostí, které vedly ke vzpouře, a byl požádán, aby vydal svá doporučení okresnímu soudci. 10. listopadu 1948 vyslechl Jirga svědectví obviněných a vydal svá doporučení D.M. dne 17. listopadu 1948 navrhující dodání knížete do Loralai z potěšení pákistánské vlády a různých dalších trestů. D.M. se ve svém příkazu ze dne 27. listopadu 1948 lišil názorem Jirgy a poslal prince na deset let přísného vězení a pokutu 5 000 rupií. Ostatní členové jeho strany dostali různé tresty a pokuty. Je pozoruhodné, že po jeho 10 letech vězení, po jeho propuštění, pákistánská vláda obvinila prince a byl uvězněn na dalších 10 let. Celkově skončil ve vězení téměř 25 let.
Vzpoura prince a jeho další roky ve vězení vytvořily inspirativní dědictví. Populárně známý jako první povstání po rozdělení Indie. Princ a jeho soudruzi jako Muhammed Hussain Anka strávili mnoho let společně v Mach Jail v severozápadní pohraniční provincii v Pákistánu, odkud Anka pravidelně psala dopisy nacionalistům z Baluchu, zde je uveden jeden z jeho dopisů zaslaných Nizamanimu v roce 1953, text tohoto a další dopisy ukazují, že uvězněný princ a jeho kamarádi zůstali velmi motivovaní a oddaní věci nezávislosti Baluchu (viz foto 2 písmeno Anka). Princ Agha Abdul Karim si zachovává obdiv a náklonnost lidí z Baluchu, přiložená fotografie ukazuje staršího knížete Karima před rokem 1972. Nakonec se zasloužil o nezávislost Baluchu a emancipaci lidí z Baluchu. Tento milovaný vůdce Baluch zemřel v roce 1973 a byl [[
]]
pohřben na svém předkovém hřbitově v Kalatu v Balúčistánu.