Prima Linea - Prima Linea

Prima Linea (Italsky, anglicky: „Front Line“) byl italština Marxista – leninista terorista skupina z konce 70. let. To bylo tvořeno v roce 1976 členy tvrdé linie frakcí uvnitř zcela vlevo, mimoparlamentní organizace Lotta Continua, která se toho roku rozpadla, společně s členy Potere Operaio a dalších skupin zcela vlevo.[1] Do roku 1982 provedl více než dvacet vražd.

Politika a organizace

Prima Linea byla druhou teroristickou organizací v Itálii, hned za druhou Rudé brigády, v členství a vlivu.[2] Italská služba pro demokratické informace a bezpečnost klasifikovala Prima Linea jako organizaci „Movimentismo“ a „Militarismo“, aktivismu a militarismu.[2] Členů a spolupracovníků bylo asi tisíc.

Vedoucí byli Roberto Sandalo, Marco Donat-Cattin, Sergio D'Elia Michele Viscardi, Enrico Galmozzi, Fabrizio Giai, Sergio Segio, Susanna Ronconi, Diego Forastieri, Roberto Rosso, Maurice Bignami, Bruno La Ronga, Giulia Borelli a Silviera Russo.[3]

Organizace používala pro své operace jiná jména, včetně Comitati Comunisti Combattenti, Brigate Comuniste Combattenti, Ronde Proletarie.[1]

Dotazováno bylo 923 členů Prima Linea a 149 členů Comitati comunisti per la liberazione proletaria (COLP).[4] Někteří členové zůstali neznámí.

Aktivita

Skupiny pocházející z Lotty Continuy se začaly organizovat jako samostatná tajná struktura v letech 1974-1976. Po zahájení činnosti pod různými definicemi přijala organizace od 30. listopadu 1976 název „Prima Linea“. Prima Linea působila zejména v Lombardii, Toskánsku, Kampánii a především v Turín (rodiště Donat-Cattina) a Piemont.[3]

První atentát, který byl oficiálně přičítán Primě Linea, byl atentát na Enrica Pedenovi, člena postfašistického Italské sociální hnutí. Byl zabit dne 29. září 1976 v Milán u příležitosti prvního výročí úmrtí Sergio Ramelli, který byl zase zavražděn Avanguardia Operaia. Dne 12. března 1977 zavraždila Prima Linea v Turíně policistu Giuseppe Ciotta. Následujícího dubna se členové Prima Linea setkali v San Michele a Torri poblíž Florencie, definovat jeho statut a vnitřní organizaci. V červenci téhož roku poškodili sklad zbraní v Tradate, v provincie Varese v reakci na zabití jednoho z jejích členů, Romana Togniniho.

V roce 1978 se Prima Linea spojila s Formazioni Comuniste Combattenti, po kterém bylo vytvořeno národní jednotné velení. V tomto období se PL soustředila proti vězeňským strukturám. V roce 1978 zabili vězněného agenta Fausta Dionisiho; následující obětí byl Alfredo Paolella, a Neapol profesor antropologie, který byl technickým pozorovatelem v Pozzuoli vězení. Po jeho smrti následovaly velké demonstrace italských odborů a levicových stran proti terorismu.

V lednu 1979 organizace zabila Giuseppe Lorusso v Turíně a soudce Emilio Alessandrini (který pracoval na reformaci italských vězení) v Miláně. V únoru italská policie zabila dva členy Prima Linea, kteří seděli v baru. V reakci na to v březnu zaútočilo komando Prima Linea na členy policejního auta v obchodě s lahvemi ve stejném městě. Výsledkem byla smrt muže, který tam náhodně prošel, Emanuele Iurilli. O několik měsíců později Donat-Cattin a Maurice Bignami zabili majitele baru, považovaného za odpovědného za identifikaci zastřelených členů. Dne 13. července 1979 byl neloupený dopravní agent zabit při loupeži v Druento poblíž Turína. Následující září se organizace sešla v Bordighera rozhodnout o jeho dalším řádku. Na konci roku zavraždili a Fiat inženýr Carlo Ghiglieno. O chvíli později byl člen PL Roberto Pautasso zabit policií Rivoli.

V roce 1980 radikální frakce v PL rozhodla o atentátu na soudce a kriminalistu Guida Galliho v Miláně dne 19. března. Paolo Poletti, ředitel ICMESA, Seveso elektrárna, která v roce 1976 způsobila toxické znečištění, byla zabita v jeho vile. Ve stejném roce organizace zabila Carabinieri Antonio Chionna, Ippolito Cortellessa, Pietro Cuzzoli a policejní agent Filippo Giuseppe. V roce 1980 se stalo několik členů pentito es: Zejména odhalení Roberta Sandala vyvolala dlouhou řadu zatčení členů PL, včetně Marca Donata-Cattina. Jeden z nich, William Waccher, byl zavražděn poté, co se stal policejním spolupracovníkem.

V roce 1980 řada členů opustila Prima Linea, aby se připojila k Rudým brigádám. V roce 1981 se konala řada interních setkání Barzio, v provincie Como, po kterém bylo rozhodnuto rozpustit Prima Linea. Někteří členové, kteří dosud nebyli zatčeni, vytvořili Comunisti Organizzati per la Liberazione Proletaria (organizovaní komunisté pro proletářské osvobození), jejichž cílem bylo osvobodit uvězněné teroristy nebo politické vězně.

Prima Linea byla oficiálně rozpuštěna až v roce 1987. Někteří z jejích členů, včetně Segio a Roberto Rosso, později vstoupili do Italská radikální strana. Segio napsal v roce 2005 esej Miccia corta, věnovaný historii Prima Linea.

Dnes

Více teroristů snížilo tresty, někteří výrazně snížili, poslední terorista Prima Linea byl propuštěn v roce 2004.[4]

Film o nějakém teroristovi Primy Linea vzbudil silné protesty obětí terorismu.

Bibliografie

  • „Per le vittime del terorismo nell’Italia repubblicana“ “, Presidenza della Repubblica, Istituto Poligrafico e Zecca dello Stato. Libreria dello Stato - ISBN  978-88-240-2868-4 -Redazione a cura dell’Ufficio per la Stampa e l’Informazione con la cooperazione dell’Ufficio per gli Affari Interni e dell’Ufficio per gli Affari dell’Amministrazione della Giustizia della Presidenza della Repubblica

Viz také

Reference

  1. ^ A b „Breve storia di Prima Linea“ 7. tiscali.it/settanta
  2. ^ A b [1][mrtvý odkaz ]
  3. ^ A b „Hnutí a militarismus: ozbrojená fronta roku 1968“, Gnosis: Rivista Italiana di inteligence, n. 4/2005 (Servizio per le Informazioni e la Sicurezza Democratica).
  4. ^ A b ‚Breve storia di Prima linea ' Archivováno 2009-12-15 na Wayback Machine

externí odkazy