Prayudh Payutto - Prayudh Payutto

Somdet Phra

Buddhakosacarya
(Prayudh Payutto)
สมเด็จ พระพุทธ โฆ ษา จาร ย์
(ประยุทธ์ ป ยุ ตฺ โต)
Ostatní jménaP.A. Payutto
Osobní
narozený
Prayudh Arayangkoon

(1937-01-12) 12. ledna 1937 (věk 83)
Si Prachan, Suphanburi, Thajsko
NáboženstvíBuddhismus
NárodnostThai
ŠkolaTheravada
Ostatní jménaP.A. Payutto
Jména DharmyPayutto
ChrámWat Nyanavesakavan
ObjednatMaha Nikaya

Prayudh Payutto (taky P.A. Payutto; Thai: ประยุทธ์ ป ยุ ตฺ โต, ป.อ. ป ยุ ตฺ โต) (b. 1938), známý také pod svým současným klášterním titulem, Somdet Phra Buddhakosajarn, je známý thajský buddhistický mnich, intelektuál a plodný spisovatel.

Prayudh přednášel a rozsáhle přednášel o různých tématech souvisejících s buddhismem, včetně postavení žen v buddhismu[1] a vztah mezi buddhismem a prostředím.[2] Byl oceněn v roce 1994 UNESCO Cena za mírové vzdělávání.[3]

Protože změny v thajském mnišském názvu zahrnují přidání nebo změnu mnišských jmen, Payutto byl během své kariéry znám a publikován pod různými jmény. Dříve byl znám jako Phra Rajavaramuni, Phra Debvedhi, Phra Dhammapitaka a Phra Bhramagunabhorn. Po svém jmenování do Nejvyšší rada Sangha v roce 2016 je jeho současným titulem Somdet Phra Buddhakosajarn.[4][5]

Časný život

Prayudh se narodil jako páté dítě Samran a Chunkee Arayangkoon 12. ledna 1938 v Okres Si Prachan, Provincie Suphanburi, Thajsko.[6]Prayudh získal rané vzdělání v Suphanburi. Během svého dětství utrpěl Prayudh mnoho nemocí, z nichž některé ho zahrnovaly při operacích a mnoho z nich ho sledovalo dodnes. Špatné zdraví mu ztěžovalo odhodlání ke škole a formálnímu vzdělávání. Znechucen svým zdravím se Prayudh vrátil do Suphanburi poté, co dokončil střední školu ve škole Pathum Khongkha School v Bangkok v roce 1950. Jelikož měl jistotu, že může pokračovat ve vzdělávání, aniž by se musel fyzicky angažovat, jako je tomu ve škole, vstoupil s podporou rodiny do kláštera, aby vyhledal náboženské vzdělání a byl vysvěcen na nováčka (samanera ) ve věku 13 let Začal studovat Pali a absolvoval školení v Vipassanā. Pod otcovým povzbuzením se přestěhoval do Wat Phra Piren v Bangkoku a pokračoval k dosažení nejvyšší úrovně (deváté úrovně) studia v Pali jazyk, zatímco ještě samanera, za což mu byl v roce 1962 udělen královský obřad vysvěcení do mnichů.[6] Přijal mnišské jméno „Payutto“, doslovně „člověk s neutuchající snahou“. Prayudh získal bakalářský titul v oboru buddhistických studií Mahachulalongkornrajavidyalaya University v roce 1962.

Učený mnich

Po získání kvalifikace instruktora byl Prayudh jmenován spolupracovníkem Děkan univerzity Mahachulalongkornrajavidyalaya a tuto pozici si udržel následujících deset let. On hrál důležitou roli v modernizaci Sangha vzdělání spojením znalostí v buddhismu se současnými sociálními problémy. Prayudh převzal funkci zástupce Opat z Wat Phra Piren v roce 1973, ale o tři roky později rezignoval, aby se věnoval akademické práci. Publikoval řadu knih a článků a pravidelně se účastnil akademických seminářů a konferencí, obklopil se současnými vědci a intelektuály. Byl autorem Buddhadhamma, uznávaný jako mistrovské dílo mezi buddhistickými učenci. Získal čestné tituly z více než deseti univerzit, tuzemských i zahraničních. Když přijal UNESCO Cenu za mírové vzdělávání udělil thajskému ministerstvu školství za zřízení Phra Dhampitaka Foundation for Peace Foundation.

Prayudh v současné době slouží jako opat chrámu Nyanavesakavan (Wat Nyanavesakavan), který se nachází v Tambon Bang Krathuek, Amphoe Sam Phran, Nakhon Pathom Province.

Obrana Pali Canon

Prayudh pevně věří v přísnou interpretaci Pali Canon, velmi v souladu s Theravada tradice. Šel na veřejnosti při mnoha příležitostech na obranu Pali Canon kdykoli byla zpochybněna jeho integrita. Například v polovině 90. let vydal Prayudh knihu s názvem Případ Dhammakaya (Thai: กรณี ธรรมกาย),[7] ve kterém diskutoval o kontroverzi související s koncepty dhammakaya a Nirvana ve smyslu výkladu Hnutí Dhammakaya. Prayudh přezkoumal podstatu Pali Canon, citoval Pali texty, které považoval za nesprávně interpretované chrámem, a přišel s protiargumenty v kontextu Pali Canon. Tvrdil, že výraz Dhammakaya nebyl správně interpretován, a poukázal na to, že pokud chrám bude nadále podporovat falešné interpretace, nebude to už moci dělat pod záštitou théravádového buddhismu.[7]

Wat Phra Dhammakaya odpověděl několika způsoby. Jeden pomocník-opat opat chrámu, Luang phi Thanavuddho, napsal esej, ve které obhajoval názory chrámu. Porovnal diskusi o povaze Nirvany se známou metafora slepých lidí cítících slona a bojovat o to, co cítí.[8] Tato metafora je také zmíněna v Pali Canon.[9] Zmínil také interpretace Pali učenců C.A.F. Rhys Davids a I.B. Horner, ale Prayudh je odmítl jako nesprávné.[10]

Úspěchy

Prayudh vydal řadu knih, které se zabývají současnými sociálními otázkami, jako např potrat, z pohledu buddhismu. Pravidelně vyjadřuje buddhistické názory na tak rozmanité oblasti, jako je vzdělávání, právo, společenské vědy a přírodní vědy. Prayudh zdůrazňuje buddhistický přístup střední cesta jako nevyhnutelný způsob dosažení míru a udržitelný rozvoj.[11] Tvrdí, že buddhismus je případnou agregací přírodní zákony a že tvoří základ moderních věd.[12] Prayudh také poukazuje na buddhismus jako na nezbytnou cestu ke štěstí.[13]

Mezinárodní ocenění a uznání

  • 1994 UNESCO Cena za mírové vzdělávání
  • 1995 jmenován do funkce Tipitaka Acharaya, jako vědec zběhlý v Pali Canon, Nava Nalanda Institute[6]
  • 2005 oceněn Nejvýznamnější učenec jako guru Theravada buddhismus Světová buddhistická univerzita[6]

Reference

  1. ^ Kde ženy stojí u Bhikkhu Prayudh Payutto - Dharmaweb Archivováno 09.06.2007 na Wayback Machine
  2. ^ Buddhismus :: Ekologie :: Kolo života
  3. ^ Tváře a životy Prayudh Payutto, Ven
  4. ^ „Zákon o Sangha přijde - národ“. Národ. Citováno 2017-11-21.
  5. ^ „Buddhisté vítají propagaci Phra Payutto“. Asean Breaking News. 2016-12-10. Citováno 2017-09-16.
  6. ^ A b C d „Wat Nyanavesakavan“. Wat Nyanavesakavan. Archivovány od originál dne 01.01.2008. Citováno 2008-02-12.
  7. ^ A b พระ ธรรม ปิฎก (ป. อ. ป ยุ ตฺ โต) (1996). Název: เอกสาร เพื่อ พระ ธรรม วินัย. กรุงเทพฯ: มูลนิธิ พุทธ ธรรม. ISBN  974-575-455-2. (v thajštině)
  8. ^ Thanavuddho, Phra Somchai (1999). นิพพาน เป็น อัตตา หรือ อนัตตา. Bangkok: ประดิพัทธ์. ISBN  974-7308-18-5.
  9. ^ Irsko, John D. „Tittha Sutta: Sectarians (1) (Ud 6.4)“. Přístup k přehledu. Access to Insight (Legacy Edition). Citováno 2016-08-20.
  10. ^ Scott, Rachelle M. (2009), Nirvana na prodej? Buddhismus, bohatství a chrám Dhammakāya v současném Thajsku, Albany: State University of New York Press, s.149, ISBN  9781441624109
  11. ^ พระ ราช วร มุนี (1996). การ พัฒนา ที่ ยั่งยืน. กรุงเทพฯ: มูลนิธิ โกมล คีม ทอง. ISBN  974-7092-09-3. (v thajštině)
  12. ^ พระ เทพ เวที (1992). พุทธ ศาสนา ใน ฐานะ เป็น รากฐาน ของ วิทยาศาสตร์. กรุงเทพฯ: มูลนิธิ พุทธ ธรรม. ISBN  974-565-556-2. (v thajštině)
  13. ^ พระ พรหม คุณา ภร ณ์ (2004). สุข ภาวะ องค์ รวม แนว พุทธ. กรุงเทพฯ: โรง พิมพ์ อักษร สัมพันธ์. (v thajštině)

Další čtení

externí odkazy