Pio Filippani Ronconi - Pio Filippani Ronconi

Pio Alessandro Carlo Fulvio Filippani Ronconi
Pio Filippani Ronconi v uniformě Waffen-SS.jpg
Pio Filippani Ronconi v uniformě SS, zatímco držel hodnost SS-Obersturmführer v 1. praporu Waffen-Grenadier-Brigade der SS (italská č. 1)
narozený(1920-03-10)10. března 1920
Madrid, Španělská říše
Zemřel11. února 2010(2010-02-11) (ve věku 89)
Řím, Itálie
Věrnost Italské království (1940–1943)
 Italská sociální republika (1943–1945)
Servis/větev Královská italská armáda (1940–1943)
Vlajka Schutzstaffel.svg Waffen-SS (1943–1945)
Roky služby1940–1945
HodnostObersturmführer
JednotkaPrvní prapor Waffen-Grenadier-Brigade der SS (italská č. 1)
Bitvy / války
OceněníŽelezný kříž druhé třídy

Pio Alessandro Carlo Fulvio Filippani Ronconi (10. března 1920 - 11. února 2010) byl Ital orientalista. Narodil se v Madrid Ve Španělsku a zemřel v Řím.

Životopis

Narodil se z velmi starodávného období černý aristokratický rodiny (jeho otcem je hrabě Fulvio Filippani Ronconi a jeho matka Anita Tamagno), která sahá až k římskému patriciátu. Vyrůstal ve Španělsku až do Občanská válka, když jeho matka byla zastřelena Republikáni poté se s rodinou vrátil do Itálie. V tomto období byl kompetentní v italštině, španělštině, katalánštině, arabštině, řečtině a latině a později studoval několik dalších jazyků, mimo jiné turečtinu, hebrejštinu, čínštinu, tibetštinu, sanskrt a perštinu. Kvůli širokému ovládání jazyků pracoval pro italskou rozhlasovou společnost EIAR jako zahraniční čtenář zpráv.

Jeho duchovní zájmy ho zároveň přivedly ke studiu a praktikování tantr ak poznání Julius Evola, Arturo Reghini a další členové Ur Group. Důkladně studoval tantrismus a gnosticismus, v různých kulturních kontextech, stejně jako víry a rituály starověké Itálie, od Iguvine tablety na Starověké římské náboženství.

Když Itálie vstoupila druhá světová válka (10. června 1940) se přihlásil jako dobrovolník do bojů Libye. Byl dvakrát zraněn a byl vyznamenán za jeho srdnatost. Po pádu Benito Mussolini a vytvoření Italská sociální republika, narukoval do italské legie SS, později se reorganizoval jako 29. divize Waffen-SS „Italia“ dosažení hodnosti Obersturmführer. Bojoval na Nettuno, přijímání druhé třídy Železný kříž během bitvy. Byl pravděpodobně posledním přeživším členem Bataillonu „Degli Oddi“.

Po skončení války pokračoval ve studiu a poznával Massimo Scaligero osobně a skrze něho díla Rudolf Steiner. Poté vypracoval vlastní koncepci antroposofie, očištěno jeho křesťan aspekty a zaměřil se na starověké Indoevropské pohanství. V roce 1959 se stal klíčovým žákem Giuseppe Tucci, nejdůležitější italský orientalista v té době. Učil oba na University of Naples "L'Orientale" a na Orientalistické škole v Benátkách.

Ve stejném období pokračoval v práci pro italskou vládu. Oficiálně byl zaměstnán v zahraniční rozhlasové kanceláři Předseda vlády Itálie a také pracoval pro italské zpravodajské služby jako překladatel. Na počátku 50. let byl poslán do Persie shromažďovat politické a vojenské informace v této oblasti. Spolupracoval s několika latinskoamerickými zpravodajskými službami: v roce 1950 napsal zprávu o politické a vojenské situaci Bolívie, předvídat revoluci, která vypukla o několik měsíců později. Pracoval pro italskou inteligenci až do 70. let. Pracoval také s Italské ministerstvo obrany jako kryptograf a překladatel orientálních jazyků.

V roce 1965 byl jedním z přednášejících na konferenci o revoluční válce konané v hotelu „Parco dei Principi“ v Římě, kterou organizoval fašistický politik Pino Rauti a jeho Ordine Nuovo organizace. Později byl soudem vyslýchán Bombardování na náměstí Piazza Fontana. Protože se předpokládalo, že jeho přednáška byla vytvořena a použita k plánování obecnéhostrategie napětí „destabilizovat italský demokratický systém a kvůli jednomu z jeho studentů, Delfovi Zorzimu, byla vyšetřována hmotná odpovědnost. Vyšetřování však prokázalo, že nebyl nijak zapojen.

V roce 2000 zahájil spolupráci s národními novinami Corriere della Sera, psal články o východní filozofii, ale byl vyloučen z novin poté, co ho čtenář odsoudil za službu ve Waffen-SS během druhé světové války. V určitém okamžiku před svou smrtí v roce 2010 přestoupil na Východní pravoslaví a jeho pohřeb byl proveden v souladu s Ruský pravoslavný obřad.[1]

Funguje

Knihy

  • Avviamento allo studio del pensiero orientale, Napoli, Pironti 1959 (2 obj.).
  • Storia del pensiero cinese, Turín, 1964 (nové vydání: Bollati Boringhieri, 1992).
  • Ismaeliti ed Assassini, Basilea, Thoth, 1973 (nové vydání: Rimini, Il Cerchio, 2004, ISBN  88-8474-059-2).
  • Le vie del Buddhismo, Řím, Basaia, 1986 (nové vydání: Janov, ECIG, 1988, ISBN  88-7545-905-3).
  • Vak. La parola primordiale. Quattro saggi sui Tantra, Marina di Patti, 1988.
  • Magia, religioni e miti dell'India, Řím, Casa del Libro, 1989.
  • Miti e religioni dell'India, Řím, Newton Compton, 1992.
  • Il buddhismo, storia e dottrina, Rome, 1994 (nové vydání: Rome, Newton Compton, 2004).
  • Buddha: aforismi e discorsi, Řím, Tascabili Newton, 1994.
  • L'induismo, Řím, Tascabili Newton, 1994.
  • Zarathustra e il Mazdeismo, Řím, Edizioni Irradiazioni, 2007.
  • Un altro islám. Mistica, metafisica e cosmologia, Řím, Edizioni Irradiazioni, 2012.

Překlady a edice

  • Nasir-e Hosraw, Il libro dello scioglimento e della liberazione, Napoli, Istituto Universitario Orientale, 1959.
  • Sa'dî, Il roseto, Turín, Boringhieri, 1965.
  • Ummu'l-Kitab, Napoli, Istituto Universitario Orientale, 1966.
  • Canone buddhista: discorsi brevi, Turín, UTET, 1968.
  • Julius Evola, Lo jóga della Potenza. Saggio sui Tantra (úvod), Řím, Edizioni Mediterranee, 1968–1994.
  • Upanisad antiche e medie, Torino, 1968 (nové vydání: Torino, Bollati Boringhieri, 2007 ISBN  978-88-339-1797-9).
  • Canone buddista: così è stato detto (Itivuttaka), Milano, 1995.
  • Buddha, La via per la saggezza. Dhamma-Pada e discorsi, Řím, Newton Compton, 2006.

Články

  • „Note sulla costruzione del mandala con riferimento al primo capitolo del Guhyasamayantra“, v: AION, Napoli, 1959.
  • "La cosmologia arcana degli Ismaeliti", v: Vie della Tradizione, n. 7, luglio-settembre 1972.
  • "Aspetti della teoria della parola nello Sivaismo del Kasmir", v: Vie della Tradizione, n. 25, gennaio-marzo 1977.
  • „Le cinque vie per il cuore secondo lo Scivaismo del Kashmir“, v: Vie della Tradizione, n. 29, gennaio-marzo 1978.
  • "Il mezzo di Sciva (çâmbhavôpâya) e le vie al vuoto", v: Vie della Tradizione, n. 30, aprile-giugno 1978.
  • "Significato e valore del pensiero indiano per l'occidente", v: Vie della Tradizione, n. 31, luglio-settembre 1978.
  • "I Siddha ed i sistemi del cuore", v: Vie della Tradizione, n. 32, ottobre-dicembre 1978.
  • "Orientamenti della medicina tradizionale indiana", v: Vie della Tradizione, n. 35, luglio-settembre 1979.
  • "Psicologia fondamentale dello Shamanesimo in Asia ed in America", v: Vie della Tradizione, n. 36, ottobre-dicembre 1979.
  • „Motivi regali dall'Iran all'occidente“ (první část), v: Vie della Tradizione, n. 37, gennaio-marzo 1980.
  • „Motivi regali dall'Iran all'occidente“ (druhá část), v: Vie della Tradizione, n. 38, aprile-giugno1980.
  • "Diversi orizzonti per una ricerca culturale", v: Vie della Tradizione, n. 40, ottobre-dicembre 1980.
  • "Tradizione e tradizionalismi. Le non-vie degli incapaci", v: Solstitium, anno VIII, n. 1, marzo 1983.
  • „I Tantra Antropologia e cosmologia“ (první část), v: Vie della Tradizione, n. 52, ottobre-dicembre 1983.
  • „I Tantra Antropologia e cosmologia“ (druhá část), v: Vie della Tradizione, n. 53, gennaio-marzo 1984.
  • „Il quadruplice vuoto e la Mahâmudrâ secondo il Sahajayâna“ (první část), v: Graal, anno IV, n. 13–14, 1987.
  • „Il quadruplice vuoto e la Mahâmudrâ secondo il Sahajayâna“ (druhá část), v: Graal, anno IX, n. 36, 1991.
  • "L'Isola Iniziatica", v: Graal, anno IX, n. 36, 1991.
  • „Un tempo, un destino. Il fato singolare del barone-generale Román Fiodórovic von Unger-Sternberg“, v: Vie della Tradizione, n. 29, aprile-giugno 1991.
  • „Le vie dei Tantra“ (první část), v: Vie della Tradizione, n. 83, luglio-settembre 1991.
  • „Le vie dei Tantra“ (druhá část), v: Vie della Tradizione, n. 84, ottobre-dicembre 1991.
  • "Memorie religiose di Roma", v Futuro presente, n. 3, autunno 1993.
  • "La coscienza-deposito (Alaya-Vijnana) quale fondamento epistemologico della realtà", v: Vie della Tradizione, n. 94, aprile-giugno 1994.
  • "Appunti sull'arte regia: koncentrazione, meditazione, contemplazione", v: Mos Maiorum, n. 3, dicembre 1994.
  • "L'esilio occidentale e il ritrovamento della luce. Variazioni sul tema dell'Isola Iniziatica", v: Mos Maiorum, n. 4, marzo 1995.
  • "La metafisica del sacro. Il fuoco vedico", v: Mos Maiorum, anno II, meruňka 1995.
  • "Valore della Speculazione Indiana Tradizionale per il Moderno Occidente", v Heliodromos, n. 8, autunno 1995.
  • „La concezione sacrale della Terra in Asia in particolare in India e Iran“, v: Vie della Tradizione, n. 107, luglio-settembre 1997.
  • "La immaginazione quale poiesis del sacro nella meditazione filosofica indiana e nella gnosi islamica", v: Letteratura-Tradizione, n. 3, marzo-maggio 1998.
  • "Le radici storiche e culturali dell'arditismo", v: Letteratura-Tradizione, n. 4, giugno-agosto 1998.
  • "Orientamenti epistemologici della medicina indiana", v: Letteratura-Tradizione, n. 5, gennaio 1999.
  • "Mondo simbolico e mondo reale", v: Letteratura-Tradizione, n. 6, meruňka 1999.
  • "La tipologia del guerriero", v: Letteratura-Tradizione, n. 7, luglio 1999.
  • "Psicologia e metafisica della guerra d'ogni tempo", v: Letteratura-Tradizione, n. 7, luglio 1999.
  • "L'esperienza" gnostica "del pensiero orientale", v: Letteratura-Tradizione, n. 9, Gennaio 2000.
  • „L'assurdo come doppia dimensione del reale in Franz Kakfa“, v: Letteratura-Tradizione, n. 10, primavera 2000.
  • "La 29ª divisione granatieri SS", v: Arthos, Genova, n. 7–8, gennaio-dicembre 2000.
  • "Massimo Scaligero Amico e Maestro", v L'Archetipo, anno VI, n. 3, gennaio 2001.
  • "Julius Evola: per una impersonalità attiva", v: Julius Evola un pensiero per la fine del millennio, 2001.
  • „Agni-Ignis. Metafisica del Fuoco Sacro“, v La Cittadella, anno I, n. 4, ottobre-dicembre 2001.
  • "L'oro, la moneta, la ricchezza", v: Letteratura-Tradizione, n. 20, primavera 2002.
  • „I consigli per la vita militare di Pio Filippani-Ronconi“, v La Cittadella, anno II, č. 8, ottobre-dicembre 2002.
  • „In 7 punti: l'oro, la moneta, la ricchezza“, v: L'Archetipo, anno VIII, n. 6, giugno 2003.
  • "Le radici storiche e culturali dell'arditismo", v La Cittadella, anno V, n. 17, gennaio-marzo 2005.
  • „Il barone Román Fiodórovic von Ungern-Sternberg“, v: Letteratura-Tradizione, anno II, č. 9, gennaio 2007.
  • „I molteplici stati di coscienza nello Yoga e nello sciamanesimo“, v: Simmetria, n. 3, říjen 2010.

Bibliografie

Reference

  1. ^ Gabriele Burrini, 2011. 'L'Abile Traghettatore,' in Angelo Iacovella (ed.) L'Orientalista Guerriero (Rimini: Il Cerchio), str. 26.