Pilar Paz Pasamar - Pilar Paz Pasamar - Wikipedia

V tomhle Španělské jméno, první nebo otcovský rodinné jméno je Paz a druhé nebo mateřské příjmení je Pasamar.
Pilar Paz Pasamar, 2012

Pilar Paz Pasamar (13. února 1932 - 7. března 2019) byl španělský básník a spisovatel, jehož dílo bylo přeloženo do italštiny, arabštiny, francouzštiny, angličtiny a čínštiny. Byla členkou Cádiz odvětví básnické generace padesátých let. Členkou Real Academia Hispano Americana de Cádiz byla od roku 1963. Mezi její ocenění a vyznamenání patří druhé místo z Premio Adonáis de Poesía za film „Los buenos días“ (1954), adoptivní dcera města Cádiz (2005), cena Meridiany Andaluského institutu žen (2005), zahrnutá v sekci „Vlastní jména“ Instituto Cervantes a autorem roku Andaluským centrem dopisů Junta de Andalucía (2015). Městská rada jejího rodného města každoročně uděluje Cenu Pilar Paz Pasamarové za povídky a poezii žen.

Časný život

Pilar Paz Pasamar se narodila v roce Jerez de la Frontera, 13. února 1932.[1] Její otec byl Arturo Paz Varela, pěchotní kapitán Jerezu. Její matkou byla Pilar Pasamar Mingote, a zaragozana který opustil povolání lyrického zpěváka, když se provdala za Artura. Mezi její sourozence patřili Mercedes (nar. 1927), Arturo (nar. 1933) a Jorge Antonio (nar. 1943).

Po španělská občanská válka se rodina usadila Madrid, kde byly dcery zapsány do Karmelitáni škola na Fortuny Street. Rodina však trávila dovolenou na jihu, kde se vyvinula Pazova poetická citlivost kolem tří podnětů: lyrika ústní tradice (velmi živá v Dolním Andalusie ), písničky, které slyšela v rádiu, a básně Las mil mejores poesías že ji její matka naučila recitovat.

Kariéra

40. léta-1956

V letech 1947 až 1948 napsal Paz do novin „poetický koutek“ Ayer de Jerez.[2] V jejích prvních dílech jsou podobnosti s básněmi, které napsal Gustavo Adolfo Bécquer, Rubén Darío, Antonio Machado, a Juan Ramón Jiménez. Její básně se vyvinuly, když navázala literární přátelství v rodném Jerezu s Juanem Valencí a především José Manuel Caballero Bonald,[3] která se stala její první poetickou učitelkou v madridských kruzích.

Od roku 1950, současně s inaugurací letních kurzů pro cizince v Cádizu, se Paz připojil ke skupině, která časopis vydávala Platero (1950-1954),[4] ve složení Fernando Quiñones, Felipe Sordo Lamadrid, Serafín Pro Hesles, Francisco Pleguezuelo a malíř Lorenzo Cherbuy. S nimi šla do Córdoba v roce 1951 setkat se s básníky skupiny „Canticle“: Pablo García Baena, Ricardo Molina Tenor, a Juan Bernier. Platero publikované spolupráce Juana Ramóna Jiméneze, Rafael Alberti, Pedro Salinas, Vicente Aleixandre, a Gerardo Diego. Skupina Cadiz zahrnovala další básníky z provincie, jako José Manuel Caballero Bonald, Julio Mariscal, a José Luis Tejada.

V roce 1952 se Paz zapsal na Filozofickou fakultu Complutense University of Madrid, ačkoli nedokončila titul. Tam studovala s dalšími literárními postavami, jako např Dámaso Alonso a Carlos Bousoño.

V letech 1951 až 1956 vydala tři knihy, které z ní učinily nejmladší a nejslavnější básnířku současnosti. Mara (1951), Los buenos días (1954, druhá cena ceny Adonais z roku 1953) a Ablativo amor (1955, Cena pro mládež).[5][6]

Paz se stal součástí ženských poetických kruhů Carmen Conde Abellán, Ángela Figuera, Gloria Fuertes, Concha Lagos. Carmen Conde zahrnula Paz do všech svých antologií a po letech obsadila prominentní místo v italsko-španělské dvojjazyčné antologii připravené Maria Roman Colangeli (1964). Pazova díla, Del abreviado mar (1957) a Violencia inmóvil (1967) se objevily ve sbírce „Agora“, kterou upravila Concha Lagos.

Ve stejných letech měl Paz vášeň pro divadlo. Na Complutense University of Madrid se věnovala studentům, kteří byli součástí TEU (Spanish University Theatre), včetně Marcelo Arroitia, Jaime Ferrán, a José María Saussol Prieto. S nimi připravila adaptaci William Shakespeare je Bouře (Madrid, 1954). Podílela se na dramatizovaných čteních a přišla uvažovat o turné po Itálii La Celestina . Dohromady s José María Rodríguez Méndez, napsala El Desván, nepublikovaná komedie.

1957-1967

Univerzitu opustila, když se setkala s Carlosem Redondem Huertosem. Rozhodli se vzít a usadit se v Cádizu. Svatba v roce 1957 se shodovala s vydáním Pazovy čtvrté básnické knihy, Del abreviado mar (1957), jeho název je poctou Luis de Góngora.[7]

V následujících letech se Paz věnovala hlavně své rodině.[8] Její čtyři děti se narodily v Cádizu: Pilar (1958), Mercedes (1960), María Eugenia (1963) a Arturo (1967). Zveřejnila však La soledad contigo v roce 1960. Dne 12. srpna 1963 vystoupila s projevem na Královské hispánsko-americké akademii věd, umění a dopisů v Cádizu, kde se zamyslela nad rolí básníka.

V roce 1967 vydala Violencia inmóvil, dosud nejlepší básně autora.[9][10]

Od roku 1982

Patnáct let uplynulo uprostřed velkých změn ve světě, ve Španělsku a v rodinném prostředí Paz. Publikovala La torre de Babel y otros asuntos v roce 1982 kniha napsaná po silné osobní krizi, kde se konfrontuje konfrontace s osobním neúspěchem a současným světem Babylonská věž jako ústřední symbol ničení slova. Bylo to znovuobjevení Paza, básníka.[11]

Autorka, do té doby izolovaná v Cádizu, se pomalu vrátila do literárního kontextu prostřednictvím tří směrů souvisejících s postmodernismem a demokracií: andaluská literatura, rozmach ženského psaní v 80. letech a poezie v tradici José Ramón Ripoll. Ve stejném roce 1986 se znovu objevila Pilar Litoral femenino, a ve sborníku, který José Ramón Ripoll připravil pro svou práci, La alacena (1986).

Devadesátá léta zahájila období expanze. V roce 1990 Textos lapidarios, byl publikován. Dvě pohádkové knihy: Historias balnearias y otras (1999) a Historias bélicas (2004). Psala také pro Diario de Cádiz se sloupcem „La Hache intercalada“. Philomena (1994) a Sophio (2003) byly vrcholem v lyrické tvorbě autora.[12]

Pozdější život

Její poslední poetický díl byl Los niños interiores (2008),[13] a ona publikovala Marinera en tierra adentro v roce 2013.[14] Paz zemřel v Cádizu 7. března 2019.[15]

Vybraná díla

Poezie

  • Mara, Madrid, Impr. Altamira, 1951. Prólogo de Carmen Conde.
  • Los buenos días, Madrid, Rialp, plk. Adonais, 1954. Accésit del Premio Adonáis.
  • Ablativo amor, Barcelona, ​​Atzavara, 1955. Premio Juventud.
  • Del abreviado mar, Madrid, plk. Agora, 1957.
  • La soledad, contigo„Arcos de la Fra. (Cádiz), plk. Alcaraván, 1960.
  • Violencia inmóvil, Madrid, Col.Agora, 1963.
  • La torre de Babel y otros asuntos, Cádiz, plk. Torre Tavira, 1982. Prólogo de Carlos Muñiz Romero.
  • La alacena„Selección y estudio preliminar de José Ramón Ripoll, Jerez, Diputación de Cádiz, plk. Arenal, 1986.
  • Philomena„Sevilla, Fundación El Monte, 1994. Premio de Poesía Mística Fernando Rielo
  • Lecta opery, Prólogo de Cecilia Belmar Hip, Selección de Manuel Francisco Reina, Madrid, Visor, 2001.
  • Sophio, Sevilla, vyd. Distrito del Sur & Ayuntamiento de Sevilla, plk. Ángaro, 2003. Prólogo de José María Balcells.
  • El río que no cesa, Selección de la autora, prólogo de Mauricio Gil Cano, Jerez de la Fra. (Cádiz), EH Editores, plk. Hojas de Bohemia n ° 10, 2007. Epílogo de Manuel Francisco Reina. Včetně CD s básněmi, které napsal autor.
  • Los niños interiores, Madrid, Calambur, 2008. plk. Poesía, č. 84. I Premio de Poesía Andaluza „El Público lee“ de Canal Sur, en 2008.
  • Ave de mí, palabra fugitiva (Poesía 1951-2008), Vyd. y estudio preliminar („Huésped de mi sonido más profundo: la poesía de Pilar Paz Pasamar“) de Ana Sofía Pérez-Bustamante Mourier, Cádiz, Fundación Municipal de Cultura & Diputación Provincial de Cádiz, 2013.

Povídky

  • Historias balnearias y otras, Cádiz, Fundación Municipal de Cultura, plk. Calembé, 1999.
  • Historias bélicas„Sevilla, Algaida, 2004.
  • Marinera en tierra adentro, Ed. y notas de María del Mar López-Cabrales, Cádiz, Presea, 2012.

Eseje, konference, články

  • Poética y poesía, Madrid, Cultura Hispánica, 1964. Discurso de ingreso en la Real Academia Hispano Americana de Cádiz. Contestación de José María Pemán.
  • Poesía femenina de lo cotidiano, Madrid, Editora Nacional, 1964.
  • „Vida y palabra debida“, en El placer de la escritura, Cádiz, Universidad] & Fundación El Monte & Fundación Municipal de la Mujer, 2005, s. 19-39.
  • La Hache intercalada, Cádiz, Diario de Cádiz & Fundación Municipal de la Mujer, 2005.
  • „Poética“, en Sharon K. Ugalde (vyd.), En voz alta. Las poetas de las generaciones de los 50 y los 70, Madrid, Hiperión, 2007, s. 393-395.

Antologie

  • Poesía rediviva de José María Pemán, Cádiz, Caja de Ahorros, 1985.
  • Poesía viva de José María Pemán, Cádiz, Diario de Cádiz, 1993.

Divadlo

  • La tempestad de William Shakespeare. Adaptación de Pilar Paz Pasamar, Madrid, 1954.
  • „El desván“ (1953), en colaboración con José María Rodríguez Méndez. Pieza seleccionada para el Certamen Nacional de Teatro del Reina Victoria, que finalmente no se representó y quedó inédita.
  • „Campanas para una ciudad“. Inédita. En versión musical de Alberto González fue estrenada en Cádiz, el día de Andalucía de 1987, por el grupo juvenil de teatro Bahía 22.

Diskografie

  • Así canta nuestra tierra por sevillanas, sv. I, Madrid, Ediciones Musicales Harmony & Caja de Ahorros de Jerez, 1985.
  • Así canta nuestra tierra por sevillanas, sv. II, Madrid, Caja de Ahorros de Jerez, 1987.

Reference

  1. ^ Biografie má více informací o práci a zpracování A. S. Pérez-Bustamante Mourier para el libro catálogo Pilar Paz Pasamar: „Cantar, cantar, cantar es lo que importa ...“, Sevilla, Consejería de Educación, Cultura y Deporte, Junta de Andalucía, 2015, s. 11-89. (ve španělštině)
  2. ^ Ana Sofía Pérez-Bustamante Mourier, „Los borradores silvestres de Pilar Paz Pasamar (1947-1948)“, en Estudios de teoría literaria como zásadní zkušenosti. Homenaje al Prof. José Antonio Hernández Guerrero, Cádiz, Universidad de Cádiz, 2008, s. 279-294. (ve španělštině)
  3. ^ José Manuel Caballero Bonald, „Una poesía que se llama verdad“, Diario Ayer, Jerez de la Fra., Září 1950. Srov. también „Pequeño prólogo a la poesía de Pilar Paz Pasamar“, La Tertulia literaria hispanoamericana (Madrid, Asociación Cultural Iberoamericana), č. 1, diciembre de 1952, s. 28-29. (ve španělštině)
  4. ^ Manuel Ramos Ortega, „Platero, una revista gaditana del medio siglo“, přednáška a edice Facsímil de Platero. Revista literaria gaditana (1950-1954), 2 sv., Sevilla, Fundación El Monte, 2000, sv. Já, str. 7-30. (ve španělštině)
  5. ^ Juan Ramón Jiménez, Cartas. Antología, vyd. Francisco Garfias, Madrid, Espasa Calpe, 1992. (ve španělštině)
  6. ^ Ricardo Gullón, Conversaciones con Juan Ramón Jiménez, Madrid, Taurus, 1958, s. 116, 151. (ve španělštině)
  7. ^ Rafael Laffón, „La soledad contigo, por Pilar Paz Pasamar“, ABC (Ed. De Andalucía), 9. května 1961, pág. 39. Melchor Fernández Almagro, „Poesía de Pilar Paz Pasamar“, La Vanguardia Española, 1 de octubre de 1959, str. 34. (ve španělštině)
  8. ^ „Hija predilecta de Jerez“. lavozdelsur.es (ve španělštině). 16. července 2017. Citováno 17. prosince 2019.
  9. ^ Gerardo Diego, reseña de „Violencia inmóvil“ (Panorama Poético Español, 29 de noviembre, 1967), Obras completas. Tomo VIII. Prosa literaria (sv. 3), vyd. José Luis Bernal, Madrid, Alfaguara, 2000, págs. 926-928.
  10. ^ Guillermo Díaz-Plaja, „Violencia inmóvil, de Pilar Paz Pasamar“, ABC (Madrid), 7 de diciembre de 1967, pág. 44. Recogido en La creación literaria en España, 1º bienal crítica (1966-67), Madrid, Aguilar, 1968, s. 273-276. (ve španělštině)
  11. ^ Manuel Ríos Ruiz, „Una feliz reaparición poética“ (reseña de La torre de Babel), Nueva Estafeta (6ª época de La Estafeta Literaria) (Madrid), č. 45–46, septiembre de 1982, s. 100–101. (ve španělštině)
  12. ^ Manuel Gregorio González, „Pilar Paz Pasamar“, Mercurio, březen 2004, s. 38. (ve španělštině)
  13. ^ „La poeta jerezana Pilar Paz Pasamar muere en Cádiz a los 86 años“. Diario de Cádiz (ve španělštině). 8. března 2019. Citováno 17. prosince 2019.
  14. ^ „Pilar Paz Pasamar reúne en un solo volumen sus once libros de poesía“. Diario de Cádiz (ve španělštině). 25. dubna 2013. Citováno 17. prosince 2019.
  15. ^ „La poeta jerezana Pilar Paz Pasamar muere en Cádiz a los 86 años“. Diario de Cádiz (ve španělštině). 8. března 2019. Citováno 17. prosince 2019.

Bibliografie

  • AAVV, La Ronda del Libro (Periódico literario de la Feria del Libro de Cádiz), Separata del nº 5, květen 2001, dedicado a Pilar Paz por haberle sido dedicada la Feria del Libro de Cádiz.
  • AAVV, Extramuros. Revista literaria, č. 29-30, květen 2003, „Especial Pilar Paz Pasamar“, págs. 50-64.
  • AAVV, RevistAtlántica de Poesía (Cádiz, Diputación Provincial), č. 31, 2007, Dossier Homaneje a Pilar Paz Pasamar, 72 páginas.
  • AAVV, Pilar Paz Pasamar: „Cantar, cantar, cantar es lo que importa“, Vyd. Ana Sofía Pérez-Bustamante Mourier, Sevilla, Consejería de Educación, Cultura y Deporte, Junta de Andalucía, 2015.
  • Espada Sánchez, José, Poetas del Sur, Madrid, Espasa-Calpe, 1989, págs. 301-320.
  • García Tejera, Mª del Carmen, „Pilar Paz Pasamar: la poesía como sistema traductor y comunicativo“, en Teoría / Crítica. Homenaje a la Profesora Carmen Bobes Naves, Vyd. Miguel Ángel Garrido Gallardo y Emilio Frechilla Díaz, Madrid, CSIC, Instituto de la Lengua Española (anejos de Revista de Literatura, 71), 2007, págs. 269-283.
  • Hacken, Hilde Ten, „Metapoesía en Del abreviado mar de Pilar Paz Pasamar: una poeta busca su Musa interna“, Bulletin španělských studií, č. 4, 2008, s. 445-459.
  • Hernández Guerrero, José Antonio, „Platero“ (1948-1954). Historia, antología e índices de una revista literaria gaditana, Cádiz, Fundación Municipal de Cultura, Cátedra „Adolfo de Castro“, 1984.
  • Payeras Grau, María, "Pilar Paz Pasamar en su creación poética inicial. Persiguiendo verdades", Ámbitos. Revista de Ciencias Sociales y Humanidades, č. 29, 2013, s. 21-31.
  • Pérez-Bustamante Mourier, Ana Sofía, „La lengua de los pájaros: Philomena como símbolo en la poesía de Pilar Paz Pasamar“, Salina (Tarragona), č. 25, 2011, s. 159-186.
  • Ugalde, Sharon Keefe, „Claros del bosque en la poesía de Pilar Paz Pasamar“, RevistAtlántica de Poesía (Cádiz, Diputación Provincial), č. 31, 2007, Dossier dedicado a Pilar Paz Pasamar, págs. D-35-44.
  • Vargas, Rafael, Entre el sueño y la realidad. Conversaciones con poetas andaluces, sv. 3, Sevilla, Guadalmena, 1993, s. 103-116.