Pieter Burman mladší - Pieter Burman the Younger

Pieter Burman (23. Října 1713 - 24. Června 1778), také známý jako Petr nebo Pieter Burmann (latinský: Petrus Burmannus) a odlišit od jeho strýc tak jako "mladší" (Secundus nebo Juniorský), byl Holanďan filolog.
Život
Narozen v Amsterdam, byl vychován strýcem dovnitř Leidene, a poté studoval zákon a filologie pod CA Duker a Arnold von Drakenborch na Utrecht. V roce 1735 byl jmenován profesorem výmluvnosti a historie na Franeker, s nímž předseda poezie byl spojen v roce 1741. V následujícím roce odešel z Franekeru do Amsterdamu, kde se stal profesorem Dějiny a filologie na Athenaeum. Následně byl profesorem poezie (1744), obecným knihovníkem (1752) a inspektorem gymnázia (1753). V roce 1777 odešel do důchodu a zemřel 24. června 1778 v Santhorstu poblíž Wassenaar.[1]
Svým slavnějším strýcem připomínal způsob a směr studia a jeho násilné dispozice, které ho vedly k hádkám se současníky, zejména Saxem a Christian Adolph Klotz. Byl to člověk s velkým vzděláním a měl velký talent pro latinskou poezii. Jeho nejcennější díla jsou:
- Anthologia Veterum Latinorum Epigrammatum et Poematum (1759–1763)
- Aristophanis comoediae Novem (1760)
- Rhetorica.[1]
Dokončil vydání Vergil (1767)[2] a Claudian (1760), který nechal strýc nedokončený, a zahájil vydání Správnost, jedno z jeho nejlepších děl, které bylo v době jeho smrti vytištěno pouze z poloviny. To bylo dokončeno L. van Santen a publikoval v roce 1780.[1]
Poznámky
- ^ A b C
Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Burmann, Pieter ". Encyklopedie Britannica. 4 (11. vydání). Cambridge University Press. str. 846.
- ^ Burman (1746).
Reference
- Burman, Pieter [Petrus Burmannus] (1746), Burman, Pieter [Petrus Burmannus Junior] (ed.), P. Virgilii Maronis Opera, cum Integris & Emendatioribus Commentariis Servii, Philargyrii, Pierii, Accedunt Fulvii Ursini, Georgii Fabricii, Francisci Nansii, Joh. Musonii, Tanaquilli Fabri, et Aliorum, ac Praecipue Nicolai Heinsii Notae Nunc Primum Editae (v latině), Sv. Já, II, III, & IV, Amsterdam: Jacob Wetsten