Pierre Martin de La Martinière - Pierre Martin de La Martinière - Wikipedia

Pierre Martin de La Martinière (14. února 1634[1][2] - c.1676[2] nebo c.1690[1][3]) byl francouzština[4] lékař, chirurg a průzkumník.[1][2]
Časný život
La Martinière se narodil v Rouenu. Ve věku devíti zůstal bez otce. Protože nebyl se svou matkou v dobrém vztahu, odešel Lyon kde tehdy bydlel, pak Savoy a Ženeva aby našel babičku z matčiny strany.[2]
V deseti letech se setkal Henri De Harcourt, starý přítel jeho otce, který byl velitelem pluku. Hrabě se nad ním zľutoval (protože byl sirotek) a tak ho najal jako chirurgického pomocníka na bojištích. La Martinière se tak podílela na různých kampaních Třicetiletá válka. Během této doby obdržel od svého pána teoretickou i praktickou lékařskou výuku.[2]
Zajetí a další studie
Sirotčinec nebyl jediným problémem, který navštívil dětství La Martinière. Ve věku dvanácti let byl zajat Barbary korzáři. Nakonec byl osvobozen Rytíři z Malty ve věku šestnácti.[2] Z podrobností této zkušenosti vytvořil knihu, kterou vydal v roce 1674 pod názvem „L'Heureux esclave, ou Relation des aventures du sieur de La Martinière“.
La Martinière následně pokračoval a zdokonalil své lékařské vzdělání v Itálie prací v Ospedale degli Incurabili (Nemocnice pro nevyléčitelné) v Neapoli a Nemocnice sv. Jakuba pro nevyléčitelné v Římě.[2]
Později život a cestování na sever
V roce 1664 se La Martinière usadil v Paříži a stal se „chymickým lékařem královského dvora“, což mu dávalo právo na praxi v hlavním městě.[5]
V roce 1670 (toto datum je kontroverzní (viz §Polemika o datu cesty La Martinière na sever, níže), La Martinière náhodou byl v Kodaň v době, kdy dánská severní obchodní společnost poté, co jí byla udělena franšíza Frederick III Dánska, měl podniknout výpravu do severních říší s cílem zjistit druh obchodu, který by bylo možné udržovat s domorodým obyvatelstvem na severu. Král z tohoto důvodu vybavil flotilu tří obchodních lodí patřících společnosti.[6] La Martinière byl za asistence jednoho ze svých přátel zařazen jako chirurg na palubu jedné z těchto lodí, a měl tak příležitost bloudit po pobřeží Norsko, Laponsko, severní Rusko, Nová země, Grónsko a Island po dobu pěti měsíců.[5][7] Zpráva o expedici, kterou později zveřejnil v Paříži v roce 1671, je to první publikovaná cestovní zpráva, kterou napsal a Francouz popisující arktické pobřeží Evropy.[5]
Ačkoli je jeho kariéra do určité míry známá, totéž neplatí, pokud jde o jeho soukromý život. Pokud jde o to, je k dispozici velmi málo informací. Zdá se, že se dvakrát oženil.[2]
La Martinière podle některých zdrojů zemřel ve věku 42 let kolem roku 1676.[2] Podle jiných zdrojů však zemřel mnohem později v roce 1690.[1][8]
Polemika o datu cesty La Martinière na sever
O datu cesty La Martinière na sever neexistuje shoda. Zatímco některé zdroje uvádějí jeho cestu v roce 1670,[9][10] běžnou praxí je jako datum přiřadit 1653 místo 1670.[11] Väinö Tanner dokonce píše, že k cestování došlo v roce 1647.[11] Datum 1647 je nepochybně klamné, protože v popisu cesty La Martinière je jasně naznačeno, že k cestování nedošlo před rokem 1653 (viz str. 1–2 třetího vydání cestovního účtu La Martinière). Byly předloženy následující argumenty, které dokazují, že data 1647 a 1653 jsou chybná a datum 1670 je pravdivé:
"- V úvodu k účtu jsou zmíněny roky 1647 a 1653, když se odkazuje na roky, kdy obchodní společnost obdržela své královské franšízy. To neříká, kdy k cestě došlo. Jinými slovy, komentátoři si zaměnili datum cesty La Martinière s jinými daty zmíněnými v jeho knize.
- V anglickém vydání je výslovně uvedeno, že cesta trvala od dubna do září 1670. Datum je však zjevně přidáno anglickým vydavatelem.
- V anglickém vydání nám několikrát připomíná, že La Martinière podnikl svou cestu v roce 1670.
- Ve francouzském vydání (1682: 256) autor poukazuje na zimu počátkem roku 1670, kdy si francouzští lékaři mysleli, že mor nakazil lidi kvůli extrémně chladnému počasí. Kniha tedy musela být napsána po roce 1670.
- Také ve francouzském vydání (1682: 134) La Martinière vypráví, jak dal knihu, kterou napsal o lékařské vědě, osobě, kterou potkal v Norsku. Tato kniha, Le Prince des Operateurs, byla vydána ve Francii v roce 1668.
- La Martinière byl zkušeným objevitelem dlouho předtím, než se vydal na severní trek. V důsledku své dlouhé lékařské praxe také psal knihy o různých nemocech. Je nepravděpodobné, že by si na to mohl najít 19letý mladík, jaký by byl v roce 1653, dost času."[11]
Seznam prací
- L'opérateur ingénu, enseignant les véritez et abus des opérateurs (c. 1665)
- Traitté des composition du mitridat, du thériaque, de l'orviétan et des confection d'alkermès et d'hyacinthe et autres kompozice protijed, partie de l'Empiric charitable (1665)
- Vyslankyně dopisu Mme Louyse de Vieupont, ... par le sieur de La Martinière, ... sur l'ombre de Phaéton, contre la lettre du Sr de Montpolly qu'il a escrite sur le sujet de la transfusion du sang et contre celle du Sr Lamy, vedoucí l'erreur qu'il a de croire que toutes les maladies proviennent d'intempérie chaude (1667)
- L'Ombre d'Apollon, découvrant les abus de cette prétendue manière de guérir les maladies par la transfusion du sang. Ensemble une lettre sluha de responce à la première et seconde lettre de M. Denis et Gadroys (1667)
- Médée résuscitée, affirmant l'utilité de la transfusion du sang. Ensemble la réponse à la lettre du sieur Denis sur la folie guérie et les bigarrures sur l'ombre de Jupiter (1668)
- Protesty charitables du sieur de La Martinière à M. Denis. Ensemble le récit de la mort d'un appellé Monroy et la vety contradictoire donnée par M. le nadporučík criminel du 17 avril 1668, contre les transfuseurs (1668)
- Rencontres de Minerve, la Vertu, Honneur et Amour, faisans voir l'abus des circulateurs de sang sur le sujet de leur chymère (1668)
- Voyage des pays septentrionaux: dans lequel se void les mœurs, manier de vivre, & superstitions des Norweguiens, Lappons, Kiloppes, Borandiens, Syberiens, Samojedes, Zembliens, Islandois
- L'Heureux esclave, ou Relation des aventures du sieur de La Martinière (1674)
Poznámky
- ^ A b C d Lebreton 1858, str. 349.
- ^ A b C d E F G h i Karamanou & Androutsos 2012, str. 303.
- ^ „Cesta La Martinière v roce 1670“. Northern Lights Route. Citováno 20. března 2016.
- ^ Thomas 2010, s. 1537.
- ^ A b C Karamanou & Androutsos 2012, str. 304.
- ^ „Cesta La Martinière v roce 1670“. Northern Lights Route. Citováno 20. března 2016.
- ^ „Cesta La Martinière v roce 1670“. Northern Lights Route. Citováno 20. března 2016.
- ^ „Cesta La Martinière v roce 1670“. Northern Lights Route. Citováno 20. března 2016.
- ^ Kříž 2014, s. 67.
- ^ „Cesta La Martinière v roce 1670“. Northern Lights Route. Citováno 20. března 2016.
- ^ A b C Juvik 2003, s. 117.
Reference
- Lebreton, Théodore-Eloi (1858). Biographie normande. Rouen: A. Le Brument, s. 349.
- Karamanou, Maria; Androutsos, Georges (2012). „La syphilis dans l'œuvre du médecin et voyageur Pierre-Martin de La Martinière (1634-1676?)“ (PDF). Histoire des Sciences Médicales. 46: 303.
- Thomas, Joseph (2010). The Universal Dictionary of Biography and Mythology: Iac - Pro. New York: Cosimo, Inc., s. 1537. ISBN 9781616400736.
- Kříž, Anthony (2014). V zemích Romanovců: anotovaná bibliografie z první ruky anglických účtů Ruské říše (1613-1917). Cambridge, Anglie: Open Book Publishers, s. 67. ISBN 978-1783740574.
- Juvik, Lars Hansen; Westbrandt, Anita; Piippola, Irene; De Anna, Luigi (2003). Verso l'estrema Thule: bibliografi; italienske reiser på Nordkalotten før 1945 (PDF). Tromsø: Universitetsbiblioteket i Tromsø, s. 117.