Piero Vettori - Piero Vettori

Pietro Vettori v kresbě ze 16. století.

Piero Vettori (latinský: Petrus Viktorius) (1499 - 8. prosince 1585) byl italský spisovatel, filolog a humanista.

Život

Vettori se narodil v Florencie a ve svém životě se zabýval mnoha záležitostmi, od zemědělství po vědy, od rétorika na morální filozofie a také katalogizovány kodexy ve Florencii a Itálii Itálie. Jeho hlavním zájmem však bylo studium starověké klasiky, zejména řeckých textů.

V roce 1522 odcestoval do Španělska se svým bratrancem Paolem Vettorim, námořním velitelem Papežské státy, a tam shromáždil řadu starověkých nápisů, které se po návratu do Florencie pokusil interpretovat. Protivník Dům Medici, po smrti republiky a založení Florencie v roce 1530 odešel Vettori do důchodu San Casciano Val di Pesa, kde napsal Trattato delle lodi et della coltivazione de gli ulivi („Pojednání o chvále a pěstování olivovníků“).

V roce 1538 vévoda Cosimo I de'Medici zavolal ho do Florencie a nabídl mu místo profesora řečtiny a latiny v EU Studio Fiorentino, kde učil až do roku 1583.

Zemřel ve Florencii v roce 1585.

Funguje

Mezi jeho další díla patří Soudní spory (komentáře) z Cicero rodinný dopis a vydání děl Varro, Cato, Aischylos, Sallust, Aristoteles, Euripides je Electra a další.

Jeho vydání Aischylos (1557) bylo prvním tištěným vydáním, které zahrnovalo celou knihu Agamemnon, jako dřívější redaktoři Aischyla Francesco Robortello a Adrianus Turnebus měl k dispozici pouze linky 1-310 a 1067-1159. Vettori v tomto vydání vytvořil velmi málo textových domněnek, ale Henricus Stephanus, který jej vytiskl, přidal dodatek s několika dalšími opravami.[1]

Upravil také díla svého přítele Giovanni della Casa po jeho smrti.

V roce 1553 vydal prvních 25 knih Variarum lectionum, následoval dalších třináct v roce 1569 a znovu publikovány integrálně v roce 1582.

Zdroje

  • Lo Re, Salvatore (2006). „La crisi della libertà fiorentina: alle originine della formazione politica e intellettuale di Benedetto Varchi e Piero Vettori“. Studi e testi del Rinascimento europeo. Řím: Istituto nazionale di studi sul Rinascimento (29)).

Reference

  1. ^ E. Fraenkel, Aischylos: Agamemnon, svazek 1, str. 34-35.