Pierluigi Samaritani - Pierluigi Samaritani

Mikhail Baryshnikov ve spolupráci s PierLuigi Samaritani pro režijní produkci Labutího jezera v Americkém baletním divadle.

PierLuigi Samaritani (29. září 1942, Novara - 5. ledna 1994, Řím) byl proslulý operní režisér / produkční designér, který zahájil svou kariéru v mladém věku a pracoval po boku některých z největších jmen v divadle, opeře a baletu, jako například Lila de Nobili, Giancarlo Menotti, Franco Zeffirelli, Luciano Pavarotti, Michail Baryšnikov, Rudolf Nurejev a mnoho dalších. Samaritani měl obrovský talent, který mu umožňoval převzít všechny role, které divadlo, opera a balet požadovaly, a ujistit se, že je vždy zapojen do všech aspektů svých inscenací, a to i při delegování. Od vytvoření svých „skic“ sady, které se více podobaly samotným uměleckým dílům, až po nejmenší změnu v kostýmu komparzu, byl opravdovým perfekcionistem zaujatým každým detailem. Jeho produkce zdobila scénu nesčetných operních domů a divadel, mezi nimi i La Scala di Milano, Teatro Regio of Parma, Metropolitní opera, Americké baletní divadlo[1] a Festival dvou světů ve Spoletu (Festival dei Due Mondi ), kde mnoho let spolupracoval po boku svého drahého přítele, Gian Carlo Menotti. The Teatro Lirico Sperimentale di Spoleto založena v roce 1947 ve Spoletu, Adriano Belli vytvořil zvláštní cenu nesoucí jméno Pier Luigi Samaritani, která se každoročně uděluje scénografovi s nejlepší scénografií operní sezóny.

Vzdělávání

Pierluigi Samaritani se narodil v italské Novara a později se přestěhoval do italského Milána, kde získal titul na Akademii výtvarných umění v Brera. Brzy poté odešel do Paříže, aby pokračoval ve studiu na L’Ecole Superieure d’Arts et Technique du Théâtre, kde studoval u slavného scénografa a kostýmního výtvarníka, Lila de Nobili (3. září 1916 - 19. února 2002). Lila nikdy nechodila do školy, ale věnovala se malbě a kreslení. Její talent se projevuje skrze její práci v krytí a vysoce módní ilustrace pro Vogue, Hermes a další.[2] De Nobili byla dobře známá pro své vysoce romantizované prostředí. De Nobili by se stal obrovským vlivem na Samaritani a jeho práci. Byla známá pro spolupráci s italskými režiséry Luchino Visconti a Franco Zeffirelli, a také dělal produkce ve Velké Británii pro Laurence Olivier a Peter Hall ve Stratfordu nad Avonou. Hall byl zakladatelem Royal Shakespeare Company a později ředitelem Národního divadla. Lila de Nobili se nikdy neoženila a většinu svého života žila v Paříži, i když při svých produkcích ve Velké Británii žila s Peter Hall a jeho manželka, Leslie Caron, který byl Liliným blízkým přítelem v jejich domě v Knightsbridge.[3]

Osobní život

Fotografka a bývalá modelka, herečka a televizní osobnost Maria del Pilar Munoz Fontaine; Samaritánova vdova

Pierluigi Samaritani neměl žádné děti a byl ženatý jen jednou. Jeho vdova, chilská bývalá modelka Maria del Pilar Muñoz Fontaine, má dvě děti (Samaritaniho nevlastní synové): mezinárodní designér a marchand d’art Micky Hurley a jeho bratr Max Hurley, podnikatel a oceněný inzerát. Celá rodina v 90. letech nějaký čas žila společně v Samaritaniho vile v Toskánsku.

Samaritani zemřel 5. ledna 1994 v Římě po komplikacích způsobených smrtelnou rakovinou.[4]

Kariéra

Samaritani na place

Samaritani působili po celém světě v nejprestižnějších operních domech a divadlech. Jeho oblíbeným divadlem bylo údajně komunální divadlo ve Florencii, pro které vytvořil několik děl. Několik dirigentů, operních registrů, scénografů a dalších skvělých umělců a talentů použilo Samaritaniho díla pro své operní produkce po celém světě. Některé příklady jsou: Clausová přilba Drese.

The New York Times zveřejnil 2. června 2015 článek popisující nedostatky a hlavní body nedávného La Bayadère inscenace v Metropolitní opeře, založená na inscenaci choreografii zesnulé známé tanečnice Natálie Makarové. Článek vyzdvihuje scénografii PierLuigi Samaritani jako vrchol v inscenaci: „Produkce Makarova má pohádkové malované scenérie Pier Luigi Samaritani, vždy triumfem bohaté indické barvy a úspěšné iluze.“[5]

Seznam inscenací 1967-1986

  • Manfred (Schumann) Teatro dell’Opera di Roma 1967
  • I Capricci di Callot (Malpiero) Teatro alla Scala di Milano 1968
  • Semiramide (Rossini) Maggio Musicale Fiorentino 1968
  • Tristano e Isotta (Wagner) Festival dei Due Mondi di Spoleto 1968
  • Maria di Rohan (Donizetti) Teatro alla Scala 1969
  • La Clemenza di Tito (Mozart) Teatro dell’Opera di Roma 1969
  • El Retablo de maese Pedro (De Falla) Festival dei Due Mondi di Spoleto 1969
  • La Vestale (Spontini) Teatro Massimo di Palermo 1970
  • Carmen (Bizet) Teatro alla Scala di Milano 1972
  • Mosè (Rossini) Maggio Musicale Fiorentino 1973
  • Sebastian (Menotti) Teatro Massimo di Palermo 1973
  • Boheme (Puccini) TEatro dell’Opera di Roma 1974
  • La Falena (Smareglia) Teatro Verdi di Trieste 1975
  • Re Cervo (Henze) Maggio Musicale Fiorentino 1976
  • La Forza del Destino (Verdi) Opera San Drancisco 1976
  • Luisa Miller (Verdi) Teatro all Scala di Milano 1976
  • La Signora delle Camelie (Dumas) Teatro Eliseo di Roma - Compagnia Falk 1976
  • La Traviata (Verdi) Teatro dell’Opera di Roma 1977
  • Medea in Corinto (Mayr) Teatro San Carlo di Napoli 1977
  • Werther (Massenet) Teatro Comunale di Firenze 1978
  • Thaïs (Massenet) Teatro dell’Opera di Roma 1978
  • Carmen (Bizet) Deutsche Oper Berlin 1979
  • Madama Butterfly (Puccini) Teatro Comunale di Firenze 1979
  • Faust (Gounod) Chicago Lyric Opera 1979
  • La Sonnambula (Bellini) Festival dei Due Mondi di Spoleto 1979
  • Lucia di Lammermoor (Donizetti) Arena di Verona 1979
  • Eugenio Onieghin (Cajkovskij) Maggio Musicale Fiorentino 1980
  • La Bayadere (Minkus) Metropolitní opera New York 1980
  • Aida (Verdi) Chicago Lyric Opera 1980
  • Francesca da Rimini (Zandonai) Teatro Filarmonico di Veronca 1980
  • La Sonnambula (Rieti) Americké baletní divadlo 1981
  • Carmen (Bizet) TEatro Comunale di Firenze 1982
  • Le Baiser de la Fee (Stravinskij) Teatro Comunale di Firenze 1982
  • Manon (Massenet) Teatro dell’Opera di Roma 1982
  • Parsifal (Wagner) Teatro dell’Opera di Roma 1983
  • Ernani (Verdi) Metropolitní opera New York 1983
  • Festival Madama Butterfly (Puccini) Pucciniano di Torre del Lago 1984
  • Manon Lescaut (Puccini) Teatro Comunale di Firenze 1985
  • Macbeth (Verdi) Teatro Municipal de Santiago 1985
  • La Rondine (Puccini) Teatro Regio di Parma 1986

Reference

  1. ^ SAMARITANI, PIERLUIGI. „PIERLUIGI SAMARITANI ABT“. AMERICKÉ DIVADLO BALETU.
  2. ^ BLOG, IRENEBRENATION. „Od módní ilustrace ke scénografii a kostýmnímu designu: vzpomínka na Lilu de Nobili“. IRENEBRINACE.
  3. ^ TELEGRAF, OBITUÁRNÍ. „LILA DE NOBILI“. TELEGRAF.
  4. ^ „Pier Luigi Samaritani, scénograf, umírá v 51 letech“. New York Times. 8. ledna 1994.
  5. ^ MACAULAY, ALISTAIR. „Recenze: Americké baletní divadlo oživuje„ La Bayadère “pomocí známé choreografie“. NEW YORK TIMES. NEW YORK TIMES.