Peter Friese - Peter Friese - Wikipedia
Peter Friese(narozen 23. března 1952, Siemianowice Śląskie, Polsko ), je Němec historik umění a kurátor.
Život a vzdělání
Friese studovala historie umění, archeologie a Filozofie na Ruhr University Bochum, Německo
Jeho profesionální život začal v roce 1975 v Kunstmuseum Bochum, 1978 v Muzeum Folkwang a 1980–1984 v Kunsthalle Düsseldorf. Byl spoluzakladatelem a kurátorem „Kunstraum Wuppertal“. Od roku 1988 pokračoval ve své kurátorské práci v Kunstverein Ruhr[1] v Essenu.
V roce 1992 se Peter Friese stal kurátorem v Neues Museum Weserburg Brémy a od roku 2007 působil jako hlavní kurátor a zástupce ředitele. V roce 2015 se stal ředitelem muzea.[2]
Od roku 1994 přednáší na dějinách umění a kulturních vědách Brémská univerzita.
Kurátorská práce
Jako umělecký ředitel Kunstverein Ruhr kurátorem velkého množství výstav pro jednu osobu, mimo jiné s Wernerem Ruhnau, Gary Hill, VA Wölfl, Christian Boltanski, Ingo Günther Lawrence Weiner, Terry Fox, Timm Ulrichs, Gerhard Richter, Anna und Bernhard Blume a Tony Cragg.
Jako hlavní kurátor Neuen Museums Weserburg Bremen vytvořil koncept a realizoval svůj nejúspěšnější výstavní projekt „MINIMAL MAXIMAL“[3] (1998-1999), pokrývající Minimální umění a jeho dopad na současné umění 90. let. Výstava cestovala do Santiago de Compostela, Španělsko Centro Galego de Arte Contemporanea a v roce 2001 do Japonska do tří muzeí: Muzeum umění města Chiba,[4] Japonsko, MoMAK, Národní muzeum moderního umění v Kjótu[5][6] a Muzeum umění města Fukuoka, Fukuoka, Japonsko. V roce 2002 Národní muzeum současného umění v Soulu ukázal výstavu. Katalog byl vydán a přeložen do pěti jazyků.[3]
Další klíčové výstavní projekty, všechny pocházející z Weserburg muzeum „Kunst nach Kunst“ (Umění po umění),[7] „After Images“,[8] 2004 „Farbe im Fluss“ (Color in Flux)[9]“, 2001; „Ohne Zögern (bez váhání)[10]”Und 2008 bis 2010„ Jdi na to! “[11] (Sbírka Olbricht); "Řekni, že to tak není",[12] 2007.
Publikace
- „MINIMÁLNÍ MAXIMÁLNÍ, minimální umění a jeho vliv na mezinárodní umění 90. let“. s Thomasem Deeckem, Gregorem Stemmrichem, Stephanem Schmidtem-Wulffenem, Margrit Brehm a dalšími, katalogem Neues Museum Weserburg Bremen, Heidelberg, Německo 1998, ISBN 3-8295-7004-X
- „Ohne Zögern, Die Sammlung Olbricht Teil 2“, katalog vydalo Neues Museum Weserburg Bremen ISBN 978-3-926318-09-1
- FÜNFZIG JAHRE, Kunstverein Ruhr - Tatkreis Kunst der Ruhr, s Oliverem Scheyttem, Claudií Heinrichovou, Anitou Ruhnauovou, Friederike Wapplerovou, Dieter Eberleovou, Werner Filthautovou, Essen 2000, ISBN 978-3-9803846-9-8
- „After Images“, Neues Museum Weserburg Bremen, 2004, ISBN 3-937577-84-X
- „Kunst nach Kunst“, katalog výstavy, Neues Museum Weserburg Bremen, s Guidem Boulboullém, Thomasem Deeckem, Raimarem Stangeem, Gregorem Stemmrichem a dalšími. Editoval Peter Friese, Neues Museum Weserburg Bremen, Hauschild Verlag, 2002, ISBN 3-89757-162-5
Reference
- ^ „Kunstverein Ruhr“. Kunstvereinruhr.de. Citováno 2014-05-06.
- ^ http://www.weserburg.de/index.php?id=174&L=0
- ^ A b http://www.weserburg.de/index.php?id=166&tx_ttproducts_pi1 [produkt] = 54
- ^ „千葉 市 美術館“. Ccma-net.jp. Citováno 2014-05-06.
- ^ „過去 の 展 覧 会 2001 (平 成 13) 年 | 京都 国立 近代 美術館“. Momak.go.jp. 2008-10-21. Citováno 2014-05-06.
- ^ (v japonštině) http://museum.city.fukuoka.jp/archives/annual/pdf/annual_2001_10.pdf
- ^ http://www.weserburg.de/index.php?id=166&tx_ttproducts_pi1 [produkt] = 49
- ^ „Neues Museum Weserburg zeigt After Images - Kunst als soziales Gedächtnis v Brémách - Ausstellungen in kunstaspekte“. Kunstaspekte.de. Citováno 2014-05-06.
- ^ „Weserburg: Farbe im Fluss“. Weserburg.de. 2012-01-29. Citováno 2014-05-06.
- ^ http://www.weserburg.de/index.php?id=166&tx_ttproducts_pi1 [produkt] = 61
- ^ "Wortgewand Bremen» Muzeum Neues Weserburg Bremen | Peter Friese ". Wortgewand-bremen.de. Citováno 2014-05-06.
- ^ "Weserburg: Archiv 2007". Weserburg.de. Citováno 2014-05-06.
externí odkazy
- Literatura od Petera Frieseho v Německá národní knihovna katalog
- Die Kunst der offenen Fragen, TAZ, 27. listopadu 2013
- Helden wie wir, Monopol, Sabine Weier, 25. července 2013