Pero Čingrija - Pero Čingrija - Wikipedia
Pero Čingrija | |
|---|---|
 | |
| Starosta města Dubrovník | |
| V kanceláři 1878–1882 | |
| Předcházet | Rafael Pucić |
| Uspěl | Rafael Pucić |
| V kanceláři 1899–1911 | |
| Předcházet | Frano Getaldić-Gundulić |
| Uspěl | Melko Čingrija |
| Osobní údaje | |
| narozený | 24. srpna 1837 Dubrovník, Dalmácie, Rakouská říše (Nyní Chorvatsko ) |
| Zemřel | 13.07.1921 (ve věku 84) Dubrovník, Království Jugoslávie (Nyní Chorvatsko ) |
| Národnost | chorvatský |
| obsazení | Politik |
Pero Čingrija (24. srpna 1837, Dubrovník - 13. července 1921, Dubrovník)[1] byl chorvatský politik. Spolu s Frano Supilo, byl rozhodně největším a nejúspěšnějším dubrovnickým a dalmatským politikem od počátku 60. let 20. století až do rozpadu habsburské monarchie.[1] Bezpochyby byl nejdéle sloužícím a nejoblíbenějším starostou v historii Dubrovníku. Byl starostou Dubrovníku od roku 1878 do roku 1882 a nepřetržitě od roku 1899 do roku 1911.[1] Byl vysoce ceněn jako občanský intelektuál, právník a především jako oddaný člen a vůdce Lidové strany. Perův syn Melko byl také politikem.[1]
Životopis
Po smrti Miho Klaić (1896) a Gajo Bulat (1900) se stal vůdcem Lidová strana na úrovni Dalmácie. Obhajoval spolupráci dubrovnických populistů a umírněných pravičáků, čímž silně ovlivňoval pravicového vůdce Frano Supilo, která koncem 90. let 19. století vytvořila ve městě silnou chorvatskou (populisticko-pravicovou) frontu, která v roce 1899 navždy porazila srbsko-autonomní koalici.[1] Přenesl plody spolupráce Dubrovníku na úroveň Dalmácie, když 26. dubna 1905 došlo díky jeho úsilí ke sloučení dalmatských populistů a umírněných pravičáků do chorvatské strany, které se okamžitě stal prezidentem.[1] Když však ve vedení dalmatské chorvatské strany převládala pro-rakouská nálada, a když austrofil Vicko Mihaljević byl zvolen jejím prezidentem 14. září 1908, pod Čingrijovým vlivem, zástupci Dubrovníku a Korčuly rezignovali a jen o dva dny později, již 20. září, v Dubrovníku založili Nezávislou organizaci chorvatské strany v čele s Čingrijou. Byl jedním ze zakladatelů politiky nového kurzu.[1] Jako prezident chorvatského klubu v dalmatském parlamentu počátkem října 1905 předsedal konferenci v Rijece, na které bylo přijato rezoluce v Rijece, která označila vítězství nové politiky kurzů, a poté člen chorvatského výboru vyjednávat s Maďarská opozice ohledně provádění rezoluce z Rijeky.[1]
| Politické kanceláře | ||
|---|---|---|
| Předcházet Rafael Pucić | Starosta města Dubrovník 1878–1882 | Uspěl Rafael Pucić |
| Předcházet Frano Getaldić-Gundulić | Starosta města Dubrovník 1899–1911 | Uspěl Melko Čingrija |