Poloostrovní Španělsko - Peninsular Spain

Mapa poloostrovního Španělska

Poloostrovní Španělsko odkazuje na tu část španělština území nacházející se v Pyrenejský poloostrov,[1] tedy vylučuje další části Španělska: Kanárské ostrovy, Baleárské ostrovy, Ceuta, Melilla, a několik ostrůvků a útesů u pobřeží Maroko kolektivně známé jako plazas de soberanía (místa svrchovanosti). Ve Španělsku je většinou známý jednoduše jako „poloostrov“. Má pozemní hranice s Francie a Andorra na sever; Portugalsko na západ; a britský území Gibraltar na jih.

Mnoho obyvatel poloostrovního Španělska má tendenci spojovat tento region se Španělskem jako celkem, bez ohledu na výše zmíněná území.[2]

Vlastnosti

Poloostrovní Španělsko má rozlohu 492 175 km² [3] - a v populaci - 43 731 572. [4] Obsahuje 15 z autonomní společenství Španělska.

Okupuje centrální část Španělska a má mnohem větší zdroje a lepší vnitřní a vnější komunikaci než jiné části země. K nápravě této nerovnováhy dostávají španělští obyvatelé mimo poloostrov státní dotaci na dopravu na poloostrov a z něj.[5]

Jedná se o obce s nejvyšším počtem obyvatel:

  1. Madrid 3,207,247
  2. Barcelona 1,611,822
  3. Valencie 792,303
  4. Sevilla 700,169
  5. Zaragoza 682,004
  6. Malaga 568,479
  7. Murcia 438,246
  8. Bilbao 349,356
  9. Alicante 335,052
  10. Córdoba 328,704

Viz také

  • Poloostrov País Vasco, část historického Baskicka nacházející se v poloostrovním Španělsku
  • Poloostrovy, obyvatelé španělských kolonií narozených v poloostrovním Španělsku

Reference

  1. ^ Seznam publikací, Google
  2. ^ VV.AA (2009), De las naciones a las redes (En: Od národů k sítím). Barcelona: El cobre. 38. ISBN  978-84-96501-56-0.
  3. ^ Výroční statistická zpráva INE (Národní statistický úřad) za rok 2006, část 1: fyzický a environmentální kontext
  4. ^ INE, 1. ledna 2013
  5. ^ El PP "garantiza" la subvención al transporte extrapeninsular pero tumba el blindaje de las ayudas, RTVE, 19. února 2013