Pellegrinus I. z Aquileie - Pellegrinus I of Aquileia - Wikipedia

Pellegrinus I.
Patriarcha Aquileia
Patriarca Pellegrino di Povo di Beseno di Manzano.jpg
Tento portrét nese latinskou podobu jeho jména „Peregrinus“.
Nainstalováno1130
Termín skončil1161
PředchůdceGerardo
NástupceUlrico di Treven
Osobní údaje
Zemřel8. srpna 1161
Udine
Národnostrakouský

Pellegrinus I.[A] (zemřel 8. srpna 1161), také volal Poutník z Ortenburgu,[1] byl Patriarcha Aquileia v severní Itálii od 1130 do 1161.

Pellegrinus byl členem šlechtické rodiny Trentino, pánové z Povo.[2]Byl to mladší syn vévody Ulrich I. Korutanský.[3]V roce 1130 byl jmenován patriarchou Aquileie. Následoval po patriarchovi Gerardovi (1122–1128).[4]Byl věrným zastáncem císařů Conrad III a Frederick Barbarossa během jejich boje proti Římu.[2]Dosáhl dohody o „míru a přátelství“ (pax et amicitia) s arcibiskupem Konrád I. Salcburský (zemřel 1147), přičemž tento souhlasil s placením desátků Aquileii za ty majetky, které arcidiecéze měla v patriarchátu.[1][b] V době, kdy bylo dosaženo dohody o Letnicích, následoval Conradův příklad závazky platit desátky od ostatních přítomných.[1]V roce 1146 zasáhl dříve Papež Eugene III v Brescia.[5]

V roce 1150 se dostal do konfliktu s Engelbertem z rodu Počty Gorizia, který podal žalobu na majetek církve Aquileia.[6]Engelberto přišel na schůzku ozbrojený a Pellegrina zatkl. Pod tlakem ostatních feudálů však byl Engelberto nucen patriarchu rychle propustit.

V roce 1158 se Pellegrinus zúčastnil císaře Frederick Barbarossa v Dieta Roncaglia, držel blízko Piacenza.[5]Byl vůdčí osobností synody v Pavii v roce 1160, kde Antipope Victor IV byl uznán některými kardinály s podporou císařského legáta.[2]Pellegrinus zemřel 8. srpna 1161.[7]Jeho nástupcem byl patriarcha Ulrico di Treven.[4]

Reference

Poznámky

  1. ^ „Pellegrinus“ je latinizace jeho italského jména, Pellegrino, který pochází ze správné latinské formy Peregrinus. To se překládá do němčiny i angličtiny jako Poutník.
  2. ^ The Vita Chuonradi archiepiscopiConradova biografie říká, že „[v době svátku Letnic [Conrad] se ctí a bratrskou láskou vyzval patriarchu Pilgrima [a] jako by to byl dar veškerého jeho majetku, který měl v patriarchát z vlastní vůle dal desátek a potvrdil privilegium a nastal mír a přátelství mezi ním a [Pilgrimem] na věčnost “(cum in festo pentecoste Pilgrimum patriarchum honoris pariter et fraternae caritatis gratia vocasset, quasi pro munere de omnibus possessionibus suis quas v patriarchatu habebat, ultro decimam dedit et privilegio confirmmavit, et pacem atque amiciciam inter se et illum perpetuam constitu)[1]

Citace

  1. ^ A b C d Eldevik 2012, str. 262.
  2. ^ A b C Pellegrino I patriarca di Aquileia: Treccani.
  3. ^ Craig 1954, str. 59.
  4. ^ A b Patriarchální stolec Aquileia: GCatholic.
  5. ^ A b Annales Tergestinorum Tomo III.
  6. ^ Zanin 2010, str. 243.
  7. ^ Societa Istriana de Archeologicia 1910, str. 218.

Zdroje

  • „Annales Tergestinorum Tomo III“. Citováno 2013-11-30.
  • Craig, William D. (1954). Germánské ražby (Karel Veliký přes Wilhelma II.).
  • Eldevik, John (2012). Biskupská moc a církevní reforma v Německé říši: desátky, lordstvo a společenství, 950–1150. Cambridge: Cambridge University Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • „Patriarchální stolec Aquileia“. GCatholic. Citováno 2013-11-29.
  • Pellegrino I patriarca di Aquileia. Treccani. Citováno 2013-11-30.
  • Societa Istriana de Archeologicia (1910). „Atti e Memorie“ (PDF). Citováno 2013-11-30.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Zanin, Luigi (2010). „L'EVOLUZIONE DEI POTERI DI TIPO PUBBLICO NELLA MARCA FRIULANA DAL PERIODO CAROLINGIO ALLA NASCITA DELLA SIGNORIA PATRIARCALE“ (PDF). Citováno 2013-11-30.CS1 maint: ref = harv (odkaz)