Směrnice o platebních službách - Payment Services Directive

The Revidovaná směrnice o platebních službách (PSD2, Směrnice (EU) 2015/2366[1], který nahradil Směrnice o platebních službách (PSD), Směrnice 2007/64 / ES[2]) je Směrnice EU, spravuje Evropská komise (Generální ředitelství pro vnitřní trh) regulovat platební služby a poskytovatelé platebních služeb skrze Evropská unie (EU) a Evropský hospodářský prostor (EHP). Účelem směrnice o platebních službách bylo zvýšit celoevropskou hospodářskou soutěž a účast v platebním odvětví také od nebankovních subjektů a zajistit rovné podmínky harmonizací ochrany spotřebitele a práv a povinností poskytovatelů a uživatelů plateb.[3]Klíčovými cíli směrnice PSD2 je vytvoření integrovanějšího evropského trhu plateb, zvýšení bezpečnosti a zabezpečení plateb a ochrana spotřebitelů.[4]

Přehled

The SEPA (jednotná oblast pro platby v eurech) je samoregulační iniciativa evropského bankovního sektoru zastoupeného v EU Evropská rada pro platby, která definuje harmonizaci platebních produktů, infrastruktur a technických norem (Rulebooks for bezhotovostní převod /inkaso, BIC, IBAN, ISO 20022 Formát zprávy XML, EMV čipové karty / terminály). Směrnice o platebních službách poskytuje právní rámec, v němž musí působit všichni poskytovatelé platebních služeb.

Účelem směrnice o platebních službách v odvětví plateb bylo zvýšit celoevropskou hospodářskou soutěž za účasti i nebankovních subjektů a zajistit rovné podmínky harmonizací ochrany spotřebitele a práv a povinností poskytovatelů a uživatelů plateb.[3]Účelem směrnice o platebních službách ve vztahu ke spotřebitelům bylo zvýšit práva zákazníků, zaručit rychlejší platby (nejpozději následující den od 1. ledna 2012), popsat práva na vrácení peněz a poskytnout jasnější informace o platbách.[5] Ačkoli PSD byl maximální harmonizace směrnice, některé prvky umožňují různé možnosti pro jednotlivé země.[6]

Konečné přijaté znění směrnice o platebních službách vstoupilo v platnost 25. prosince 2007 a do vnitrostátních právních předpisů bylo transponováno všemi členskými státy EU a EHP do 1. listopadu 2009.[2][7]

Technický přehled

PSD obsahoval dvě hlavní sekce:

  1. „Pravidla trhu“ popisovala, který typ organizací by mohl poskytovat platební služby. Vedle úvěrových institucí (tj. Bank) a určitých orgánů (např. Centrální banky, vládní orgány) uvedla PSD instituce elektronických peněz (EMI), vytvořené Směrnice o elektronických penězích v roce 2000 a vytvořila novou kategorii „platebních institucí“ (PI) s vlastními pravidly obezřetnostního režimu. Organizace, které nejsou ani úvěrovými institucemi, ani EMI, by mohly požádat o povolení jako platební instituce, pokud splňují určité požadavky na kapitál a řízení rizik. Žádost lze podat v kterékoli zemi EU, kde jsou usazeni, a poté mohli „pasovat“ své platební služby do všech ostatních členských států EU bez dalších požadavků PI.
  2. „Pravidla obchodního chování“ určovala, jakou transparentnost informací instituce poskytující platební služby potřebují poskytovat, včetně veškerých poplatků, směnných kurzů, odkazů na transakce a maximální doby provedení. Stanovila práva a povinnosti poskytovatelů i uživatelů platebních služeb, způsob autorizace a provádění transakcí, odpovědnost v případě neoprávněného použití platebních nástrojů, vrácení plateb, odvolání platebních příkazů a datování hodnot plateb.

Každá země musela určit „příslušný orgán“ pro obezřetnostní dohled nad PI a sledovat dodržování pravidel chování v podnikání, jak byla provedena do vnitrostátních právních předpisů.[8]

Aktualizace

Směrnice o platebních službách byla aktualizována v roce 2009 (nařízení ES 924/2009) a 2012 (nařízení EU 260/2012). Zpráva o provádění z roku 2013 zjistila, že směrnice o platebních službách usnadňuje „poskytování jednotných platebních služeb v celé EU“ a snižuje právní a produkční náklady pro mnoho poskytovatelů platebních služeb a že „očekávané výhody dosud nebyly plně realizovány“. Stejná zpráva zjistila, že aktualizace z roku 2009 „funguje dobře. Například poplatky za převody 100 EUR sledovaly další klesající trend na 0,50 EUR v průměru za eurozónu u převodů zahájených online a zůstaly nízké, na převody zahájené v bance 3,10 EUR čelit".[9]

Zbývající problémy

  1. Směrnice o platebních službách se vztahovala pouze na platby v rámci Evropského hospodářského prostoru, nikoli však na transakce do nebo ze třetích zemí.
  2. Výjimky PSD související s platebními aktivitami nechaly uživatele nechráněné.
  3. Možnost PSD, kterou si obchodníci účtovali poplatek nebo poskytovali slevu, v kombinaci s možností zemí toto omezit, vedla k „extrémní heterogenitě na trhu“.
  4. Objevili se takzvaní „poskytovatelé platebních služeb třetích stran“, kteří usnadnili online nakupování nabídkou levných platebních řešení na internetu pomocí aplikace domácího bankovnictví zákazníků s jejich souhlasem a informováním obchodníků, že peníze jsou na cestě. Jiné „informační služby o účtu“ nabízejí konsolidované informace o různých účtech uživatele platebních služeb. Byla navržena harmonizace pravidel pro vracení plateb v případě přímých debetů, omezení rozsahu „zjednodušeného režimu“ pro tzv. „Malé platební instituce“ a řešení otázky bezpečnosti, přístupu k informacím o platebních účtech nebo ochrany údajů s možnými licencemi a dohledem.[9]

Revidovaná směrnice o platebních službách (PSD2)

Dne 8. října 2015 přijal Evropský parlament návrh Evropské komise na vytvoření bezpečnějších a inovativnějších evropských plateb (PSD2, směrnice (EU) 2015/2366). Cílem současných pravidel je lépe chránit spotřebitele při placení online, podporovat rozvoj a využívání inovativních online a mobilních plateb, například prostřednictvím otevřené bankovnictví a učinit přeshraniční evropské platební služby bezpečnějšími.[10]

Tehdejší komisař Jonathan Hill, odpovědný za finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů, uvedl: „Tato legislativa je krokem k jednotnému digitálnímu trhu; bude přínosem pro spotřebitele a podniky a pomůže růstu ekonomiky.“[10]

Dne 16. Listopadu 2015 Rada Evropské unie prošel PSD2. Členské státy pak měly dva roky na to, aby směrnici začlenily do svých vnitrostátních zákonů a předpisů.[11] Dne 27. listopadu 2017 Komise v přenesené pravomoci nařízení (EU) 2018/389 doplnila PSD2, pokud jde o regulační technické normy pro silnou autentizaci zákazníků a společné a bezpečné otevřené standardy komunikace.[12]

EU a mnoho bank tento vývoj prosadily novou směrnicí o platebních službách 2 (PSD2), která vstoupila v platnost 13. ledna 2018. Banky se těmto změnám přizpůsobily, což otevřelo mnoho technických výzev, ale také mnoho strategických příležitostí, jako je spolupráce s poskytovatelé fintech, pro budoucnost.[13]

Důležitým prvkem PSD2 je požadavek na silné ověření zákazníka u většiny elektronických plateb.

Dalším důležitým prvkem směrnice je požadavek na společnou a bezpečnou komunikaci (CSC). Kvalifikované certifikáty definované pro eIDAS jsou požadovány pro autentizaci webových stránek a elektronické pečeti používané pro komunikaci mezi hráči finančních služeb. Technická specifikace ETSI TS 119 495 definuje standard pro implementaci těchto požadavků.

Program PSD2 vstoupil v plný účinek dne 14. září 2019, ale kvůli zpoždění při provádění Evropský orgán pro bankovnictví povoleno časové prodloužení silné ověření zákazníka (SCA) do 31. prosince 2020.[14][15]

Klíčová data

  • Březen 2000: Lisabonská agenda učinit z Evropy do roku 2010 „nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomiku na světě“
  • Prosinec 2001: nařízení ES 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech
  • 2002: Evropská rada pro platby vytvořený bankovním průmyslem, který poháněl Jednotná oblast pro platby v eurech iniciativa na harmonizaci hlavních bezhotovostních platebních nástrojů v celé eurozóně (do konce roku 2010)
  • 2001–2004: konzultační období a příprava PSD
  • Prosinec 2005: návrh PSD od komisaře GŘ pro vnitřní trh McCreevy
  • 25. prosince 2007: PSD vstoupilo v platnost
  • 1. listopadu 2009: lhůta pro provedení ve vnitrostátních právních předpisech
  • Aktualizace z roku 2009: odstraněny rozdíly v poplatcích za přeshraniční a vnitrostátní platby v eurech (nařízení ES 924/2009)
  • Aktualizace z roku 2012: nařízení o přeshraničních platbách, „mnohostranné mezibankovní poplatky“ (nařízení EU 260/2012)
  • Červenec 2013: zpráva o implementaci PSD a jejích dvou aktualizací[9]
  • 16. listopadu 2015: Rada Evropské unie schválila PSD2, což členským státům poskytuje dva roky na to, aby směrnici začlenily do svých vnitrostátních zákonů a předpisů.[11]
  • 13. ledna 2018: Směrnice 2007/64 / ES se zrušuje a nahrazuje směrnicí (EU) 2015/2366
  • 14. března 2019: Všechny finanční instituce nabízející řešení API musí mít dostupné pro externí testování PISP a AISP.[16]
  • 14. září 2019: Konečný termín pro všechny společnosti v EU, aby dosáhly souladu s regulační technickou normou (RTS) PSD2 týkající se směrnice (EU) 2015/2366 (PSD2)
  • 31. prosince 2020: Prodloužená lhůta pro všechny společnosti v EU, aby zavedly silné ověřování zákazníků PSD2 (SCA)

Ochrana osobních údajů

Privacy First, organizace na ochranu soukromí, kritizovala otevřené bankovnictví prvky nové právní úpravy tvrdí, že se příliš zaměřuje na zlepšování hospodářské soutěže a inovace, zatímco zájmy držitelů účtů v oblasti soukromí jsou přehlíženy.[17]

Viz také

Reference

  1. ^ Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne 25. listopadu 2015 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 2002/65 / ES, 2009/110 / ES a 2013/36 / EU a nařízení (EU) ) Č. 1093/2010, a kterým se zrušuje směrnice 2007/64 / ES (Text s významem pro EHP), Úř. Věst, 23. prosince 2015, vyvoláno 12. července 2020
  2. ^ A b „Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64 / ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7 / ES, 2002/65 / ES, 2005/60 / ES a 2006/48 / ES a kterým se zrušuje směrnice 97/5 / ES ". Úřední věstník Evropské unie. 5. prosince 2007. Citováno 2. srpna 2014.
  3. ^ A b „Platební služby (směrnice o platebních službách 1) - směrnice 2007/64 / ES“. Evropská komise. Citováno 13. února 2017.
  4. ^ "Autorizovaná platební instituce | Platby | Licencování a dodržování předpisů". BCC UK. Citováno 26. května 2020.
  5. ^ „Směrnice o platebních službách - co to znamená pro spotřebitele“ (PDF). Evropská komise. Archivovány od originál (PDF) dne 30. května 2013. Citováno 20. března 2014.
  6. ^ „Směrnice o platebních službách (PSD) - možnosti členských států“. EC.Europa.eu. Evropská komise. Archivovány od originál dne 27. února 2015. Citováno 27. února 2015.
  7. ^ „Platební služby“. EC.Europa.eu. Evropská komise. Citováno 13. února 2017.
  8. ^ „Příslušné orgány pro povolování platebních institucí a dohled nad nimi (článek 20)“ (PDF). EC.Europa.eu. Archivovány od originál (PDF) dne 27. února 2015. Citováno 27. února 2015.
  9. ^ A b C „Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě o uplatňování směrnice 2007/64 / ES o platebních službách na vnitřním trhu a nařízení (ES) č. 924/2009 o přeshraničních platbách ve Společenství“. Eur-lex.europa.eu. 24. července 2013. Citováno 27. února 2015.
  10. ^ A b „Evropský parlament přijímá návrh Evropské komise na vytvoření bezpečnějších a inovativnějších evropských plateb“ (Tisková zpráva). Evropská komise. 8. října 2015. Citováno 4. května 2016.
  11. ^ A b „Služby elektronických plateb: Rada přijímá aktualizovaná pravidla“ (Tisková zpráva). Rada EU. 16. listopadu 2015. Citováno 16. listopadu 2015.
  12. ^ „NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) 2018/389“. 27. listopadu 2017.
  13. ^ „Využití potenciálních výhod otevřeného bankovnictví“. McKinsey. Citováno 21. září 2019.
  14. ^ „Datum vynucení silného ověřování zákazníků (SCA): Pruh: Nápověda a podpora“. Citováno 21. září 2019.
  15. ^ „EBA vydává stanovisko k prvkům silného ověřování zákazníků v rámci PSD2“ (Tisková zpráva). Evropský orgán pro bankovnictví. Citováno 21. září 2019.
  16. ^ Jones, Brendan (23. října 2018). „Důsledky a požadavky otevřeného bankovnictví PSD2 na manažery programů“. Finextra.
  17. ^ „Evropská legislativa PSD2 vyvíjí tlak na soukromí. Ochrana osobních údajů nejprve vyžaduje registr odhlášení PSD2“. www.privacyfirst.eu. Citováno 26. května 2020.

Další čtení

  • Dimitrios Linardatos: „Das Haftungssystem im bargeldlosen Zahlungsverkehr nach Umsetzung der Zahlungsdiensterichtlinie“, Nomos-Verlag, 2013, ISBN  978-3-8487-0709-6. (Němec)

externí odkazy