Pavel Branko - Pavel Branko

Pavel Branko
Oříznutí ImageT5P.JPG
Branko v roce 1977
narozený(1921-04-27)27.dubna 1921
Terst, Itálie
Zemřel17. srpna 2020(2020-08-17) (ve věku 99)
NárodnostSlovák
obsazenífilmový kritik

Pavel Branko (27. dubna 1921 - 17. srpna 2020) byl slovenský filmový kritik, filmový teoretik, překladatel beletrie a literatury faktu a autor článků kritizujících pochybné používání jazyka. Byl nazýván „nestorem slovenské filmové kritiky“.[1][2]

Po pádu skutečný socialismus, obdržel mnoho cen, které ctí muže a celoživotní dílo.[3] V jeho životě a díle nacházíme mnoho stop po dopadu dějiny Československa. Branko byl ženatý s Emilií Brankovou.

Život a dílo

Mládež a časná kariéra

Pavel Branko se narodil na palubě francouzské lodi směřující do Terst, přístavní město na Jaderské moře.[4] Jeho rodiště bylo registrováno jako Terst, který se právě vrátil z rakouské vlády do Itálie. Brankův otec byl a Slovenský Žid převedeno na protestantismus, úředník v Hatšavě (Hačava ), Hnushtya (Hnúšťa ) okres, Slovensko a tedy občan Rakousko-Uhersko, mnohonárodnostní stát, do roku 1918. Jeho matka byla Ruska.[5]

Branko prožil dětství v Hatšavě. Přestěhoval se do Bratislava v roce 1931.[6] V letech 1932 až 1940 navštěvoval střední školu v tomto městě. Poté, co v roce 1940 získal maturitu, se zapsal do Technická univerzita v Bratislavě pro 1940-41. Příští rok byl odmítnut kvůli židovským kořenům svého otce. Poté měl do léta 1942 tři krátkodobá zaměstnání.

Politická činnost a uvěznění

Slovenský klérofašistický režim Jozef Tiso (který byl známý pro jeho Antisemitismus ) přivedl Branka do odboje, když byl ještě studentem střední školy. V roce 1939 Branko, poháněný „nadšením pro levicové ideály“, vstoupil do ilegální komunistické strany, v té době nejvýznamnější antifašistické síly na Slovensku.[6][7]

Jeho politický aktivismus náhle skončil v červnu 1942, kdy byl spolu se čtyřmi dalšími členy strany zatčen. Brzy po svém zatčení dostal doživotní trest.

V letech 1942 až 1945 byl Branko politickým vězněm v Bratislavě, Nitra, a Leopoldov.[8]

Během zimy 1945 se obával, že postupující Rudá armáda mohl osvobodit politické vězně, udělal Tisův režim špinavou dohodu s Němcem Gestapo. Vězni byli formálně propuštěni, ale ve skutečnosti byli převezeni na gestapo přímo u přední brány Leopoldovské vězení. Tímto způsobem byl Branko spolu s mnoha dalšími převeden do Mauthausen koncentrační tábor v únoru 1945.[9] Tři měsíce v Mauthausenu, až do jeho osvobození americkou armádou v květnu 1945, byly nejtěžšími z celého období uvěznění Pavla Branka.[10]

Literární překlad a filmová kritika

Po osvobození pracoval Branko jako překladatel beletrie na volné noze a filozofické literatury faktu z angličtiny, ruštiny a němčiny. Roky 1945–1949 pro něj znamenaly postupnou deziluzi ohledně skutečných praktik komunistické strany a Kominterny, která skončila veřejným odchodem z KS v roce 1949, což mělo mnoho důsledků.[11][12] Reputace bývalého bojovníka odporu a politického vězně ho přesto zachránila před nejhorším, a když začal psát filmové recenze, brzy se stal respektovaným nezávislým filmovým kritikem.

V letech 1948 až 1952 byly jeho filmové recenze publikovány v mnoha časopisech a denících, jako např Kultúrny život (Kulturní život),[13] Ľudovýchova (Lidová výuka), Náš film (Náš film), Pod zástavou socializmu (Pod praporem socialismu), Práca (Práce), Pravda (Pravda), Slovenská reč (Slovenský jazyk), Slovenské pohľady [Slovenské pohledy], Smena (Posun),[14] Svět socializmu (Svět socialismu) a další.

Rok 1952 přinesl takové zpřísnění uložených ideologických limitů, které Brankova hodnotová hierarchie nemohla přijmout. Rozhodl se rezignovat jako filmový kritik a stáhl se svou první manželkou Marií do osamělé chatky v Vysoké Tatry, pohoří na severovýchodním Slovensku, kde se omezil na překlady knih.

V roce 1956, který se označuje jako „období rozmrazování“, se Pavel Branko vrátil do Bratislavy a byl pozván, aby se stal stálým zaměstnáním filmového redaktora nově založeného dvoutýdenníku Film a divadlo (Film a divadlo).[15]

Od roku 1956 se Branko specializoval na dokumentární film, pravidelně se účastnil festivalů krátkých filmů v Karlových Varech, Oberhausenu, Lipsku a Krakově (příležitostně jako člen poroty) i národních Filmový festival v Pule v Jugoslávii. V 50., 60. a na začátku 70. let publikoval své recenze a eseje hlavně ve slovenštině a češtině. Zahrnovaly i slovenská média, která v tomto období publikovala jeho filmovou kritiku Čítanie o ZSSR (Čtení o SSSR), Film a divadlo (Film a divadlo), Kultúrny život (Kulturní život), Ľudovýchova (Lidová výuka), Mladá tvorba (Mladá generace), Národná obroda (Národní obrození), Nové slovo (Nové slovo), Práca (Práce), Pravda (Pravda), Předvoj (Předvoj), Príroda a spoločnosť (Příroda a společnost), Rodina a škola (Rodina a škola), Slovenský rozhlas (Slovenský rozhlas), Slovenka (Slovenská žena), Slovenská reč (Slovenský jazyk), Slovenské pohľady (Slovenské pohledy), Slovenský jazyk a literatúra (Slovenský jazyk a literatura), Smena (Posun), Svět socializmu (Svět socialismu), Učiteľské noviny (Učitelské noviny), Új szó (Nové slovo - v maďarštině), Umelecké slovo (Word Art), Televízia, Večerník (Večerní papír) a Život (Život). Včetně českých médií Československý život, Divadelní a filmové noviny (Divadelní a filmové novinky), Estetika (Aesthetica), Film a doba (Film a čas), Filmové a televizní noviny (Filmové a televizní zprávy), Zpravodaj, Rudé právo (Červený zákon), Plameni (Plamen) a Tvorba (Tvorba).

V zahraničí ho příležitostně publikoval Les Lettres Françaises (ve Francii), Telegram (Záhřeb, Jugoslávie) a v Polsku třemi renomovanými filmovými časopisy: Ekran Warszawski (Varšavská obrazovka), Film polski (Polský film) a Kamera. V západním Německu se jeho filmová kritika objevila v Filmové studiove východním Německu v Filmspiegel (Film Mirror) a dovnitř Deutsche Filmkunst (Německé filmové umění), ve Švédsku v Filmrutan (Filmový snímek). V tehdejším Sovětském svazu tiskly jeho filmové recenze dva vysoce kvalitní filmové časopisy: Iskusstvo kino (Filmové umění) a Sovetskij ekran (Sovětské kino).[16]

„Jako publicista byl plně uznán v šedesátých letech.“[17]

V roce 1968, zatímco Pražské jaro stále prosperoval, Branko měl na starosti seminář nabízený začínajícím scenáristům v Vysoká škola múzických umění v Bratislavě.[18] V létě 1968 byl členem delegace slovenských filmařů a kritiků, kteří sem přišli Bochum, W.Německo, promítat a diskutovat o nekonformních slovenských filmech, včetně filmů jako Juraj Jakubisko Je Dezertéři a tuláci.

Přestože byl Branko uznávaným filmovým kritikem, nadále pracoval jako literární překladatel. V roce 1967 získal čestné ceny SÚKK a SV ČSSP za překlad Maxim Gorkij „Život Klima Samgina“ (Zhizn Klima Samgina / Жизнь Клима Самгина).[19]

Černá listina

V roce 1970 odstoupil Pavel Branko z vlastní vůle jako střihač filmu Film a divadlo (Film a divadlo). Bylo to dva roky před jeho oficiální černou listinou. V té době již zjistil, že jeho přesvědčení je neslučitelné s politickou linií (tzv. „Normalizací“), kterou ukládá nový šéfredaktor. To vše bylo způsobeno jeho podporou a zapojením do hnutí, které média na Západě označovala jako Pražské jaroV roce 1970 se Brankovi krátce podařilo získat jednoroční práci vědeckého spolupracovníka ve Slovenském filmovém ústavu (SFÚ). V roce 1973, když mu bylo 52 let, byl definitivně nucen do „důchodu“. To byla mimochodem také doba jeho rozvodu. V roce 1979 se oženil se svou druhou manželkou Emily.

Jako filmový kritik byl na černé listině během celého „normalizačního“ období skutečného socialismu (1972–89),[20] a jako překladatel od roku 1972 do roku 1978. Od roku 1972 do roku 1976 příležitostně publikoval filmové eseje o kontroverzních tématech. To bylo možné, protože přátelé a bývalí kolegové souhlasili, že by mohl jejich jméno použít jako zástěru.

Pozdější život

V letech 1990 až 2007 publikoval Pavel Branko filmovou kritiku v časopisech a denících jako Dialog, Film.sk, Film a doba (Film a čas), Filmová revue, Kino-Ikony, Kultúrny život (Kulturní život), Mosty (Mosty), Nové slovo (Nové slovo), Pravda (Pravda) a Sme (Jsme) a na vzdušných vlnách Rádio Svobodná Evropa.

Vyznamenání

V roce 1997 mu byla udělena čestná doktorát na Akademii múzických umění (VŠMU O tři roky později, v roce 2000, mu SFZ, ÚSTT a LFSR (Prémia SFZ, ÚSTT, LFSR) udělily různé čestné ceny za svá sebraná díla, která obsahovala velkou část jeho filmové kritiky. Tyto 3 svazky jsou pojmenovány Straty a nálezy (Ztraceni a nalezeni), I, II, III.

Také v roce 2000 byl Pavel Branko oceněn Zlatá kamera (Zlatá kamera) na MFF Art Film Fest, spolu s pochvalným diplomem předsedy vlády. A ve stejném roce získal cenu Cena slovenskej filmovej kritiky (Cena slovenské filmové kritiky) za jeho Straty a nálezy, 1948-98.[21]

V roce 2007 obdržel Slnko v síti (Slunce v síti) Cena Slovenské filmové a televizní akademie za celoživotní dílo (Cena Slnko v síti za celoživotní dílo).[22]

Dva dokumentární filmy o Pavlovi Brankovi

V roce 2009 dokumentarista Zuzana Piussi (nebo Susan Piussi) natočila dokument Hrdina naší doby o Pavlovi Brankovi.[23] Název odkazuje na Lermontov Román, který zobrazuje „nadbytečného člověka“ - náznak, který nám připomíná, že Branko se ironicky nebo skepticky považuje za „nadbytečného člověka“. Ani Tisův režim, ani Stalinisté „Potřeboval“ někoho jako on, který „plave proti proudu“.[24]

V roce 2010 natočil Jaro Rihák portrét Pavla Branka pro slovenský televizní seriál GEN (Galerie národní elity).

Smrt

Branko zemřel v srpnu 2020 ve věku 99 let.[25]

Další čtení

  • Pavel Branko: v znamení filmu a jazyka. Eseje Erik Binder, Boris Filan, Ladislav Volko, Zuzana Piussi, Iris Kopcsayová, Martin Šmatlák, Rudolf Urc, Václav Macek, Jelena Paštéková, Martin Kaňuch, Martin Štoll, Peter Ulman, Martina Ivanová a Ingrid Hrubaničová. Bratislava: Slovenská filmová a televízna akadémia / Slovenský filmový ústav (eds.), (Slovak Film and TV Academy / Slovak Film Institute), 2019. ISBN  978-80-85187-77-9.
  • Vladimír Jancura, "Pavel Branko: Nedám si od žádné doby brnkať po nose", in: Pravda (Stránka Kultura), 13. března 2010. Také online: „Pavel Branko: Nedám si od žádné doby brnkať po nose“ - Pravda je tištěný středo-levý politický deník vydávaný v Bratislavě, hlavním městě Slovenska.
  • Iris Kopcsayová, „Odsúdený na doživotie,“ in: Sme (tištěné vydání), 24. února 2007. Také online: "Odsúdený na doživotie" - Sme je nejprodávanější politicky orientovaný deník na Slovensku. Ve své politické orientaci se říká, že je středopravá. - Tištěné vydání: ISSN 1335-440X. Článek je k dispozici také online: ISSN 1335-4418.
  • Mariana Jaremková, "Filmovanie bolo pre mňa zážitkom," (rozhovor s Pavlem Brankem), v Film.sk, Č. 11, listopad 2009, s. 29–33. (ISSN 1335-8286). - Také online: „Filmovanie bolo pre mňa zážitkom“
  • Emil Polák, „Knihy, které by vás mohli zajímat i po novém roce“, recenze knihy, které by vás měly zajímat i po Novém roce Proti proudu, v: Nové slovo, 27. prosince 2011. - Nové slovo (anglicky: New Word) je levicový týdeník pro politiku, kulturu a ekonomiku. (ISSN 1336-2984). - Také online: „Knihy, které by vás mohli zaujmout i po novom roku“
  • 14. Medzinárodný filmový festival Bratislava / 14. mezinárodní filmový festival Bratislava, 9. – 15. Listopadu 2009 (ed.): Hrdina našich čias (Hrdina naší doby).

Vybraný seznam publikací od Branka

Knihy

  • Pavel Branko, Od začátku po prah zrelosti slovenský film 1945-1970 (Od počátků po práh zralosti - slovenské kino 1945-1970). Bratislava (VŠMU / Akademie múzických umění) 1991; ISBN  80-85182-17-3.
  • Pavel Branko, Mikrodramaturgia dokumentarizmu. Bratislava (Slovenský filmový ústav / Slovak Film Institute), 1991, 95pp .; ISBN  80-85187-00-0. - Mikro-dramaturgie dokumentárního filmu; teoretické úvahy.
  • Pavel Branko, Straty a nálezy I, 1948 - 98 (Lost and found I, 1948 - 98). Bratislava (Filmová a Televízna Fak. VŠMU / Katedra filmu a televize, Akademie múzických umění; Národní centrum pro audiovizuálne umenie / Národní centrum pro audiovizuální umění) 1999. 225pp .; ISBN  80-85182-52-1. - Sbírka filmových recenzí publikovaných v letech 1948 až 1998 v různých filmových časopisech a na kulturní stránce významných deníků.
  • Pavel Branko, Straty a nálezy II, 1963 - 2005 (Lost and found 2, 1963 - 2005). Bratislava (FOTOFO; FTF VŠMU; Slovenský filmový ústav / SFÚ - Slovenský filmový ústav) 2005, 260 s .; ISBN  80-85187-44-2. - Jako část 1, ale pouze témata krátkých filmů.
  • Pavel Branko, Straty a nálezy III, 1963 - 2007 (Lost and found 3, 1963 - 2007). Bratislava (FOTOFO, FTF VŠMU, SFÚ) 2007, 294 s .; ISBN  978-80-85187-48-9. - Různé.
  • Pavel Branko, Proti prúdu (Proti proudu). Bratislava (Marenčin PT / SFÚ) 2011, 219pp .; ISBN  978-80-8114066-2; 978-80-8518759-5 - Sociokritická autobiografie.
  • Pavel Branko. Úklady jazyka (Schémata jazyka). Bratislava (MilaniuM / SFÚ) 2014, 270pp; ISBN  978-80-89178-54-4. - Hravé a ironické komentáře k nedorozuměním způsobeným doslovnými transplantacemi, ke kterým dochází v souvislosti s interakcí mezi spřízněnými jazyky.
  • Pavel Branko. Úskalia a slasti jazyka (Cliffs and Delights of Language). Bratislava (MilaniuM / SFÚ) 2015. 311 pb; ISBN  978-80-89178-63-6. - Pokračování jazykových schémat s větším důrazem na kritické bodnutí namířené proti způsobům maskování skrytých cílů pomocí politicky korektních novin a eufemismů.
  • Pavel Branko (rozhovor Iris Kopcsayová), Ráno se zobudím a ne jsem mrtvý: Rozhovory o lásce a pohlaví, o bohu a smrti, ale i o Trumpovi a populačnej explózii (Ráno se probudím, nebýt mrtvý - rozhovory o lásce a sexu, o Bohu a smrti a další témata, včetně Trumpa a populační exploze). Bratislava (Marenčin PT / SFÚ) 2016; ISBN  978-80-8114-737-1.
  • Pavel Branko, Gegen den Strom (Německý překlad Proti proudu). Vídeň: Nový akademický tisk; [2018]. ISBN  978-3-7003-2004-3; 3-7003-2004-3.
  • Pavel Branko, Úlety a istoty jazyka (Kotrmelce a jazykové jistoty). Bratislava (MilaniuM / SFÚ) 2018. 167pp; ISBN  978-80-89178-71-1. - Vypracováno v duchu Cliffs and Delights of Language, obohaceno o výběr aforismů charakterizovaných černým humorem, hraním slov, persiflages - a parodií - přísloví, balad a mýtů.

Články od Branka, ke kterým lze přistupovat také online

  • Úklady jazyka alebo slovgličtina (Schémata jazyka nebo slovinsky), Série článků publikovaných v: Romboid (Literární měsíčník, ISSN 0231-6714). - V letech 2004–2010 (svazky 39–45) pravidelně každý měsíc, od roku 2012 přerušovaně. Články, které vyšly ve svazcích 2004–2010, jsou zcela přístupné na webových stránkách [3]

Literární díla přeložená Brankem (výběr)

POZNÁMKA: Vydavatelé v Československu před rokem 1990 nepoužívali ISBN ani ISSN.

  • Maxim Gorkij (Maxim Gorkij ), Klim Samgin I-II (Life of Klim Samgin) - Orig .: Žizň Klima Samgina I-IV; Z rus. orig. prel. a studium napsal Pavel Branko (překlad z ruštiny Pavel Branko). Bratislava (Tatran) 1967. Sv. 1, 989 stran, sv. 2, 801 stran. - (Zkontrolujte databázi Národní knihovna České republiky [4].)
  • Alexej Tolstoj (Alexey Tolstoj ), Krížová cesta (trilógia: I.-IIII) (Cesta na Kalvárii). - Orig .: Choždenije po mukam I-III; z rus. orig. prel. Pavel Branko (překlad z ruštiny Pavel Branko); studium nap. Ivan Slimák; ilustr. Ľudovít Ilečko. Bratislava (SVKL) 1956; 944 bodů. - 2. vydání 1960; 3. vydání 1965. (Zkontrolujte databázi Národní knihovny České republiky [5].)
  • Othar Čiladze (Otar Chiladze ), Kam ideš, človek ... (Kam jdeš, člověče ..), překl. Pavel Branko. Bratislava (Tatran) 1985. 531pp. [6]
  • Jack London, Volanie divočiny (Volání divočiny ); Biely Tesák (bílý tesák ); Morský vlk (Mořský vlk); úvod. štúdia Viktor Krupa; z angl. orig. prel. Pavel Branko (překlad z angličtiny Pavel Branko). Bratislava (Tatran) 1979. 508 stran
  • Jack London, Elam Ohnivák (Burning Day), transl. Pavel Branko; Železná päta (The Iron Heel), transl. Štefan Kýška. Bratislava (Tatran) 1980. V této kombinaci: 1. vydání.
  • Bertolt Brecht, Rozhovory utečencov (pův. německý název: Flüchtlingsgespräche; anglický název: Refugee Conversations), překlad Pavel Branko. V: Revue světové literatúry (Revue of World Literature), sv. 26, č. 6, 1990, s. 136–147.

Reference

  1. ^ „Nestor slovenskej filmovej publicistiky a kritiky“ - Viz: Mariana Jaremková, „Filmovanie bolo pre mňa zážitkom,“ (Rozhovor s Pavlem Brankem), v: Film.sk, Č. 11, listopad 2009, s. 29. (ISSN 1335-8286. Tištěnou verzi lze také zkontrolovat online jako soubor pdf.) - Na webových stránkách Mezinárodního filmového festivalu v Bratislavě je Brankovi rovněž odkazováno jako „Nestor slovenské filmovej kritiky“ („Nestor“ slovenských filmových kritiků). - Podívejte se níže na sekci „externí odkazy“!).
  2. ^ 14. mezinárodní filmový festival Bratislava: Hrdina našich čias (Hrdina naší doby) (Odkazuje na Branka jako na „Nestora slovenských filmových kritiků“).
  3. ^ Iris Kopcsayová, „Odsúdený na doživotie,“ in: SME (tištěné vydání), 24. února 2007. - Sme je nejprodávanější politicky orientovaný deník na Slovensku.
  4. ^ Emil Polák, „Knihy, které by vás mohli zajímat i po novém roce“ [Knihy, které by vás měly zajímat i po Novém roce (Recenze knihy Branko’s Against the Current)], v: Nové slovo, 27. prosince 2011. - Nové slovo (New Word) je levicový týdeník pro politiku, kulturu a ekonomiku. (ISSN 1336-2984).
  5. ^ Branko je citován: „Jeho otec byl Žid, ale o židovství se velmi nestaral, byl dokonce pokrstený. Matka byla Ruska, mezi jejími předkami se však nenašli, Rusi i Česi.“ (Můj otec byl Žid, ale příliš se nestaral o to, co je Žid, dokonce byl pokřtěn. Moje matka byla Ruska, mezi jejími předky však byli Němci, Rusové a Češi.) Viz: Iris Kopcsayová, tamtéž.
  6. ^ A b Emil Polák, tamtéž.
  7. ^ „V roce 1939 jsem se stal členem ilegálnej Komunistickej strany.“ (V roce 1939 jsem se stal členem ilegální komunistické strany), cituje ho Iris Kopcsayová. Viz: Iris Kopcsayová, ibidem.
  8. ^ „Z Nitry ich previezli do Leopoldovy.“ (Z Nitry byli - tj. Branko a zatčeni s ním - převezeni do Leopoldova.) Viz: „Pavel Branko (* 27. apríla 1921 v Terste, Itálie)“ (biografie Pavla Branka, publikovaná na webových stránkách Fakulty humanitních věd) Univerzita Mateja Bela (MBU).
  9. ^ Viz: Vladimír Jancura, „Pavel Branko: Nedám si od žádné doby brnkať po nose,“ in: Pravda, 13. března 2010. - Bratislavský deník je tištěným dnem nalevo od středu. Také online: [1] - Viz také: Iris Kopcsayová, ibidem.
  10. ^ Pavel Branko rozhovor s Katarinou Zavarskou; USC Shoah Foundation. Pavel Branko orální historie (kód rozhovoru: 15807), 4. června 1996. Los Angeles, CA: USC Shoah Foundation. Archivní materiál eVideo: slovenský. Publikováno sbírkou USC Shoah Foundation v archivu vizuální historie USC Shoah Foundation, 1994–2017. (Audiovizuální svědectví přeživšího holocaustu. Zahrnuje předválečné, válečné a poválečné zážitky)
  11. ^ Dokumentární film Susan Piussi Hrdina naší doby.
  12. ^ Iris Kopcsayová píše: „V roce 1948 vystúpil z Komunistickej strany.“ (V roce 1948 vystoupil z komunistické strany.) Viz: Iris Kopcsayová, ibidem - Brankova stránka uvádí rok 1949. - Viz také E. Polák, který píše: „Komunistický puč (z roku 1948) ho zklamal a přivedl do opozice. “ (Emil Polák, ibidem.)
  13. ^ Kultúrny život byl respektovaným kulturním časopisem založeným 24. ledna 1946, kdy naděje na svobodu byly stále všudypřítomné; byla uzavřena 30. srpna 1968 v důsledku sovětské okupace Československa.
  14. ^ Smena (kamera) (Rus: Смена) byl také název řady levných 35mm filmových kamer vyráběných v Sovětském svazu LOMO továrna od roku 1953 do roku 1991.
  15. ^ „V letech 1957-1970 byl redaktorem Film a divadlo, dvoutýdenník. “Viz: Emil Polák, ibidem.
  16. ^ Výběr článků publikovaných v letech 1948 až 2007 byl znovu publikován v roce 2006 Straty a nálezy (Ztraceni a nalezeni), sv. 1-3, Bratislava 1999-2007, který také uvádí podrobnosti o zdrojích (původní publikace).
  17. ^ Emil Polák, tamtéž. - Pokud jde o období 1963–1968, viz také článek Wikipedie o Dubčekovi („Dubtshek“): „V roce 1963 proběhl mocenský boj ve vedení slovenské pobočky [CP]… sesazených… tvrdých spojenců Antonín Novotný, … prezident Československa. Na jejich místo převzala kontrolu nad stranickými a státními orgány na Slovensku nová generace slovenských komunistů v čele s Alexander Dubček, který se stal prvním tajemníkem slovenské pobočky strany. Pod Dubčkovým vedením ... se politické a intelektuální klima na Slovensku uvolnilo než v českých zemích. Příkladem toho je rostoucí počet čtenářů Kultúrny život (Kulturní život), týdeník Svazu slovenských spisovatelů, který publikoval upřímné diskuse o liberalizaci, demokratizaci a federalizaci, napsané nejprogresivnějšími a nejkontroverznějšími autory - českými i slovenskými. Kultúrny život (Kulturní život) se následně stala první slovenskou publikací, která si u Čechů získala široké uplatnění. “
  18. ^ Iris Kopcsayová, „Odsúdený na doživotie,“ in: Sme (tištěné vydání), 24. února 2007: "V letech 1968 - 70 viedol scenáristicko-dramaturgický kurz na VŠMU."
  19. ^ „Ocenenia: za preklad knihy Maxima Gorkého Život Klima Samgina (1967) (…) „(Ocenění: za překlad knihy Maxima Gorkého Život Klima Samgina (1967) atd.); Iris Kopcsayová, tamtéž.
  20. ^ Iris Kopcsayová, ibidem: "V letech 1972 - 89 byl ako filmový publicista na čiernej listine."
  21. ^ Viz: Iris Kopcsayová, ibidem.
  22. ^ Iris Kopcsayová, „Odsúdený na doživotie,“ in: Sme (tištěné vydání), 24. února 2007. Také online: "Odsúdený na doživotie". - Sme je nejprodávanější politicky orientovaný deník na Slovensku. Ve své politické orientaci se říká, že je středopravá.
  23. ^ 14. Medzinárodný filmový festival Bratislava / 14. mezinárodní filmový festival Bratislava, 9. - 15. listopadu 2009, (ed.): Hrdina našich čias (A Hero of Our Time), in: website of the i (nternational) f (ilm) f (estival). Podívejte se níže na sekci „externí odkazy“. - Ve filmovém deníku se objevila recenze filmu Andrease Weilanda Kino-Ikony, Sv. 16, 2012, č. 1 (31), str. 210-216. - ISSN 1335-1893.
  24. ^ Podívejte se také na recenzi autobiografie Branka, Proti proudu. Tato recenze Vladimíra Petríka, literárního historika nebo akademika se specializací na dějiny literatury, vyšla v bratislavském deníku Pravda: V. Petrík, „Kniha týždňa: Branko a Čorba - dva o tom, čo bolo a bude (Knihy týdne: Branko a Tshorba - dva autoři píšící o tom, co bylo a co bude),“ in: Pravda, 6. března 2012. Také online: [2]
  25. ^ Do uměleckého neba sa vo věku 99 let dostal filmový kritik Pavel Branko, ktorý mal své korene v Hačave

externí odkazy