Paula Heimann - Paula Heimann

Paula Heimann
Paula Heimann.jpg
Paula Heimann v roce 1952
narozený(1899-02-02)2. února 1899
Gdaňsk, Německá říše
Zemřel22. října 1982(1982-10-22) (ve věku 83)
Londýn, Spojené království
NárodnostNěmec
Alma materHeidelberg University
Známý jakoZjištění důležitosti protipřenos v psychoanalýza
Manžel (y)Franz Heimann (m. 1924 - 1933)
DětiMirza (b. 1925)
Vědecká kariéra
PolePsychiatrie, psychoanalýza
TezeÜber atypische Eisenreaktionen bei progressiver Paralyze („O atypických reakcích železa v progresivní paralýze“) (1925)

Paula Heimann (rozená Klatzko; 2. února 1899 - 22. října 1982) byl a Němec psychiatr a psychoanalytik, který zavedl fenomén protipřenos jako důležitý nástroj psychoanalytická léčba.[1]

Život v Německu

Narozen do a židovský rodina, která se stěhovala z Rusko,[2] po studiu medicíny v Königsberg, Berlín, a Frankfurt, Paula Klatzko ji vzala a podala jí Staatsexamen (státní zkoušky) v Vratislav. Tam potkala svého budoucího manžela, lékaře Franz Heimann. Společně šli do Heidelberg kde se v letech 1924–1927 vyučila za psychiatra. Napsala jí disertační práce v roce 1925. Téhož roku se jim narodila dcera Mirza. V roce 1927 se rodina Heimannů přestěhovala do Berlína, kde zahájila psychoanalytický výcvik Theodor Reik v roce 1929. Spolu se svým manželem byla členkou Mezinárodní společnosti lékařů proti válce.

Emigrace a práce ve Velké Británii

V roce 1933 musel Heimannův manžel kvůli svým politickým názorům opustit Německo. Emigroval do Švýcarsko; Paula Heimann a její dcera to však nesměli. Matka a dcera tedy emigrovaly do Londýn.

V roce 1934 se Heimann stal Melanie Kleinová sekretářka. V roce 1935 začali společně pracovat na analýze a stali se blízkými spolupracovníky. V roce složila státní lékařskou prohlídku Edinburgh v roce 1938. Ten rok se stala členkou Britská psychoanalytická společnost s její přednáškou Příspěvek k problému sublimace. Její článek O protipřenosu, představený na psychoanalytickém kongresu v roce 1949 v Curychu, vedl k roztržce s Kleinian skupina analytiků, protože představila odlišný pohled na význam protipřenosu. Melanie Kleinová to viděla jen jako problém terapeutického procesu. Paula Heimann však viděl emocionální reakce terapeuta na jeho pacienta jako důležitý nástroj pro jeho zkoumání nevědomý. Poté se obrátila k Nezávislí skupina[3] a byl Margarete Mitscherlich analytik v letech 1958–59. Alexander Mitscherlich také podstoupil analýza školení s ní.

Funguje

  • Heimann, Paula (1950). „Proti přenosu“. International Journal of Psychoanalysis. 31: 81–84. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 2. října 2013.
  • O dětech a dětech již neHG: Margaret Tonnesmann, svazek 10. In Nová knihovna psychoanalýzy, Publikováno Routledge (Taylor & Francis Group) 1990, ISBN  0-415-04119-8
  • Bemerkungen zur Sublimierung („Komentáře k sublimaci“). v Psychologie des Ich („Psychologie sebe sama“), Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1974

Poznámky

  1. ^ Heimann, Paula (1950). „Proti přenosu“. International Journal of Psychoanalysis. 31: 81–84. Archivovány od originál dne 4. března 2016. Citováno 2. října 2013.
  2. ^ Lavinia Gomez, Vývoj v objektových vztazích: kontroverze, konflikty a společná řeč, Routledge (2017), s. 68
  3. ^ Rayner, Eric, The British Independents: A Brief History Archivováno 17. listopadu 2010 v Wayback Machine, British Psychoanalytical Society, 2000

Reference

  • Simone Zimansl: Paula Heimann. V Gerhard Stumm (ed.), Personenlexikon der Psychotherapie („Encyklopedie psychoterapeutů“). Vídeň / New York 2005, s. 207 f., ISBN  3-211-83818-X
  • Pearl King, Paula Heimannová pátrání po vlastní identitě psychoanalytika: úvodní monografie
  • Rolnik, E.J. (2008). "Čím to je, že vidím všechno jinak?" Čtení dopisu Pauly Heimannové z roku 1933 Theodorovi Reikovi. J. Amer. Psychoanal. Assn., 56 (2): 409–430

externí odkazy