Paul Brenot - Paul Brenot - Wikipedia

Paul Brenot
Paul Brenot 1927.jpg
Paul Brenot v roce 1927
narozený(1880-09-19)19. září 1880
Ruoms, Ardèche, Francie
Zemřel19. srpna 1967(1967-08-19) (ve věku 86)
Neuilly-sur-Seine, Hauts-de-Seine, Francie
Národnostfrancouzština
obsazeníInženýr, průmyslník

Paul Brenot (19. září 1880 - 19. srpna 1967) byl francouzský inženýr a průmyslník, který se aktivně podílel na vývoji rádia ve Francii. Byl zastáncem svobodného podnikání a měl korporativista názory. Po druhé světové válce byl kritizován za příliš úzkou spolupráci s německými okupanty Francie.

Život

Raná léta (1880–1918)

Paul Brenot se narodil v roce Ruoms, Ardèche, dne 19. září 1880.[1]Brenot se připojil k École Polytechnique v roce 1899.[2]Promoval jako inženýr a od roku 1904 do roku 1919 spolupracoval s generálem Gustave-Auguste Ferrié při vytváření vojenské radiotelegrafie. .[1]Byl významným přispěvatelem k rozvoji Société française radio-électrique (SFR: Francouzská radiotelefonní společnost) vytvořená v roce 1910 Joseph Bethenod a Émile Girardeau.[2]V roce 1910 byl Brenot průkopníkem v montáži rádiového přijímače SFR na Blériot XI letoun.[3]Byl hlavou bezdrátová telegrafie (TSF: télégraphie sans fil) služba na ministerstvu kolonií v letech 1911 až 1919.[1]V průběhu první světová válka (1914–18) Kapitán Paul Brenot stál v čele druhé skupiny Vojenské telegrafické služby. Mezi členy skupiny patřili Henri Abraham, Maurice de Broglie, Paul Laüt a Lucien Lévy.[2]

Meziválečné období (1918–1939)

The Compagnie générale de la télégraphie sans fil (CSF) byl vytvořen v roce 1919. téhož roku SFR vytvořil továrnu v Levallois-Perret na severozápadě Paříže. Brenot opustil armádu a stal se technickým ředitelem SFR.[4]V roce 1924 Brenot a jeho první manželka koupili Hôtel de Rieux, který se v 17. století stal Hôtel Amelot de Bisseuil. V roce 1938 vydal dílo o budově s názvem Un vieil Hôtel du Marais.[5]Jako ředitel SFR byl Brenot delegátem na mezinárodní bezdrátové konferenci ve Washingtonu v roce 1927.[6]Brenot se jako viceprezident Syndicat Professionel des Industries Radioélectriques stal členem lobbistické skupiny Radio-Agricole Française (RAF), založené v roce 1927 bývalým ministrem zemědělství Joseph H. Ricard RAF propagovala hodnotu rádia tím, že umožňovala venkovským rodinám zůstat v kontaktu se světem.[7]

V meziválečných letech schopnost zachytit cizí rádiové signály závisela na mnoha faktorech, včetně počasí, denní doby, frekvence a síly signálu a vybavení a umístění posluchače. Brenot poznamenal La Nature v roce 1932 je třeba rozlišovat mezi poslechem rozhlasových stanic a pouhým poslechem.[8]Brenot byl zastáncem privatizovaných rozhlasových stanic podle amerického modelu, kde většina evropských zemí podporovala znárodnění. Brenotova pozice byla napadena rozhlasovým novinářem Paul Campargue, který jej nazval „americkým rádiovým blufováním“ a poukázal na to, že téměř všechny rádiové frekvence, vysílače a programy byly ovládány malým počtem mocných korporací.[9]Od roku 1934 byl Brenot prezidentem Chambre Syndicale des Industries Radioélectriques (CSIR), která spojila 35 nejvýznamnějších společností v rádiovém průmyslu.[10]

V červnu 1936 se Brenot zavázal vytvořit skupinu zaměstnavatelů, která by podporovala sociální politiku jako alternativu k Confédération générale du patronat français Od toho se brzy upustilo ve prospěch reformy CGPF zevnitř, ale CGPF se postavil na odpor. Dne 9. července 1936 Brenot navrhl Syndikátu pařížského metalurgického průmyslu a Generálnímu syndikátu pro elektrotechnickou konstrukci, aby vytvořily mezisyndikátový výbor aktivních zaměstnavatelů za účelem propagace sociální akce. Po těžkém létě zahájila CGPF vnitřní reformy a Brenot souhlasil s účastí.[11]Plukovník Paul Brenot byl hybnou silou při přesvědčování CGPF k vytvoření sociálního výboru. Ujistil se, že to nezahrnuje Alexandra Lamberta-Ribota, tajemníka Comité des kovárny a zástupce oligarchie těžkého průmyslu.[12]

Poté, co se jejich vztah urovnal, Brenotova Comité de prévoyance et d'action sociale (CPAS) úzce spolupracovala s CGPF.[13]CPAS se představil jako organizace malých a středních podniků, „odpovědná za vytvoření odborového svazu zaměstnavatelů a za spolupráci tříd“. CPAS zahájil intenzivní kampaň proti 40hodinovému pracovnímu týdnu, Confédération générale du travail (CGT) a komunisté.Brenot byl podporován Claude-Joseph Gignoux a Louis Renault.Louis Germain-Martin, radikální pravicový bývalý ministr financí s korporativistickými sklony, byl zvolen prezidentem CPAS 27. ledna 1937.[10]

Druhá světová válka a později (1939–1967)

V průběhu druhá světová válka (1939–45) Brenot měl titul technického ředitele SFR, byl však pravou rukou majitele Émile Girardeaua.[5]Za německé okupace byly velmi přátelské vztahy mezi CSF a Němci Telefunken společnost, za kterou byl Brenot později kritizován.[14]Na svou obranu Brenot uvedl, že stálý zástupce společnosti Telefunken v Paříži, doktor Schultz, byl bývalý skladatel a virtuózní klavírista, s nímž před válkou navázal srdečné vztahy, a který byl liberální, anti-militaristický a protinacistický.[14]

Paul Brenot zemřel v roce 1967.[1]

Publikace

  • Paul Brenot (červenec – září 1926), „L'Industrie de la radioélectricité, synův význam, syn évolution, ses besoins, syn avenir“, Bulletin, Paříž: Société d'encouragement pour l'industrie nationale
  • Paul Brenot (1926), Hôtel Amelot de Bisseuil
  • Paul Brenot (1929), À la conquête des ondes, la T. S. F., předmluva Gustave Auguste Ferrié, Paříž: Plon
  • Paul Brenot (1931), Discours ... au banket donné à l'occasion du 8e Salon de la T. S. F .... 4. září 1931, Paříž: Syndicat professionalnel des industry radio-électrique
  • Paul Brenot (1933), Discours à l'occasion du 10ème salon de la T. S. F. ..., Paříž: Syndicat professionnel des Industries radio-électriques, impr. P. Sergent
  • Pierre Hémardinquer (1937), Les Meilleurs Récepteurs de T.S.F., předmluva Paul Brenot, Paříž: Dunod
  • Paul Brenot; Louis Germain-Martin, L'Unité d'action patronale, Paříž: zobr. de A. Tournon
  • Paul Brenot; Louis Germain-Martin (1938), Deux ans d'activité du Comité de prévoyance et d'action sociales (quatre conférences), Paříž: zobr. V. Duperret
  • Paul Brenot (1939), Un vieil hôtel du Marais, du XIVe au XXe siècle, Paříž: Zobr. André Tournon
  • Pierre Hémardinquer (1939), Les Meilleurs appareils de T.S.F., předmluva Paul Brenot, Paříž: Dunod
  • Paul Brenot (1945), Un professeur d'énergie: le général Ferrié (Discours), Paris: Impr. de André Tournon
  • Paul Brenot (1949), Le Général Ferrié (Textes d'un éloge funèbre radiodiffusé le 16 février 1932 ...), Paříž: P. Sergent
  • Paul Brenot (1953), Ultra-atomy Les Mondes a problémy de la vie, Paříž: zobr. de A. Tournon
  • Paul Brenot (1959), Le Siècle de la T.S.F., Paříž: Éditions de Minuit (La Rochelle, Impr. De l'Ouest)
  • Paul Brenot (1963), Legislativa použitelné aux centrales thermiquesLyon: zobr. P. Morel et fils: Électricité de France. Groupe de production thermique Sud-Est
  • Paul Brenot (1972), Mise à jour de la législation použitelné aux centrales thermiques classiques et nucléairesLyon: zobr. Další: l'Électricité de France, Groupe régional de production thermique Sud-Est

Poznámky

  1. ^ A b C d Paul Brenot (1880–1967) - BnF.
  2. ^ A b C Ginoux 2017, str. 44.
  3. ^ Chambost 2012, str. 11.
  4. ^ Chambost 2012, str. 12.
  5. ^ A b Chambost 2012, str. 7.
  6. ^ Paul Brenot (b. 1880) - Smithsonian.
  7. ^ Váhy 2016, str. 132.
  8. ^ Váhy 2016, str. 116.
  9. ^ Loviglio & Hilmes 2013, str. 184.
  10. ^ A b Mollier a George 1994, PT441.
  11. ^ Dard 1999, str. 274.
  12. ^ Vinen 2002, str. 39.
  13. ^ Vinen 2002, str. 41.
  14. ^ A b Chambost 2012, str. 8.

Zdroje