Paul Alexiu - Paul Alexiu
Paul Alexiu | |
|---|---|
| narozený | 8. dubna 1893 Bukurešť, Rumunské království |
| Zemřel | 30. září 1963 (ve věku 70) Bukurešť, Rumunská lidová republika |
| Věrnost | Rumunské království Rumunská lidová republika |
| Servis/ | Armáda |
| Roky služby | 1911–1950 |
| Hodnost | Generálporučík |
| Bitvy / války | druhá světová válka |
| Ocenění | Řád rumunské hvězdy Řád německého orla |
| Alma mater | Dělostřelecká vojenská škola Vyšší válečná škola |
Paul Alexiu (8. dubna 1893 v Bukurešť - 30. září 1963 v Bukurešti) byl a generálmajor v Rumunské ozbrojené síly v době druhá světová válka.
Po absolvování dělostřelecké vojenské školy v Brně Bukurešť (1911–1913) promoval v hodnosti poručíka. Po první světová válka, pokračoval ve studiu na Vyšší válečná škola (1920–1922). Alexiu byl povýšen na podplukovníka v roce 1933 a na plukovníka v roce 1938.
Začátek Operace Barbarossa dne 22. června 1941 našel plukovníka Alexiu ve vedení 3. dělostřeleckého pluku od 10. dělostřelecké brigády, který měl na starosti dva 75mm dělové prapory a jeden 100mm prapor houfnice.[1] Během druhé světové války bojoval na Východní fronta, účastnící se Krymská kampaň, zejména v bitvě v červenci 1942 u Eltigen v Kerčský poloostrov. V letech 1941 až 1942 působil jako velící důstojník 4. dělostřeleckého pluku a v letech 1942 až 1943 jako velící důstojník 10. dělostřelecké divize. V březnu 1943 byl povýšen na brigádního generála a v červnu 1943 byl uveden do zálohy.
Po Král Michalův převrat v srpnu 1944 byl Alexiu v prosinci 1944 povolán do aktivní služby a přidělen k velení dělostřelecké brigády připojené k 1. armáda. V polovině dubna 1945 převzal velení nad 18. divizí a bojoval u Řeka Váh u Trenčín v západní Slovensko, Během Bratislava – Brno Offensive.
V srpnu 1946 byl povýšen na generálmajora. Od roku 1946 do roku 1947 byl Alexiu inspektorem dělostřelectva. V roce 1947 se stal velícím 2. vojenské oblasti a v roce 1949 generálem velícím protiletadlovou obranu.[2] V tajné zprávě z června 1949 CIA zmínil, že Alexiu byl povýšen na generálporučíka a byl „oddaným komunistou“.[3] Po odchodu z armády v březnu 1950 byl v lednu 1954 zatčen a v září 1954 propuštěn;[2] zatímco byl ve vazbě, byl vyšetřován za činy přijaté během Masakr v Oděse z října 1941.
Ceny a vyznamenání
- Důstojník Řád rumunské hvězdy (8. června 1940).[4]
- Řád německého orla (1943).
Reference
- ^ „Královská rumunská armáda - mobilizovaná pěší divize - 22. června 1941“. niehorster.org. 11. listopadu 2015. Citováno 18. října 2020.
- ^ A b „Generálové z Rumunska“. Generals.dk. Citováno 2008-10-21.
- ^ „Rumunsko: Převod protiletadlového a leteckého pozorovacího pluku na ministerstvo vnitra“ (PDF). cia.gov. Ústřední zpravodajská služba. 1. června 1949. Citováno 18. října 2020.
- ^ Decretul Regal nr. 1. 905 din 8 Iunie 1940 pro numiri de membri ai ordinului „Steaua României”, publicat in Monitorul Oficial, anul CVIII, č. 131 din 8 Iunie 1940, partea I-a, str. 2,783.
 | Tento životopisný článek týkající se rumunské armády je a pahýl. Wikipedii můžete pomoci pomocí rozšiřovat to. |