Patrick de Rousiers - Patrick de Rousiers

Patrick de Rousiers
Patrick de Rousiers na konferenci EDA European Defence Matters 2014 (oříznuto) .jpg
narozený (1955-05-11) 11. května 1955 (věk 65)
Dijon, Francie
Věrnost Francie
Servis/větevFrancouzské letectvo
Roky služby1975–2015
HodnostGénéral d'armée aérienne
Příkazy drženyVelitel, Escadron de chasse 2/4 La Fayette
Velitel 33 Escadre de Reconnaissance
Velitel, Nancy - Ochey Air Base
Velitel, Velení protivzdušné obrany a vzdušných operací
OceněníGrand Officier de Légion d'honneur
Commandeur de Ordre national du Mérite

Médaille de l'Aéronautique

Patrick de Rousiers (narozený (1955-05-11)11. května 1955 v Dijon, Francie ), je v důchodu Francouzské letectvo Všeobecné. Jeho poslední funkcí byl předseda Vojenský výbor Evropské unie, za předpokladu této pozice od 6. listopadu 2012 do 5. listopadu 2015.[1]

General de Rousiers je a Stíhací pilot který zaznamenal více než 3 000 letových hodin, z toho 2 600 v stíhačka letadlo. Zúčastnil se 76 bojových misí.

Vojenská kariéra

Generál de Rousiers vstoupil do Francouzská letecká akademie v září 1975. Promoval a získal pilotní křídla v Tours dne 30. ledna 1979. Jeho první vysílání bylo Letecká základna Cazaux navštěvovat operační stíhací kurz pro Mystere IV. V červnu 1979 nastoupil do průzkumného eskadry 1/33 Belforta umístěného ve Štrasburku na letecké základně Entzheim, Mirage IIIR. Po ukončení všech odborných kvalifikací byl jmenován velitelem Escadrille Escadron de průzkumný 2/33 Savojsko, který byl naplánován na přechod z Mirage F1CR.[2]

Od května do července 1986 vedl generál de Rousiers v Čadu oddíl Mirage F1 CR. Po návratu ze svého afrického nasazení byl vyslán do Escadron de chasse 2/4 La Fayette, provozující Mirage IIIE / AN52. Velení eskadry se ujal v srpnu 1988, kde během její přeměny na Mirage 2000N / ASMP.[2]

Od srpna 1989 do června 1990 navštěvoval kurz velení a štábů Kanadské síly v Torontu. Po dokončení kurzu se vrátil do Escadron de průzkumný průzkum 1/33 jako vedoucí operací. Na podzim roku 1990 velil prvnímu oddělení Mirage F1 CR nasazenému v Saúdské Arábii během Operace Pouštní štít.[2]

V létě roku 1991 organizoval letecký provoz během roku Provoz poskytuje pohodlí, zatímco velel oddělení Mirage F1 CR v Letecká základna Incirlik. On byl nakonec umístěn ve vedení Escadron de průzkumný 1/33 dne 27. srpna 1992.[2]

Po studiu na l'École de Guerre od září 1993 do léta 1994 byl generál de Rousiers přidělen do štábu letectva, Generální plány, plánovací kancelář. Byl jmenován vedoucím tohoto úřadu dne 4. září 1996 a podílel se na přípravě plánu výdajů na obranu na léta 1997-2002 a na programové kontrole ministra obrany.[2]

Dne 2. září 1999 převzal velení nad General de Rousiers Nancy - Ochey Air Base Od října do prosince 2001, během války v Afghánistánu, byl členem prvního francouzského operačního oddílu do Ústřední velení Spojených států (CENTCOM) ústředí v MacDill Air Force Base. Působil jako poradce letectva pro cílení.[2]

V září 2002 byl povýšen na generála de Rousiers Général de brigade aérienne. Přestěhoval se na ministerstvo obrany / generální štáb v Paříži jako asistent viceprezidenta štábu obrany a vedoucího, studia a kanceláře všeobecné vojenské strategie. V září 2004 se stal vedoucím euroatlantické divize štábu obrany v Paříži odpovědný za vztahy EU, NATO a OSN. Byl povýšen do hodnosti Général de division aérienne dne 1. září 2005.[2]

V letech 2006 až 2008 byl jmenován vrchním velitelem protivzdušné obrany a vzdušných operací v Taverny v Paříži a ve francouzském Lyonu. Byl povýšen do hodnosti Général de corps d'armée aérien 1. srpna 2006.[2]

V září 2008 byl vyslán do Bruselu jako francouzský vojenský zástupce ve Vojenském výboru Evropské unie. Následně byl v roce 2009 dvojím kloboukem jako francouzský vojenský zástupce v obou Evropská unie a Vojenský výbor NATO v Bruselu.[2]

Od září 2010 do listopadu 2012 byl generál de Rousiers generálním inspektorem ozbrojených sil (vzduchem) a byl povýšen do hodnosti Général d'armée aérienne. V této funkci různě působil jako vedoucí meziagenturní pracovní skupiny odpovědné za vypracování a aktualizaci a bílý papír o „obranných a bezpečnostních hrozbách a výzvách“.[2]

Dne 6. listopadu 2012 se generál de Rousiers stal stálým předsedou Vojenského výboru Evropské unie (EUMC). Jeho výběr provedli šéfové obrany 27 členských států EU. Následoval generála Håkan Syrén Švédska. Jako předseda EUMC řídil práci výboru a podílel se na rozvoji a provádění práce výboru. Předseda je mluvčím EUMC, kterého se účastní Politický a bezpečnostní výbor podle potřeby je vojenským poradcem Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku kdo stojí v čele Evropská služba pro vnější činnost, zastupuje hlavní kontaktní bod s veliteli operací vojenských operací EU a účastní se zasedání Rady s dopady na obranu a bezpečnost.[1]Dne 6. listopadu 2015 předal předsednictví generálovi Michailovi Kostarakosovi, bývalému náčelníkovi helénského generálního štábu národní obrany.

Vyznamenání

General de Rousiers je velký důstojník Čestná legie velitel Národní řád za zásluhy a je držitelem francouzštiny Letecká medaile. Je také příjemcem němčiny Ehrenkreuz der Bundeswehr ve zlatě.[3]

Reference

  1. ^ A b „Předseda Vojenského výboru Evropské unie (CEUMC)“. Evropská služba pro vnější činnost. Evropská unie. Citováno 27. října 2013.
  2. ^ A b C d E F G h i j "Životopis generála Patricka de Rousiers" (PDF). Evropská služba pro vnější činnost. Evropská unie. Citováno 27. října 2013.
  3. ^ „Biographie du général d'armée aérienne Patrick de Rousiers“ (PDF) (francouzsky). Ministère de la Défense. Citováno 27. října 2013.
Vojenské úřady
Předcházet
Generál Håkan Syrén		 Předseda z Evropská unie Vojenský výbor
2012-2015		Uspěl
Generál Michail Kostarakos