Paris Masters - Paris Masters
The Paris Masters je roční tenis turnaj profesionálních hráčů mužského pohlaví Paříž, Francie. Hraje se uvnitř na AccorHotels Arena, v sousedství Bercy Akce je součástí ATP Tour Masters 1000 na Asociace tenisových profesionálů (ATP) Tour.
Exteriér místa konání
Turnaj se vyvinul z Francouzské mistrovství krytých kurtů. V otevřené éře se konal na Stadion Pierre de Coubertin do roku 1982.[1] V roce 1989 byl vylepšen, aby se stal jedním z předních devíti turnajů Prohlídka Grand Prix (Super série Grand Prix ), který nahradil Tokyo Open. Akce je obvykle závěrečným turnajem na turné před koncem sezóny Finále ATP. Vzhledem ke svému sponzorství byla událost oficiálně známá od roku 2003 do roku 2016 jako BNP Paribas Mastersa od roku 2017 jako Rolex Paris Masters. Před tenisovou Masters Series nahradí ATP Super 9 v roce 2000, událost byla známá jako Paris Open. Často se také označuje jako Paris Indoor událost s odkazem na obě skutečnosti, které se konaly na jiné tenisové události v Paříži, French Open se koná venku a od roku 2009 se jedná o jediný turnaj Masters 1000, který se hraje uvnitř. Od roku 1970 do roku 1986 se mezi devíti nejlepšími turnaji (tehdy zvanými série mistrovství Grand Prix) obvykle konaly tři halové události, přičemž v letech 1978 až 1980 byly čtyři halové akce plus mistrovství na konci roku. Od roku 1987 do roku 2008 byly dva halové turnaje na úrovni Masters.
Povrch býval jedním z nejrychlejších kurtů na světě, který odměňoval odvážný útočný tenis, ale od roku 2011 sledoval všeobecné zpomalení většiny kurtů na turné.[2]
Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novák Djokovic jsou jedinými hráči, kteří kdy vyhráli oba pařížské turnaje (Bercy a French Open ). Federer vyhrál French Open v roce 2009 a Bercy v roce 2011, Djokovic vyhrál Bercy v letech 2009, 2013–15, 2019 a French Open v roce 2016 a Andre Agassi vyhrál oba v roce 1999, jako Ilie Năstase v roce 1973. Marcelo Melo a Ivan Dodig zvítězil ve čtyřhře na obou turnajích.
K datu, Novák Djokovic je jediným hráčem, který úspěšně obhájil titul v Paříži (2013–15).
Minulé finále
Nezadaní
Rok | Šampioni | Druhé místo | Skóre |
---|
1968 | Milan Holeček | Robert Carmichael | 6–4, 10–8, 3–6, 6–3 |
1969 | Tom Okker | Butch Buchholz | 8–6, 6–2, 6–1 |
1970 | Arthur Ashe | Marty Riessen | 7–6, 6–4, 6–3 |
1971 | Nedrží se |
1972 | Stan Smith | Andrés Gimeno | 6–2, 6–2, 7–5 |
1973 | Ilie Năstase | Stan Smith | 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2 |
1974 | Brian Gottfried | Eddie Dibbs | 6–3, 5–7, 8–6, 6–0 |
1975 | Tom Okker (2) | Arthur Ashe | 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4 |
1976 | Eddie Dibbs | Jaime Fillol | 5–7, 6–4, 6–4, 7–6 |
1977 | Corrado Barazzutti | Brian Gottfried | 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4 |
1978 | Robert Lutz | Tom Gullikson | 6–2, 6–2, 7–6 |
1979 | Harold Solomon | Corrado Barazzutti | 6–3, 2–6, 6–3, 6–4 |
1980 | Brian Gottfried (2) | Adriano Panatta | 4–6, 6–3, 6–1, 7–6 |
1981 | Mark Vines | Pascal Portes | 6–2, 6–4, 6–3 |
1982 | Wojciech Fibak | Bill Scanlon | 6–2, 6–2, 6–2 |
1983–85 | Nedrží se |
1986 | Boris Becker | Sergio Casal | 6–4, 6–3, 7–6 |
1987 | Tim Mayotte | Brad Gilbert | 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3 |
1988 | Amos Mansdorf | Brad Gilbert | 6–3, 6–2, 6–3 |
1989 | Boris Becker (2) | Stefan Edberg | 6–4, 6–3, 6–3 |
1990 | Stefan Edberg | Boris Becker | 3–3 (ret. ) |
1991 | Guy zapomeň | Pete Sampras | 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4 |
1992 | Boris Becker (3) | Guy zapomeň | 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3 |
1993 | Goran Ivanišević | Andrij Medveděv | 6–4, 6–2, 7–6(7–2) |
1994 | Andre Agassi | Marc Rosset | 6–3, 6–3, 4–6, 7–5 |
1995 | Pete Sampras | Boris Becker | 7–6(7–5), 6–4, 6–4 |
1996 | Thomas Enqvist | Jevgenij Kafelnikov | 6–2, 6–4, 7–5 |
1997 | Pete Sampras (2) | Jonas Björkman | 6–3, 4–6, 6–3, 6–1 |
1998 | Greg Rusedski | Pete Sampras | 6–4, 7–6(7–4), 6–3 |
1999 | Andre Agassi (2) | Marat Safin | 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4 |
2000 | Marat Safin | Mark Philippoussis | 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8) |
2001 | Sébastien Grosjean | Jevgenij Kafelnikov | 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4 |
2002 | Marat Safin (2) | Lleyton Hewitt | 7–6(7–4), 6–0, 6–4 |
2003 | Tim Henman | Andrei Pavel | 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2) |
2004 | Marat Safin (3) | Radek Štěpánek | 6–3, 7–6(7–5), 6–3 |
2005 | Tomáš Berdych | Ivan Ljubičić | 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4 |
2006 | Nikolay Davydenko | Dominik Hrbatý | 6–1, 6–2, 6–2 |
2007 | David Nalbandian | Rafael Nadal | 6–4, 6–0 |
2008 | Jo-Wilfried Tsonga | David Nalbandian | 6–3, 4–6, 6–4 |
2009 | Novák Djokovic | Gaël Monfils | 6–2, 5–7, 7–6(7–3) |
2010 | Robin Söderling | Gaël Monfils | 6–1, 7–6(7–1) |
2011 | Roger Federer | Jo-Wilfried Tsonga | 6–1, 7–6(7–3) |
2012 | David Ferrer | Jerzy Janowicz | 6–4, 6–3 |
2013 | Novák Djokovic (2) | David Ferrer | 7–5, 7–5 |
2014 | Novák Djokovic (3) | Miloš Raonic | 6–2, 6–3 |
2015 | Novák Djokovic (4) | Andy Murray | 6–2, 6–4 |
2016 | Andy Murray | John Isner | 6–3, 6–7(4–7), 6–4 |
2017 | Jack Sock | Filip Krajinović | 5–7, 6–4, 6–1 |
2018 | Karen Chačanov | Novák Djokovic | 7–5, 6–4 |
2019 | Novák Djokovic (5) | Denis Shapovalov | 6–3, 6–4 |
2020 | Daniil Medveděv | Alexander Zverev | 5–7, 6–4, 6–1 |
Čtyřhra
Rok | Šampioni | Druhé místo | Skóre |
---|
1969 | John Newcombe Tony Roche | Tom Okker Marty Riessen | 10–8, 6–4, 6–2 |
1970 | Pancho Gonzales Ken Rosewall | Tom Okker Marty Riessen | 6–4, 7–6, 7–6 |
1971 | Nedrží se |
1972 | Pierre Barthès François Jauffret | Andrés Gimeno Juan Gisbert | 6–3, 6–2 |
1973 | Juan Gisbert Ilie Năstase | Arthur Ashe Roscoe Tanner | 6–2, 4–6, 7–5 |
1974 | Patrice Dominguez François Jauffret (2) | Brian Gottfried Raúl Ramírez | 7–5, 6–4 |
1975 | Wojtek Fibak Karl Meiler | Ilie Năstase Tom Okker | 6–4, 7–6 |
1976 | Tom Okker Marty Riessen | Fred McNair Sherwood Stewart | 6–2, 6–2 |
1977 | Brian Gottfried Raúl Ramírez | Jeff Borowiak Roger Taylor | 6–2, 6–0 |
1978 | Bruce Manson Andrew Pattison | Ion Ţiriac Guillermo Vilas | 7–6, 6–2 |
1979 | Jean-Louis Haillet Gilles Moretton | John Lloyd Tony Lloyd | 7–6, 7–6 |
1980 | Paolo Bertolucci Adriano Panatta | Brian Gottfried Raymond Moore | 6–4, 6–4 |
1981 | Ilie Năstase Yannick Noah | Andrew Jarrett Jonathan Smith | 6–4, 6–4 |
1982 | Brian Gottfried (2) Bruce Manson (2) | Jay Lapidus Richard Meyer | 6–4, 6–2 |
1983–85 | Nedrží se |
1986 | Peter Fleming John McEnroe | Mansour Bahrami Diego Pérez | 6–3, 6–2 |
1987 | Jakob Hlasek
Claudio Mezzadri | Scott Davis
David Pate | 7–6, 6–2 |
1988 | Paul Annacone John Fitzgerald | Jim Grabb Christo van Rensburg | 6–2, 6–2 |
1989 | John Fitzgerald (2) Anders Järryd | Jakob Hlasek Eric Winogradsky | 7–6, 6–4 |
1990 | Scott Davis David Pate | Darren Cahill Mark Kratzmann | 5–7, 6–3, 6–4 |
1991 | John Fitzgerald (3) Anders Järryd (2) | Kelly Jones Rick Leach | 3–6, 6–3, 6–2 |
1992 | John McEnroe (2) Patrick McEnroe | Patrick Galbraith Danie Visser | 6–4, 6–2 |
1993 | Byron Black Jonathan Stark | Tom Nijssen Cyril Suk | 4–6, 7–5, 6–2 |
1994 | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | Byron Black Jonathan Stark | 3–6, 7–6, 7–5 |
1995 | Grant Connell Patrick Galbraith | Jim Grabb Todd Martin | 6–2, 6–2 |
1996 | Jacco Eltingh (2) Paul Haarhuis (2) | Jevgenij Kafelnikov Daniel Vacek | 6–4, 4–6, 7–6 |
1997 | Jacco Eltingh (3) Paul Haarhuis (3) | Rick Leach Jonathan Stark | 6–2, 7–6 |
1998 | Mahesh Bhupathi Leander Paes | Jacco Eltingh Paul Haarhuis | 6–4, 6–2 |
1999 | Sébastien Lareau Alex O'Brien | Paul Haarhuis Jared Palmer | 7–6(9–7), 7–5 |
2000 | Nicklas Kulti Max Mirnyi | Paul Haarhuis Daniel Nestor | 6–4, 7–5 |
2001 | Ellis Ferreira Rick Leach | Mahesh Bhupathi Leander Paes | 3–6, 6–4, 6–3 |
2002 | Nicolas Escudé Fabrice Santoro | Gustavo Kuerten Cédric Pioline | 6–3, 7–6(8–6) |
2003 | Wayne Arthurs Paul Hanley | Michaël Llodra Fabrice Santoro | 6–3, 1–6, 6–3 |
2004 | Jonas Björkman Todd Woodbridge | Wayne Black Kevin Ullyett | 6–3, 6–4 |
2005 | Bob Bryan Mike Bryan | Mark Knowles Daniel Nestor | 6–4, 6–7(3–7), 6–4 |
2006 | Arnaud Clément Michaël Llodra | Fabrice Santoro Nenad Zimonjić | 7–6(7–4), 6–2 |
2007 | Bob Bryan (2) Mike Bryan (2) | Daniel Nestor Nenad Zimonjić | 6–3, 7–6(7–4) |
2008 | Jonas Björkman (2) Kevin Ullyett | Jeff Coetzee Wesley Moodie | 6–2, 6–2 |
2009 | Daniel Nestor
Nenad Zimonjić | Marcel Granollers Tommy Robredo | 6–3, 6–4 |
2010 | Mahesh Bhupathi (2) Max Mirnyi (2) | Mark Knowles Andy Ram | 7–5, 7–5 |
2011 | Rohan Bopanna Aisam-ul-Haq Qureshi | Julien Benneteau Nicolas Mahut | 6–2, 6–4 |
2012 | Mahesh Bhupathi (3)
Rohan Bopanna (2) | Aisam-ul-Haq Qureshi Jean-Julien Rojer | 7–6(8–6), 6–3 |
2013 | Bob Bryan (3) Mike Bryan (3) | Alexander Peya Bruno Soares | 6–3, 6–3 |
2014 | Bob Bryan (4) Mike Bryan (4) | Marcin Matkowski Jürgen Melzer | 7–6(7–5), 5–7, [10–6] |
2015 | Ivan Dodig Marcelo Melo | Vašek Pospíšil Jack Sock | 2–6, 6–3, [10–5] |
2016 | Henri Kontinen John Peers | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut | 6–4, 3–6, [10–6] |
2017 | Łukasz Kubot Marcelo Melo (2) | Ivan Dodig Marcel Granollers | 7–6(7–3), 3–6, [10–6] |
2018 | Marcel Granollers Rajeev Ram | Jean-Julien Rojer Horia Tecău | 6–4, 6–4 |
2019 | Pierre-Hugues Herbert
Nicolas Mahut | Karen Chačanov Andrey Rublev | 6–4, 6–1 |
2020 | Félix Auger-Aliassime
Hubert Hurkacz | Mate Pavić Bruno Soares | 6–7(3–7), 7–6(9–7), [10–2] |
Evidence
Nezadaní
Čtyřhra
- ^ Haarhuis dosáhl tohoto finále se třemi různými partnery.
Viz také
Portál Francie
Tenisový portál
Reference
externí odkazy
Souřadnice: 48 ° 50'17 ″ severní šířky 2 ° 22'41 ″ východní délky / 48,838 ° N 2,378 ° E / 48.838; 2.378