Osmansko-benátská válka (1499–1503) - Ottoman–Venetian War (1499–1503)
| Druhá osmansko-benátská válka | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Část Osmansko-benátské války | |||||||||
 Bitva o Zonchio | |||||||||
| |||||||||
| Bojovníci | |||||||||
 Benátská republika Kastilie a Aragon | Osmanská říše | ||||||||
| Velitelé a vůdci | |||||||||
Antonio Grimani Gonzalo de Córdoba | Kemal Reis Feriz Beg | ||||||||
The Druhá osmansko-benátská válka se bojovalo mezi islámskými Osmanská říše a Benátská republika o kontrolu nad pozemky, které byly napadeny mezi oběma stranami v Egejské moře, Jónské moře a Jaderské moře. Válka trvala od roku 1499 do roku 1503.
Turci pod velením admirála Kemal Reis, zvítězili a přinutili Benátčany uznat jejich zisky v roce 1503.
Válka
1499
V lednu 1499 vyplul Kemal Res z Konstantinopol silou 10 galeje a 4 další typy lodí a v červenci 1499 se setkaly s obrovskou osmanskou flotilou a převzaly její velení, aby vedly rozsáhlou válku proti Benátská republika. Osmanská flotila se skládala z 67 galéer, 20 galliots a asi 200 menších plavidel. V srpnu Kemal Reis porazil Benátské námořnictvo pod velením Antonio Grimani na Bitva o Zonchio (také známá jako bitva u Sapienzy nebo první bitva u Lepanta). Jednalo se o první námořní bitvu v historii s děly používanými na lodích a konala se čtyři samostatné dny: 12., 20., 22. a 25. srpna. Po dosažení Jónské moře s velkou osmanskou flotilou narazil Kemal Reis na benátskou flotilu 47 galéer, 17 galiotů a asi 100 menších plavidel pod velením Antonio Grimani u Mys Zonchio a získal důležité vítězství. Během bitvy potopil Kemal Reis galeje Andrey Loredanové, člena vlivné benátské rodiny Loredanů. Antonio Grimani byl zatčen 29. září, ale nakonec byl propuštěn. Grimani se později stal Benátský doge v roce 1521. Osmanský sultán Bayezid II daroval 10 zajatých benátských galéer Kemalovi Reisovi, který umístil svou flotilu na ostrov Cefalonia mezi říjnem a prosincem.
Osmanské vpády do vnitrozemské Dalmácie začaly také v roce 1499,[1] pod velením Isa Paši a Feriz Beg.[2]
1500
V prosinci 1499 zaútočili Benátčané Lepanto s nadějí na znovuzískání ztracených území v Jónské moře. Kemal Reis vyplul z Cefalonie a znovu vzal Lepanto z Benátčanů. V období od dubna do května 1500 pobýval v Lepantu, kde jeho lodě opravovala armáda 15 000 osmanských řemeslníků přivezených z této oblasti. Odtamtud vyplával Kemal Reis a bombardoval benátské přístavy na ostrově Korfu V srpnu opět porazil benátskou flotilu u Bitva o Modon. Kemal Reis bombardoval pevnost Modon od moře a dobyli město. Později se zapojil do benátské flotily u pobřeží Corone a zajali město spolu s benátským brigantinem. Odtamtud se Kemal Reis plavil směrem na ostrov Sapientza (Sapienza) a potopil benátskou kuchyni Lezza. V září zaútočil Kemal Reis na Voiussu a v říjnu se objevil na mysu Santa Maria na ostrově Lefkada, než kampaň ukončí a v listopadu se vrátí do Konstantinopole. V bitvě u Modonu turecká flotila a armáda rychle přemohly většinu benátského majetku v Řecko. Modon a Coron, „dvě oči republiky“, byli ztraceni. Dóže Agostino Barbarigo zeptal se papež a Katoličtí panovníci o pomoc a 24. prosince a španělština –Venetian armádě velel Gonzalo de Córdoba vzal Kefalonii, dočasně zastavující osmanskou ofenzívu na východobetonských územích.
1501–1503
Osmanské vpády v Dalmácii eskalovaly až do bodu, kdy byly Benátky donuceny podepsat smlouvu Vladislava II. Z Maďarska a Papež Alexander VI kterým přislíbili 140 000 dukátů ročně pro Maďarské království aktivně bránit své jižní chorvatské území, které napomáhalo obraně benátské Dalmácie, podepsané po dlouhých jednáních dne 13. května 1501.[1] V roce 1501 Feriz Beg zajat Durazzo v Benátská Albánie.[3]
Na konci roku 1502 se Benátky a Osmanská říše dohodly na příměří.[1] Dne 31. ledna 1503 podepsaly Benátky další smlouvu s Vladislava II., Která již prostřednictvím předchozí smlouvy zaplatila 124 000 dukátů, aby za stejný účel zaplatila 30 000 dukátů ročně.[1]
V roce 1503 dosáhly nájezdy tureckých jezdců na benátské území v roce Severní Itálie a Benátky byly nuceny uznat osmanské zisky a ukončit válku.
Ekonomika benátských měst v Dalmácii byla během této války vážně ovlivněna tureckou okupací zázemí.[4]
Následky
Do září 1510 obdržel Vladislaus podle podmínek druhé smlouvy s Benátkami celkem 116 000 dukátů.[1] Po roce 1508 byl také pod tlakem Liga Cambrai připojit se k nim proti Benátkám, ale šikovná benátská diplomacie tomu zabránila.[1]
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F Raukar, Tomislav (říjen 1990). „Hrvatska na razmeđu XV i XVI. Stoljeća“. Senjer Jahrbuch (v chorvatštině). Senj, Chorvatsko: City Museum Senj - Senj Museum Society. 10 (1): 9. ISSN 0582-673X. Citováno 2012-07-08.
- ^ Goodwin 2013, str. 104.
- ^ Press 1948, str. 80.
- ^ Raukar, Tomislav (listopad 1977). „Venecija i ekonomski razvoj Dalmacije u XV i XVI stoljeću“. Časopis Ústavu chorvatských dějin (v chorvatštině). Záhřeb, Chorvatsko: Filozofická fakulta, Záhřeb. 10 (1): 218–221. ISSN 0353-295X. Citováno 2012-07-08.
Zdroje
- Chasiotis, Ioannis (1974). „Πολεμικές συγκρούσεις στον ελληνικό χώρο και η συμμετοχή των Ελλήνων“ [Konflikty v řeckých zemích a účast Řeků]. Ιστορία του Ελληνικού Έθνους, Τόμος Ι ′: Ο ελληνισμός υπό ξένη κυριαρχία, 1453–1669 [Dějiny řeckého národa, svazek X: Helénismus pod cizí vládou, 1453–1669] (v řečtině). Athény: Ekdotiki Athinon. str. 252–323.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Press, Illinois (1948). Illinois Studies in the Social Sciences. University of Illinois Press.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Goodwin, Godfrey (2. ledna 2013). Janičáři. Saqi Essentials. ISBN 978-0-86356-781-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)