Otakar Hromádko - Otakar Hromádko - Wikipedia

Otakar Hromádko
1982 Ota Yverdon.jpg
Otakar Hromádko v Yverdonu v roce 1982
narozený(1909-08-30)30. srpna 1909
Kněž, Čechy, Rakousko-Uhersko
(Nyní Česká republika )
Zemřel14. dubna 1983(1983-04-14) (ve věku 73)
Yverdon, Švýcarsko
Národnostčeština
obsazeníNovinář, armádní důstojník

Otakar Hromádko (30. srpna 1909 na Kněži, okr Čáslav, Rakousko-Uhersko - 14. dubna 1983 v Yverdon-les-Bains, Švýcarsko ) byl Československý novinář a armádní důstojník. I když první polovinu svého života bojoval za komunistický ideály se později staly obětí komunistických čistek a politickým emigrant.

Ačkoli z něj vyrostl silný anti-militarista, skončil s významnou vojenskou kariérou a vojenské vyznamenání mu byly uděleny ve čtyřech zemích: Francie (Croix de guerre ), Polsko (War Order of Virtuti Militari ), Jugoslávie (řád za národní zásluhy) a Československo (několik vyznamenání včetně Československý válečný kříž a nejvyšší řád Československa, Řád bílého lva ). Bojoval jako dobrovolník v Mezinárodní brigády v španělská občanská válka a Francouzský protinacistický odpor v době druhá světová válka. Po druhé světové válce se vrátil do Československa a podílel se na posílení nadvlády Komunistická strana Československa v letech vedoucích k a bezprostředně následujících po 1948 československý státní převrat. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila koncem čtyřicátých let, kdy se stal generálním tajemníkem všech komunistických organizací v USA Československá armáda. Na počátku 50. let se stal obětí komunistických čistek a byl odsouzen k 12 letům vězení. Sloužil více než pět let ve věznicích a pracovních táborech v uranových dolech. V roce 1956 byl propuštěn a později plně rehabilitován. Po Invaze Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 emigroval do Švýcarska. Zemřel v Yverdon-les-Bains v roce 1983.

Hromádko strávil téměř 10 let svého života ve věznicích, pracovních táborech a zadržovacích táborech za různých režimů a v různých zemích. Později, v roce 1982, vydal knihu vzpomínek zaměřených hlavně na jeho vězeňské zkušenosti a deziluzi z revolucí.

Časný život

Hromádko se narodil 30. srpna 1909 v Kněži, Čechy, lesníkovi Otto Hromádkovi a jeho manželce Marii Hromádkové. Když jeho otec zemřel v roce 1914 v první světové válce, rodina (matka, prarodiče a Otakar se 3 sourozenci) se přestěhovali do města Německý Brod. V roce 1928 začal studovat právo v Brno a vstoupil Mladá komunistická liga Československa (Komsomol). V roce 1930 byl zatčen a uvězněn jako vůdce skupiny studentů, kteří malovali protiválečné slogany (jeho anti-militarismus lze vysledovat až ke ztrátě jeho otce a vlivu jeho matky a dědečka Kadlečka) na kostel v Německý Brod. Následně byl vyloučen z univerzita v Brně. V následujících letech se plně soustředil na komunistickou činnost. Byl regionálním tajemníkem Komsomol a krajský tajemník Komunistické strany Československa ve volebních oblastech Pardubice, Praha-venkov a České Budějovice. Byl také redaktorem Rudé právo, oficiální noviny Komunistické strany Československa, a deníku Jednota.

Dlouhá léta třicátých let se schovával, protože ho hledala československá policie a soudy za četné trestné činy, zejména kvůli nelegální distribuci komunistického tisku. V letech 1930–1936 byl desetkrát uvězněn nebo zadržen v osmi různých věznicích v Československu a jednou v Drážďany, Německo.

Španělská občanská válka a druhá světová válka

Falešné ID Hromadka během druhé světové války ve Francii

Po vypuknutí španělské občanské války se dobrovolně přihlásil do bojů v mezinárodních brigádách. V letech 1937–1939 působil jako politický komisař ve 129. mezinárodní brigádě praporu Masaryk. Bojoval na frontách dovnitř Extramadura, Aragon, Levante a jako zadní stráž při ústupu z Katalánsko na Francie. Po překročení Pyreneje, byl internován ve francouzských internačních táborech v St. Cyprien a Gurs. V obou táborech byl vedoucím ilegální organizace československých komunistů. V říjnu 1939 byl spolu s dalšími „kominterskými agenty“ převezen do koncentračního tábora Vernet.

2. června 1941 se mu podařilo uprchnout z nacistického transportu do Německa.[1] Okamžitě se připojil k francouzskému odboji Paříž. Od roku 1941 byl členem ústředního československého národního výboru ve Francii (Československý ústřední národní výbor pro Francii), od roku 1943 vojenský důstojník ve stejné organizaci. Od roku 1943 byl jedním ze čtyř štábních důstojníků, kteří koordinovali vojenské aktivity mezinárodních skupin v neobsazené Francii, které byly začleněny do Francouzské síly vnitra (FFI). Získání hodnosti kapitána FFI„Byl velitelem 1200 silné skupiny nefrancouzských milicí v pařížském regionu.[2] Během svého pobytu v Paříži se Hromádko zamiloval Věra Waldes, dcera bohaté české průmyslové rodiny. Několikrát těsně unikli zadržení. V roce 1945 pracoval Hromádko pro české vysílání francouzského národního rozhlasu v Paříži.[3] Na konci války se Ota a Věra vzali v Paříži pod falešnými dokumenty - dokonce i jejich svědkové byly falešné. V létě 1945 byli manželům udělena vojenská ocenění za jejich roli v odboji.

Návrat do Československa

V červenci 1945 se Otakar a Věra přestěhovali do Československa. Měli dvě děti, obě narozené v Praze: Jiřina (narozená 31. prosince 1945) a Hana (21. února 1947 - 7. března 2007).

Po návratu se Hromádko připojil k mezinárodním a organizačním útvarům sekretariátu ÚV KSČ (ÚV KSČ), kde využil svých manažerských dovedností a zkušeností při budování spikleneckých sítí. Od října 1947 byl odpovědný za udržování spolupráce s komunistickými infiltrátory na stranu národně socialistické. V prosinci 1947 se Hromádko stal vedoucím nově vytvořeného tajného oddělení, oficiálně nazývaného Oddělení Národní fronta (Odbor Národní fronty). Toto oddělení bylo odpovědné za shromažďování zpravodajských informací o nekomunistických stranách (zejména o Nacionálně socialistická strana a Sociálně demokratická strana ) a vytvářet v nich „levé“ zlomky, které by je oslabily nebo rozdělily.[4] Oddělení národní fronty bylo oficiálně součástí Informační kanceláře (Informační oddělení - vedená Bedřich Geminder, jehož zástupcem byl Hromádko), ale ve skutečnosti to řídil přímo generální tajemník Rudolf Slánský.

Hromádko byl také redaktorem a krátce šéfredaktorem Funkcionář, časopis pro členy komunistické strany věnovaný posilování organizační a ideologické kapacity komunistických kádrů. V období od října 1945 do 1948 československého puče napsal instruktážní články na témata jako: jak budovat a spravovat místní stranické organizace;[5] jak získat podporu na venkově a mezi mládeží;[6] jak vést předvolební kampaň[7] a jak porozumět plánované zemědělské reformě.[8] Po únoru 1948 radil při prověřování členů strany a „čištění“ strany od reakčních prvků[9] a varoval před radikální „bolševizací“ strany.[10]

V roce 1949 byl mobilizován do československé armády a stal se generálním tajemníkem všech komunistických organizací v armádě.

Proces se „skupinou armádních generálů“ a vězení

V únoru 1951 byl Hromádko zatčen a souzen v tajném vykonstruovaném procesu s armádními důstojníky společně s Antonínem Svobodou a Bedřich Kopold. Byl obviněn ze zrady, špionáže a sabotáže. Po tři roky mezi zatčením a soudem byl držen Koloděje a Ruzyně vězení. V dubnu 1954 byl odsouzen na 12 let vězení. Termín strávil v Pankrácké vězení, Leopoldovské vězení a pracovní tábor "Rovnost" od Jáchymov uranové doly.

Přes tři roky krutých výslechů Hromádko nikdy nepřiznal svou vinu za zločiny, z nichž byl obviněn. To mu přineslo komplikace z vyšetřovacích týmů a dozorců věznic, kteří to interpretovali jako „špatné chování“. destalinizace v Československu byl Hromádko propuštěn 30. dubna 1956 a později plně rehabilitován.[11]

Funguje

  • Hromádko, Ota. „La révolution mange ses enfants. Soit! Mais common et pourquoi? (Manuscript, 1972)“. Curych, Schweizerisches Sozialarchiv, 335 / 350a-2.
  • Hromádko, Ota (1982). Jak se kalila voda: výbor z kriminálních příběhů a úvah. Koln: Rejstřík.
  • Hromádko, Ota. „K historii československých dobrovolníků ve Španělsku“ Příspěvky k dějinám KSČ, 3/1966, str. 376-389.
  • Hromádko, Ota. „Ještě poznámky k historii čs. Dobrovolníků ve Španělsku“ Příspěvky k dějinám KSČ, 6/1967, s. 917-921.
  • Hromádko, Ota. „Čechoslováci v bojích o Španělsko“ Tvorba, 10. dubna 1946, s. 231.

Poznámky

  1. ^ Ústřední vojenský archiv, osobní složka Oty Hromadka; Osobní archiv Jiřiny Novákové, dopis Hromadka Rude Pravo v reakci na článek o španělském dobrovolníkovi A. Neuerovi; Londýn, Artur. Doznání. Praha: Československý spisovatel, 1990; 101 a 158;
  2. ^ Vojenský historický archiv, Hromadkovo prohlášení ze dne 26. dubna 1947
  3. ^ Osobní archiv Jiřiny Novákové, pracovní kniha Hromadka („Pracovní knížka“); Bouček, Jaroslav. "Čs. interbrigadisté ​​jako zdroj politických elit po roce 1945. “ Politické elity v Československu 1918-1948, sv.20 (1994): 171
  4. ^ Kaplan, Karel. Pět kapitol o únoru. Brno: Doplněk, 1997: 32-38
  5. ^ Funkcionář: říjen, prosinec 45, červen, říjen, 46. listopad, březen, červenec, 47. listopad, 48. září
  6. ^ Funkcionář: 45. prosince, července, 46. listopadu, 47. března
  7. ^ Funkcionář: 46. června
  8. ^ Funkcionář: 46. listopadu
  9. ^ Funkcionář: září, listopad 48
  10. ^ Funkcionář: 48. září
  11. ^ Rudé Právo; Zpráva o výsledcích revize politických procesů z období let 1949–1954; 22.08.1963

Reference

  • Zpráva o výsledcích revize politických procesů z období let 1949–1954. Rudé Právo, 22.08.1963: 2.
  • Bárta, Milan. My jsme rozhodnuti zneškodnili každého, nikoho se nebojíme. Proces s Josefem Pavlem.. Paměť a dějiny. Revue pro studium totalitních režimů, 4,2012: 9-22.
  • Bárta, Milan; Kalous, leden 1999. Já ti dám komunistickou spravedlnost; Dokumenty k případu Josefa Pavla. Paměť a dějiny. Revue pro studium totalitních režimů, 4,2012: 51-65.
  • Bartošek, Karel (2001). Český vězeň. Praha: Paseka.
  • Bartošek, Karel (2000). Zpráva o putování v komunistických archivech. Praha: Paseka.
  • Blaive, Muriel (2005). Une déstalinisation manquée. Tchécoslovaquie 1956. Paris: Éditions Complexe.
  • Bouček, Jaroslav. „Čs. Interbrigadisté ​​jako zdroj politických elit po roce 1945“. Politické elity v Československu 1918-1948, sv.20 (1994): 147-181.
  • Castells, Andreu (1974). Las Brigadas Internacionales de la Guerra de Espana. Barcelona: Esplugues de Llobregat.
  • Filip, Ota. „Wofür kämpften wir? Der Prager Altrevolutionär rechnet mit dem Stalinismus“. Die Zeit, 30.07. 1982.
  • Fowkes, Ben (2000). Východní Evropa 1945-1969. Od stalinismu ke stagnaci. Harlow: Pearson Education Limited.
  • Frei, Bruno (1961). Muži z Vernetu. Praha: Naše Vojsko.
  • Kalous, Jan. Vzestupy a pády Leopolda Hofmana Sborník Archivu bezpečnostních složek, Praha: Archiv bezpečnostních složek a kol. 6 (2009): 263-275.
  • Kaplan, Karel (1990). Zpráva o vraždě generálního tajemníka. Columbus: Ohio State University Press.
  • Kaplan, Karel (1997). Pět kapitol o únoru. Brno: Doplněk.
  • Kaplan, Karel (1984). Das verhängnisvolle Bündnis. Unterwanderung, Gleichschaltung und Vernichtung der tschechoslowakischen Sozialdemokratie 1944-1954. Wuppertal: Pol-Verlag.
  • Kaplan, Karel; Paleček, Pavel (2008). Komunistický režim a politické procesy v Československu. Brno: Barrister & Principal.
  • Londýn, Artur (1990). Doznání. Praha: Československý spisovatel.
  • Londýn, Artur (1963). Španělsko, Španělsko ... Praha: NPL.
  • Marek, Karel. "V zájmu historické pravdy" Příspěvky k dějinám KSČ, 3/1967.
  • Mayer, Francoise. "Bartoškova analýza na základě fenoménu politického vězení" Soudobé dějiny, VIII (2001): 427-432.
  • Nekvasil, Miloši. „Témoignage sur la résistance tchécoslovaque en France pendant la Seconde Guerre mondiale“ Matériaux pour l'histoire de notre temps, 31/1993: 47-56.
  • Pavlíček, Václav. "Únor a československá revoluce" Právník (sborník, rok 1968), 363-368.
  • Pavel, Josef. „K historii československých dobrovolníků ve Španělsku“ Příspěvky k dějinám KSČ, 4/1967: 583-609.