Osperleioceras - Osperleioceras - Wikipedia

Osperleioceras
Časová řada: Brzo pozdě Toarcian[1]
Osperleioceras bicarinatum.png
Fosilní skořápka Osperleioceras bicarinatum ze St. Paul des Ponts (Francie), část soukromé sbírky
Vědecká klasifikace
Království:
Animalia
Kmen:
Měkkýš
Třída:
Cephalopoda
Podtřída:
Ammonoidea
Objednat:
Ammonitida
Podřád:
Ammonitina
Nadčeleď:
Hildoceratoidea
Rodina:
Hildoceratidae
Podčeleď:
Harpoceratinae
Rod:
Osperleioceras

Krimholtz in Krimholtz and Tazikhin, 1957
Zadejte druh
Pseudolioceras beauliziense Monestier, 1921
Podrodů
  • O. (Osperleioceras) Krimholtz, 1957
  • O. (Pseudopolyplectus) Mattéi, 1969
Synonyma

Pseudopolyplectus Mattei, 1969Osperlioceras Guex, 1972

Osperleioceras je vyhynulý rod hlavonožců patřící do čeledi Hildoceratidae. Tyto hlavonožci existoval v jurský období, během Toarcian etapa. Jeho fosilie byly nalezeny v Evropě a Jižní Americe. První druh tohoto rodu, Osperleioceras bicarinatum se vyvinula v dnešní Francii Harpoceras subplanatum.[1][2]

Popis

Rod je podobný Harpoceras, ale je evolventnější a jeho přeslenová část je více trojúhelníková. Největší šířka je blízko pupku. Ploché strany přeslenu se sbíhají do plochého úzkého průduchu. Má silný kýl, ale mohou existovat i mírné ventilační kýly. Falcoidní žebra silně vystupují poblíž venter. Šicí šňůra je vysoce proříznutá, zdobená a má mnoho pomocných sedel.[1]

Systematický

Systematičnost tohoto rodu není stabilní a některé odlišné názory lze najít v literatuře. Tyto rozdíly vznikly kolem stavu rodu Pseudopolyplectus Mattei, 1969. Někdy je tento rod považován za samostatný.[3] Jindy je tento rod považován pouze za podrod Osperleioceras.[4] Poslední názor na stav Pseudopolyplectus je, že se jedná o synonymum Osperleioceras.[1][5] Rozdíly mezi předpokládanými podrody jsou popsány níže, ale jelikož některé druhy nebyly zmíněny autory zvažujícími platnost rodu / podrodu Pseudopolyplectus jak je platné, v seznamu druhů se tomuto rozdělení vyhneme.

Osperleioceras (Osperleioceras)

Tento podrod je charakterizován zachováním svého předního sigmoidního žebrování, které je velmi řídké skrz alespoň většinu své ontogeneze. Typ druhu je Pseudolioceras beauliziense (= Osperleioceras (Osperleioceras) beauliziense). Mezi další druhy patří O. (O.) rivierense, O. (O.) reynesi, O. (O.) authelini a O. (O.) subcostulatum.[4]

Osperleioceras (Pseudopolyplectus)

Juvenilní fáze O. (Pseudopolyplectus) je řídce žebrovaný sigmoidními žebry. Při průměru asi 15 mm jsou žebra jemná a pevná. Jako typ byl vybrán druh Ammonites bicarinatum (= Osperleioceras (Pseudopolyplectus) bicarinatum). Ostatní členové jsou O. (P.) loeve a O. (P.) subtilní.[4] Do rodu Pseudopolyplectus byl také přidán druh P. nadorense, P. subexaratus, P. rivierense a P. reynesi,[3] které pak lze považovat za členy tohoto podrodu. Ale poslední 2 jsou v jiné literatuře zmíněny jako součást O. (Osperleioceras).[4]

Seznam druhů

Následující seznam druhů může být neúplný:

  • O. alternans Monestier, 1921 (= Harpoceras wunstorfi var. alternans)
  • O. authelini Monestier, 1921 (= Pseudolioceras Authelini, Pseudogrammoceras authelini)
  • O. beauliziense Monestier, 1921 (= Pseudolioceras beauliziense)
  • O. bicarinatum Zieten, 1831 (= Ammonites bicarinatus, Harpoceras bicarinatum, Polyplectus bicarinatus)
  • O. carezi Monestier, 1921 (= Pseudolioceras carezi)
  • O. holzapfeli Schirardin, 1909 (= Pseudolioceras holzapfeli )
  • O. lapparenti Monestier, 1921 (= Pseudolioceras lapparenti)
  • O. loeve Gabilly, 1976 (= Esericeras? pán, Harpoceras loeve)
  • O. nadorense Elmi (= Pseudopolyplectus nadorense)
  • O. pervinquieri Monestier, 1921 (= Harpoceras pervinquieri)
  • O. reynesi Monestier, 1921 (= Pseudolioceras reynesi, Pseudogrammoceras reynesi, Pseudopolyplectus reynesi)
  • O. rivierense Monestier, 1921 (= Pseudolioceras rivierense)
  • O. seidlitzi Schirardin, 1909 (= Lioceras seidlitzi)
  • O. subcostulatum Monestier, 1921 (= Harpoceras wunstorfi var. subcostulata, Pseudopolyplectus wunstorfi var. subcostulata)
  • O. subexaratus Mattei (= Pseudopolyplectus subexaratus)
  • O. subtilní Schirardin, 1914 (= Harpoceras subtilní)
  • O. suessi Monestier, 1921 (= Pseudolioceras suessi)
  • O. wunstorfi Monestier, 1921 (= Harpoceras wunstorfi, Pseudopolyplectus wunstorfi)

Reference

  1. ^ A b C d M. K. Howarth 2013. Pojednání o paleontologii bezobratlých, část L, revidované, svazek 3B, kapitola 4: Psiloceratoidea, Eoderoceratoidea, Hildoceratoidea.
  2. ^ M. K. Howarth 1992. HILDOCERATIDAE V DOLNÍ JURSKÉ BRITÁNII
  3. ^ A b GUEZZEN, Halima. SROVNÁNÍ BIODIVERZITY A KVALITATIVA BIOGEOGRAFIE DES AMMONITES DE LA TETHYS OCCIDENTALE AU COURS DU TOARCIEN. 2011. Disertační práce.
  4. ^ A b C d BÉCAUD, Marc. Les Harpoceratinae, Hildoceratinae et Paroniceratinae du Toarcien de la Vendée et des Deux-Sèvres (Francie). Université Claude Bernard-Lyon 1, 2006.
  5. ^ GALÁCZ, András; GÉCZY, Barnabás; VÖRÖS, Attila. Toarciánské a aalénské (jury) amonity a brachiopody z Monte Kumeta na západní Sicílii. Neues Jahrbuch für Geologie und Paläontologie, Abhandlungen, 2007, 245,3: 341-352.