Oskar Brüsewitz - Oskar Brüsewitz - Wikipedia

Oskar Brüsewitz
narozený30. května 1929
Vilkyškiai, Litva
Zemřel22.srpna 1976 (věk 47)
Halle, Východní Německo
obsazeníLuteránský farář
Michaelis kostel v Zeitz

Oskar Brüsewitz (30. května 1929 - 22. srpna 1976) byl Východoněmecký luteránský farář, který se dopustil veřejnosti sebeupálení na protest proti represi náboženství v Komunistický stav Východní Německo.[1]

Životopis

S Druhá světová válka ke svému konci se připojil Brüsewitz Wehrmacht v roce 1944 jako patnáctiletý byl zajat Rudá armáda a stal se válečný vězeň. Po válce pracoval jako švec a v roce 1954 pod vlivem své rodiny konvertoval ke křesťanství, poté navštěvoval luteránskou seminář od roku 1964 do roku 1969 v Erfurt. V roce 1970 byl vysvěcen v evangelickém luteránském kostele v Rippicha v okrese Zeitz. Kritizoval východoněmecký komunistický režim uvalený Sovětským svazem po válce a symbolické protesty, včetně instalace kříže neonové lampy ve své církvi, dostal ho do pozornosti úřadů. Vedení jeho církve se postavilo na stranu státu, nikoli jeho kněze, a v roce 1976 požádalo o přesun Brüsewitze na jiný rektorát. To byl okamžitý spouštěč jeho sebevražedného protestu na veřejném trhu před kostelem v roce Zeitz. Oheň byl rychle uhasen úředníky z Ministerstvo pro státní bezpečnost, ale Brüsewitz zemřel o čtyři dny později na popáleniny.

V den svého protestu nesl pamflety obviňující komunisty z represí, které četly; „Funkspruch an alle: Die Kirche in der DDR klagt den Kommunismus an! Wegen Unterdrückung in Schulen an Kindern und Jugendlichen“ („Rádiová zpráva všem: Církev v NDR obviňuje komunismus! Kvůli potlačení dětí ve škole“) . Ve své poznámce o sebevraždě napsal o „předstíraném hlubokém míru, který také narušil křesťanství“ ve východním Německu, zatímco ve skutečnosti došlo k „mocné válce mezi světlem a temnotou“ („zwischen Licht und Finsternis ein mächtiger Krieg“).

Brüsewitz zemřel na své těžké popáleniny 22. srpna 1976 v nemocnici v Halle Dölau. Jeho obětavost přinesla podporu jak jeho farníků, tak osobností v církvi a vedla k přehodnocení vztahů s komunistickou diktaturou v rámci církevní hierarchie. Protestantská církev nyní považuje Brüsewitzův protest za první krok k masovým lidovým protestům, které vedly ke zhroucení východního Německa v roce 1989.

Komunistické úřady se zpočátku pokoušely potlačit zprávy o události, poté, co unikly zprávy a vzrostla podpora veřejnosti pro jeho akci, označili jej za psychopat. 31. srpna Neues Deutschland, oficiální noviny rozhodnutí Socialistická jednotná strana (SED), vytiskl článek s názvem „Du sollst nicht falsch Zeugnis reden“ „Nebudete vydávat falešné svědectví“, který tvrdil, že sebeupálení bylo činem nemocného, ​​šíleného muže. Podobný článek se objevil v Neue Zeit noviny Noviny Východoněmecká křesťanská demokratická unie.[2]

Protestantská církev církevní provincie Sasko si připomněla jeho oběť o dvacet let později v roce 1996, šest let po znovusjednocení Německa. Biskup Dehmke označil jeho smrt za „akt zoufalství“ na protest proti represivní povaze komunistického režimu a spolupráci členů církve, kteří se příliš přiblížili státu.[3]

U příležitosti 30. výročí jeho smrti, Neues Deutschland napsal omluvu za článek, který tehdy nosili, a připustil, že dílo bylo „pomlouvačné“ a napsáno nikoli novináři, ale v jedné z mnoha kanceláří ústředního výboru SED.[4] Kromě toho zveřejnili některé z tisíců kritických dopisů editorovi, které dostali, ale nevytiskli v roce 1976.[5]Ve Spolkové republice Německo Paneuropa-Union založil a Centrum Brüsewitz dokumentovat represi opozice v bývalém východním Německu.

Brüsewitzova smrt je v Německu známá jako Fanal von Zeitz nebo „Požární signál Zeitze“.

Reference

  1. ^ Helmut Müller-Enbergs; Ehrhart Neubert. „Brüsewitz, Oskar * 30.5.1929, † 22.8.1976 Evangelischer Pfarrer“. Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur: Biographische Datenbanken. Citováno 19. ledna 2015.
  2. ^ „Deutschlandfunk“. Dradio.de. 18. 8. 2006. Citováno 2012-02-23.
  3. ^ [1] Archivováno 18. května 2005, v Wayback Machine
  4. ^ „Er hat uns alle überrascht ...“ 12. srpna 2006.
  5. ^ Warum dieser Hass? Reaktionen auf einen Artikel im ND. Neues Deutschland vom 12. srpna 2006, S. 24

Literatura

  • K. Motschmann: Oskar Brüsewitz, Würzburg 1978, ISBN  3-921155-37-1
  • H. Müller-Embergs, H. Schmoll, W. Sklad: Das Fanal. Das Opfer des Pfarrers Brüsewitz aus Rippicha und die evangelische Kirche, Berlín 1993.
  • Harald Schultze (Hrsg.): Das Signal von Zeitz - Reaktionen auf die Selbstverbrennung von Oskar Brüsewitz, Lipsko 1993, ISBN  3-374-01427-5
  • H. Müller-Embergs, W. Stock, M. Wiesner: Das Fanal. Das Opfer des Pfarrers Brüsewitz aus Rippicha und die evangelische Kirche, Münster 1999 (erweiterte 2. Auflage), ISBN  3-402-05263-6
  • Freya Klier: Oskar Brüsewitz - Leben und Tod eines mutigen DDR-Pfarrers, Berlín 2004, ISBN  3-00-013746-7
  • Krampitz, Karsten; Tautz, Lothar; Ziebath, Dieter: „Ich werde dann gehen ...“ - Erinnerungen an Oskar Brüsewitz, Lipsko 2006, ISBN  3-374-02398-3

Film

externí odkazy