Oribatida - Oribatida
| Oribatida | |
|---|---|
 | |
| Neidentifikovaný roztoč (Phthiracaridae ) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Království: | |
| Kmen: | |
| Podkmen: | |
| Třída: | |
| Podtřída: | |
| Superřádek: | |
| Objednat: | Oribatida Dugès, 1833 |
| Podřády | |
| Rozmanitost | |
| C. 200 rodiny, 1 200 rodů, 6 600 druhů | |
| Synonyma | |
Cryptostigmata | |
Oribatida (dříve Cryptostigmata), také známý jako mechové roztoče nebo brouci,[1] jsou objednat z roztoči, v „žvýkání Acariformes " clade Sarcoptiformes. Jejich velikost se pohybuje od 0,2 do 1,4 milimetrů (0,008 až 0,055 palce).[1]
Oribatidní roztoči mají obecně nízkou hladinu metabolické sazby, pomalý vývoj a nízká plodnost.[1] Druhy jsou iteroparous s dospělými, kteří žijí relativně dlouho; například odhady doby vývoje z vejce pro dospělé se pohybuje od několika měsíců do dvou let v roce mírný les půdy.[1] Oribatidští roztoči mají šest aktivních instary: prelarva, larva, tři nymfa instary a dospělí.[1] Všechny tyto fáze po prelarva se živí širokou škálou materiálu, včetně živých a mrtvých rostlina a plísňový materiál, lišejníky a mršina; někteří jsou dravý, ale žádný není parazitický a stravovací návyky se mohou mezi nezralými a dospělými stejného druhu lišit. Mnoho druhů má mineralizovaný exoskeleton.[2][3]
Oribatida má ekonomický význam jako hostitelé různých tasemnice druhů a zvýšením odbourávání organického materiálu v půdě podobným způsobem jako žížaly.[4]
E. O. Wilson identifikoval je jako „skupiny organismů, které zoufale potřebují odborníky, aby na nich pracovali“.[5]
Systematika
Řád Oribatida se dělí na tyto taxony:[6]
- Palaeosomata Grandjean, 1969
- Acaronychoidea Grandjean, 1932 (6 rodů)
- Acaronychidae Grandjean, 1932
- Palaeacaroidea Grandjean, 1932 (8 rodů)
- Palaeacaridae Grandjean, 1932
- Parhyposomata Balogh & Mahunka, 1979
- Parhypochthonioidea Grandjean, 1969 (3 rody)
- Parhypochthoniidae Grandjean, 1969
- Gehypochthoniidae Strenzke, 1963
- Elliptochthoniidae Norton, 1975
- Enarthronota Grandjean, 1947
- Hypochthonoidea Berlese, 1910 (asi 8 rodů)
- Hypochthoniidae Berlese, 1910
- Eniochthoniidae Grandjean, 1947
- Arborichthoniidae Balogh & Balogh, 1992
- Brachychthonoidea Thor, 1934 (asi 11 rodů)
- Brachychthoniidae Thor, 1934
- Kosmochthonioidea Grandjean, 1947 (asi 14 rodů)
- Cosmochthoniidae Grandjean, 1947
- Heterochthoniidae Grandjean, 1954
- Haplochthoniidae Hammen, 1959
- Pediculochelidae Lavoipierre, 1946
- Sphaerochthoniidae Grandjean, 1947
- Atopochthonioidea Grandjean, 1949 (3 rody)
- Atopochthoniidae Grandjean, 1949
- Pterochthoniidae Grandjean, 1950
- Phyllochthoniidae Travé, 1967
- Protoplophoroidea Ewing, 1917 (asi 7 rodů)
- Protoplophoridae Ewing, 1917
- Mixonomata Grandjean, 1969
- Dichosomata Balogh a Mahunka, 1979
- Nehypochthonioidea Norton & Metz, 1980
- Nehypochthoniidae Norton & Metz, 1980
- Perlohmannioidea Grandjean, 1954
- Perlohmaniidae Grandjean, 1954
- Collohmanniidae Grandjean, 1958
- Eulohmannioidea Grandjean, 1931
- Eulohmanniidae Grandjean, 1931
- Epilohmannioidea Oudemans, 1923
- Epilohmanniidae Oudemans, 1923
- Lohmannioidea Berlese, 1916
- Lohmanniidae Berlese, 1916
- Euptyctima Grandjean, 1967
- Mezoplophoroidea Ewing, 1917
- Mesoplophoridae Ewing, 1917
- Euphthiracaroidea Jacot, 1930
- Oribotritiidae Grandjean, 1954
- Euphthiracaridae Jacot, 1930
- Synichotritiidae Walker, 1965
- Phthiracaroidea Perty, 1841
- Phthiracaridae Perty, 1841
- Steganacaridae Niedbała, 1986
- Holosomata Grandjean, 1969
- Crotonioidea Thorell, 1876
- Thrypochthoniidae Willmann, 1931
- Malaconothridae Berlese, 1916
- Nothridae Berlese, 1896
- Camisiidae Oudemans, 1900
- Crotoniidae Thorell, 1876
- Nanhermannioidea Sellnick, 1928
- Nanhermanniidae Sellnick, 1928
- Hermannioidea Sellnick, 1928
- Hermanniidae Sellnick, 1928
- Brachypylina Hull, 1918
- Pycnonoticae Grandjean, 1954
- Hermannielloidea Grandjean, 1934 (2 rodiny)
- Neoliodoidea Sellnick, 1928 (1 rodina)
- Plateremaeoidea Trägårdh, 1926 (4 rodiny)
- Gymnodamaeoidea Grandjean, 1954 (2 rodiny)
- Damaeoidea Berlese, 1896 (1 rodina)
- Polypterozetoidea Grandjean, 1959 (2 rodiny)
- Cepheoidea Berlese, 1896 (7 rodin)
- Charassobatoidea Grandjean, 1958 (3 rodiny)
- Microzetoidea Grandjean, 1936 (1 rodina)
- Zetorchestoidea Michael, 1898 (1 rodina)
- Gustavioidea Oudemans, 1900 (8 rodin)
- Eremaeoidea Oudemans, 1900 (4 rodiny)
- Amerobelboidea Grandjean, 1954 (10 rodin)
- Eremelloidea Balogh, 1961 (7 rodin)
- Oppioidea Sellnick, 1937 (12 rodin)
- Trizetoidea Ewing, 1917 (6 rodin)
- Otocepheoidea Balogh, 1961 (4 rodiny)
- Carabodoidea Koch, 1837 (3 rodiny)
- Tectocepheoidea Grandjean, 1954 (2 rodiny)
- Hydrozetoidea Grandjean, 1954 (1 rodina)
- Ameronothroidea Willmann, 1931 (3 rodiny)
- Cymbaeremaeoidea Sellnick, 1928 (3 rodiny)
- Poronoticae Grandjean, 1954
- Licneremaeoidea Grandjean, 1931 (6 rodin)
- Phenopelopoidea Petrunkevitch, 1955 (1 rodina)
- Unduloribatoidea Kunst, 1971 (3 rodiny)
- Limnozetoidea Thor, 1937 (2 rodiny)
- Achipterioidea Thor, 1929 (2 rodiny)
- Oribatelloidea Jacot, 1925 (3 rodiny)
- Ceratozetoidea Jacot, 1925 (5 rodin)
- Zetomotrichoidea Grandjean, 1934 (1 rodina)
- Oripodoidea Jacot, 1925 (19 rodin)
- Galumnoidea Jacot, 1925 (3 rodiny)
Viz také
Reference
- ^ A b C d E Marjorie A. Hoy (2008). „Půdní roztoči“. V John L. Capinera (ed.). Encyclopedia of Entomology, svazek 1 (2. vyd.). Springer. 3463–3466. ISBN 978-1-4020-6242-1.
- ^ Roztoči: Ekologie, evoluce a chování: Život v mikroskopickém měřítku
- ^ Uhličitan vápenatý a oxalát vápenatý jako kutikulární tužidla u roztočů roztočů (Acari: Oribatida)
- ^ Edward W. Baker a G. W. Wharton (1952). „Oribatei Dugès, 1833“. Úvod do akarologie. New York: Macmillana. str.387 –438.
- ^ Tyson, Charlie (7. května 2019). „Legendární vědec zní při potížích se stonkem“. Kronika vysokoškolského vzdělávání. Citováno 2020-06-12.
- ^ Luis S. Subías (2007). „Listado sistemático, sinonímico y biogeográfico de los ácaros oribátidos (Acariformes: Oribatida) del mundo (Excepto fósiles)“ [Systematický a biogeografický seznam roztočů oribatidů (Acariformes: Oribatida) na světě (kromě fosilií) se synonymy]] (PDF) (ve španělštině). Archivovány od originál (PDF) 6. července 2012. Citováno 5. ledna 2008.
Další čtení
- Krantz, G. W. (1978). Manuál akarologie (2. vyd.). Corvallis, OR: Oregonská státní univerzita. ISBN 978-0-88246-064-2.
- Halliday, R. B .; D. E. Walter; H. C. Proctor; R. A. Norton; M. J. Colloff, eds. (2001). Akarologie, sborník z 10. mezinárodního kongresu. Melbourne: Publikování CSIRO. str. 1–960. ISBN 0-643-06658-6.
- Walter, D. E. & H. C. Proctor (2001). Roztoči v půdě, interaktivní klíč k roztočům a jiným mikroartropodům v půdě. Identifikační řada ABRS. Collingwood, Victoria: Publikování CSIRO. ISBN 978-0-643-06790-5.
- Woolley, Tyler A. (1988). Akarologie: Roztoči a péče o člověka. New York, NY: Wiley Interscience. ISBN 978-0-471-04168-9.
- Niedbala, Wojciech (1992). Phthiracaroidea (Acari, Oribatida): Systematické studie. Varšava, Polsko: PWN + Elsevier. ISBN 978-8-301-09740-0.
