Olav Brænden - Olav Brænden

Olav Brænden
narozený(1919-07-01)1. července 1919
Norderhov, Norsko
Zemřel14. července 1989(1989-07-14) (ve věku 70)
NárodnostNorština
Alma mater
obsazeníFarmaceut, drogový expert a vynálezce
OceněníŘád svatého Olava

Olav Johan Brænden (1. července 1919 - 14. července 1989) byl norský farmaceut, odborník na léky a vynálezce. Vedl stavbu a provoz ústřední laboratoře pro výzkum drog v Úřad OSN v Ženevě. On je také spojován s jeho vývojem patentovaného léku Brændens nesedråper (kapičky nosu).[1]

Narodil se v Norderhov (Nyní Ringerike ) v Buskerud, Norsko. Byl synem Johana Brandenena (1869-1952) a Anne Juvkamové (1873-1953). V 50. letech se jeho zájmy soustředily na otázky spojené s drogami. Brænden studoval lékárna na University of Oslo, a promoval jako farmaceutický chemik v roce 1942. Během Německá okupace Norska, byl zatčen v roce 1944 za účast na nelegální práci a vedl k Grini kde zůstal až do konce roku druhá světová válka.[2]

V roce 1947 odešel do University of Minnesota kde promoval v roce 1950. Pracoval v drogové problematice v Národním zdravotním ústavu v Liberci Bethesda, Maryland od roku 1951 do roku 1953. Poté byl úředníkem sociálních věcí v Spojené národy se sídlem v New York City na dva roky. Následně studoval na Paris-Sorbonne University v Paříž a na Institute de la Médecine Tropicale v Bondy. Od roku 1955 vedl vývoj Spojené národy drogová laboratoř v Ženeva. Působil jako ředitel laboratoře a byl také vedoucím Výzkumného programu OSN pro drogy až do svého odchodu do důchodu v roce 1979.[3]

Byl vyznamenán rytířem, první třídou Řád svatého Olava v roce 1980. Byl jmenován členem Norská akademie věd od roku 1983.

Reference

  1. ^ „Brændens nesedråper“. Norsk Farmasihistorisk Museum. Citováno 1. ledna 2018.
  2. ^ Waaler, Tor. „Olav Johan Brænden“. v Godal, Anne Marit (vyd.). Uchovávejte norské leksikon (v norštině). Oslo: Norsk nettleksikon. Citováno 10. dubna 2013.
  3. ^ Karlsen, Jan. „Olav Brænden“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 10. dubna 2013.