Oclatia (gens) - Oclatia (gens)
The gens Oclatia byl nejasný plebejec rodina v Řím. Jediný člen, o kterém je známo, že ho má soudce je Gaius Oclatius Modestus, kvestor v první polovině druhého století, ale mnoho Oclatii je známo z nápisů.
Původ
The žádní muži Oclatius patří do třídy gentilcia vytvořené pomocí přípony -atius, založené na místně pojmenované končící na -tak jako nebo -atisa pasivní příčestí končící na -u nás. Zdá se, že sdílí společný kořen s nomen Oclatinius a obě mohou být pravopisnou variantou Ocratius.[1]
Členové
- Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
- Oclatia Q. f., Pohřben na současném místě Yecla de Yeltes, dříve součást Lusitania, ve věku šedesáti.[2]
- Lucius Oclatius, věnoval památník v Římě Florentia Primitiva ve věku třinácti let.[3]
- Publius Oclatius, jmenovaný v seznamu argentarii v Římě.[4]
- Titus Oclatius, pohřben v Římě.[5]
- Oclatia Ampliata, dcera Ampliata Gaiuse Vitalise, pohřbena v Beneventum, ve věku dvacet pět let, deset měsíců a šest dní.[6]
- Gaius Oclatius Aprilus, pohřben v Římě, ve věku třicet šest let, pět měsíců.[7]
- Oclatia Avita, manželka Marka Oclatia Avita, a matka Justuse.[8]
- Marcus Oclatius Avitus, an správní rozhodnutí, byl manžel Oclatia Avita a otec Justus, pohřben v Emona v Pannonia Superior.[8]
- Oclatius Chereas, hushand Evatia Venusta, pojmenovaný v pohřebním nápisu z Caesarea v Mauretania Caesariensis.[9]
- Oclatia Crescentina, pohřben v Římě.[10]
- Oclatia Damalis, manželka Luciuse Oclatia Fausta, kterému věnovala památník v Římě.[11]
- Lucius Oclatius Daphnus, věnoval pomník své manželce Rufria Magna, jednadvacetileté, v Portus v Latium.[12]
- Gaius Oclatius Epitectus, manžel Maximy, pohřben v Brixia v provincii Venetia et Histria.[13]
- Gaius Oclatius Euopius, bratr Nigrina, pohřben ve čtyřiadvaceti letech v Římě.[14]
- Oclatius Eutyches, voják zmíněný v nápisu z Ostia, datovat se k panování Septimius Severus.[15]
- Oclatia L. l. Expectata, zmíněno v nápisu od Emony.[16]
- Lucius Oclatius Faustus, manžel Oclatia Damalis a otec Oclatius Silvanus, pohřben v Římě.[11]
- Oclatius Favor, pojmenovaný v nápisu od Ravenna, datováno do roku 299.[17]
- Gaius Oclatius Felix, pohřben v Capua.[18]
- Tiberius Oclatius Felix, vnuk Tiberius Oclatius Hermias, s nímž věnoval pomník v Římě své babičce Octavia Fortunata.[19]
- Lucius Oclatius L. f. Florentinus, voják pohřben v Feltria ve Venetia et Histria.[20]
- Oclatius Fortunatus, pojmenovaný v pohřebním nápisu z Jsou pozdě v Gallia Narbonensis.[21]
- Tiberius Oclatius Hermias, manžel Octavie Fortunaty, jemuž on a jeho vnuk Tiberius Oclatius Felix věnovali v Římě pomník.[19]
- Lucius Oclatius Hyginus, věnoval pomník své manželce, Papiria Metellica, pohřben na Salona v Dalmácie.[22]
- Oclatius Justus, syn Marka Oclatia Avita a Oclatia Avita, pohřben v Emoně ve věku šestnácti let.[8]
- Lucius Oclatius Licinianus, pohřben v Cirta v Numidia, ve věku sedm.[23]
- Gaius Oclatius Macro, obyvatel Caralis v Sardinie, pojmenovaný v nápisu z Anela, pocházející z roku 68 nl[24]
- Oclatia Masvonia, pohřben v Mogontiacum v Germania Superior.[25]
- Gaius Oclatius Modestus, voják, který sloužil pod Trajan a Hadrián, a později se stal augur, kvestor a soudní soudce v Beneventu.[26]
- Lucius Oclatius Primus, pojmenovaný v nápisu z Říma.[27]
- Lucius Oclatius L. f. Rocianus, syn Tertia a bratr Florentina, kterému věnoval pomník ve Feltru.[20]
- Oclatia Sabina, pojmenovaná v nápisu z Ravenny z roku 299.[17]
- Lucius Oclatius Sabinus, pohřben v Madauros v Africa Proconsularis, ve věku osmi.[28]
- Oclatius Sacerdos, primus pilus v první legie za vlády Gordián III, zmíněno v nápisu od Bonna v Germania Inferior.[29]
- Oclatia Secunda, pojmenovaný v libačním nápisu z Tabernae v Germania Superior.[30]
- Lucius Oclatius Severus, voják pojmenovaný dvěma nápisy z Ravenna, který věnoval pomník svému kolegovi Titovi Helviusovi Macrinusovi.[31][32]
- Tiberius Oclatius Severus, pohřben v Doclea v Dalmácii.[33]
- Tiberius Oclatius Severus, voják umístěný u Quintana v Raetia.[34]
- Oclatius L. f. Silvanus spolu se svou matkou Oclatia Damalis věnoval v Římě pomník svému otci Luciusovi Oclatiusovi Faustovi.[11]
- Lucius Oclatius Socratius, otec Luciuse Julia Primuse, kterému věnoval pomník v Saloně.[35]
- Lucius Oclatius Tarquiniensis, voják z patnáctá legie, zmíněný v nápisu od Emony.[16]
- Lucius Oclatius L. f. Tertius, otec Luciuse Oclatia Florentina a Luciuse Oclatia Rociana, pohřben ve Feltru.[20]
- Oclatia Victorina, manželka Luciuse Feniuse Achilleuse, který jí v Římě věnoval pomník.[36]
- Gaius Oclatius Zosimus, manžel Oclatia Anthis, byl jedním z městských sexviri v Ravenně.[37]
Viz také
Reference
- ^ Chase, str. 127.
- ^ ERPSalamanca, 127.
- ^ CIL VI, 35963.
- ^ Esplorazioni, str. 179.
- ^ CIL VI, 33868.
- ^ CIL IX, 1908.
- ^ CIL VI, 23221.
- ^ A b C CIL III, 3890.
- ^ CIL VIII, 21185.
- ^ ICUR, 6, 15915.
- ^ A b C CIL VI, 23223.
- ^ CIL XIV, 1557.
- ^ CIL V, 4666.
- ^ CIL VI, 2322.
- ^ CIL XIV, 4569.
- ^ A b CIL III, 2738.
- ^ A b AE 1977, 265b
- ^ CIL X, 4252.
- ^ A b CIL VI, 35964.
- ^ A b C CIL V, 2069, AE 2007, 571.
- ^ CIL XII, 752.
- ^ AE 1994, 1359.
- ^ CIL VIII, 19608.
- ^ CIL XVI, 9.
- ^ CIL XIII, 7307.
- ^ CIL IX, 1619.
- ^ CIL VI, 23224.
- ^ CIL VIII, 4749.
- ^ CIL XIII, 7996.
- ^ CIL XIII, 6084.
- ^ CIL XI, 6712 298.
- ^ CIPh-2-1, 79.
- ^ AE 1986, 554.
- ^ AE 1999, 1190.
- ^ CIL III, 2446.
- ^ CIL VI, 17664.
- ^ CIL XI, 129.
Bibliografie
- Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
- Giovanni Battista de Rossi, Inscriptiones Christianae Urbis Romanae Septimo Saeculo Antiquiores (Křesťanské nápisy z Říma prvních sedmi století, zkráceno ICUR), Vatikánská knihovna, Řím (1857–1861, 1888).
- René Cagnat et alii, L'Année épigraphique (Rok epigrafie, zkráceně AE), Presses Universitaires de France (1888 – dosud).
- George Davis Chase, "Původ římské Praenominy", v Harvardská studia klasické filologie, sv. VIII (1897).
- B. M. Apollonji-Ghetti & Antonia Ferrua, Esplorazioni sotto la Confessione di San Pietro in Vaticano esetuite negli anni 1940–1949 (Zkrácené průzkumy pod Svatým Petrem Esplorazioni), Vatikán (1951).
- Liborio Hernández Guerra, Epigrafía de época romana de la provincia de Salamanca (Epigrafie římské éry z provincie Salamanca, ve zkratce ERPSalamanca), Universidad de Valladolid (2001).
- Cédric Brélaz, Corpus des nápisy greques et latines de Philippes Band 2, Teil 1 (Body of Greek and Latin Inscriptions from Philippi, sv. 2, část 1, ve zkratce CIPh-2-1), Atény (2014).