Oclatia (gens) - Oclatia (gens)

The gens Oclatia byl nejasný plebejec rodina v Řím. Jediný člen, o kterém je známo, že ho má soudce je Gaius Oclatius Modestus, kvestor v první polovině druhého století, ale mnoho Oclatii je známo z nápisů.

Původ

The žádní muži Oclatius patří do třídy gentilcia vytvořené pomocí přípony -atius, založené na místně pojmenované končící na -tak jako nebo -atisa pasivní příčestí končící na -u nás. Zdá se, že sdílí společný kořen s nomen Oclatinius a obě mohou být pravopisnou variantou Ocratius.[1]

Členové

Tento seznam obsahuje zkrácené praenomina. Vysvětlení této praxe viz synovství.
  • Oclatia Q. f., Pohřben na současném místě Yecla de Yeltes, dříve součást Lusitania, ve věku šedesáti.[2]
  • Lucius Oclatius, věnoval památník v Římě Florentia Primitiva ve věku třinácti let.[3]
  • Publius Oclatius, jmenovaný v seznamu argentarii v Římě.[4]
  • Titus Oclatius, pohřben v Římě.[5]
  • Oclatia Ampliata, dcera Ampliata Gaiuse Vitalise, pohřbena v Beneventum, ve věku dvacet pět let, deset měsíců a šest dní.[6]
  • Gaius Oclatius Aprilus, pohřben v Římě, ve věku třicet šest let, pět měsíců.[7]
  • Oclatia Avita, manželka Marka Oclatia Avita, a matka Justuse.[8]
  • Marcus Oclatius Avitus, an správní rozhodnutí, byl manžel Oclatia Avita a otec Justus, pohřben v Emona v Pannonia Superior.[8]
  • Oclatius Chereas, hushand Evatia Venusta, pojmenovaný v pohřebním nápisu z Caesarea v Mauretania Caesariensis.[9]
  • Oclatia Crescentina, pohřben v Římě.[10]
  • Oclatia Damalis, manželka Luciuse Oclatia Fausta, kterému věnovala památník v Římě.[11]
  • Lucius Oclatius Daphnus, věnoval pomník své manželce Rufria Magna, jednadvacetileté, v Portus v Latium.[12]
  • Gaius Oclatius Epitectus, manžel Maximy, pohřben v Brixia v provincii Venetia et Histria.[13]
  • Gaius Oclatius Euopius, bratr Nigrina, pohřben ve čtyřiadvaceti letech v Římě.[14]
  • Oclatius Eutyches, voják zmíněný v nápisu z Ostia, datovat se k panování Septimius Severus.[15]
  • Oclatia L. l. Expectata, zmíněno v nápisu od Emony.[16]
  • Lucius Oclatius Faustus, manžel Oclatia Damalis a otec Oclatius Silvanus, pohřben v Římě.[11]
  • Oclatius Favor, pojmenovaný v nápisu od Ravenna, datováno do roku 299.[17]
  • Gaius Oclatius Felix, pohřben v Capua.[18]
  • Tiberius Oclatius Felix, vnuk Tiberius Oclatius Hermias, s nímž věnoval pomník v Římě své babičce Octavia Fortunata.[19]
  • Lucius Oclatius L. f. Florentinus, voják pohřben v Feltria ve Venetia et Histria.[20]
  • Oclatius Fortunatus, pojmenovaný v pohřebním nápisu z Jsou pozdě v Gallia Narbonensis.[21]
  • Tiberius Oclatius Hermias, manžel Octavie Fortunaty, jemuž on a jeho vnuk Tiberius Oclatius Felix věnovali v Římě pomník.[19]
  • Lucius Oclatius Hyginus, věnoval pomník své manželce, Papiria Metellica, pohřben na Salona v Dalmácie.[22]
  • Oclatius Justus, syn Marka Oclatia Avita a Oclatia Avita, pohřben v Emoně ve věku šestnácti let.[8]
  • Lucius Oclatius Licinianus, pohřben v Cirta v Numidia, ve věku sedm.[23]
  • Gaius Oclatius Macro, obyvatel Caralis v Sardinie, pojmenovaný v nápisu z Anela, pocházející z roku 68 nl[24]
  • Oclatia Masvonia, pohřben v Mogontiacum v Germania Superior.[25]
  • Gaius Oclatius Modestus, voják, který sloužil pod Trajan a Hadrián, a později se stal augur, kvestor a soudní soudce v Beneventu.[26]
  • Lucius Oclatius Primus, pojmenovaný v nápisu z Říma.[27]
  • Lucius Oclatius L. f. Rocianus, syn Tertia a bratr Florentina, kterému věnoval pomník ve Feltru.[20]
  • Oclatia Sabina, pojmenovaná v nápisu z Ravenny z roku 299.[17]
  • Lucius Oclatius Sabinus, pohřben v Madauros v Africa Proconsularis, ve věku osmi.[28]
  • Oclatius Sacerdos, primus pilus v první legie za vlády Gordián III, zmíněno v nápisu od Bonna v Germania Inferior.[29]
  • Oclatia Secunda, pojmenovaný v libačním nápisu z Tabernae v Germania Superior.[30]
  • Lucius Oclatius Severus, voják pojmenovaný dvěma nápisy z Ravenna, který věnoval pomník svému kolegovi Titovi Helviusovi Macrinusovi.[31][32]
  • Tiberius Oclatius Severus, pohřben v Doclea v Dalmácii.[33]
  • Tiberius Oclatius Severus, voják umístěný u Quintana v Raetia.[34]
  • Oclatius L. f. Silvanus spolu se svou matkou Oclatia Damalis věnoval v Římě pomník svému otci Luciusovi Oclatiusovi Faustovi.[11]
  • Lucius Oclatius Socratius, otec Luciuse Julia Primuse, kterému věnoval pomník v Saloně.[35]
  • Lucius Oclatius Tarquiniensis, voják z patnáctá legie, zmíněný v nápisu od Emony.[16]
  • Lucius Oclatius L. f. Tertius, otec Luciuse Oclatia Florentina a Luciuse Oclatia Rociana, pohřben ve Feltru.[20]
  • Oclatia Victorina, manželka Luciuse Feniuse Achilleuse, který jí v Římě věnoval pomník.[36]
  • Gaius Oclatius Zosimus, manžel Oclatia Anthis, byl jedním z městských sexviri v Ravenně.[37]

Viz také

Reference

  1. ^ Chase, str. 127.
  2. ^ ERPSalamanca, 127.
  3. ^ CIL VI, 35963.
  4. ^ Esplorazioni, str. 179.
  5. ^ CIL VI, 33868.
  6. ^ CIL IX, 1908.
  7. ^ CIL VI, 23221.
  8. ^ A b C CIL III, 3890.
  9. ^ CIL VIII, 21185.
  10. ^ ICUR, 6, 15915.
  11. ^ A b C CIL VI, 23223.
  12. ^ CIL XIV, 1557.
  13. ^ CIL V, 4666.
  14. ^ CIL VI, 2322.
  15. ^ CIL XIV, 4569.
  16. ^ A b CIL III, 2738.
  17. ^ A b AE 1977, 265b
  18. ^ CIL X, 4252.
  19. ^ A b CIL VI, 35964.
  20. ^ A b C CIL V, 2069, AE 2007, 571.
  21. ^ CIL XII, 752.
  22. ^ AE 1994, 1359.
  23. ^ CIL VIII, 19608.
  24. ^ CIL XVI, 9.
  25. ^ CIL XIII, 7307.
  26. ^ CIL IX, 1619.
  27. ^ CIL VI, 23224.
  28. ^ CIL VIII, 4749.
  29. ^ CIL XIII, 7996.
  30. ^ CIL XIII, 6084.
  31. ^ CIL XI, 6712 298.
  32. ^ CIPh-2-1, 79.
  33. ^ AE 1986, 554.
  34. ^ AE 1999, 1190.
  35. ^ CIL III, 2446.
  36. ^ CIL VI, 17664.
  37. ^ CIL XI, 129.

Bibliografie

  • Theodor Mommsen et alii, Corpus Inscriptionum Latinarum (The Body of Latin Inscriptions, abbreviated.) CIL), Berlin-Brandenburgische Akademie der Wissenschaften (1853 - dosud).
  • Giovanni Battista de Rossi, Inscriptiones Christianae Urbis Romanae Septimo Saeculo Antiquiores (Křesťanské nápisy z Říma prvních sedmi století, zkráceno ICUR), Vatikánská knihovna, Řím (1857–1861, 1888).
  • René Cagnat et alii, L'Année épigraphique (Rok epigrafie, zkráceně AE), Presses Universitaires de France (1888 – dosud).
  • George Davis Chase, "Původ římské Praenominy", v Harvardská studia klasické filologie, sv. VIII (1897).
  • B. M. Apollonji-Ghetti & Antonia Ferrua, Esplorazioni sotto la Confessione di San Pietro in Vaticano esetuite negli anni 1940–1949 (Zkrácené průzkumy pod Svatým Petrem Esplorazioni), Vatikán (1951).
  • Liborio Hernández Guerra, Epigrafía de época romana de la provincia de Salamanca (Epigrafie římské éry z provincie Salamanca, ve zkratce ERPSalamanca), Universidad de Valladolid (2001).
  • Cédric Brélaz, Corpus des nápisy greques et latines de Philippes Band 2, Teil 1 (Body of Greek and Latin Inscriptions from Philippi, sv. 2, část 1, ve zkratce CIPh-2-1), Atény (2014).