Notitia de servitio monasteriorum - Notitia de servitio monasteriorum

Čtyři kláštery v Notitia. Ve směru hodinových ručiček zleva nahoře: Ferrières (který dluží poctu, vojenskou službu a modlitby), Saint-Savin (modlitby), Ellwangen (pocta a modlitby), Saint-Michel de Nantua (pocta a modlitby).

The Notitia de servitio monasteriorum („Oznámení o službě klášterů“)[1] je seznam kláštery v Franská říše a služby, které vlastnili korunu. Byl sestaven za císaře Louis zbožný v roce 819, pravděpodobně jako shrnutí královské reformy klášterů provedené po rady 816 a 817.[2][3] Nejedná se o úplný seznam reformovaných klášterů: pouze 82 ze 104 klášterů, o nichž je známo, že reformy přijaly, je uvedeno v Notitia.[4]

Panovníkovi mohly dlužit tři kláštery základních služeb. Milice byla vojenská služba. Dona byl roční dar, daň nebo služba „darovaná“ králi. Orationes byla povinnost modlit se za královskou rodinu a stát říše. Souhrnně to bylo známé pod technickým výrazem servitium regis („služba krále“), proto služba z Notitiatitul.[5] Služba modlitby, i když je uvedena v NotitiaZdá se, že byl považován za obecnou povinnost všech církevních institucí v říši.[6] Zdá se, že břemeno těchto služeb bylo v roce 2008 vážnější západní Francie než v východní Francie. Pouze tři kláštery východně od Rýna dlužily všechny tři služby: Lorsch, Schuttern, Mondsee a Tegernsee.[7]

Klášterní reformy provedené v letech předcházejících NotitiaKompilaci vedl mnich Benedikt z Aniane. Jedním z jeho hlavních zájmů bylo zajistit příjem pro výhradní použití mnichy. Bylo to proto, že v té době kláštery často poskytovaly země generující příjmy jako výhody laikům na oplátku za službu laikům, což je proces známý jako enfeoffment.[8] Vzhledem k tomu, že kláštery mohly být řízeny sekulárním opatem, tedy opatem, který nebyl pod vládou (regulovat) kláštera, majetek a tím i příjmy mohly být odcizeny bez ohledu na potřeby mnichů. Aby tomu zabránil, Benedikt často označil některou zemi za zemi patřící výlučně k prebend (dotace) mnichů. Podle Vita sancti Benedicti Anianensis, biografie Benedikta napsaná jeho žákem Ardem, císař Louis určil, které kláštery v říši musí mít pravidelného opata, aby se zabránilo zneužívání mnichů laiky. Ačkoli tento seznam byl pravděpodobně společníkem Notitia, nespadlo to k nám.[8]

Rukopisy

V roce 1629 Jacques Sirmond zveřejnil Notitia na základě kodexu, který našel v opatství Saint-Gilles, ale nezměnil to.[9] To muselo čekat André Duchesne v roce 1636, který zjevně nevěděl o Sirmondově dřívější publikaci. Tento rukopis je nyní ztracen a protože Sirmond i Duchesne publikovali pouze Notitia není možné zjistit, zda kodex obsahoval také kroniku nalezenou v jiném rukopisu ze stejného opatství. Rovněž není znám věk tohoto rukopisu.[9]

V roce 1750 Léon Ménard zveřejnil text Notitia založený na rukopisu ze 13. století od Saint-Gilles. Rukopis obsahuje kroniku napsanou stejnou rukou jako Notitia, a který pokrývá roky 813–18.[10] Krátká, možná fragmentární kronika se zdá být zcela závislá na Chronicon Moissiacense pro informaci a autorovi záleželo pouze na zahrnutí informací o hlavních církevních shromážděních daného období. Související práce je Chronicon Anianense. Oba jsou spojeny s klášterem Santa Maria de Ripoll: Anianense byl tam nalezen, ale je pojmenován pro Benediktův klášter v Aniane, o které kronikář projevil akutní zájem; a Moissiacense byl tam pravděpodobně napsán, i když byl objeven v Saint-Pierre de Moissac. Podle Wilhelma Pückerta byla kronika pravděpodobně složena z písaře, který napsal rukopis a také zkopíroval do Notitia.[10]

Seznam klášterů

Dona et milice

První seskupení klášterů je „ty, které musí udělat dar a milici“ (haec sunt quae dona et militiam facere debent).[11] Kláštery Východní Francie a Bavorsko jsou uvedeny samostatně:

  1. Saint-Benoît de Fleury (Monasterium sancti Benedicti)
  2. Ferrière (Monasterium Ferrarias)[A]
  3. Nesle-la-Reposte (Monasterium Nigelli)
  4. La Croix-Saint-Leufroy (Monasterium sanctae Crucis)
  5. Vrána (Monasterium Corbeia)[b]
  6. Notre-Dame de Soissons (Monasterium sanctae Mariae Suessionis)
  7. Stavelot (Monasterium Stabulaus)[C]
  8. možná Prüm, Moyenmoutier nebo dům zasvěcený Protasius na Milán (Monasterium Prub ... Mediolano)
  9. Moutier-Saint-Jean de Réôme (Monasterium sancti Johannis)
  10. Faverney (Monasterium Fariniacum)[d]
  11. Saint-Claude (Monasterium sancti Eugendi)
  12. Novalesa (Monasterium Novalicium)
ULTRA RHENUM (za Rýnem)
  1. Lorsch (Monasterium sancti Nazarii)[E]
  2. Schuttern (Monasterium Offunwilarii)[12]
V BAVARII
  1. Mondsee (Monasterium Manauser)[F]
  2. Tegernsee (Monasterium Tegnauser)[G]

Dona sine milice

Druhou skupinou klášterů jsou „ty, které musí poskytnout dar bez milice“ (Haec Sunt Quae Tantum Dona Dare Dare Dere Debent Sine Militia).[11] Opět kláštery Východní Francie a Bavorska, stejně jako Alemannia, jsou uvedeny samostatně:

  1. Saint-Mihiel (Monasterium sancti Michaelis Maresupium)[h]
  2. Baume-les-Dames (Monasterium Balma)
  3. Saint-Seine (Monasterium sancti Sequani)
  4. Nantua (Monasterium Nantuadis)[i]
ULTRA RHENUM (za Rýnem)
  1. Schwarzach (Klášter Suarizaha)[j]
  2. Fulda (Monasterium sancti Bonifacii)
  3. Hersfeld (Monasterium sancti Wigberti)
V ALEMANNII
  1. Ellwangen (Monasterium Clehenwanc)[k]
  2. Feuchtwangen (Monasterium Fruelinwanc)[l]
  3. Hasenried (Monasterium Nazaruda)[m]
  4. Kempten (Monasterium Campita)
V BAVARII
  1. Weltenburg (Monasterium Altemburc)
  2. Altaj (Monasterium Altahe)[n]
  3. Kremsmünster (Monasterium Creausa)[Ó]
  4. Mattsee (Monasterium Mathasco)[p]
  5. Benediktbeuern (Klášter Buria)

Orationes

Třetím seskupením klášterů jsou „ty, které nesmí dát dar ani milice, ale pouze modlitby za zdraví císaře i jeho dětí a za stabilitu říše“ (haec sunt quae nec dona, nec militiam odvaha debent, sed solas orationes pro salute imperatoris vel filiorum ejus et stabilitate imperii).[11] Tato část seznamu je nejdelší a nejobsáhlejší. Odděluje kláštery Východní Francie v Bavorsku, Akvitánie, Septimania, Toulouse a Gaskoňska:

  1. Moutiers-en-Puisaye (Monasterium Melaredum)
  2. Saint-Maur-des-Fossés (Monasterium Fossatus)
  3. Lákat (Klášter Ludra)[q]
  4. Münster (Monasterium sancti Gregorii)
  5. Marmoutier (Klášter [svatý] Mauri)
  6. Ebersheim (Klášter Eborreheim)
  7. Clingen (Monasterium Clinga)
  8. Savigny (Monasterium Saviniaco)[r]
  9. Cruas (Monasterium Crudatis)[s]
  10. Donzère (Monasterium Dusera)
  11. možná Lérins (Monasterium Lorwim)
ULTRA RHENUM (za Rýnem)
  1. Stettwang (Monasterium Scewanc)[t]
  2. Schlüchteren (Monasterium Sculturbura)[u]
V BAVARII
  1. Haindlingberg (Monasterium Berch)
  2. Metten (Monasterium Methema)[proti]
  3. Schönau[13] (Monasterium Scovenawa)[w]
  4. Mosburg (Monasterium Aloseburch)[X]
  5. Wessebrum (Monasterium Weizzenbrunninco)[y]
V AQUITÁNII (v Akvitánii)
  1. Noirmoutier-en-l'Île (Monasterium sancti Philiberti)[z]
  2. Saint-Maixent (Monasterium sancti Maxentii)
  3. Charroux (Monasterium Caroffinii)[aa]
  4. Brantôme (Monasterium Brantosmurii)[ab]
  5. Saint-Savin-sur-Gartempe (Monasterium sancti Savini)
  6. Sainte-Croix de Poitiers (Monasterium sanctae Crucis puellarum)
  7. Notre-Dame de Limoges (Monasterium sanctae Mariae v Lemovicas)
  8. Massay (Monasterium Mastracurii)
  9. Menat (Monasterium Menadinii)[ac]
  10. Manlieu (Monasterium Magnilocum)
  11. Conques (Monasterium Conquas)
  12. Saint-Antonin-Noble-Val (Monasterium sancti Antonii)[inzerát]
  13. Moissac (Monasterium Musciacum)
NA SEPTIMÁNII
  1. Saint-Gilles (Monasterium sancti Aegidii ve Valle Flaviana)
  2. Psalmodi (Monasterium Psalmodium)
  3. Aniane (Monasterium Anianum)
  4. Saint-Thibéry (Monasterium sancti Tiberii)
  5. Villemagne-l'Argentière (Monasterium Villa magna)
  6. Joncels (Monasterium sancti Petri v Lunate)
  7. Caunes (Monasterium Caunas)
  8. Montolieu (Monasterium Castelli Malasci)[ae]
  9. Cabrières (Monasterium sanctae Mariae Capariensis)[af]
  10. La Grasse (Monasterium sanctae Mariae ad Orubionem)
  11. Saint-Chignan (Monasterium sancti Laurentii)
  12. Sainte-Eugénie (Monasterium sanctae Eugeniae ...)
  13. Saint-Hilaire (Monasterium sancti Hilarii)
  14. Arles-du-Vallespir (Monasterium Valle asperii)
V TOLOSANU (v Toulousain)
  1. Saint-Papoul (Monasterium sancti Papuli)
  2. Sorèze (Monasterium Suricinium)[ag]
  3. Le Mas-d'Azil (Monasterium Asilo)[ah]
  4. Venerque (Monasterium Venercha)
VE VASKONII (v Gaskoňsku)
  1. Serres (Monasterium Cella-fraxilii)
  2. Notre-Dame de Simorre (Monasterium Cimorra)
  3. Saint-Michel de Pessan (Monasterium Piciano)[ai]
  4. Saint-Sixte de Fagito (Monasterium Altum fagitum)[aj]
  5. Saint-Savin (Monasterium sancti Savini)


Poznámky ke jménům

Názvy níže jsou variacemi nalezenými v rukopisech.

  1. ^ Ferrerias
  2. ^ Corbeya
  3. ^ Stablaus
  4. ^ Flaviniacum, Favriniacum
  5. ^ Nazari
  6. ^ Mavauster, Mananseo
  7. ^ Tegerinseo
  8. ^ Marsupii, Maresci primi, Maris periculi
  9. ^ Natradis, Natuadis
  10. ^ Suarisaha
  11. ^ Elehenwanc
  12. ^ Fruhelinwanc, Fiuhctinwanc
  13. ^ Nazarecda
  14. ^ Alcabe, Alcane
  15. ^ Creauza, Crenuza, Cremisa
  16. ^ Mathaseo
  17. ^ Lutra, Luda
  18. ^ Saviniciaco
  19. ^ Erudatis
  20. ^ Schewanc
  21. ^ Scultzurburna
  22. ^ Mechema
  23. ^ Sconenauva, Scovenauva
  24. ^ Alozeburch, Moseburch
  25. ^ Wizzenbrunico
  26. ^ Filiberti
  27. ^ Karrofini
  28. ^ Brantosmum, Brantosmense
  29. ^ Menadivii
  30. ^ Anthonii
  31. ^ Castrelli Malasci
  32. ^ Caprariensis
  33. ^ Surizinum, Soricinum
  34. ^ Mansi Asilii, Mansi Asilis
  35. ^ Pisciano, Visciano
  36. ^ fragitum

Poznámky

  1. ^ Také se nazývá Constitutio [Hludovici Pii] de servitio monasteriorum („Ústava služby klášterů Ludvíka zbožného“).
  2. ^ Bernhardt (1993), 77 a n. 150.
  3. ^ Reuter (1991), 44.
  4. ^ Zola (2008), 128–29.
  5. ^ Bernhardt (1993), 77.
  6. ^ Bernhardt (1993), 75–76 a n. 143.
  7. ^ Bernhardt (1993), 112 a n. 116.
  8. ^ A b Bernhardt (1993), 92–93.
  9. ^ A b Lesne (1920), 451–52.
  10. ^ A b Lesne (1920), 449–50.
  11. ^ A b C Z vydání v Lesném (1920), 489–93.
  12. ^ Podle Lesna dům v Offwiller.
  13. ^ Niedermayer (1859), 120.

Zdroje

  • Bernhardt, John W. "Servitium regis a klášterní majetek v raně středověkém Německu ". Viator 18 (1987): 53–87.
  • Bernhardt, John W. Putovní královský majestát a královské kláštery v raně středověkém Německu, c. 936–1075. Cambridge Studies in Medieval Life and Thought, 21. Cambridge: Cambridge University Press, 1993. ISBN  0521394899
  • Lesne, Émile. „Les ordonnances monastiques de Louis le Pieux et la Notitia de servitio monasteriorum" Revue d'histoire de l'église de France 6 (1920): 161–75, 321–38 a 449–93.
  • Niedermayer, Andreas. Das Mönchtum v Bajuwarien in den römischen, agilolfingischen und karolingischen Zeiten Landshut: J. Thomann, 1859.
  • Reuter, Timothy. Německo v raném středověku, c. 800–1056. London: Longman, 1991. ISBN  0582490340
  • Zola, Alan G. Radbertusův mnišský hlas: Představy o mnišství u Corbie v devátém století. Ph.D. disertační práce. Loyola University Chicago, 2008.