Severské kulaté kostely - Nordic round churches

The kulatý kostel v Hagby, Švédsko

Severské kulaté kostely jsou typem kulatý kostel nalezen v Dánsko, Švédsko, a Norsko.

Funkční a architektonické precedenty

Podle obvyklého výkladu byly severské kulaté kostely navrženy s ohledem na obranu.[1] Kromě své náboženské role sloužily také jako mocenské symboly, skladiště a bezpečné místo pro členy komunity, aby mohli své cennosti umístit během regionálních konfliktů.[2] Vzhledem k tomu, že ve 12. století byly kamenné budovy ve Skandinávii stále neobvyklé a s jejich obranou a útokem nebylo mnoho zkušeností, rozhodli se lidé v krizových oblastech často postavit jedinou stavbu, která kombinovala funkce hradu a kostela, spíše než dvě samostatné budovy. budovy.[3] Dokonce obyčejný dlouhé kostely byly postaveny tak, že dveře mohly být zevnitř zakryty velmi silnými paprsky, které byly zasunuty do hlubokých otvorů na obou stranách dveří. Kulaté kostely také často měly zařízení, které umožňovalo bránit dveře shora. Obecně kulatý tvar umožňoval obranu, protože poskytoval obráncům lepší výhled na jejich okolí a neposkytoval útočníkům žádná slepá místa, která by mohli využít.

Výzkum spojuje kulaté kostely s Kostel Božího hrobu v Jeruzalém.[4] Například kostel Vårdsberg obsahuje řadu výklenků, jejichž uspořádání jasně odpovídá paralele s kostelem Božího hrobu.[5] Toto spojení má v Evropě dlouhou historii. Známé struktury, které vykazují podobný vliv církve Božího hrobu, zahrnují Bazilika San Vitale v Ravenna, Haghia Sophia v Istanbul a Palatinová kaple Karla Velikého v Cáchy. Kromě toho dřívější kulaté budovy v Evropě, například Panteon v Římě, byly přeměněny na církevní budovy. Archeologické výzkumy naznačují závěr, že řada kruhových kostelů byla původně nekresťanskými sakrálními stavbami přeměněnými na kostely. Kulaté kostely navíc ukazují silnou němčinu a Západoslovanský vliv.[6] Německý vliv je nejvíce patrný u kulatých kostelů v Bornholm zatímco švédské církve vykazují více známek západoslovanského vlivu.[7] Známky tohoto vlivu až do zahraničí Kulatý kostel v Ophiru [de ] na Orkneje naznačují v té době mimořádnou kulturní výměnu i na velké vzdálenosti.[8]

Dánsko

Plány kulatých kostelů se čtyřmi středovými sloupy (Dánsko), jedním středovým sloupem (Bornholm)
Interiér kulatý kostel Østerlars

Nejznámější dochované kulaté kostely Dánska (dánština: rundkirke) jsou na ostrově Bornholm. Byly postaveny ve dvanáctém století, ale přesná data nejsou známa.[9] Byly opakovaně upravovány. Jejich význam spočívá v jejich pevnostních vnějších stěnách s velkými opěrami, které nesou váhu kulaté valené klenby spolu s centrálním sloupem.[10] Všechny kulaté kostely Bornholmu, kromě Ny Kirke, jsou opevněné kostely.[11] Střední sloup je často zdoben malovaným vlysem. Kulaté kostely měly původně ploché střechy cimbuří (pro obranu). Jejich charakteristika kuželové střechy byly poprvé přidány v pozdním středověku. Hmotnost těchto střech spočívá na vnějších stěnách, takže jsou nutné silné vnější podpěry, které jsou obzvláště výrazné na kostel Østerlars. První tři kostely v seznamu níže mají tři příběhy, Ny Kirke má dva příběhy. Horní patra jsou přístupná pouze úzkými průchody a sloužila místním lidem jako útočiště před pirátskými nájezdy.[9][12]

Další tři dánské kulaté kostely se nacházejí v Jutsko a na ostrovech Funen a Zéland. Spojuje je nedostatek zesílených vnějších stěn. Mají klenuté střechy, které jsou podepřeny čtyřmi středními sloupy a jsou označovány jako „absalonské kulaté kostely“. Název je odvozen od arcibiskupa Absalon z Lundu, člen šlechtické a církevní rodiny Hvideů z Zélandu. Všechny tři stavby mají stejný půdorys, který vychází z bývalého kulatého kostela sv Schlamersdorf v Wagria. Bývalý kulatý kostel v Petersborgu, severně od Sorø na tomto modelu byla také postavena na Zélandu.

Kulaté kostely v Dánsku

Švédsko

Pouze osm kulatých kostelů (švédský: rundkyrka) přežít ve Švédsku. Zříceniny nebo základy dalších pěti existují, z nichž některé byly začleněny do následujících budov. Tyto kulaté kostely jsou nejstaršími kostely ve Švédsku a datují se do dvanáctého a počátku třináctého století.[13] Některé pozdější kostely ve Švédsku jsou postaveny na kruhové struktuře kostela, například Kostel Nejsvětější Trojice v Karlskrona, stejně jako Skeppsholmen Church a Katarina Church v Stockholm. Zájem o další archeologický průzkum kostelů v jiných lokalitách vzbudily vykopávky ruin Klosterstad.

Kulaté kostely ve Švédsku (Rundkyrkorna)

Norsko

Tønsberg Olavskirken

Jediný norský kulatý kostel (Norština: rundkirke) leží v ruinách v Tønsberg, nejstarší město v Norsku. Bylo to součástí středověkého kláštera Premonstrátů. Jeho stavba začala ve druhé polovině dvanáctého století a byla dokončena v roce 1191. Byl zasvěcen St Olaf.[14] Volba kulatého kostela jako kostela kláštera je jedinečná. Jeho vnější stěny byly navíc největší ze všech kulatých kostelů ve Skandinávii.[15] Vysvětlení této velikosti může být důležitost kultu sv. Olafa, který stále pokračuje. Jen několik let po jeho vysvěcení v březnu 1207, králi Erling Steinvegg byl pohřben v kostele. V roce 1536, čtyři roky po sekularizaci kláštera, kostel vyhořel. Některé části bylo možné přestavět a následně byly použity jako rezidence panovníka.

Kulaté kostely v Norsku

Viz také

Reference

  1. ^ Agnes Geijer, Anne Marie Franzén a kol. Drottning Margaretas gyllene kjortel i Uppsala domkyrka. Kungl. Vitterhets-, historie- och antikvitetsakademie, Stockholm, 1994, s. 7.
  2. ^ Jes Wienberg, „Kirkerne og befolkningen i Ystadområdet.“ v Autor, huvudgård och kyrka: studier i Ystadsområdets medeltid. Almqvist & Wiksell International, Stockholm, 1989, s. 243–264.
  3. ^ M. Olausson: Det inneslutna rummet - om kultiska hägnader, fornborgar och befästa gårdar in Uppland från 1300 f.Kr till Kristi födelse. Riksantikvarieämbetet Arkeologiska undersökningar Skrifter nr 9. Stockholm, 1995
  4. ^ Ann Catherine Bonnier, Ingrid Rosell: Doprovod Kyrkor. Almqvist & Wiksell International, Stockholm, 1984
  5. ^ Rikard Hedvall, „Kyrkorna i Klåstad.“ v Människors rum och människors möten: kulturhistoriska skisser. Berit Wallenbergs stiftelse, Stockholm 2007.
  6. ^ Hugo F. Frölén: Nordens befästa rundkyrkor: en konst- och kulturhistorisk undersökning. Lars Frölén, Stockholm 1911, s. 12f.
  7. ^ E. Wrangel, „Skandinaviska förbindelser med de västslaviska folken pod äldre medeltiden.“ Tidskrift för konstvetenskap, 1935, s. 117.
  8. ^ Rikard Holmberg, „Ett skånskt spridningscentrum för bysantinska kulturimpulser.“ v Fornvännen årgång 1970. Digital Fornvännen, Riksantikvarieämbetet, Vitterhetsakademiens bibliotek, Stockholm, 1970, s. 120–135.
  9. ^ A b Hans Klüche, Bornholm, Goldstadt-Reiseführer, 1993.
  10. ^ Arne Rohde: Sct. Laurentius kirke: Østerlars sogn, Bornholm. Colbergs boghandel, Rönne, 1934
  11. ^ Hermann Hinz: „Die ostskandinavischen Wehrkirchen“. V: Chateau Gaillard: etudes de Castellologie médiévale. Université de Caen. Center de recherches archéologiques médievales str. 165 a násl.
  12. ^ Pastor R. Christensen, St. Ols Kirche, 1997.
  13. ^ Hugo F. Frölén: Nordens befästa rundkyrkor: en konst- och kulturhistorisk undersökning. Lars Frölén, Stockholm 1911, str. 158.
  14. ^ Webové stránky katolické církve v Norsku
  15. ^ Web premonstrátského řádu s obrazovým archivem Archivováno 2008-04-08 na Wayback Machine

Bibliografie

  • Ann Catherine Bonnier, Göran Hägg, Ingrid Sjöström: Svenska kyrkor. En historisk reseguide. Medströms bokförlag, Stockholm, 2008 ISBN  978-91-7329-015-9.
  • Hugo F. Frölén: Nordens befästa rundkyrkor: en konst- och kulturhistorisk undersökning. Lars Frölén, Stockholm 1911
  • Rikard Hedvall: „Kyrkorna i Klåstad.“ v Människors rum och människors möten: kulturhistoriska skisser. Berit Wallenbergs stiftelse, Stockholm 2007.
  • Rikard Hedvall, Karin Lindeblad: Det medeltida Östergötland. En arkeologisk guidebok. Historiska Media, Lund 2007.
  • Rikard Hedvall, Helmer Gustavson: Rundkyrkan i Klosterstad - en prezentace av ett pågående projekt. Fornvännen årgång 1996 (PDF; 1,1 MB). Digital Fornvännen, Riksantikvarieämbetet, Vitterhetsakademiens bibliotek, Stockholm, 2001, s. 145–152.
  • Rikard Holmberg: „Ett skånskt spridningscentrum för bysantinska kulturimpulser.“ v Fornvännen årgång 1970 (PDF; 2,1 MB). Digital Fornvännen, Riksantikvarieämbetet, Vitterhetsakademiens bibliotek, Stockholm, 1970, s. 120–135.
  • Hermann Hinz: „Die ostskandinavischen Wehrkirchen.“ V: Chateau Gaillard: etudes de Castellologie médiévale. Université de Caen. Center de recherches archéologiques médievales 1983, ISBN  2-902685-01-7.
  • Friedrich Laske: Die Rundkirchen auf Bornholm und ihr mittelalterlicher Bilderschmuck. 2005, ISBN  3-9808983-8-5 (Dotisk původního vydání z roku 1902)
  • Peter Eriksson Lindskog: Försök do en korrt beskrifning om Skara Stift. 5 svazků, 1812–1816 (dotisk 1985).
  • Erik Lundberg: Östergötlands romanska landskyrkor. 1927
  • Torsten Mårtensson: Borg och rundkyrka. Stockholm, 1936
  • Jørgen Rasmussen: Thorsager Rundkirke - Gennem 800 År. Bog om kirkens historie a inventář. Thorsager menighedsråd, 1999
  • Leif Törnquist: Svenska borgar och fästningar - En historisk reseguide. Värnamo, 2007