Nils Tjoflot - Nils Tjoflot

Nils Tjoflot
Nils Tjoflot.jpg
Nils Ellingson Tjoflot se svým třetím nástrojem, houslí Samnanger, fotografoval během první soutěže pořádané Asociace západního Norska v roce 1896
narozený(1865-10-13)13. října 1865
Zemřel11. července 1898(1898-07-11) (ve věku 32)
NárodnostNorština
obsazeníHouslista

Nils Ellingsson Tjoflot (13. října 1865 - 11. července 1898) byl a Norština houslista z Tjoflot v obci Ullensvang v Norsko je Hardanger okres.[1][2]

Život

Tjoflot se narodil na farmě Ytrabødn v Tjoflot, syn Elling Nilsson Tjoflot (1819–1870) a Barbro Endresdatter Folkedal z Trones (1837–1905). Nils byl jedináček a jeho otec zemřel, když mu bylo pět let.[1] V rodině nebyli žádní dřívější houslisté, ale v Tjoflotu bylo mnoho houslistů a Nils byl motivován hrát vedle nich. Když mu bylo sedm let, dostal od matky housle. Nástroj pravděpodobně vyrobil Hans Eikanes a byl to pravděpodobně Eikanes, který také učil Tjoflota hrát na Hardanger housle. Tjoflot později učil Olav Håstabø z Løflaten v Kvanndalu a poté Ola Mosafinn.[1]

Nils Tjoflot byl talentovaný hráč, který byl znám po celém světě Hardanger a účastnil se soutěží lidové hudby pořádaných Asociace západního Norska (Norština: Vestmannalaget); první taková soutěž se konala v roce 1896 a druhá v roce 1897. Tjoflot často hrál na tance na svatbách a na dalších akcích po celém světě Hardanger Fjord. Hrál na své první svatbě ve věku 10 let a hrál také pro turisty navštěvující fjord Hardanger. The folklorista Rikard Berge zmínil Nils Tjoflot jako jednoho z nejtalentovanějších lidových hudebníků v Hardangeru ve svém článku „Spelemenner“ (Lidoví hudebníci ).[3]

Spolu s několika dalšími lidovými hudebníky z této oblasti byl Tjoflot členem sdružení západního Norska.[4]

Smrt

Tjoflot zemřel při vraku lodi v roce 1898, když mu bylo pouhých 32 let. V neděli 10. července 1898 odcestoval se svou na zakázku vyrobenou plachetnicí do Granvine. Často byl v Granvinu, kde měl mnoho přátel a známých z jeho potvrzení, včetně mnoha, kteří hráli na housle. Severin Kjerland i Nils Nilsson Eida byli obdivovateli Nils. Tuto neděli byli s sebou na lodi dva muži, Endre Sjurson Kvammen a Jon Tjoflot. V Granvinu hrál Nils Tjoflot na tanec ve stodole a tanec trval až do pozdních nočních hodin.[1]

Bylo už ráno, když tři museli cestovat zpět na plachetnici do Tjoflotu. Nils seděl na přídi se svými houslemi a Endre byl u kormidla. Nils údajně uvedl: „Plavíme pod norskou vlajkou.“ Hrál melodii lidového tance „Blåmannen“, kterou se naučil od Håstabø. Brzy byli ve fjordu daleko a lidé na zemi už hudbu neslyšeli. Najednou se otočili proti větru, takže člun plul ostře tažený poblíž Røynstrand. Loď přešla a nabrala vodu. Mělo to těžké zátěž, kámen pokrytý mřížovinou, a mrknutím oka klesl. Všechno se to stalo tak rychle, že nikdo na zemi plně nerozuměl tomu, co se stalo. Lidé rychle veslovali na scénu, ale když dorazili, nebylo nic vidět. Brzy nato se vznášely Nilsovy housle a klobouk, a to bylo vše. To způsobilo mnoho smutku, protože Nils byl populární muž známý svou tvrdou prací, uměleckým smyslem a upřímností.[1]

Tjoflotovy housle

Tjoflot vlastnil několik houslí v jeho práci jako lidový hudebník. Vyrobil také své vlastní housle Hardanger a najednou vlastnil housle Samnanger. Článek „Felene hans Nils Tjoflot“ (Nils Tjoflot's Fiddles) je věnován nástrojům Tjoflot.[5][6]

Housle, které vyplávaly na hladinu poté, co se ráno 11. června 1898 utopil Tjoflot, opravil houslař Knut Eilevsson Steintjønndalen, který také nástroj vyrobil. Fiddle byl obnoven do původního stavu, ale možná ne tak dobrý, jako když byl ve vlastnictví Tjoflota, který jej považoval za špičkový nástroj. Fiddle je nyní zobrazen na Hardanger Folk Museum v Utne, který leží přes Hardangerův fjord z vesnice Tjoflot.[1][7]

Hudební dílo

Tjoflot složil Hardangerovy housle (slåtter), schottisches, valčíky a další kousky. Obzvláště rád hrával kousky pro otáčení tanců (runddans). Založil vlastní Tjoflot verzi melodií pro soustružení tanců. Tjoflot měl osobitý styl hraní a způsob předvádění materiálu, který si lidé oblíbili. Učil také několik lidových hudebníků v Hardangeru a učil je Hardardovým houslovým dílům, které se naučil od ostatních, stejně jako svým vlastním skladbám.

Tjoflotovy Hardangerovy housle a valčíky se dnes také hrají a jejich nahrávky jsou přehrávány v programu lidové hudby v norském rádiu. Asi 20 valčíků je známo na základě práce Nilse Tjoflota. Mnoho z těchto valčíků bylo zaznamenáno lidovým hudebníkem Anders S. Kjerland od Granvina.

V roce 2008 diatonický knoflíkový akordeon hráč Rannveig Djønne vydal CD s názvem Spelferd heim - snímek z Hardangeru a Vosse na durspelu (Spelferd Heim: Tunes from Hardanger and Voss for Button Accordion), na kterém předvedla tři skladby od Nilse Tjoflota: „Hamborgar etter Nils Tjoflot“ (Hamburg Melody od Nilse Tjoflota), „Reinlender etter Nils Tjoflot“ (Porýní melodie od Nilse Tjoflota) a známý „Ginavalsen“ (Gina Waltz),[8][9] kterou napsal se srdcem, když se dozvěděl, že dívka, kterou miloval, se zasnoubila s jinou.

Reference

  1. ^ A b C d E F Rolland, Frank Henrik (6. října 2015). „Nils og steintjønndalsfela“. Folkemusikk: Magasinet pro Folkemusikk og Folkedans. Citováno 30. března 2018.
  2. ^ „Folkemusikk-stipend til Alexander“. Avisa Hordaland. 1. listopadu 2016. Citováno 30. března 2018.
  3. ^ Berge, Rikard (1921). „Spelemenner“. Ve Schjelderupu Gerhard Rosenkrone; Sandvik, Ole (eds.). Norges musikkhistorie, sv. 1. Kristiania: Eberh. B. Oppi. Citováno 31. března 2018.
  4. ^ „Gruppebilete, spelemenn i Vestmannalaget“. DigitaltMuseum: Hardanger og Voss Museum. Citováno 31. března 2018.
  5. ^ Ljones, Bjarne (1982–1983). „Felene hans Nils Tjoflot“. Hardanger: 19.
  6. ^ „Mykje interessant“. Hardanger. 71 (79). 8. října 1983. str. 2. Citováno 2. dubna 2018.
  7. ^ „Folkemuseet på Utne fekk Tjoflåtfela i gåve“. Hardanger. 70 (61). 11. srpna 1982. str. 6. Citováno 2. dubna 2018.
  8. ^ „Rannveig Djønne: Spelferd Heim“. Hlavně Norfolk: English Folk and Other Good Music. Citováno 4. dubna 2018.
  9. ^ Andersen, Svein (20. ledna 2009). „Vakkert og melodiøst: Nybrottsarbeid som fenger“. Aftenposten. Citováno 4. dubna 2018.

externí odkazy