Nikola Aleksić - Nikola Aleksić
Nikola Aleksić | |
---|---|
![]() Časný obraz Aleksiće | |
narozený | |
Zemřel | 1. ledna 1873 | (ve věku 65)
Národnost | srbština |
Styl | Ikona umělce ve stylu Nazaretské hnutí, Biedermeier |
Nikola Aleksić (Stari Bečej, Rakouská říše, 1808 – Arad, Rakousko-Uhersko, Nyní Rumunsko, 1. ledna 1873) byl srbský umělec. Byl pod vlivem malířských stylů Nazaretské hnutí a Biedermeier.[1]
Životopis
Pocházel z rodiny umělců ve Stari Bečej. Malbu učil v ateliéru Arsenije Teodorović z Novi Sad až do roku 1826. Potom šel do Vídeň a zapsal se na Akademie výtvarných umění (1828–1830).
Později odcestoval do Itálie, aby rozšířil své umělecké vzdělání. Tam po tři roky zdokonaloval své řemeslo, poznával umění nazaretského hnutí a živil se portrétní malbou. Také kopíroval staré mistry v galeriích města a maloval portréty rakouských důstojníků srbského původu. V roce 1834 opustil Itálii Novi Sad, pak šel do Sremski Karlovci, kde vytvořil portrét Metropolita Stefan Stratimirović.
Po třech letech práce v Srbské knížectví, byl přitahován zpět ke svým dětským strašidelím. V roce 1837 se usadil Kikinda, kde si otevřel vlastní ateliér. Odtamtud se přestěhoval do Temešvár v roce 1840 a později se usadil v Aradu, kde žili jeho příbuzní a kde strávil zbytek svého života. Umělci Novak Radonić a Aksentije Marodić byli jeho učni. V Temešváru se oženil s Marijou Stankić, krásnou srbskou ženou Verona. Nikolovi nástupci, syn Dušan a jeho dva vnuci Stevan a Ivan, byli také významnými malíři.[2]
Galerie
Obraz Jovana Stefanoviće Vilovského, namalovaný Aleksićem kolem roku 1850 a je ze sbírky Matica srbská v Novi Sad
Dame in White, z roku 1851, ze sbírky Matice srbské v Novém Sadu
Jelena Vilovski, přibližně od roku 1850, ze sbírky Matice srbské v Novém Sadu
Sbírka portrétů umělce v Národním muzeu v Kikindě.
Funguje
Je považován za nejproduktivnějšího srbského malíře v první polovině devatenáctého století. Udělal přibližně tisíc ikon a mnoho neoklasicistních portrétů. Mezi jeho první náboženské práce patří ikony v ikonostas a klenba srbského kostela v Mol a ikonostas v rumunském kostele ve Fibiş poblíž Temisvaru (1837–1838).
- 1837. Ikonostas v srbském kostele v Mol)
- 1838. Ikonostas v rumunském kostele v Fibiş
- 1839. Ikonostas a fresky v srbském kostele v Banatsko Aranđelovo[3]
- 1841. Ikonostas v rumunském kostele v Kovin
- 1845. Ikonostas v srbském kostele v Sânmartinu Sârbesc
- 1845–1846. Fresky v srbském kostele v Aradu
- 1846. Ikonostas v srbském kostele ve Srpski Sveti Petar (Sânpetru Mare, Rumunsko)
- 1847. Ikonostas v srbském kostele v Elemir[4]
- 1848. Fresky v srbském kostele v Novi Kneževac[5]
- 1854. Ikonostas a fresky v Kumane[6]
- 1855. Ikonostas v Novo Miloševo[7]
- 1857. Fresky v srbském kostele v Mokrin
- 1858. Ikonostas v Radojevo[8]
- 1859. Fresky v kostele v Melenci[9]
- 1861. Ikonostas v srbském kostele v Mali Bečkerku, nyní Zrenjanin
- 1862. Ikonostas v srbském kostele v Variaş
- 1863. Ikonostas v rumunském kostele v Aradu
- 1865–1866. Ikonostas v srbském kostele v Aradu
- 1867. Ikonostas v kostele v Micălaca poblíž Aradu
- 1868–1869. Ikonostas v srbském kostele v Gospođinci
- 1870–1871. Ikonostas a fresky v srbském kostele v Ostojićevo[10]
Viz také
Reference
- ^ "Arte - Nikola Aleksić - Životopis". arte.rs.
- ^ "Политика", 19еоград 1937. године
- ^ „Банатско Аранђелово - Српска Православна Епархија банатска“. eparhijabanatska.rs.
- ^ "Zavod za zaštitu spomenika kultura Zrenjanin".
- ^ „Нови Кнежевац - Српска Православна Епархија банатска“. eparhijabanatska.rs.
- ^ „Кумане - Српска Православна Епархија банатска“. eparhijabanatska.rs.
- ^ „Споменици културе у Србији“. spomenicikulture.mi.sanu.ac.rs.
- ^ „Crkva Svetog Nikole u Radojevu (Klarija)“.
- ^ „Споменици културе у Србији“. spomenicikulture.mi.sanu.ac.rs.
- ^ „Остојићево - Српска Православна Епархија банатска“. eparhijabanatska.rs.