Nicole Belloubet - Nicole Belloubet

Nicole Belloubet
Nicole Belloubet 2019.jpg
Ministr spravedlnosti
V kanceláři
21. června 2017 - 6. července 2020
PrezidentEmmanuel Macron
premiérÉdouard Philippe
PředcházetFrançois Bayrou
UspělÉric Dupond-Moretti
Člen Ústavní rada
V kanceláři
14. března 2013 - 21. června 2017
JmenovánJean-Pierre Bel
PrezidentJean-Louis Debré
Laurent Fabius
PředcházetJacqueline de Guillenchmidt
UspělDominique Lottinová
Osobní údaje
narozený (1955-06-15) 15. června 1955 (věk 65)
Paříž, Francie
Politická stranaSocialistická strana (1983-2017)
Nezávislý (od roku 2017)
Alma materUniverzita Panthéon-Assas
Univerzita Pantheon-Sorbonne
webová stránkaWebové stránky Rady

Nicole Belloubet (narozený 15 června 1955) je francouzský právník a politik, který sloužil jako Ministr spravedlnosti v vláda z premiér Édouard Philippe 21. června 2017 až 6. července 2020.[1] [2] Byla jmenována prezidentem Emmanuel Macron po rezignaci François Bayrou.[3] Dříve sloužila na Ústavní rada, po jmenování v roce 2013 do Jean-Pierre Bel, Předseda Senátu.[4]

raný život a vzdělávání

Belloubet se narodil inženýrovi ze skromné ​​farmářské rodiny a manažerovi malého pařížského hotelu.[5]

Akademická kariéra

Belloubet zahájila svou pedagogickou kariéru a poté, co jí bylo 42 let, rektor z University of Limoges. V této kanceláři působila v letech 1997 až 2000, poté se stala rektorkou Akademie v Toulouse do roku 2005.[6] V roce 2005 rezignovala na svůj post, aby protestovala proti rozhodnutím vlády premiér  Jean-Pierre Raffarin která mimo jiné chtěla snížit počet učitelů.[7]

Politická kariéra

Belloubet se připojil k Socialistická strana (PS) v roce 1983.[8]

V letech 2000 až 2005 předsedal Belloubet mezirezortnímu řídícímu výboru francouzské vlády pro prosazování rovnosti žen a mužů ve vzdělávacím systému. Zejména vypracovala zprávy o „budoucnosti EU lyceum „(2002) a„ Boj proti násilí na základě pohlaví a sexuálnímu násilí ve školách “(2001). Rovněž psala o sekularismu a koedukaci ve školách.[9]

Souběžně s vyučováním se Belloubet později věnovala kariéře v místní politice, zejména jako první náměstkyně socialisty Starosta Toulouse, Pierre Cohen mezi 2008 a 2010. V roce 2010 se stala regionální radní pro Midi-Pyrénées, kde byla také první viceprezidentkou.[10]

Dne 12. února 2013 byl Belloubet jmenován Jean-Pierre Bel, Předseda Senátu, který má v Ústavní radě působit devět let, uspět Jacqueline de Guillenchmidt.[11] Stala se první profesorkou práva jmenovanou do Ústavní rady a sedmou členkou instituce.

Jako ministr spravedlnosti bylo prvním velkým projektem Belloubet, který měl v legislativním procesu vést dva návrhy zákonů o veřejné etice, které měly pomoci očistit národní politiku po tvrdých debatách o klauzuli sešrotování prostředků volebních obvodů zákonodárců, které podle kritiků podporují klientelismus.[12] Mezinárodně se dostala na titulky v roce 2019, když veřejně odmítla Americký prezident Donald Trump Žádáme evropské spojence, aby repatriovali stovky lidí Islámský stát bojovníci ze Sýrie a místo toho oznámili, že Francie bude přijímat militanty zpět „případ od případu“.[13]

Kontroverze

Když vstoupila do vlády v červnu 2017, Belloubet opomněla deklarovat část svých podílů na několika nemovitostech, včetně domu v Aveyron a dva apartmány v Paříži.[14]

Osobní život

Belloubet byl ženatý s Pierre-Laurentem Frierem, profesorem veřejného práva na University of Paris 1 Pantheon-Sorbonne, až do své smrti v roce 2005. Pár měl tři syny.[15]

Reference

  1. ^ „Gouvernement Castex en direct: Darmanin nommé ministre de l'intérieur, Dupond-Moretti garde des sceaux et Bachelot à la culture“. Le Monde.fr (francouzsky). 6. července 2020.
  2. ^ Michel Rose a Marine Pennetier (21. června 2017), Francouzský Macron odposlouchává relativní neznámé při přeskupení vlády Reuters.
  3. ^ Anne-Sylvaine Chassany (21. června 2017), Macron ztratí za týden čtyři ministry Financial Times.
  4. ^ Johannès, Franck (21. června 2017). „Nicole Belloubetová, profesorka spravedlnosti“. Le Monde.fr (francouzsky). ISSN  1950-6244. Citováno 21. června 2017.
  5. ^ Mariana Grépinet (3. února 2018), Nicole Belloubet, le calme après la tempête Paris Match.
  6. ^ Qui est Nicole Belloubet, la nouvelle garde des Sceaux? Le Point, 21. června 2017.
  7. ^ Mariana Grépinet (3. února 2018), Nicole Belloubet, le calme après la tempête Paris Match.
  8. ^ Mariana Grépinet (3. února 2018), Nicole Belloubet, le calme après la tempête Paris Match.
  9. ^ Qui est Nicole Belloubet, la nouvelle garde des Sceaux? Le Point, 21. června 2017.
  10. ^ Qui est Nicole Belloubet, la nouvelle garde des Sceaux? Le Point, 21. června 2017.
  11. ^ Qui est Nicole Belloubet, la nouvelle garde des Sceaux? Le Point, 21. června 2017.
  12. ^ Emile Picy (9. srpna 2017), Francouzský parlament schválil návrh zákona o vyčištění politiky Reuters.
  13. ^ Richard Lough a Caroline Pailliez (18. února 2019), Francie prozatím odvolává Trumpovu výzvu hromadně repatriovat bojovníky IS Reuters.
  14. ^ Guillaume Errard (22. ledna 2018), Ces ministres qui ont (sensiblement) sous-évalué leur patrimoine immobilier  Le Figaro.
  15. ^ Mariana Grépinet (3. února 2018), Nicole Belloubet, le calme après la tempête Paris Match.

externí odkazy

Právní kanceláře
Předcházet
Jacqueline de Guillenchmidt		 Člen Ústavní rada
2013–2017		Uspěl
Dominique Lottinová
Politické kanceláře
Předcházet
François Bayrou		 Ministr spravedlnosti
2017–2020		Uspěl
Éric Dupond-Moretti