Nemanja Raičević - Nemanja Raičević - Wikipedia

Nemanja Raičević, narozen 1976 v Novi Sad, hlavní město Vojvodiny, je srbský spisovatel povídek.

Jeho první kniha Cena (Příběhy) získal národní cenu Matice srbské Prva knjiga (První kniha) v roce 2002.^[1] Kniha byla vydána jednou z nejznámějších a nejstarších národních kulturních institucí Matica srpska Nového Sadu. Svazek se koná v mnoha knihovnách po celé bývalé Jugoslávii i mimo ni (např. University of Harvard ).^[2] Cena byl také nominován na nejprestižnější národní cenu za krátkou prozaickou beletrii, pojmenovanou po něm Ivo Andrić, a Nositel Nobelovy ceny za literaturu - Andrićevu nagradu (Andrićova cena).

Jeho druhá kniha Nije kasno smejati se (Never Too Late to Laugh) byla zveřejněna před rokem 2009 Bělehradský knižní veletrh podle Prometej nakladatelství z Nového Sadu.^[3] Příběhy z Nije kasno smejati se jsou tematicky i formálně rozmanité, přesto jsou poznamenány Raičevićovým charakteristickým humorem a ohlašují jedinečný hlas v současné srbské próze. I když jsou Raičevićovy příběhy zasazeny do záměrně nepřesného času a místa, zralé silnými a nezapomenutelnými obrazy, promlouvají o pohnutou minulost, přechodnou přítomnost a nejistou budoucnost Balkánu způsobem, který nikdy není referenční nebo alegorický, ale dosahuje vysokého stupně renomovaný srbský literární kritik Marko Nedić publikoval v nejstarším srbském literárním časopise esej o Raičevićových příbězích Letopis Matice srpske^[4]Raičevićovy příběhy a básně byly také publikovány v mnoha literárních časopisech^[5] (plnější bibliografie o Cobiss-Opac Srbija), a byly přeloženy do maďarštiny a rumunštiny v rámci mezinárodního literárního projektu pro střední Evropu 3forcyberfiction (Referát, z CenaVe své druhé knize příběhů Nije kasno smejati se, jeden příběh byl přeložen do angličtiny.

V roce 2011 Raičević předložil svůj nepublikovaný příběh Poklon ("Dárek") do literární soutěže pořádané Mirjana Bobić-Mojsilović populární srbský spisovatel a veřejný činitel. Příběh byl vybrán editorem a publikován jako součást hromadného svazku Antidepresiv („Antidepresivum“), uvedený na knižním veletrhu v Bělehradě 2011. Na začátku roku 2012, Raičevićova povídka Prolaznici na kiši („Kolemjdoucí v dešti“) byl zahrnut do antologie Plejlista sa početka veka („Seznam skladeb od začátku století“), kterou zpracovali spisovatelé Ivan Antić a Slavoljub Marković, která se objevila jako zvláštní vydání recenze Priča, časopis za priče i priče o pričama.^[6] Součástí výběru byly krátké prózy mladých srbských autorů narozených po roce 1975. V červnu 2012 byl Raičevićův dosud nepublikovaný příběh „Peto godisnje doba“ („Pátá sezóna“) zařazen do sbírky povídek. Prostor za mokrog psa [Prostor pro mokrého psa] publikoval Kulturni centar Grad z Bělehradu. Svazek obsahuje výběr příběhů vybraných prostřednictvím otevřené mezinárodní soutěže. Revidovaná verze Raičevićova příběhu „Zeleni pogled“ („Zelený pohled“) - původně publikovaný v Nije kasno smejati se - byl zahrnut do antologie srbské povídky Pucanja, izbor iz mlade srpske proze, upravené a s úvodem Vladimíra Vukomanoviće. Svazek, publikoval Sluzbeni glasnik před knižním veletrhem v Bělehradě v roce 2012 představuje nejvýznamnější mladé srbské autory povídek: Raičević vystupuje mezi jedinými dvěma autory narozenými před rokem 1980, kteří byli zahrnuti do výběru.^[7]V roce 2013 Raičević předložil „mini-příběh“ „Noćnim vozom za Budimpeštu“ jako příspěvek k „Milovan Vidaković „mezinárodní literární soutěž, kterou každoročně pořádá časopis„ Nedeljne srpske novine “[„ Srbský týdeník “], publikovaný v maďarské Budapešti. Příběh byl vybrán do užšího výběru a veřejně oceněn porotou^[8]. V čísle „Nedeljne srpske novine“ ze dne 27. února 2014 vyšlo pod pseudonymem „Robert Jordan“, který Raičević použil při anonymním podání. .^[9]

Raičevićova třetí kniha Na Proputovanju (název lze přeložit jako Cestování s odkazem na nápis, že postava z novely Trumana Capoteho Snídaně u Tiffanyho Slečna Holly Golighthlyová si nasadila vizitku) zvítězila v recenzi Priča 'Cena za nejlepší nepublikovanou sbírku povídek v říjnu 2014.^[10] Následně byla zveřejněna jako zvláštní vydání recenze (č. 26-27b, zpětně od března do června 2014).Na Proputovanju je tvořen podstatně přepracovanými verzemi příběhů a minipříběhů vydaných v období 2011–2014 (včetně „Poklon“, „Noćnim vozom za Budimpeštu“ a „Peto godišnje doba“) a řadou dosud nepublikovaných textů. Silné jednoty knihy je dosaženo složitou sítí opakujících se motivů, obrazů, místních názvů, literárních odkazů a společných témat, jakož i použitím opakujících se postav, techniky použité v předchozích svazcích Raičeviće. Prostřednictvím ústředního tématu „cestování“ Raičević zpochybňuje často nejasnou linii, která odděluje realitu a kybernetickou realitu; ambivalence je dosaženo rafinovanou manipulací deixis, přičemž „zde“ často znamená „tam“, „poté“ pro „nyní“ a naopak. Významný kritik a emeritní profesor na univerzitě v Novém Sadu Slavko Gordić ve své recenzi svazku interpretuje to, co považuje za „cestovatelský“ přístup k životu jako značku v podstatě vykořeněné generace, přičemž chválí lyrické a expresivní kvality Raičevićovy prózy.^[11]. V roce 2017 byl jeden z příběhů z této sbírky „Čežnja“ zařazen do antologie „Nejkratší povídky srbských spisovatelů“ („Nakraće priče srpskih pisaca“, Bělehrad: Gramatik), kterou vybral a upravil Slavoljub Marković.^[12]

V roce 2017 Raičević předložil dosud nepublikovanou povídku „Sitnina“ („Malá změna“) do třetí regionální soutěže povídek „Biber“ pořádané Centrem nenásilné akce, CNA kolem tématu usmíření. Příběh byl vybrán do užšího výběru, přeložen do albánštiny („Imtësira“) a makedonštiny („Ситнеж“) a objevil se v tematickém čísle „Biber“ z roku 2018.^[13]

Nemanja Raičević je absolventem University of Novi Sad, a v současné době v tomto městě žije a pracuje. Žil také v portugalském Lisabonu.

Reference

Externí zdroje

1. http://www.maticasrpska.org.rs/

2. http://www.gradbeograd.eu

3. http://www.stanjestvari.com/nemanja-raicevic-zvuci/

4. http://kulturniheroj.com/