Neşâtî - Neşâtî

Neşāṭī (نشاطى) (?–1674) byl pseudonym (Osmanská turečtina: ﻡﺨﻠﺺ maḫlas) z Osmanský básník. Byl Sufi nebo islámský mystik, z Objednávka Mevlevi, a jeho poezie je často považována za příkladnou pro „indický styl“ (سبك هندی sebk-i hindî) z Osmanská poezie, hnutí, které vzkvétalo od 17. století.

Život

Ačkoli jeden zdroj^[1] tvrdí, že skutečné jméno Neşâtî bylo Süleymân (سليمان), většina zdrojů uvádí jeho jméno jako Ahmed (أحمد). Narodil se v Edirne v oblasti Thrákie. Není přesně známo, kdy se narodil, i když se spekuluje^[2] že to bylo kolem roku 1600, na důkaz básně připomínající zimu 1621–22, v tom roce Bospor úžina dovnitř Istanbul bylo známo, že je pokryta ledem:

ن نقش كوستره آیا مشاعبيز سرما

كه همچو آيينه يغ بسته اولدى صفحه آب

Ne naḳş göstere āyā müşa`biz-i sermā

Ki hemçü āyīne yaḫ-beste oldu safḥa-yi āb^[3]

Jaké návrhy může kouzelník nachlazení

Zobrazit?

Jako zrcadlo, stránka vody

je vázán v ledu^[4]

Neşâtî se nejprve přidružil k řádu Mevlevi jako a žák z šejk Ağazâde Mehmed Dede, první v Gelibolu v Thrákii a poté v Beşiktaş v Istanbulu.^[5] Po smrti Ağazâde Mehmed Dede se Neşâtî vydala Konya ve středu Anatolie, kde po určitou dobu sloužil u hrobky Jalal ad-Din Muhammad Rumi - zakladatel řádu Mevlevi - než se konečně vrátil kolem roku 1670 do Edirne jako šejk Muradiyye Mevlevîhâne tam. Zemřel v roce 1674 a byl pohřben na dvoře Muradiyye Mešita.^[6]

Práce

Neşâtî nebyl tak plodný jako mnoho jiných osmanských básníků, je nicméně považován za jednoho z mistrů gazel forma poezie.^[7] Byl silně ovlivněn a velkým obdivovatelem Peršan básník `Urfī z Shîraz († 1591), o kterém napsal pojednání, Şerḥ-i Müşkilāt-i `Urfī (شرح مشكلات عورفى "Vysvětlení obtíží" Urfî "). Bylo to především díky vlivu `Urfî, mimo jiných perských básníků, že Neşâtîova poezie získala určité aspekty takzvaného„ indického stylu “, který se vyznačoval extravagantními domýšlivost; komplex, Peršan -odvozený syntax; a vysoká úroveň lexikální a syntaktická nejednoznačnost.^[8] Příklad je následující beyitnebo dvojverší, z jedné z nejznámějších Neşâtî gazels:

كه خامه كبی شکوه طراز غم عاشقز

كه ناله كبی خامه شکواده نهانز

Geh ḫāme gibi şekve-ṭırāz-ı ġam-ı `āşkız

Geh nāle gibi ḫāme-yi şekvāda nihānız^[9]

Někdy jsme jako rákosové pero, které svítí

stopy lásky

Někdy jako nářek ukrytý v peru

jak píše^[10]

Obrázek použitý ve druhém řádku využívá a dvojí smysl —Známý v osmanské turečtině jako tevriyye (توريه) - slova nāle (ناله): může to znamenat nejen „nářek“ nebo „sténání“, ale může také odkazovat na „rákosové pero „a konkrétně na zvuk vydávaný takovým perem, které se pohybuje po stránce při psaní.

Přes jeho slovní hra, nicméně, Neşâtî byl také básníkem vysokých - i když někdy zdrženlivých - emocí, jako dnešní turecký básník Ilhan Berk zdůrazňuje v krátké eseji:

Neşâtî byl především mistrem výrazu, mužem s velkou přesností a citlivostí. Žádný křik, skrytý, tichý, jiskřivý, pravý. V jeho básních je člověk vždy zasažen velkým a hlubokým vjemem. Ještě důležitější je, že navzdory tomu, že je básníkem Mevlevî ... nepokouší se vypadat naučený nebo předstírat moudrost, ale ve svých básních dává přednost tomu, aby se choval jako člověk, čistý a jednoduchý. A jako všichni velcí básníci je pokorný.^[A]

Upřímný a neskrývaný projev emocí, na který Berkovo uznání naráží, je patrný například v úvodních dvojverších k jednomu z nejčastěji Neşâtî antologizovaný gazels:

كتدك اما كه قودك حسرت ايله جانى بله

استه مم سنسز اولن صحبت يارانى بله

باغه سنسز واره مم چشممه آتش کورينور

كل خندانى دكل سرو خرامانى بله

Gitdiñ ammā ki ḳoduñ ḥasret ile cānı bile

İstemem sensiz olān ṣoḥbet-i yārānı žluč

Baġa sensiz vāramam çeşmime āteş görünür

Gül-i ḫandānı degil serv-i ḫırāmānı žluč^[12]

Jsi pryč - ve společnosti jsem sám

touhy

Už nechci sladké rozhovory s přáteli

pokud tam nejste

Bez tebe se neodvažuji jít do zahrady

Smějící se růže se zdá červená jako oheň,

kymácející se cypřiš špičatý plamen^[13]

Poznámky

Reference

Bibliografie