Národní republikánské hnutí za demokracii a rozvoj - National Republican Movement for Democracy and Development

Národní republikánské hnutí za demokracii a rozvoj

Mouvement républicain national pour la démocratie et le développement
PrezidentJuvénal Habyarimana
ZakladatelJuvénal Habyarimana
Založený1975 (1975)
Zakázáno1994 (1994)
PředcházetParmehutu
UspělSíly na obranu demokracie
(není právním nástupcem)
Hlavní sídloKigali, Rwanda
NovinyKangura
Hutu Power Radio (Rádio)
Křídlo pro mládežInterahamwe
IdeologieHutu Power
Ultranacionalismus
Totalita[1]
Sociální konzervatismus[2]
Antikomunismus[3]
Politická poziceKrajní pravice
Mezinárodní příslušnostŽádný
Barvy  Černá
Vlajka strany
Vlajka Národního republikánského hnutí za demokracii a rozvoj (MRND) .png

The Národní republikánské hnutí za demokracii a rozvoj (francouzština: Mouvement républicain national pour la démocratie et le développement) byla vládnoucí politickou stranou v Rwanda od roku 1975 do roku 1994 za prezidenta Juvénal Habyarimana. V letech 1975 až 1991, kdy byla známá jako Národní revoluční hnutí za rozvoj (francouzština: Mouvement révolutionaire national pour le développement, MRND), MRND byla jedinou legální politickou stranou v zemi. Dominovalo to Hutuši, zejména od prezidenta Juvenal Habyarimana domovská oblast severní Rwandy. Elitní skupina členů strany MRND, o nichž bylo známo, že mají vliv na prezidenta a jeho žena jsou známé jako akazu.[4]

V návaznosti na Rwandská genocida v roce 1994 byla MRND zakázána.

Dějiny

Strana byla založena Habyarimanou dne 5. července 1975,[5] přesně dva roky poté vyhnal první prezident po získání nezávislosti Grégoire Kayibanda v státní převrat. Habyarimana založila a totalitní stát a zakázal Parmehutu večírek, kterému dominovali Hutuové z jižní Rwandy.[6] MRND následovalo Parmehutu v jeho pozici dominantní státní strana.[7] Nová ústava byla schválena v Referendum z roku 1978, čímž se země stala stát jedné strany ve kterém byl každý občan automaticky považován za člena MRND.[8][9]

Prezidentské volby se konaly v roce 1978 a jediným kandidátem byla Habyarimana. Byl znovu zvolen s 99% hlasů.[10] Parlamentní volby následoval v roce 1981, kdy dva kandidáti MRND napadli každé ze 64 křesel. Habyarimana byl znovu zvolen v roce 1983 a 1988, zatímco parlamentní volby se konaly ve stejném systému v roce 2006 1983 (s Národním shromážděním zvětšeným na 70 křesel) a 1988.

Název strany byl změněn po legalizaci opozičních stran v roce 1991. Mládežnické křídlo strany, interahamwe, později se vyvinul do skupiny milicí, která hrála klíčovou roli v Genocida proti Tutsi.[7] Po Habyarimanově smrti v dubnu 1994 patřily nekompromisní prvky strany k hlavním architektům genocidy; the Koalice pro obranu republiky (CDR), která hrála významnou roli, byla původně tvrdou frakcí MRND, která se stala samostatnou stranou.

Po dobytí Rwandy soupeřem dominovala Tutsi Rwandská vlastenecká fronta vedené Paul Kagame, jak MRND, tak CDR byli vyhnáni z moci a zakázáni v červenci 1994.[11]

Ideologie

Habyarimana byla popsána jako relativně mírný,[12][13] ačkoli on (a jeho režim) prý použili propagandistické metody extrémní pravice,[4] etnicky diskriminační proti Tutsi (i když méně extrémní než jejich předchůdci),[13][14] pokročila v konzervativní sociální agendě[2] a byli antikomunistický.[3]

Struktura

Habyarimana byl prezidentem strany a jako takový byl jediným kandidátem na prezidenta republiky. V rámci menšího ústupku demokracii však byli voliči ve volbách do zákonodárného sboru představeni dvěma kandidáty na MRND. Po invazi do RPF v roce 1990 časopis vytvořili členové MRND Kangura.

Volební historie

Prezidentské volby

VolbyKandidát stranyHlasy%Výsledek
1978Juvénal Habyarimana98.99%Zvolený Zelená značkaY
198399.97%Zvolený Zelená značkaY
198899.98%Zvolený Zelená značkaY

Volby do Poslanecké sněmovny

VolbyVůdce stranyHlasy%Sedadla+/–PoziceVláda
1981Juvénal Habyarimana2,100,770100%
64 / 64
Zvýšit 64Zvýšit 1. místoVýhradní právnická strana
19832,364,592100%
70 / 70
Zvýšit 6Stabilní 1. místoVýhradní právnická strana
19882,701,682100%
70 / 70
StabilníStabilní 1. místoVýhradní právnická strana

Viz také

Reference

  1. ^ „Rolnická ideologie a genocida ve Rwandě pod Habyarimanou“ (PDF). Citováno 2019-10-30.
  2. ^ A b Bauer, Gretchen (2011). Subsaharská Afrika. Ženy ve výkonné moci: globální přehled. Routledge. str. 93. ISBN  9781136819155.
  3. ^ A b Butare-Kiyovu, James (2010). "Objevování a řešení hlavních příčin genocidy ve Rwandě". Mezinárodní vývoj z pohledu království. William Carey International University mezinárodní vývojová řada. WCIU Press. str. 159. ISBN  9780865850286.
  4. ^ A b Aspegren, Lennart (2006). Nikdy více?: Rwanda a svět. Zákon o lidských právech: od šíření k aplikaci - eseje na počest Görana Melandera. Knihovna lidských práv Raoul Wallenberg Institute. 26. Nakladatelé Martinus Nijhoff. str. 173. ISBN  9004151818.
  5. ^ Guichaoua, André (2015). Od války k genocidě: kriminální politika ve Rwandě, 1990–1994. University of Wisconsin Press. str.14. ISBN  9780299298203.
  6. ^ Mckinney, Stephanie L. (2012). Vyprávění o genocidě v ulicích Kigali. Dědictví války. Routledge. str. 161.
  7. ^ A b Niesen, Peter (2013). Zákazy politických stran ve Rwandě 1994–2003: tři příběhy ospravedlnění. Zákaz etnických večírků v Africe. Routledge. str. 113.
  8. ^ Aimable Twagilimana (2007) Historický slovník Rwandy, Strašák Press, str. 116.
  9. ^ Constitution de la République Rwandaise du 20 décembre 1978, Umění. 7: „Tout Rwandais est de plein droit membre du Mouvement révolutionnaire national pour le développement.“
  10. ^ Volby ve Rwandě Databáze afrických voleb
  11. ^ Robert E. Gribbin (2005) V následku genocidy: Role USA ve Rwandě, iUniverse, str. 153
  12. ^ Murphy, Sean D. (1996). Humanitární intervence: Organizace spojených národů v rozvíjejícím se světovém řádu. Procesní aspekty řady mezinárodního práva. 21. University of Pennsylvania Press. str. 243. ISBN  0812233824.
  13. ^ A b Feher, Michael (2000). Powerless by Design: The Age of the International Community. Série Public Planet. Duke University Press. str.59. ISBN  0822326132.
  14. ^ Somerville, Keith (2012). Radio Propaganda and the Broadcasting of Hatred: Historical Development and Definitions. Palgrave Macmillan. str. 167.