Národní standardy zaměstnanosti - National Employment Standards
The Národní standardy zaměstnanosti (NES) je seznam deseti minimálních nároků pro zaměstnance v Austrálie na které se vztahuje Zákon o spravedlivé práci z roku 2009. Zadání, podniková dohoda, jiná registrovaná dohoda nebo pracovní smlouva nemohou stanovit podmínky, které jsou nižší než národní minimální mzda nebo NES, a nelze je vyloučit.[1] NES se na zaměstnance vztahuje od 1. Ledna 2010, kdy nahradil předchozích pět standardů nároků (tzv Australský standard spravedlivých plateb a podmínek ) pod WorkChoices legislativa.[2]
Dějiny
Pod WorkChoices změny Zákon o vztazích na pracovišti z roku 1996 měli zaměstnanci nárok na systém nároků v pěti klíčových oblastech, tzv Australský standard spravedlivých plateb a podmínek (nebo APFCS):
- mzdy (základní platové a běžné náklady)
- maximální běžná pracovní doba (38 za týden plus přiměřená dodatečná doba)
- roční dovolená
- osobní dovolená (zahrnuje osobní / pečovatelskou dovolenou, neplacenou pečovatelskou dovolenou a neplacenou soucitnou dovolenou)
- rodičovská dovolená.
Bezpečnostní síť
Podle národních standardů zaměstnanosti[3] zaměstnanci mají určitá minimální oprávnění. Spolu s platovými sazbami v moderních oceněních (která rovněž obecně platila od 1. ledna 2010) a minimálními mzdovými příkazy tvoří NES ochrannou síť, kterou nelze změnit v neprospěch zaměstnance.[1]
V rámci NES je zahrnuto deset minimálních podmínek: maximální počet hodin v pracovním týdnu, žádosti o flexibilní pracovní režim, rodičovská dovolená a související nároky, dovolená za kalendářní rok, osobní nebo pečovatelská dovolená a soucitná dovolená, dlouhá dovolená na dovolenou, dovolená na veřejně prospěšné práce , státní svátky, výpověď a odstupné a prohlášení o poctivé práci.[1][4]
10 minimálních nároků NES je:
- Maximální počet hodin týdně
- Žádosti o flexibilní pracovní podmínky
- Rodičovská dovolená a související nároky
- Řádná dovolená
- Osoby pečující o dovolenou a soucitné dovolené
- Volno z obecně prospěšných prací
- Dlouhá služební dovolená
- Veřejné prázdniny
- Oznámení o ukončení a výplatě odstupného
- Prohlášení o spravedlivé práci[4]
Nové nařízení o maximální týdenní hodině vyžaduje, aby byly přiměřené další hodiny, při jejichž absenci je maximální týdenní pracovní doba zaměstnance na plný úvazek 38 hodin.[5]
Další změnou je „Žádost o flexibilní pracovní ujednání“. Tento NES umožňuje rodičům nebo pečovatelům o dítě ve školním věku nebo o dítě do 18 let se zdravotním postižením právo požádat o změnu pracovních podmínek, aby pomohli s péčí o dítě.[6]
Příležitostní zaměstnanci
Příležitostní zaměstnanci mají nárok na omezený počet nároků NES týkajících se:
- neplacené pečovatelské volno
- neplacené soucitné volno
- volno z obecně prospěšných prací
- Prohlášení o spravedlivé práci.[4]
V některých státech a teritoriích mají dlouhodobě sloužící příležitostní pracovníci nárok na dlouhodobé volno. Tam, kde se očekává pokračování práce pro příležitostného pracovníka a příležitostný zaměstnanec byl pravidelně a systematicky zaměstnáván po dobu nejméně 12 měsíců, mají od NES další nároky. Tyto jsou:
- právo požadovat flexibilní pracovní ujednání
- přístup na rodičovskou dovolenou.[7]
Kritika
Ne všichni komentátoři souhlasili s tím, že Ruddova vláda dosáhl správné rovnováhy mezi zjednodušením a vhodnou ochranou. Baird a Williamson,[8] například tvrdil, že nové minimální standardy škodily určitým skupinám, zejména ženám, protože nová ocenění nedokázala adekvátně pokrýt ženy pracující v sociálních službách, call centrech a zdravotnictví.
Reference
- ^ A b C „Národní standardy zaměstnanosti“. www.fairwork.gov.au
- ^ Zákon o spravedlivé práci z roku 2009
- ^ „Národní standardy zaměstnanosti“ Archivováno 07.01.2015 na Wayback Machine. www.tresscox.com.au
- ^ A b C Prohlášení o spravedlivé práci.
- ^ Národní standardy zaměstnanosti (NES) - Australské společenství, 23. 5. 2012
- ^ Zákon o spravedlivé práci z roku 2009, Oddíl 65: Žádosti o flexibilní pracovní ujednání “] www.fwc.gov.au
- ^ Zákon o spravedlivé práci z roku 2009 (Cth), oddíl 61
- ^ Baird, M., Williamson, S., (2009) 'Women, Work and Industrial Relations in 2008', Journal of Industrial Relations, 51 (3).