Natalya Baranskaya - Natalya Baranskaya

Natalya Baranskaya
narozený	(1908-01-31)31. ledna 1908 Petrohrad, Rusko
Zemřel	29. října 2004(2004-10-29) (ve věku 96) Moskva, Rusko
obsazení	spisovatel povídek
Jazyk	ruština
Národnost	sovětský
Alma mater	Moskevská státní univerzita

Natalya Vladimirovna Baranskaya (ruština: Наталья Владимировна Баранская; 31. ledna 1908 - 29. října 2004) byl a sovětský spisovatel povídek a novel. Baranskaya psala své příběhy v ruštině a získala mezinárodní uznání za své realistické zobrazení sovětský každodenní život žen.

Životopis

Baranskaya se narodil v roce 1908 ve městě St. Petersurg v Rusku. Promovala v roce 1929 z Moskevská státní univerzita s tituly v filologie a etnologie. Válečnou vdovou se stala v roce 1943, kdy její manžel zemřel ve druhé světové válce. Měla dvě děti a už se nikdy nevdala. Udělala postgraduální práci na boku, zatímco vychovávala své děti a pokračovala v kariéře muzejního profesionála. Pracovala v Literárním muzeu a Puškinovo muzeum v Moskvě. Začala psát příběhy poté, co odešla z muzea v roce 1966, a její první příběh byl publikován v roce 1968 v ruském literárním časopise Nový Mir.^[1] Zemřela v roce 2004 v Moskvě v Rusku.^[2]

Publikovaná díla

Nejznámější Baranskaja dílo je „Týden jako každý jiný“, novela poprvé publikovaná v roce Nový Mir v roce 1969. Tento příběh si vysloužil mezinárodní uznání.^[1] Bylo zveřejněno v americkém časopise Červená kniha v roce 1971 pod názvem „Budík ve skříni“, přeložila Beatrice Stillman do angličtiny.^[3] Odlišný překlad Emily Lehrmanové se objevil v Massachusettská recenze v roce 1974, tentokrát pod názvem „Týden jako každý jiný týden“, což je volný překlad původního ruského názvu novely.^[4]

Novela „Týden jako každý jiný“ je psána jako zpráva o osobě jednoho týdne v životě Olgy Voronkové z pohledu první osoby. Protagonistkou je 26letá vědecká pracovnice a vdaná matka dvou dětí, která doma žongluje s kariérou na plný úvazek a se zdánlivě nekončícím seznamem povinností. Olga je neustále ve spěchu a často je nevyspatá. Její dny začínají před 6 hodinou ranní, končí po půlnoci a jsou tak zaneprázdněné, že na konci každého dne nedokáže najít čas ani energii na zafixování háku, který jí spadl z podprsenky. Je nucena přemýšlet o svém každodenním životě, když je v práci konfrontována s povinným „Dotazníkem pro ženy“ - průzkum, který požaduje, aby Olga (a všechny její spolupracovnice) počítaly čas strávený prací v domácnosti, péčí o děti a volný čas týden. O kategorii volného času Olga žertuje, že jejím jediným zbývajícím koníčkem je běh: běh sem a tam, do obchodu a chytit autobus, vždy s těžkou taškou v každé ruce. „Dotazník pro ženy“ rovněž vyžaduje, aby Olga spočítala, kolik pracovních dní za rok zmeškala, a cítí se rozpačitě a provinile, když si uvědomí, že přišla o 78 pracovních dnů kvůli tomu, že byl nemocný její syn nebo dcera. Novela představuje podrobný a realistický pohled na každodenní realitu sovětských žen v 60. letech.

Baranskaya publikoval více než třicet povídek a novel, z nichž mnohé se zabývaly životy a problémy sovětských žen.^[1] Kromě publikování povídek v literárních časopisech vydala několik sbírek. Zahrnuty byly její sbírky Negativní Giselle (Отрицательная Жизель, 1977), Barva tmavého medu (Цвет темного меду, 1977) a Žena s deštníkem (Женщина с зонтиком, 1981).

V roce 1989 byla ve Spojených státech pod názvem vydána kolekce sedmi jejích děl Týden jako každý jiný: novely a příběhy, přeložil do angličtiny Pieta Monks.^[5][6] Život pracujících žen s dětmi je vracejícím se tématem těchto příběhů, které byly poprvé publikovány v ruštině v letech 1969 až 1986. Baranská pozornost přeskakuje od postavy k charakteru a její příběhy se rozvíjejí pomalu, prostřednictvím akce a detailů. „Aféra Petunin,“ řekl z pohledu muže, odhaluje malichernou stránku sovětských byrokratů, zatímco „Lubka“ sleduje reformaci mladistvého delikventa.

Reference