Nancy Wilson-Pajic - Nancy Wilson-Pajic

Nancy Wilson-Pajic
Nancy Wilson-Pajic.jpg
Nancy Wilson-Pajic
narozený1941 (věk 78–79)
Peru, Indiana
NárodnostFrancouzsko-americký
Vzděláváníumění, psychologie, literatura, B.F.A. Cooper Union 1972
Známý jakozvukové instalace, feministické umění, fotografie
StylAvantgarda
OceněníChevalier des Arts et des Lettres 1996
webová stránkahttp://pajic-wilson-pajic.pagesperso-orange.fr

Nancy Wilson-Pajic (narozen 1941) je umělec, který používá narativní formy (primárně nahrané textové instalace, ale také video, výkon, fotografování ) vytvářet narativní, obsahově orientovaná umělecká díla.

Životopis

Wilson-Pajic se narodil v roce Peru, Indiana v roce 1941. Vystudovala umění, literaturu a psychologii v Indianě a v roce 1972 vystudovala Cooper Union v New Yorku na BFA.

Wilson-Pajic začala pracovat v nových médiích v polovině 60. let v New Yorku, instalovala nahrané texty „In Situ“ v každodenních prostředích a zaznamenávala svá představení. V roce 1973, kdy byla pozvána k účasti na sérii vystoupení v Uměleckém prostoru v New Yorku, nainstalovala nahrané texty zabývající se takovými problémy, jako jsou osobnosti světového umění (Reflektor) a každodenní život žen (Návštěvní hodina), které vytvořily polemiku v uměleckém světě kvůli jejich formě i obsahu.

Jako jeden ze zakladatelů společnosti VZDUCH. Galerie v New Yorku, první galerii pro spolupráci žen, se Wilson-Pajic aktivně podílel na alternativních prostorech s uměleckými díly, které ještě nebyly přijaty v tradičnějších prostředích. Samostatná výstava v galerii 112 Greene Street Gallery v roce 1974 ji uvedla na mezinárodní avantgardní scénu, kde v průběhu 70. let hrála důležitou roli se svými zvukovými instalacemi a narativními feministickými díly (Gesta mé babičky, Role, Převleky...) v Evropě a ve Spojených státech pod jménem Nancy Wilson Kitchell.[1]

V roce 1979 se Wilson-Pajic přestěhoval do Paříže a provedl výzkum vlivu fotografie na naše chápání dokumentovaných uměleckých děl, zejména tendence obrazu transformovat obtížný obsah do konvenčnější obrazové podoby. Začala experimentovat s fotografickými tiskovými procesy a zkoumala vztahy mezi technikami, předměty, sekvencemi a textem. Její první výstavou v kontextu fotografie byla samostatná výstava na výstavě Musée National d’Art Moderne v Pompidou Center, Paříž v roce 1983.[2]

Text brzy znovu začlenil její práci do řady rozsáhlých obrazů s titulky (V.O. Soustitré 1985-88) a rychle obnovila své dominantní postavení v její práci.

Poté, co shrnula své experimenty s obrazem ve třech hlavních retrospektivách muzea: v Musée Cantini (1990), Musée National (1991) a dvojitá retrospektiva fotografických děl a instalací ve dvou muzeích v Aurillac (1992) a po vytvoření ve spolupráci s Slobodan Pajic, velké fotogramy v kyanotyp lidských postav (Padající andělé) a oděvů ze sbírek muzea (zejména Les Divas z Nouveau Musée National de Monaco) az Christian Lacroix Haute-Couture (Zjevení a Les Déesses) pokračovala ve své práci v prostoru, vytvářela instalace složené z textů a obyčejných předmětů a pokračuje ve zkoumání vztahů mezi textem, kontextem a prostorem.

Práce Wilsona-Pajica je zastoupena v muzeích a dalších veřejných sbírkách po celém světě, zejména v Musée National d’Art Moderne v Paříži, Nouveau Musée National de Monaco, Dailim Museum v Soul, Artphilein Foundation, Kunstmuseum Liechtenstein v Vaduz, Museet for Photokunst in Odensee, Moskevský dům fotografie, Francouzská národní sbírka (Fonds National d’Art Contemporain, Paříž), Moderna Galerija v Lublaň, Slovinsko, Musée Cantini v Marseille a Musée Réattu v Arles.

Byla pojmenována Chévalier de l'Ordre des Arts et des Lettres francouzské ministerstvo kultury v roce 1996.

Poznámky

  1. ^ Den, 1992
  2. ^ Chichet, 1997, str. 43

Vybraná bibliografie

  • Allan MOORE, Nancy Kitchel na ulici Greene 112, Artforum, Září 1974.
  • Jacques CLAYSSEN. Nancy Kitchel, Identity / Identifikace (Bordeaux, CAPC, 1976).
  • Alan SONDHEIM, vyd. Jednotlivci: Post-Movement Art v Americe (New York, Dutton, 1977).
  • Lucy LIPPARDOVÁ. Z centra: Feministické eseje o ženském umění (New York, Dutton, 1977), str. 95, 105, 107, 130
  • Günter METKEN. Spürensicherung (Köln, Dumont, 1977), s. 39–46.
  • Bernard MILLET a kol. D'un art, l'autre (Marseille, Images en Maneuvers, 1990), s. 92–115.
  • Robyn BRENTANO s Markem SAVITTEM, vyd. 112 Workshop / 112 Greene Street: History, Artists and Artworks (New York University Press, 1981), str. 38.
  • Carole CHICHET, Nancy Wilson-Pajic: Créer des espaces "entre" ..., Umělecký tisk, Č. 152, listopad 1990, s. 43–45.
  • Cathy DAY. Nancy Wilson-Pajic: Chronologie (Aurillac, La Sellerie, 1992).
  • Larousse dictionnaire mondial de la Photographie des Origins à nos Jours (Paříž, Larousse, 1994).
  • Carole GEDRINSKÁ, Nancy Wilson-Pajic, Etat des choses, Etat des lieux (Calais, Musée de Beaux-Arts et de la Dentelle, 1997).
  • Camille MORINEAU, et al. Elles @ centerpompidou / Femmes. Katalog (Paříž, Centre Pompidou, 2009) str. 200.
  • Gabriele SCHOR. Feministische Avant Garde 1970er jahre (Hamburger Kunsthalle, 2015), s. 32–33.

externí odkazy