NMS Fulgerul - NMS Fulgerul

Fulgerul.jpg
Fulgerul na začátku své kariéry (všimněte si 87 mm děla)
Dějiny
Rumunsko
Název:Fulgerul
Jmenovec:Blesk
Stavitel:Forges et Chantiers de la Mediterranée, Toulon, Francie
Náklady:130,000 lei
Stanoveno:1873
Spuštěno:1873
Uvedení do provozu:1874
Osud:Sešrotován v roce 1968
Servisní záznam
Operace:
Obecná charakteristika
Typ:Dělový člun
Přemístění:85 tun
Délka:25 metrů
Paprsek:4,57 metru
Návrh:1,22 metru
Pohon:Pára, 25 hp
Rychlost:7 uzlů
Vyzbrojení:
  • Rumunská válka za nezávislost:
  • 1 x 87 mm Krupp pistole
  • 2 x berany
  • Doly
  • První světová válka:
  • 1 x 57 mm Nordenfelt pistole
  • 1 x 37 mm Bambule pistole
  • 2 x berani
Zbroj:Neznámý

NMS Fulgerul byl dělový člun z Rumunské námořnictvo postavena ve Francii v roce 1873. Byla první válečnou lodí, která nesla rumunskou vlajku přes moře. Krátce viděla službu u ruského císařského námořnictva jako Velikiy Knyaz Nikolay během rumunské války za nezávislost. Fulgerul byla převezena k pohraniční stráži v roce 1910 a své dny ukončila v roce 1968 jako sklad oleje v Galati.

Konstrukce a specifikace

Fulgerul byl postaven v La Seyne-sur-Mer u Toulon, Francie podle Forges et Chantiers de la Mediterranée za cenu 130 000 lei.[1] Byla vypuštěna a dokončena v roce 1873. Její výtlak činil 85 tun.[2] Byla vyzbrojena jednou zbraní a její elektrárna generovala výkon 25 hp.[3] Fulgerul měří 25 stop na délku, s paprskem 4,57 metru a ponorem 1,22 metru.[4] Dělový člun byl také obrněný, její zbraň byla Krupp zbraň ráže 87 mm.[5][6] To bylo původně instalováno ve věži, ale bylo shledáno jako neuspokojivé a bylo odstraněno.[1] Poháněl ji parní stroj a její maximální rychlost činila 7 uzlů.[7] Její příď i záď skončily železem berani.[8]

Kariéra

Fulgerul byl přivezen z Toulonu do Galați mezi koncem roku 1873 a počátkem roku 1874 rumunský admirál Ioan Murgescu. Stala se tak první válečnou lodí rumunského námořnictva, která nese rumunskou vlajku přes Středomoří a Černé moře.[9] Dodávka byla uskutečněna bez kanónu Krupp, který byl vysílán samostatně po souši, ze strachu z obtíží při průchodu Osmanský vody; navzdory tomu byla loď zadržena Çanakkale v Dardanely několik dní na prohlídku, ale dovolila pokračovat, když byla neozbrojená.[1] Nakonec dorazila Galati dne 14. dubna 1874, a zbraň byla vybavena. Do provozu byla uvedena 15. června 1874 a fungovala také jako cvičná loď.[1]

Dělový člun byl během dunajské flotily součástí Rumunská válka za nezávislost z roku 1877. Během války byla dohodou začleněna do Imperial ruské námořnictvo tak jako Velikiy Knyaz Nikolay (Velkovévoda Nicholas) a zaměstnán, s většinou ruskou posádkou jako minelayer kladením důlních hrází přes Dunaj za účelem omezení pohybu osmanských válečných lodí.[1][10] Na konci války v roce 1878 byla vrácena do rumunského námořnictva a vrátila se do Fulgerul.[1] Po dalším období jako cvičná loď až do roku 1882 byla v roce 1886 prohlášena za vojensky zastaralou.[1]

1. dubna 1910 Fulgerul byl přidělen nově vytvořené jednotce námořní pohraniční stráže a byl uveden do služby v první světová válka jako křižník pobřežní stráže.[4][11] Do té doby byla jednou vyzbrojena 6-pdr a jeden 1-pdr zbraně.[4] Později byla přeměněna na sklad naftového paliva a později ji jako takovou používala loděnice v Galati. V roce 1968 Fulgerul byla dána pobočce loděnice Svaz komunistické mládeže (UTC), který ji poslal k sešrotování.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h "Canoniera" Fulgerul ", una dintre primele nave de lupta ale Marinei militare romane" (v rumunštině). Iasi, Rumunsko: Cultural.BZI. 22. června 2014. Citováno 19. ledna 2018.
  2. ^ Constantin Olteanu, Koncept rumunské ozbrojené moci: historický přístup, Vojenská hospoda. House, 1982, str. 152
  3. ^ William Smith COOKE, Osmanská říše a její pomocné státy - s výjimkou Egypta, s náčrtkem Řecka. Zkompilovaný kapitánem W. S. Cookeem ... S mapami, W. Clowes & Son, 1876, s. 117
  4. ^ A b C Jane, Fred T, ed. (1919). Jane's Fighting Ships první světové války (2001 ed.). London .: Studio Editions. p. 295. ISBN  1851703780.
  5. ^ Cornel I. Scafeş, Armată Română v râzboiul de independentență 1877-1878, Editura Sigma, 2002, s. 197 (v rumunštině)
  6. ^ Constantin Olteanu, Istoria militară a poporului român, svazek 4, Editura Militară, 1987, s. 520 (v rumunštině)
  7. ^ Constantin Căzănișteanu, Dokumenty o soukromém pobytu v Římě, Editura militară, 1975, s. 449 (v rumunštině)
  8. ^ Constantin Căzănișteanu, Dokumenty o soukromém pobytu v Římě, Editura militară, 1975, s. 86 (v rumunštině)
  9. ^ Revista istorică, Volumul 15, Edițiile 1-6, Editura Academiei Române., 2004, s. 224 (v rumunštině)
  10. ^ Petre Mihai Băcanu, Flăcări sub apă , Editura Eminescu, 1988, s. 210 (v rumunštině)
  11. ^ Dumitru Enache, Istoria trupelor române de grăniceri, Editura Militară, 1987, s. 214 (v rumunštině)