Moji společníci v chmurném domě - My Companions in the Bleak House

Moji společníci v chmurném domě
My Companions in the Bleak House.jpg
AutorEva Kantůrková
Originální názevPřítelkyně z domu smutku
Jazykčeština
PředmětPolitické vězení, uvěznění žen
ŽánrBeletrie, monografie
Stanovené vRuzyně, Praha
Datum publikace
1984 (Kolín nad Rýnem), 1990 (Praha)
Publikováno v angličtině
1987
Stránky304 (anglicky)
OceněníCena Toma Stopparda
ISBN978-0-87951-289-7 1. vydání v USA

Moji společníci v chmurném domě (čeština: Přítelkyně z domu smutku) je román českého autora Eva Kantůrková, poprvé publikováno v roce 1984 a bylo prvním příjemcem Cena Toma Stopparda. Jedná se o beletrizovaný popis doby Kantůrkové ve vězení na základě obvinění pobuřování v Komunistické Československo. V roce 1992 byl upraven na4 1⁄2-hodinová minisérie, která získala dvě ocenění na Festival International de Programmes Audiovisuels.

Psaní

Kniha vypráví příběh dvanácti vězňek zadržovaných Ruzyně vězení v Praze v podobě beletrizované monografie. Zadržena v roce 1981 byla autorka po podpisu držena jedenáct měsíců v pobuřování Charta 77, který kritizoval Československá socialistická republika za selhání lidských práv související s EU Helsinské dohody. Samotná Kantůrková se neobjevuje v knize, kterou vypráví postava jménem Eva. Název je odkazem na Charles Dickens „román Bleak House, který satirizoval anglický soudní systém.[1][2]

Kantůrková v knize vysvětluje sedm pravidel pro život vězně svědomí:[1]

  1. Nikdy je nenechte chytit.
  2. Jméno žádná jména.
  3. Diktujte své prohlášení sami.
  4. Zůstaňte klidní a usměvaví.
  5. Nikdy neříkej víc, než potřebuješ.
  6. Nenechte se fyzicky dostat dolů.
  7. Alespoň jednou denně se povzneste nad banalitu vězeňského života

Vyprávění se odehrává od 8. března do 8. března, začíná a končí dne Mezinárodní den žen.[3]

Mezi aspekty vězeňského života postav patří nemoci, výslechy, cvičiště pod pečlivým dozorem, improvizovaná kosmetika a vánoční ozdoby, cikán svatba a v poslední kapitole knihy seance.[1][2] A maďarský Romština žena jménem Fanny učí ostatní tančit csárdás a zpívá lidové melodie.[3] Velká část knihy se týká komunikace žen mezi sebou navzájem as vězni, kteří jsou pod nimi, podáním poznámek na provázku nebo mřížemi, poklepáním na topné potrubí a podlahu v Morseova abeceda křičel do záchodového systému a zpíval.[4]

Vydání

Originál v českém jazyce vyšel v roce 1984 v Kolín nad Rýnem, Německo. Anglický překlad publikoval v roce 1987 The Overlook Press s úvodem od Václav Havel, který sám strávil několik úseků času v Ruzyni. Byl to první z Kantůrkových románů, který byl přeložen do angličtiny.[2]

V době, kdy byla kniha napsána, nemohla Kantůrková vydávat v Československu ani opustit zemi.[2] Překladatel se rozhodl zůstat v anonymitě.[5][6]

Recepce

The New York Times recenze Frances Padorr Brent poněkud kritizovala jak překlad, který je britsky skloňovaný, tak psaní, které občas „ochabne, jako by úkol zahrnout vše o Ruzyni autora vyčerpal“. V nejlepším případě Padorr Brent řekl: „Je to záznam lidské laskavosti, že pro ty z nás, kteří jsme žili svůj život ve svobodě, lze srovnávat pouze s péčí, kterou někdy poskytují nemocným blízkým.“[1]

A Los Angeles Times recenze knihy napsala, že „jasnost, představivost, vtip, podivný detail, světlá zákoutí nejtemnějších pozorování Kantůrkové jsou v nejlepší české literární tradici“ a že „to může být skutečně nejlepší román svého žánru od té doby Solženicyn je daleko slabší Jeden den v životě Ivana Denisoviče."[2]

Vydavatelé týdně volala Moji společníci v chmurném domě „ohromující tour-de-force“.[5]

Vyhrálo to Cena Toma Stopparda v roce 1984 za nejlepší dílo československého neoficiální literatura.[6][7]

Pozornost byla věnována skutečnosti, že se kniha zaměřuje výhradně na příběhy žen a zejména ženy ve vězení.[6][8][9]

Přizpůsobování

Moji společníci v chmurném domě byl vyroben do čtyřdílné minisérie pro Česká televize v roce 1992 v hlavní roli Ivana Chýlková. Čtyři 70minutové epizody napsala Kantůrková s Václavem Šaškem. Byly znovu vysílány v roce 2001 a znovu v roce 2017, na památku čtyřicátého výročí Charty 77.[10][11]

V roce 1994 Festival International de Programmes Audiovisuels v Cannes, Moji společníci v chmurném domě získala FIPA d'argent (stříbro) za nejlepší seriál nebo minisérii a Chýlková FIPA d'or (zlato) za nejlepší herečku.[12]

Epizody:

  1. Dům smutku („Bleak House“)
  2. Andy
  3. Helga
  4. Přítelkyně z domu smutku („My Companions in the Bleak House“)

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Padorr Brent 1987.
  2. ^ A b C d E Stryon 1987.
  3. ^ A b Hron 2003, str. 88.
  4. ^ Hron 2003, str. 88–90.
  5. ^ A b Vydavatelství Weekly 2018.
  6. ^ A b C Segel 2012.
  7. ^ Československý helsinský výbor 1989, str. 79–80.
  8. ^ Hron 2003.
  9. ^ Pravda 2003, str. 51.
  10. ^ Málková 1994.
  11. ^ Česká televize.
  12. ^ L'Humanité 1994.

Zdroje

Další čtení

externí odkazy