Muhammad Al-Makki - Muhammad Al-Makki - Wikipedia

Muhammad bin Šuja 'Al-Din
محمد بن شجاع الدين  (arabština )

Sayyid Hášimovské Naqvi 'Sher Sawar' The Lion Rider '
1
Historický hrobka Sayyida Muhammada.
narozený1145
Mekka, Fatimid Caliphate
Zemřel1246 (ve věku 101)
Sindh, Dillí Sultanate
OdpočívadloSindh, Pákistán
TitulSayyid
SoupeřAbbasids Ajyubidy
DětiSayyid Sadruddin
Sayyid Badruddin
Sayyid Maah
Sayyid Shams
Rodiče)Sayyid Muhammad Shuja 'Al-Dīn
PříbuzníJalaluddin Surkh-Posh Bukhari
Shahab al-Din Abu Hafs Umar Suhrawardi
Tato mapa ukazuje cestu Sayyid Muhammad Al-Makki zavázal se ze svého rodiště do místa odpočinku

Sayyid Muhammad ibn Shuja Al-Dīn ibn Ibrahīm ibn Qāsim Shah Al-Hussaini Al-Makki (arabština: السيد محمد الحسيني المكي) (narozen 1145, zemřel 1246), také známý jako Sayyid Mahmood Shah Al-Makki (Urdu: سيد محمود مكي) a dobře známý pod přezdívkou „Sher Sawār“ nebo „Lion Rider“ (Peršan: شیر سوار) byl předek Bukkuri nebo Bhaakri Sayyids (Urdu: بهاكري سادات), který založil Bukkur a byl prvním Sayyidem, který kdy migroval z střední východ do Sindh regionu v dnešním Pákistán. Byl svatý lidu Sindh, a bojovník kteří bojovali proti Abbasids, a pravítko přes Jemen a badatel kteří často cestovali. Byl Sayyid a potomek Ali a Fatimah přes Ali al-Hadi.[1]

Vnitřní pohled na svatyni Muhammad Al Makki

Narození a výchova

Otcem Sayyid byl Abu Ahmad Muhammad Shuja. Sayyid Muhammad Shuja jednou opustil svého rodáka Mašhad se záměrem pouti do svatých měst v Mekka a Medina. Na cestě prošel Sayyid Muhammad Shuja Bagdád kde se setkal Abu Hafs Umar al-Suhrawardi poté, co strávil nějaký čas v jeho přítomnosti, dal Suhrawardi svou dceru za Sayyida Muhammada Shuju. Spolu s manželkou pokračoval v Mekce a zjistil, že jeho žena je těhotná a má obrovské bolesti. Paní, která nemohla snést bolest při porodu, porodila Sayyida Muhammada na nádvoří Kaaba který se narodil v roce 1145 a islámský rok 540 AH.[2] Později se stal známým jako Mekkán Muhammad.[3] Někteří vědci však zpochybnili toto manželství Sayyida Muhammada Shujy s dcerou al-Suhrawardiho a zmínili, že to byl sám Sayyid Muhammad Al-Makki, kdo se oženil s dcerou al-Suhrawardiho.[4][5]Sayyid Muhammad Al-Makki byl vyučován přírodními vědami islám jeho otec a bratr Sayyid Ahmad, kteří oba zajistili, aby byl mladý Sayyid dobře vyškolen k šíření a šíření islámu na svých putováních. Abychom plně pochopili dětství Sayyid, je třeba vzít v úvahu, že vyrostl v éře Křížové výpravy zatímco byl vychován v srdci islámu, Mekce.[6] To formovalo jeho psychologii, která nakonec vedla k jeho zájmu o vojenský výcvik a jeho pozdější vojenské snahy.

V Jemenu

V roce 1174 nl Turan-Shah, bratr Saladin podmanil si Zabid a Doupě na jihu Jemen a to nakonec vedlo k tomu, že byl celý jižní Jemen pod Ayyubid řízení. Abbasids, kteří byli spojenci Ayyubidů, také získali vliv v Jemenu. Sayyid Muhammad Al-Makki, kterému bylo nyní dvacet devět let, vstoupil do Jemenu ze severu ze své rodné Mekky. Silou meče zabil mnoho Abbasids a odvedl je od Jemenu. Jeho nepřátelství vůči abbásovskému chalífátu je Alid v důsledku historicky trvajícího sporu mezi Alidy a Abbasidy, kteří Alidy mnohokrát zabili, kdekoli byli schopni, Bitva o Fakhkh a vražda mnoha předků jsou pozoruhodné důvody. Vládl své provincii v Jemenu přibližně deset let. Sayyid Muhammad se rozhodl odejít z Jemenu Sindh a nechal zástupce, prohlašoval, že viděl svého předka, proroka islámu Muhammad ve snu, který mu dává pokyn, aby odešel Indie jak ho to čekalo.[7]

Sayyid pak zamířil na sever a zastavil se v Medině, kde navštívil hrob svého předka Muhammad a další předkové v Al-Baqi '. Poté odešel do Mekky a hledal útočiště u Kaaba. Nakonec se říká, že měl další sen Muhammad instruující ho, aby postupoval směrem k Indii.[8]

V Mašhad

Muhammad Al-Makki se cestou do Sindhu zastavil na mnoha místech kempu. Nejprve se zastavil Bagdád, pak Mašhad, pak Herát a nakonec Sindh. Když se zastavil v Mašhadu, navštívil svatyni svého předka Ali al-Ridha v Mašhad. Sayyid byl velmi připoutaný k Mašhadovi, protože to bylo město, ve kterém žili jeho předkové. Navštívil knihovnu svého dědečka Sayyida Ibrahima Jawwadiho a zůstal v Mašhad. V době, kdy opustil zemi Írán, měl 30 000 armádu[9] a vedl tuto armádu k zemi Bukkur, probojující se skrze domorodá nepřátelská vojska Khurasan a Indie, která ho vyzvala.[10]

V Sindhu

V mnoha zdrojích se uvádí, že Sayyid Muhammad Al-Makki dorazil do Bukkuru za úsvitu.

Byl potěšen klidným prostředím a krásným výhledem na vycházející slunce a slavně a radostně zvolal: „Bůh nařídil mé ráno na tomto požehnaném místě!“ (arabština:! جعل الله بكرتي في البقعة المباركة). Sayyid Muhammad také pojmenoval toto místo 'Bukkur' od jeho bývalého jména 'Fareshta'.[11] Když se ho uvítací domorodci zeptali, kde chce žít, řekl jim, že chce žít tam, kde bude slyšet kravské zvony a bude viditelné vycházející slunce. Sayyid Muhammad Al-Makki získal dotaci na pozemek v Rohri s podmínkou vyjádřenou v listině, že by měl obdělávat půdu místo vojenských povinností povinných pro všechny poskytnuté vlastníky půdy.[12] Vzhledem k válečné povaze tohoto kmene jim byly pověřeny úřady, aby zabránily loupežníkům a banditům v krádeži a rabování.[13] Sayyid Muhammad Al-Makki se stal známým světcem, jehož kázání přivedlo mnoho lidí k islámu. Založil centrum duchovního učení v Sindhu a zůstal náboženskou postavou Sindhu až do počátku 13. století.

Smrt

Muhammad Al-Makki zemřel ve věku 101 let v roce 1246 nl a 644 AH. Byl pohřben v pevnosti Arak mezi nimi Sukkur a Bukkur[14]Jeho svatyně se nachází poblíž kanceláře zástupce komisaře Sukkur. Umístění svatyně Muhammada Al Makkiho v Sukkuru

Dědeček

Sayyid Ibrahim Al-Jawwadi se narodil v Mašhad v roce 1040 a zemřel v roce 1132 během éry Seljuq dynastie a byl dědečkem Sayyida Muhammada Al-Makkiho. Ačkoli Sayyid Muhammad Al-Makki se se svým dědečkem nikdy nesetkal, je ze zdrojů prokázáno, že zdědil knihy a další předměty, které patřily Sayyidovi Ibrahimovi, a to výrazně ovlivnilo jeho výchovu v oblasti duchovna. Získal knihy a časopisy týkající se událostí v životě Sayyida Ibrahima.

Ve zdrojích souvisejících s Bukkuri Sayyidem je zmíněno, že Sayyid Ibrahim zvládl čtrnáct islámských věd a byl velmi velkorysý, proto ho přezdívali „Jawwadi“ ​​nebo „The Generous One“. Uvádí se, že v době Toghril Beg, Vrahové skupina, kterou založil Hassan-i Sabbah způsoboval v regionu zmatek a šířil krveprolití a drancování. Naštvaný na to přišel Toghril za Sayyidem Ibrahimem a požádal ho, aby se modlil. Sayyid Ibrahim šel k hrobce svého předka imáma Ali al-Ridha a pomodlil se, zatímco řekl Toghril; 'Amen'. Krátce poté, co bylo zmíněno, že Vrahové na čas přestali vraždit a drancovat.

Sayyid Ibrahim byl dlouho bezdětný a byl z toho velmi rozrušený. Uvádí se, že často navštěvoval svatyni imáma Aliho al-Ridhy a modlil se k Bohu. Jednoho dne ztratil trpělivost, začal hořce plakat a upadl do bezvědomí. Nechal svatyni šťastný a řekl lidem, že ve snu viděl Ali al-Ridha, který mu to řekl; „Neplač, Ibrahime, Alláh (Bůh) ti dá dítě. “Krátce po této události se narodil otec Sayyid Muhammad Al-Makki, Sayyid Muhammad Shuja.[15]

Otec

Sayyid Muhammad Shuja byl odborníkem v oboru Hadísy a Fiqh. Byl také odborníkem na umění šerm, lukostřelba, zápas a na koni. Byl také velmi statečný v bitvě, která mu dala titul „Shuja“ nebo „The Brave“. V roce 1132 vládl v Íránu Sayfullah Khan a krocan šel do války. Sayyid Muhammad Shuja, který tehdy vládl Khorasan, byl jmenován velením armády 10 000 a bojoval s tureckou armádou v hornaté oblasti. Sayyid Muhammad Shuja se poté po krvavé a dlouhé bitvě vítězně vrátil do Íránu. Král Íránu daroval svou dceru Safiyya Khatūn jako dárek Sayyid Muhammad Shuja. Jednalo se o první manželství Sayyid před dcerou Suhrawardi. Ve starověkých pramenech bylo také zmíněno, že Sayyid také cestoval do dalších míst Karáčí, To je a Lahore.[16]

Předci

  1. Ali ibn Abu Talib
  2. Husayn ibn Ali
  3. Ali ibn Husayn
  4. Muhammad al-Baqir
  5. Jafar al-Sadiq
  6. Musa al-Kadhim
  7. Ali al-Ridha
  8. Muhammad al-Taqi
  9. Ali al-Hadi
  10. Ja'far al Zaki
  11. Ismail Harifa
  12. Aqeel
  13. Harun
  14. Hamza
  15. Ja'far
  16. Zaid
  17. Qasim
  18. Ibrahim al Jawadi
  19. Muhammad Šuja
  20. Muhammad al Makki[17][18][19][20][21] Machdoom


Machodom Muhammad Badruddin Bhaakri

Nesmí být zaměňována s jeho synovcem ze Sayyid Sadruddin, který má stejné jméno, Sayyid Muhammad Badruddin se narodil v letech 1205 až 1210 nl v Bukkur. Byl to zbožný Sayyid, kterého často poznaly jeho síly v jeho náboženství, velký zájem o duchovnost a vzpomínka na Boha. Islámský prorok Muhammad dostal ve snu pokyn, aby se oženil se svými dcerami Sayyidah Fatima Sa'eedah Habeebah a Sayyidah Tahireh Jalaluddin Surkh-Posh Bukhari. Jelikož se však o Jalaluddinovi vědělo, že je kvůli své duchovnosti a pokoře oblečený jako chudák, bratři Muhammada Badruddina, Sayyida Maha, Sayyida Shamse a Sayyida Sadruddina vznesli proti tomuto manželství námitky. Když Sayyid Muhammad Badruddin nevznesl námitku, bratři nařídili jeho vyhnanství a vyhnanství Sayyida Jalaluddina z Bukkuru. Řekli Sayyidovi Badruddinovi: „Jdi také a pověsuj se s ním (Jalaluddin) jako žebrák.“ Sayyid Badruddin a jeho zeť, Sayyid Jalaluddin se stěhovali do Uch kde jsou oba pohřbeni.[22]

Počet potomků Sayyida Badruddina je hodně. Jeho potomci pocházejí z mnoha synů, včetně Sayyida Muhammada Mahdiho, který se narodil z dcery Alauddin Khalji[23] a Sayyid Sa'adullah.[24] Potomci Sajjida Muhammada Mahdího migrovali po celém Pákistánu včetně Attock, Pevnost Rohtas, Kallar Syedan, Mansehra Haripur Hazara, Taxila, Sialkot, SAMANA, Jalandhar, Patiala, Nabha, Kapoor Thala, Malir Kotla, Jagraon migrovali z Uchu a po rozdělení se vrátili do oblastí zahrnutých v Pákistánu (Ali Pur, RYK, TT Singh, Sangla Hill, Shah Kot, Pir Mahal, Sahiwal, Lahore , Faisalabad, Multan atd.) A na mnoha dalších místech. Z tohoto řádku je Waris Shah, autor Heer Randža, slavný romantický příběh.[25]

Sayyid Sadruddin Al-Khatib

Světec Sayyid Sadruddin, syn Sayyida Muhammada Shah Al-Makkiho, se narodil v roce 1204 n.l. v Bukkuru. Jeho vliv se rozšířil po celém indickém subkontinentu a byl dobře známý svou duchovností. Strávil většinu svého života cestováním a hledáním znalostí z jiných částí světa. Zemřel v roce 1270 nl a je pohřben na ostrově Bukkur.[26]

Syn Sayyida Sadruddina Ali Badruddin měl mnoho synů, včetně Sayyida Murtadhy také známého jako Shaban ul Millat,[27] jejichž potomci se nacházejí převážně v Allahabad v Indii. Od potomků Sayyida Aliho Badruddina pochází autor Manba Al-Ansab, Sayyid Muin Al-Haqq a mnoho dalších slavných historických osobností. Další synové Sayyida Ali Badruddina jsou Sayyid Daulat Ahmad, Sayyid Nazamuddin, Sayyid Ruknuddin a Sayyid Muhyuddin.[28]

Sayyid Maah a Sayyid Shams

Oba byli syny Sayyida Muhammada Al-Makkiho a narodili se v Jemenu. Se svým otcem migrovali do Indie. Nemají však žádného známého potomka.[29]

Reference

  1. ^ Mawsū'at Al-Hussainiyah. 3. Dār Al-Arabiyah Lil Mawsū'aat. 2009. s. 706.
  2. ^ Memoir on the Syuds of Roree and Bukkur. Bombay: Printed for Govt. ve společnosti Bombay Education Society's Press. 1855. str. 12.
  3. ^ Thattavi, Meer Qane, ed. (2006). Tuhfatul Kirām. Sindhi Adabi Board. str. 386.
  4. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 318.
  5. ^ Zulfiqar Ali K. „Rizvi Saints of Sindh - část Archivováno 02.04.2015 na Wayback Machine
  6. ^ Abdul Hayy, Sayyid, ed. (1999). Nuzhat Al-Khawātir. Dār Ibn Hazm. str. 166.
  7. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 316.
  8. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 317.
  9. ^ Shah Bukkuri, Sayyid Faiz Ali, ed. (1943). Tarīkh Jāgīr Bukkur. Bukkuri Sādāt. str. 3.
  10. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 317.
  11. ^ Abdul Hayy, Sayyid, ed. (1999). Nuzhat Al-Khawātir. Dār Ibn Hazm. str. 166.
  12. ^ Ross, David (1883). Země pěti řek a Sindh. Chapman a Hall. str.69.
  13. ^ Balfour, Edward Green (1885). Cyklopédie Indie a východní a jižní Asie. Lisy Lawrence & Adelphi. str. 434.
  14. ^ Storey, C.A., ed. (2002). Perská literatura: Bio-bibliografický průzkum. 1. Psychologie Press. str. 949. ISBN  9780947593384.
  15. ^ Shah Bukkuri, Sayyid Faiz Ali, ed. (1943). Tarīkh Jāgīr Bukkur. Bukkuri Sādāt. str. 3.
  16. ^ Shah Bukkuri, Sayyid Faiz Ali, ed. (1943). Tarīkh Jāgīr Bukkur. Bukkuri Sādāt. str. 5.
  17. ^ Al-A'raji Al-Hamadani, Sayyid Qamar, ed. (2016). Kitab Mudrik At-Talib. 1. Idara Niqabat Sadat Al-Ashraf Pákistán. str. 436. ISBN  9789699836022.
  18. ^ Rajāi, Sayyid Mahdi, ed. (2006). Al-Mu'aqqabūn. 3. Mu'asassah Āshūra. str. 35. ISBN  9789647263580.
  19. ^ Al-A'raji, Sayyid Ja'far, ed. (1998). Manāhil Al-Darab Fī Ansāb Al-Arab. 1. Al-A'raji. str. 420. ISBN  9789646121232.
  20. ^ Al-A'raji, Sayyid Ja'far, ed. (1997). Al-Asās Fi Ansāb Al-Nās. Mu'asassah Āshūra. str. 137.
  21. ^ Abu Sa'eeda, Sayyid Hussain, ed. (2004). Mashjar Al-Wāfi. Dār Muhajjat ​​Al Baydā '. str. 122.
  22. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 319.
  23. ^ Shah, Sayyid Amin Ali (ed.). Shajrat Al-Hussainiyah. Jami 'Al-Ameeniyah Al-Ridhawiyyah. str. 130.
  24. ^ Shah, Sayyid Amin Ali (ed.). Shajrat Al-Hussainiyah. Jami 'Al-Ameeniyah Al-Ridhawiyyah. str. 130.
  25. ^ Naqvi, Sayyid Maqsood, ed. (1991). Riaz Al-Ansab. Tiskárna Izhar Sons. str. 684.
  26. ^ Abdul Hayy, Sayyid, ed. (1999). Nuzhat Al-Khawātir. Dār Ibn Hazm. str. 173.
  27. ^ Abdul Hayy, Sayyid, ed. (1999). Nuzhat Al-Khawātir. Dār Ibn Hazm. str. 180.
  28. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 317.
  29. ^ Al-Haqq, Sayyid Muīn, ed. (2010). Manba Al-Ansab Překlad urdštiny. Madrassa Faydan Mustafa. str. 319.