Moje Forbach - Moje Forbach
Moje Forbach, skutečné jméno Amalie Staubwasser (24 září 1898-21 prosince 1993), byl německý operní herec soprán a herečka.
Život
Forbach, která se narodila v Mnichově, strávila velkou část svého dětství a mládí v Zámek Reichertshausen patřící do rodiny Cetto. Jejím původním profesním cílem byla učitelka domácí ekonomiky, na matčinu žádost však od roku 1916 studovala zpěv v Mnichově. Po svém vzdělání ji změnila pseudonym a debutovala v Landestheater v Gotha v roce 1920 v roli Elisabeth ve Wagnerově Tannhäuser. V roce 1921 byl Forbach zaměstnán u Divadlo Augsburg, od roku 1924 u Staatstheater Stuttgart než byla zasnoubená s Otto Klemperer do Krolloper v Berlíně.[1] Během svého působení v Berlíně měla Forbachová řadu smluv s hosty, například v letech 1926 a 1928 v Wiener Staatsoper a na Staatsoper Unter den Linden. Zpívala na Bavorská státní opera a na Semperoper, 1930 v Amsterdamu, 1931 v národních operách Bělehrad a Záhřeb. Po dalších střetnutích u Hamburská státní opera v letech 1934/35, u Národní divadlo Mannheim (1935) a 1936 na Theater Trier Forbach ukončila svou pěveckou kariéru a pracovala jako herečka. Až do konce druhé světové války vystupovala v Altonaerovo divadlo v Hamburku u Schillerovo divadlo v Berlíně a v Düsseldorfu. Po skončení války pracoval Forbach v Essenu u Münchner Kammerspielen a naposledy na Schauspiel Köln.[2]
Forbach zpíval mnoho Wagnerových rolí v její operní kariéře, Senta v Der fliegende Holländer, Gutrune dovnitř Götterdämmerung, Sieglinde a později také Brünnhilde v Die Walküre a Isolde dovnitř Tristan a Isolda. Dále byla Charlotte u E. Krenka Der Diktator, Leonore v Beethovensově Fidelio, Marie u A. Berga Wozzeck a zpíval jedinou část u A. Schönberga monodráma Erwartung.[2]
Od roku 1960 byla Forbach příležitostně viděna v televizi a objevila se také v několika rozhlasových inscenacích Westdeutscher Rundfunk. Od roku 1965 Forbach také učil na Otto-Falckenberg-Schule v Mnichově.[2]
Forbach zemřel v Mnichově ve věku 95.
Rodina
Forbach se narodil jako nejstarší ze tří sester jako dcera generála Otta Staubwassera a jeho manželky Marianne Staubwasserové, rozené von Cetto. Její babička byla Jenny Mejo, její prateta Anna Grobecker. Její rodiče, Franz Mejo (1798-1855) a Rosa Mejo-Straub (* 1798), byli proto jejími praprarodiči. Čtyři výše uvedení byli operní pěvci.
Filmografie
- 1960: Ein Monat auf dem Lande
- 1967: Liebe für Liebe
- 1968: Čajový dýchánek
- 1968: Anna Böckler
- 1970: Der Nagel
- 1971: Der Selbstmörder
- 1975: Tristan
- 1982: Unheimliche Geschichten - Als die Zeit stále stojí
Rádio hraje
- 1953: Die Sündflut - Autor: Ernst Barlach - ředitel: Ludwig Cremer
- 1954: Skřivan - Autor: Jean Anouilh - ředitel: Wilhelm Semmelroth
- 1957: Christgeburt - Autoři: Karlheinz Gutheim a Wilhelm Reinking - ředitel: Eduard Hermann
- 1960: Projekt "Schwarze Witwe" - autor: Werner Helmes - ředitel: Friedhelm Ortmann
- 1960: Ein kleiner trauriger Fluß - Autor: Günter Rudorf - režisér: Otto Kurth
- 1961: Die Orestie - Autor: Aischylos - režisér: Friedhelm Ortmann
- 1961: Es geschah v… (pokračování: Die Überstunden des Simon Parblinger) - Autor: Josef Martin Bauer - ředitel: Heinz Dieter Köhler
- 1962: Weiße Telefone - Autor: Werner Helmes - režisér: Otto Kurth
Reference
- ^ Moje Forbach na Großes Sängerlexikon, Svazek 4, str. 1513
- ^ A b C Biografie bei isoldes-liebestod.net, vyvoláno 11. ledna 2020.
externí odkazy
- Forbach, Moje na BMLO
- Moje Forbach na IMDb
- Moje Forbach za cca 8minutový výňatek z programu Frauengeschichten podle Carin Braun
- Portrét na virtual-history.com