Mileta Radojković - Mileta Radojković

Mileta Radojković (Djunis, Osmanská říše, 1778 - Donji Katun, Srbské knížectví (26. Září 1852) byl účastníkem První srbské povstání a Druhé srbské povstání, a byl prvním a nejdůležitějším princem Jagodina Nahija[1]a držel titul Serdar Rasinski. Byl také čestným členem Společnost srbských dopisů.

Životopis

Otec Mile Radojković ho přivedl do Donji Katun jako dítě a jako dítě vyrůstal a žil v Donji Katun. Radojkovićovi předkové se do Đunisu přistěhovali z Kosovo.[2] Na shromáždění konaném dne 19. prosince 1815 byl jmenován princem Jagodiny nahije a v této funkci zůstal až do roku 1830.[1]

Během tohoto období byl také členem Kragujevac Obecný lidový soud a Bělehrad Lidový soud. Když v říjnu 1823 princ Miloš Obrenović založil nejdůležitější soud v zemi - „Městský soud“ v Kragujevaci. Mileta Radojković byla jmenována jednou z členů tohoto soudu. U tohoto soudu byl až do Den svatého Jiří v roce 1825, kdy byl přeložen k bělehradskému lidovému soudu. U bělehradského obecného lidového soudu byl do července 1826, kdy se znovu stal členem obecného lidového soudu. Je známo, že byl také členem tohoto soudu v roce 1830.[1]

V roce 1826 Mileta spolu s Toma Vučić Perišić, měl největší zásluhy na potlačování Djakovovy vzpoury. Pak Mileta vedla jízdu a Toma pěchotu.[3]

V roce 1826 si kníže Miloš Obrenović pronajal všechny trajekty v Srbsku od Turků, větší si nechal pro sebe a pronajal si ostatní. Od roku 1826 do roku 1830 spravovala trajektovou linku Mileta Radojković Obrež, nejrušnější trajekt ve čtvrti Jagodina.[1]

V létě 1830 Miloš Obrenović přesvědčil obyvatele Jagodiny, aby obvinili Miletu z četných nespravedlností, které jim údajně způsobil. Také instruoval některé ženy a dívky v Jagodině, aby obvinily Miletu z cizoložství. Na konci soudu Miloš odpustil princi Miletě. Miloš zahájil tento proces, aby ukázal Miletě a dalším knížatům, že je „skutečným pánem Srbska“. Od té doby Mileta přestala podporovat Obrenoviće a stala se jeho protivníkem.[3]

V lednu 1831 princ Miloš informoval velké národní shromáždění, že získal imperiální edikt od sultána, který ukončil všechny přímé závazky srbských rolníků k jejich bývalým tureckým pánům, zaručující osmanské uznání srbské autonomie ve většině věcí vnitřní správy a nabízející Srbsku vyhlídky na územní růst, jakož i výslovné právo zakládat školy, soudy a vlastní vládní správu. Sultánovy dekrety z let 1830 a 1833 rozšířily stejná práva na větší území a ze Srbska učinily suverénní knížectví,[4]s Milošem Obrenovićem jako dědičným princem. A Metropolita Bělehradu byla založena jako samostatná jednotka Konstantinopolský patriarchát. Rovněž bylo uznáno ruské postavení jako garanta autonomie Srbska.

Když bylo Srbské knížectví rozděleno na Serdars v roce 1834 byla Mileta jmenována velkovévodou serdaru Rasiny, jednoho z pěti serdary na které bylo rozděleno tehdejší Srbsko.[5][6]

V roce 1835 vedla Mileta Radojković největší vzpouru proti knížeti Miloši Obrenovićovi, která se stala známá jako Miletova vzpoura.[7][8] Povstalci povstali s úmyslem omezit princovu moc zavedením nové ústavy. Princ byl donucen přijmout Sretenje ústava (La Constitution de la Sainte Rencontre de 1835)[9]v Kragujevac, tehdejší hlavní město Srbska, které omezilo knížecí práva a částečně je převedlo na Státní radu. Ústavou Sretenje byla Mileta jmenována jedním z pěti ministrů v Srbsku - ministrem války („strážcem vojenských záležitostí“), a stala se tak členkou státní rady, která hrála roli vlády knížectví Srbska. Srbsko. Miloš však s podporou cizích mocností brzy odvolal všechny ministry, které ustanovil ústavou v Sretenje, takže Mileta byl nahrazen 16. března téhož roku.[10] Tento krok byl proti sousedním Rakousko, vládnoucí Osmanská říše a Imperial Rusko.[11]Předpokládá se, že tři velké říše viděly ústavu v Sretenje jako nebezpečí pro jejich vlastní autokratické vládní systémy. [11]Metternichovo Rakousko se zvláště vysmívalo skutečnosti, že Srbsko má vlastní vlajku a ministerstvo zahraničí. Miloš zrušil ústavu na žádost Ruska a Turecka,[12]a byl nahrazen „tureckým“ Ústava z roku 1838.

Když byla v roce 1838 v Srbském knížectví znovu přijata starší ústava (dále jen „turecká ústava“), jmenoval Miloš Obrenović sedmnáct členů Rady a Velkého soudu, včetně Milety Radojkovićové. 11. června 1842 se stal čestným členem Společnosti srbských dopisů.

Během prvního srbského povstání jako princ Nahija Mileta zrekonstruoval klášter sv. Mikuláše Mirlikijského v r. Svojnovo. Z pozůstatků zničeného kláštera postavil dnešní kostel a dnešní starou východní rezidenci.[13]

Mileta Radojković zemřel 26. září 1852. Byl pohřben v Varvarin vedle kostela Svaté Matky Boží.

Dědictví

Ulice v Bělehradě v obci Stari grad byl pojmenován po něm - Knez Miletina Ulice a také ulice v Jagodině je pojmenována po něm.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d Поповић, Љубодраг. Зоран Марковић (ed.). Јагодинска нахија, књига прва 1815 —1823 (PDF) (v srbštině). Јагодина: Историјски архив Јагодина. 86-902609-5-1. Archivovány od originál (PDF) dne 27. září 2013. Citováno 12. července 2012.
  2. ^ Српска Краљевска академија, "Насеља Српских Земаља" књига 3. Др. Станоје. М. Мијатовић: „Темнић“
  3. ^ A b Калабић, Радован. Аврам Петронијевић (1791-1852) (v srbštině). Фонд Слободан Јовановић. Archivovány od originál dne 12. května 2014. Citováno 24. července 2012.
  4. ^ „Конак кнеза Милоша“. IMUS - Istorijski muzej Srbije (v srbštině). Citováno 2020-01-04.
  5. ^ Петковић, Ђорђе. ПОКУШАЈ РАЗЈАШЊЕЊА КОНТРАВЕРЗИ У САВРЕМЕНОЈ ЛИТЕРАТУРИ О ИСТОРИЈСКИМ ЛИЧНОСТИМА ПОМОРАВЉА С ПОЧЕТКА XIX ВЕКА (PDF) (v srbštině). Параћин: Историјски архив Јагодина. p. 5. Citováno 24. července 2012.
  6. ^ „Историја Крагијевца на сајту“. www.zastavinsoliter.com. Citováno 13. dubna 2013.
  7. ^ Bataković, Dušan T. (17. května 2014). Zahraniční politika Srbska (1844-1867): Načertanije IIije Garašanina: La politique étrangère de la Serbie (1844-1867): Načertanije d'Ilija Garašanin. Balkanološki institut SANU. ISBN  9788671790895 - prostřednictvím Knih Google.
  8. ^ Singleton, Fred; Fred, Singleton (21. března 1985). Krátká historie jugoslávských národů. Cambridge University Press. ISBN  9780521274852 - prostřednictvím Knih Google.
  9. ^ Bataković, Dušan (17. května 2005). Histoire du peuple serbe. L'AGE D'HOMME. ISBN  9782825119587 - prostřednictvím Knih Google.
  10. ^ Међутим Милош је убрзо разрешио све министре које је поставио Сретењским уставом, тако да је Мел се
  11. ^ A b Avramović, Sima. „Sretenjski Ustav - 175 godina posle“ (PDF).
  12. ^ „Sretenjski ustav: Događaji koji su menjali Srbiju (11)“. Nedeljnik. Citováno 2020-01-04.
  13. ^ „Конак кнеза Милоша“. IMUS - Istorijski muzej Srbije.