Michail Zoshchenko - Mikhail Zoshchenko

tento článek lze rozšířit o text přeložený z odpovídající článek v Rusku. (Červenec 2018) Kliknutím na [zobrazit] zobrazíte důležité pokyny k překladu. Strojový překlad jako DeepL nebo Google Překladač je užitečným výchozím bodem pro překlady, ale překladatelé musí podle potřeby revidovat chyby a potvrdit, že překlad je přesný, spíše než jednoduše kopírovat strojově přeložený text do anglické Wikipedie. Nepřekládejte text, který se jeví jako nespolehlivý nebo nekvalitní. Pokud je to možné, ověřte text pomocí odkazů uvedených v cizojazyčném článku. Vy musí poskytnout přisuzování autorských práv v upravit souhrn doprovázející váš překlad poskytnutím mezijazykový odkaz ke zdroji vašeho překladu. Souhrn úprav atribuce modelu Obsah této úpravy je přeložen z existujícího článku ruské Wikipedie na [[: ru:]]; viz jeho historii pro atribuci. Měli byste také přidat šablonu {{Přeložená stránka}} do diskusní stránka. Další pokyny najdete v části Wikipedia: Překlad.

Michail Zoshchenko
narozený	9. srpna [OS 28. července] 1894 Petrohrad, Ruská říše
Zemřel	22. července 1958(1958-07-22) (ve věku 62) Leningrad, SSSR
obsazení	Autor

Michail Michajlovič Zoshchenko (ruština: Михаи́л Михаййлович Зо́щенко; 9. srpna [OS 28. července] 1894 - 22. července 1958) byl a sovětský autor a satirik.

Životopis

Zoshchenko se narodil v roce 1894 v Petrohrad, Rusko, podle jeho autobiografie z roku 1953. Jeho ukrajinský otec byl umělec a mozaikista odpovědný za vnější výzdobu Suvorovovo muzeum v Petrohrad.^[1] Jeho matka byla Ruska. Budoucí spisovatel navštěvoval Právnickou fakultu v Praze Petrohradská univerzita, ale nepromoval kvůli finančním problémům. V době první světová válka, Zoshchenko sloužil v armádě jako polní důstojník, byl několikrát zraněn v akci a byl těžce vyznamenán. V roce 1919, během Ruská občanská válka, sloužil několik měsíců v Rudá armáda před propuštěním ze zdravotních důvodů.

Serapion Brothers^[2] Pomocí kurzoru zjistíte, kdo je kdo.

Byl spojován s Serapion Brothers a dosáhl zvláštní popularity ve dvacátých letech jako satirik, ale po jeho vypovězení v Zhdanov vyhláška v roce 1946 žil Zoshchenko ve zoufalé chudobě. Důchod mu byl přiznán jen několik měsíců před smrtí.

Zoshchenko vyvinul zjednodušený mrtvý muž styl psaní, který ho současně zpřístupnil „lidem“ a vysmíval se oficiálním požadavkům na přístupnost: „Píšu velmi kompaktně. Moje věty jsou krátké. Přístupné pro chudé. Možná to je důvod, proč mám tolik čtenářů.“^[3] Volkov srovnává tento styl s nahotou ruského svatého blázna nebo yurodivy.

Zoshchenko napsal sérii povídek pro děti Vladimir Lenin. ^[4]

Vybraná bibliografie (v anglickém překladu)

Zoshchenko v uniformě, 1915/16.

• Muž není blecha, trans. Serge Shishkoff, Ann Arbor, 1989.
• Před východem slunce. Trans. Gary Kern, Ann Arbor, 1974.
• Nervózní lidé a další satiry, vyd. Hugh McLean, trans. Maria Gordon a Hugh McLean, Londýn, 1963.
• Scény z lázní, trans. Sidney Monas, Ann Arbor, 1962.
• Mládež obnovena. Trans. Joel Stern, Ann Arbor, 1984.
• Galosh. Trans. Jeremy Hicks, New York, 1996.
• Sentimentální příběhy. Trans. Boris Dralyuk, New York, 2018.
• Pассказы о Ленине ("Příběhy o Leninovi". V Rusku. Moskva, 1974.)

Poznámky

Další čtení

• Scatton, Linda Hart (1993). Michail Zoshchenko: Evoluce spisovatele. Cambridge University Press. ISBN  0-521-42093-8.
• Volkov, Solomon (2004). Šostakovič a Stalin: Mimořádný vztah mezi velkým skladatelem a brutálním diktátorem. Knopf. ISBN  0-375-41082-1.

externí odkazy

• Creative Commons anglický překlad Zoshchenkovy velmi krátké povídky Nervózní lidé
• Objevování Zoshchenko Alexander Melnikov, Rusko za titulky, 2. října 2009
• Anglický překlad Zoshchenkovy povídky Čestný občan
• Tři krátké autobiografie Zoshchenka
• Chudoba | Galosh Zoshchenko v povídkovém projektu
• Michail Zoshchenko. Příběhy.