Mies Boissevain-van Lennep - Mies Boissevain-van Lennep

Mies Boissevain během svého zadržení ve druhé světové válce

Adrienne Minette (Mies) Boissevain-van Lennep (21 září 1896 - 18 února 1965) byla holandská feministka, která působila v Odpor předtím, než byl zatčen nacisty a poslán do Koncentrační tábor Herzogenbusch. Po válce propagovala myšlenku sukně národního osvobození (národní feestrok) a některé z těchto neobvyklých sukní jsou nyní v holandských muzeích.

Rodina

Mies Boissevain-van Lennep se narodil v roce Amsterdam, dcera Anny Elizy Homansové a Karla van Lennepa. Provdala se za Jana Boissevaina, který pocházel z Nizozemců Boissevainova rodina hugenotského původu. S manželem Janem a jejich pěti dětmi žila v Amsterdam, kde působila ve feministickém hnutí prostřednictvím takových organizací, jako je Společnost pro zájmy žen a rovné občanství (Vereeniging voor Vrouwenbelangen en Gelijk Staatsburgerschap).[1]

druhá světová válka

Během druhé světové války se Boissevain-van Lennep a její rodina podíleli na úsilí o umístění a ochranu židovských uprchlíků před nacistické Německo.[1] Dům, kam se rodina Boissevain-van Lennep přestěhovala na konci roku 1939, se postupně stal centrem odbojových a sabotážních aktivit.[1] Byli tam ukrytí uprchlíci, byla připravena falešná identita a byly uloženy výbušniny a zbraně.[1] Její dva nejstarší synové, Jan Karel „Janka“ Boissevain a Gideon Willem „Gi“ Boissevain, byli členy odbojové skupiny známé jako Skupina 6 Centra de Sabotage neboli CS-6.[1]

A sukně národního osvobození s registrační známkou Národního institutu, 1947. Tato sukně je vyšívaná daty po sobě jdoucích oslav Dne osvobození, kdy se nosila.

V srpnu 1943 byla Mies a všichni její tři synové zatčeni Gestapo.[1][2] 1. října byli Janka a Gi popraveni nacisty poblíž Overveenu.[1] V noci před popravou vyryla Janka na stěny své cely rodinné heslo Boissevain „Ni regret du passé, ni peur de l`avenir“ (Ani lítost za minulost, ani strach z budoucnosti).[1] Mies a její zbývající syn Frans byli uvězněni v Koncentrační tábor Herzogenbusch v Vught, kde Mies pracoval v nemocnici jako zdravotní sestra.[1] Mezi vězni, kteří již byli v táboře, byl její manžel Jan, který byl dříve zatčen.[1]

Mies přežil internaci v Herzogenbuschu a později v Koncentrační tábor Ravensbrück, kde byla téměř poslána do plynová komora několikrát.[1] Když byl tábor Ravensbrück osvobozen na konci dubna 1945, Mies byl vážně nemocný a vážil jen 73 liber (33 kg).[1] Červeným křížem byla evakuována do Švédska a o několik měsíců později se vrátila do Nizozemska.[1] Do té doby byl její manžel Jan mrtvý a strávil více než tři roky v různých koncentračních táborech (včetně Amersfoort, Herzogenbusch, a Sachsenhausen ) před smrtí Buchenwald.[1] Její syn Frans byl převeden z Herzogenbusch do Dachau ale přežil.[1]

Po válce patřila Boissevain-van Lennep k ženské skupině, která si chtěla připomenout poválečnou přestavbu Nizozemska.[2] Mies přišel s nápadem na oděv, který nazvala sukně národního osvobození (národní feestrok: „feestrok“ je oslava nebo party sukně).[3] Také známé jako „osvobozovací sukně“ (bevrijdingsrok), tyto sukně byly ručně vyrobeny z barevného patchworku s výšivkou.[2][3]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Bulletin Boissevain. Web společnosti Boissevain.
  2. ^ A b C „Feestrok (TRC)“. Web Centra pro výzkum textilu, 26. listopadu 2016.
  3. ^ A b „Nationale Feestrok“. Webové stránky Rijksmuseum archivovány na Archive.org, 15. května 2006.