Michèle Ray-Gavras - Michèle Ray-Gavras

Michèle Ray-Gavras
narozený
Michèle Ray

1939
Paříž, Francie
obsazeníNovinář, filmový producent
Manžel (y)Costa-Gavras
DětiAlexandre Gavras
Julie Gavras
Romain Gavras

Michèle Ray-Gavras je francouzský filmový producent a novinář.

Zpravodaj

Jako nezávislá novinářka v letech 1963 až 1977 se Michèle Ray věnovala bojům o více francouzských médií ve Vietnamu a Bolívii.

V období od dubna 1966 do února 1967 cestovala Michèle Ray během zpráv o válce ve Vietnamu mezi americkými jednotkami GI v jižním Vietnamu.[1] Poté pokračovala na komunistický sever a byla zajata Vietcong dne 17. ledna 1967. Byla osvobozena 6. února poté, co onemocněla.[1] Přinesla zpět zvláštní zprávu zveřejněnou v Nouvel Observateur, film, který byl použit v dokumentu Daleko od Vietnamu a vydala knihu, The Two Shores of Hell.[2]

V roce 1967 odcestovala do Bolívie, aby podala zprávu o zajetí a smrti Che Guevary, v němž publikovala článek Paris Match před vyhoštěním ze země.[3]V roce 1971 pokrývala Michèle Ray Uruguayské všeobecné volby pro francouzskou televizi a rozhlas, když byla unesena anarchistickou skupinou OPR-33 a držena 3 dny, od 29. listopadu do 3. prosince, než byla propuštěna.[4] Costa Gavras byl v té době v Uruguayi a připravoval svůj film State of Siege.[5]

Výrobce

V současné době pracuje na remaku filmu Le Couperet s Park Chan-wook.[6]

Osobní život

Ray si vzal Costa Gavras v roce 1968, na scéně Z.[7] Mají 3 děti, Alexandre Gavras, Julie Gavras, a Romain Gavras. Je také matkou Patricka Maffoneho z dřívějšího svazku.

Reference

  1. ^ A b „Michele Ray, la femme qui a vu la guerre du Vietnam des deux côtés“. bibliobs.nouvelobs.com (francouzsky). 2018-03-30. Citováno 2019-11-01.
  2. ^ Ray, Michèle (1968). Dva břehy pekla. Londýn: Murray. ISBN  9780719518263. OL  5675438M.
  3. ^ Michèle Ray (1967-12-30). „Comment on a tué Che Guevara“. Paris Match (francouzsky).
  4. ^ „Michele Ray unesen z Uruguayského domova“. The New York Times. 1971-12-01. ISSN  0362-4331. Citováno 2019-11-01.
  5. ^ Klemesrud, Judy (1973-04-22). „Costa ‐ Gavras:‚ Nejsem protiamerický'". The New York Times. ISSN  0362-4331. Citováno 2019-11-01.
  6. ^ „Pusan: Park Chan-wook odhaluje plány na nové filmové projekty“. The Hollywood Reporter. Citováno 2019-11-01.
  7. ^ Jelloun, Tahar Ben (04.04.2018). „Tahar Ben Jelloun - Costa-Gavras: une vie pleine sans elipsa“. Le Point (francouzsky). Citováno 2019-11-01.

externí odkazy