Meistersaal - Meistersaal

Meistersaal interiér

The Meistersaal je historický koncertní sál v Berlín, Německo. Budova, která byla postavena v roce 1910 jako koncertní sál komorní hudby, má dnes status chráněné budovy. Je umístěn v Berlin-Mitte u Potsdamer Platz. Jeho hlavní nárok na slávu pochází z dob, kdy to bylo Studio 2 z Hansa Tonstudio. Od 90. let 20. století našel Meistersaal využití jako místo pro nejrůznější události.

Dějiny

1910–1913: Nadace

V roce 1910 Realitní asociace v Berlíně a jeho předměstí - z nichž se později stala Cech maisonů - koupil pozemek na Köthener Straße 38, s cílem vybudovat tam hlavní sídlo sdružení. Po třech letech výstavby byla budova dokončena s kancelářemi pro sdružení spolu s některými kancelářemi advokátů a knihkupectvím a byla oficiálně otevřena předsedou sdružení Otto Heuerem v říjnu 1913.[1] Dokonce i v jeho počátcích se konalo mnoho malých setkání a koncertů v místnosti komorní hudby 266 metrů čtverečních (2860 čtverečních stop) umístěné ve středu budovy. Název Meistersaal byla poprvé vytvořena v rámci nabídkového řízení na projekt. Místnost našla další využití jako místo pro promoce nově kvalifikovaných cechů.[2]

Houpající se 20. léta 20. století

Ve 20. letech 20. století si Meistersaal začal budovat pověst mezi rozkvetlou uměleckou scénou v Berlíně. V přízemí budovy vydavatelé Malik-Verlag pod správou Wieland Herzfelde a Galerie George Grosz usídlil se zde. A 27. ledna 1921 Kurt Tucholsky provedl čtení v Meistersaalu.[3]

Kromě toho se zde pravidelně objevovaly hvězdy rodícího se stříbrného plátna, například herec němého filmu Carl de Vogt a Ludwig Hardt představoval časté představení v Meistersaalu. V důsledku několika poměrně kontroverzních výstav v galerii v přízemí, které kriticky pohlédly na sociální problémy doby a získaly určitou proslulost v Berlíně, Cech zednářů, kteří se považovali za zástupce konzervativní morálky, odmítl rozšířit leasingy na své nepopulární nájemce. Proto Malik-Verlag dům byl nucen najít nové prostory v roce 1926. Dnes jejich přítomnost připomíná plaketa.

1933–1945: Nacionálně socialistické časy a druhá světová válka

Od roku 1933 pořádal Státní komorní orchestr koncerty v Meistersaalu a v roce 1936 chilský pianista Claudio Arrau uspořádal zde řadu koncertů, na nichž provedl veškerá klavírní díla Johann Sebastian Bach, výkon, který značně pomohl jeho následné slávě a popularitě. V noci ze dne 22. na 23. listopadu 1943 bylo zadní křídlo budovy zcela zničeno spojeneckým bombardovacím útokem. Samotný Meistersaal zůstal relativně neporušený, i když během války zde nedocházelo k žádným dalším událostem.

1945–1961: Ballhaus Susi and Cabaret

V roce 1945 byl cech vyvlastněn spojeneckými silami. Budova byla dána do vlastnictví maršálů a po několika zásadních rekonstrukcích byla budova využívána většinou jako koncertní sál pod různými formami řízení, zatímco v přízemí bylo zavedeno kino. Ačkoli pokusy o zavedení Meistersaalu jako divadla nedokázaly ovlivnit, místo konání se stalo oblíbeným pro kabaretní umělce, například slavný kouzelník Fredo Marvelli.[4] V roce 1948 byl Meistersaal přejmenován na Ballhaus City a později v roce 1953 jako Ballhaus Susi. Pokračovalo to v tomto masce až do vztyčení berlínské zdi v roce 1961, což vedlo k náhlému ukončení činnosti. Její poloha, která ji kdysi umisťovala do epi-centra buržoazního hlavního města, ji nyní nechávala vysoko a suchu, odříznutou od veřejnosti, pouze uprostřed politického sporu.

1961–1976: nahrávací studia Arioly

Od roku 1961 nahrávací společnost Ariola používal Meistersaal jako nahrávací studio. Mezi slavnými umělci tohoto epoque, kteří zde nahrávali, byli skladatel a dirigent Robert Stolz Tenor Rudolf Schock, Peter Kreuder, Ivan Rebroff, Erika Köth, René Kollo, Norbert Schultze, Peter Alexander stejně jako švédská zpěvačka a herečka Zarah Leander.[5] Jeho blízkost k berlínské zdi jej nyní nechala v klidném vzdutí, což je ideální předpoklad pro umístění nahrávacího studia.

1976–1991: Období nahrávacího studia Hansa

V roce 1976 hudební producenti Meisel Musikverlage koupil celou budovu na ulici Köthener Straße 38 a vytvořil v ní pět Hansa-Tonstudio studia. Mnoho z míst poškozených bombami bylo renovováno a přestavěno tak, aby vyhovovalo požadavkům nahrávacího studia. V přízemí byla otevřena restaurace, zatímco Meistersaal se znovu narodil jako Studio 2. V příštích letech se Meistersaal proslavil po celém světě v hudebním průmyslu, protože to bylo nahrávací studio, které si vybralo mnoho popových hvězd z celého světa, včetně U2, Iggy Pop, Depeche Mode, David Bowie, Eartha Kitt, Richard Clayderman, Marillion,[6] Mike Batt, David Byrne, Nick Cave, Sněhová hlídka, Jon Bon Jovi a Supergrass abychom jmenovali jen několik. Tření ramen s mezinárodními hvězdami byli místními hrdiny té doby, včetně Peter Maffay, Udo Lindenberg, Udo Jürgens, Roland Kaiser, Nina Hagen, Einstürzende Neubauten, Nena, Marianne Rosenberg, Die Toten Hosen, Heiner Pudelko, Ute Lemper, Trio, Reinhard Mey,[6] Max Raabe, Horst Nußbaum a.k.a. Jack White a Paul Kuhn.

Pád berlínské zdi v roce 1989 znamenal, že Meistersaal byl zpět v davu věcí a ztratil část výhody, kterou měl pro nahrávání hudby. Souběžně s tím klesala i celková poptávka po nahrávacích studiích tohoto druhu Studio 2 přestal být ekonomicky proveditelný a byl uzavřen.[7] Jak to ale bylo s poslední produkcí, vyšlo to s ranou Achtung Baby podle U2.[8]

Od roku 1991

Thomas Meisel, spoluzakladatel Hansa Music Produktion a majitel budovy se rozhodli vrátit Meistersaal co nejblíže do původního stavu a spustit jej jako místo konání akce. Restaurátorské práce začaly 1. března 1993 a trvaly 18 měsíců, což je více než dvakrát tak dlouho, jak bylo původně zamýšleno. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že na světlo vyšla pamětní brožura z původního otevření Meistersaalu z roku 1913, zobrazující obrázky místností v původním stavu.[9] Přestože většina prací byla téměř dokončena, musely být určité oblasti zcela změněny, aby zůstaly věrné originálu.[10]Od října 1994 byl Meistersaal pod vedením Kurt Lutze, spoluzakladatele „Berliner Globe Theatre“, které se nacházelo v bývalém Hotel Esplanade na Potsdamer Platz. Po určitou dobu zde také sám vystupoval. Programy se soustředily na klavírní a sborové večery, divadelní představení a čtení. Bez státní podpory však nebyl schopen platit sám za sebe.[11] Ke konci roku 2002 pan Lutz opustil Meistersaal a byl nahrazen dražitelem Markem Karhausenem;[11] Přestože jeho vláda byla poměrně krátká, trvala asi šest let.[12] V únoru 2009, po další fázi technické rekonstrukce, byl Meistersaal znovu otevřen potřetí, tentokrát pod záštitou BESL Business Event Services & Locations GmbH. Od té doby je Meistersaal provozován jako místo konání akcí a platforma pro kulturní akce. A od přestěhování Emila Berliner Studios do areálu (kdysi nahrávací studia pro Deutschen Grammophon ), místnosti se také znovu používají k nahrávání hudby.[13]

V roce 2018 se příběh Meistersaala objevil v dokumentárním filmu režiséra Mika Christieho s názvem Hansa Studios: By The Wall 1976-90, který se vysílal po celé Evropě na Sky Arts a Sky Arte.

Architektura

Soubor Meistersaal-Ensemble s přidruženými místnostmi se dnes rozkládá na dvou podlažích a pokrývá celkovou plochu přibližně 650 metrů čtverečních, z čehož 266 metrů čtverečních je samotný Meistersaal (včetně pódia). V přízemí je foyer a šatna. Odtud vede schodiště do haly v prvním patře, která sama vede k Meistersaalu a přilehlému salónu Grüner. Salón Grüner 79 metrů čtverečních je oficiální barovou oblastí Meistersaalu s pevným barovým pultem. Toalety najdete v přízemí i v prvním patře a po zavedení obecného zákazu kouření v roce 2009 byla vedle salonu Grüner vytvořena kuřácká hala.

Fasáda

Čelní pohled na Meistersaal dnes

Fasáda Meistersaalu byla obnovena v přísně neoklasicistním stylu. Šest dobových Jónských sloupů odděluje severní část budovy od ostatních. Ve vlysu přímo nad sloupy je do sloupů vyryt název a rok sdružení v trojúhelníkových štítech. Dnes je ve vlysu vyryté slovo „Meistersaal“, zatímco nově vytvořené štíty jsou bez písma nebo dekorace.

Vstupní prostor

Vstupní prostor, původně známý jako předsíně,[14] je charakteristický svým tmavým mramorovým obložením a ohlašuje vstup do foyer a Meistersaal, stejně jako poskytuje přístup na schodiště a výtahy do kanceláří. Na levé straně je vitrína z Meistersaalu, která vyšla najevo až při restaurátorských pracích a následně byla sama restaurována. Uprostřed místnosti je zlatá tabule se značkami společností sídlících v budově. Napravo je velké zrcadlo. Dříve tam byl malý domek pro vrátného, ​​který byl s největší pravděpodobností odstraněn během obnovy.

Foyer

Foyer spolu se schodištěm, jaké existuje dnes, bylo původně plánováno jako vstupní hala k Meistersaalu. Při srovnání s původními půdorysy z roku 1913[15] lze zjistit, že tato část budovy prošla nejvíce konstrukčními změnami. Velká část bývalé šatny byla rozdělena stavbou zdi a nyní je součástí restaurace přiléhající k Meistersaalu. Podle původních půdorysů přízemí obsahovalo pouze dámskou toaletu; následně byla přidána džentlmenská toaleta. V přízemí se také nacházel pokladní stůl, který však dnes již nelze rozpoznat.

Wandelhalle

Wandelhalle. Opustil dveře haly Meistersaalu, v pozadí průchod do Zeleného salónu.

Ze studia fotografií nalezených v originální pamětní brožuře k otevření Meistersaalu[16] Lobby byla přestavěna věrně svému původnímu vzhledu. Charakteristickým rysem vstupní haly vedle mnoha ozdob na stropě jsou dvě velká zrcadla, ačkoli jedno bylo v průběhu restaurátorských prací rozděleno a nahrazeno zrcadlovými dveřmi, které umožňovaly přístup na schodiště. Foyer umožňuje přístup do Meistersaalu a na toalety, také do kuřácké haly a Zeleného salónu, stejně jako do kuchyně Meistersaalu. Podlahová plocha Foyeru pokrývá 90 metrů čtverečních. V době, kdy působil jako „Ballhaus Susi“, byl také vyhrazený bar „Beer Buffet“ a „Liquor bufet“.[17]

Meistersaal

Kazetový strop Meistersaalu

Jedním z nejpozoruhodnějších konstrukčních prvků Meistersaalu, který byl původně koncipován jako koncertní sál komorní hudby, je jeho 7 metrů vysoký dřevěný kazetový strop - inspirovaný starou koncertní síní Berlínské filharmonie. Dalšími architektonickými charakteristikami místnosti, která byla také obnovena do původního stavu, je pečlivě vykládaná zlatá římsa na stropě a dekorace na stěnách přes dřevěné sloupy. Dvě velké francouzské dveře umožňují přístup do Meistersaalu, který má vestavěné pódium o rozměrech 4 x 6 m se dvěma sousedními šatnami ve dvou patrech. Původní pevné řady sedadel byly ztraceny během nebo krátce před koncem druhé světové války a nebyly nahrazeny. Od svého znovuotevření v roce 1994 byl Meistersaal vybaven moderním osvětlením a PA systémem, který musel být pečlivě instalován vzhledem k jeho chráněnému stavu. Poslední rekonstrukční práce byly provedeny na jaře 2009 a byly dokončeny v polovině téhož roku.

Grüner Salon

Barová oblast Meistersaalu pokrývá 79 metrů čtverečních, která byla poté po renovaci přejmenována na Zelený sál a poté znovu pokřtěna na Zelený salon. Je vkusně vyzdoben zeleně, včetně pevného barového pultu. Strop je také zdoben dobovou římsou. V 50. letech byl Zelený salon využíván jako restaurace pro hosty Ball House. V letech 1961 až 1990 byl Zelený salón používán jako redakční sada pro nahrávací studia a byl prostřednictvím kamer připojen k Meistersaalu.

Důležitost

Meistersaal je jednou ze zbývajících budov na Köthener Straße, která přežila Druhá světová válka a zároveň (ref History of the Köthener Straße) jeden z mála zbývajících koncertních a tanečních sálů ze zlatých 20. let Berlína. Ačkoli zlatá éra Meistersaalu byla v epických dobách po roce 1961, kdy byla využívána jako nahrávací studio. Scenérie vytvořená jedinečnou atmosférou nahrávacích studií a umístěním v bezprostřední blízkosti berlínské zdi je pro angloamerické umělce obzvláště atraktivní a inspirativní. Nejznámějším příkladem je píseň „Hrdinové "od David Bowie který zde byl napsán a zaznamenán během kouzla, které žil v Berlíně. Meistersaal byl v hudebních kruzích známý po celém světě jako „Velký sál u zdi“ nebo „Studio u zdi“. V dnešní době si návštěvníci mohou sami prožít část historie tím, že se zúčastní prohlídek s průvodcem v nahrávacích studiích Meistersaal a Hansa.

Maličkosti

  • V dubnu 2009 švédská skupina Kent nahrála v Meistersaalu své 8. studiové album „Röd“.
  • V červenci 2010 americká kapela R.E.M. nahráli část svého alba Sbalte se do teď v Meistersaalu.[18][19]
  • V roce 2018 italská skupina Decibel nahrála část svého videoklipu k písni „Fuori dal tempo“ v Meistersaalu.

Reference

  1. ^ Zentralblatt für das deutsche Baugewerbe, Nummer 41 vom 10. Říjen 1913, S.1 ff
  2. ^ Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S. 5–8
  3. ^ Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S. 10. Ein original Veranstaltungsplakat befindet sich im Schillerovo muzeum
  4. ^ In zwei Schreiben vom 6. April 1948 und vom 13. April 1948 wird dem Zauberer Marvelli vom Polizeipräsidium Berlin […] Wideruflich die Genehmigung erteilt, seine Vorführungen auf der Bühne mit brennenden Zigaretten, die mit Streichhölzern angezündet werden, vorzutragen(Quelle Meistersaal Privatarchiv)
  5. ^ Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S. 15
  6. ^ A b Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S. 17
  7. ^ Die Legende ist am Ende - Im Hansa-Studio 2 wird der Ton abgedreht, Oliver Glasenapp in der Berliner Zeitung Nr.196, neziskové datum, unbekannte Seite, cca 1990, Quelle: Meistersaal Privatarchiv
  8. ^ Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S.18
  9. ^ Zentralblatt für das deutsche Baugewerbe, Nummer 41 vom 10. října 1913
  10. ^ Broschüre zur Wiedereröffnung des Meistersaals, Meisel Musikverlag, Berlín, 1. Auflage 1994, S. 21
  11. ^ A b Die Ohren zu und alle Fragen offen„Frankfurter Allgemeine Zeitung vom 28. prosince 2002
  12. ^ Abenteuer Kultur: Auktionator bespielt den alten Meistersaal„Berliner Morgenpost vom 13. ledna 2003
  13. ^ www.emil-berliner-studios.com: Der Meistersaal
  14. ^ Zentralblatt für das deutsche Baugewerbe, Nummer 41 vom 10. Říjen 1913, S. 330.
  15. ^ Zentralblatt für das deutsche Baugewerbe, Nummer 41 vom 10. Říjen 1913, S.345
  16. ^ Zentralblatt für das deutsche Baugewerbe, Nummer 41 vom 10. Říjen 1913, S.333
  17. ^ Baupolizeilich geprüfter Lage- und Bestuhlungsplan vom 18. srpna 1953
  18. ^ "Pohlednice z Berlína", Newseintrag auf der Homepage von REM Archivováno 22. května 2012 v Wayback Machine
  19. ^ Rolling Stone vom 14. července 2010

externí odkazy

Souřadnice: 52 ° 30'22 ″ severní šířky 13 ° 22'37 ″ východní délky / 52,50611 ° N 13,37694 ° E / 52.50611; 13.37694